| |||
Do Velké síně Reece Sheehan, Acai Luqueba a ostatní Ačkoliv jsem se já neměl k tomu opustit pokoj, tak on to v pořádku zvládl. Vzal rovnou i věci na výlet. Chytil jsem se jeho ruky a šel jsem s ním směrem do Velké síně. Už jsem se chystal vejít, když se Reece zastavil. Mohl jsem na něm vidět, že se zkrátka bojí. Chtěl jsem jej uklidnit a ujistit ho, že je vše v pořádku. To ale kolem nás prošla Acai a rýpla si do nás. Přátelsky. Uculil jsem se na ni jen a postavil jsem se před Reece. Nepouštěl jsem ho. Pohladil jsem jej po tváři a trošku jsem zvážněl. "Dýchej se mnou," pověděl jsem mu a začal jsem přeháněně zhluboka dýchat. "Bude to v klidu! Kecy nás zajímat nemusí a pokud si někdo něco zkusí, tak ho bacím koštětem!" řekl jsem a pousmál jsem se. Jeho dlaň jsem stisknul pevněji a vedl jsem ho s sebou do síně. V síni bylo asi tolik lidí, kolik bývá normálně. Ještě jsem se na Reece povzbudivě kouknul. Zastavil jsem se u Acai. Vypadala, že neví ještě, kam si sedne. Připlížil jsem se a čapnul jsem její ruku svojí druhou ruku. "Ták, kam si sedneme?" zeptal jsem se, jak Reece, tak Acai. Uculoval jsem se z jednoho na druhého a nadšeně jsem houpal rukama. |
| |||
Sprchy -> velká síň Acai + kdokoli Přijde mi to jako včera. Celou dobu to bylo perfektní a konec to všechno zkazí. Zase mám myšlenky pod psa. Rychle zamrkám a s nespokojeným úšklebkem na sebe natáhnu modrou halenku. Teď mi ten výstřih přijde trošku moc. Trošku nepatřičný. A přitom v pokoji se mi zdál akorát. No, nebo spíš se to zdálo příhodné. Kdežto teď? Ani ne. A docela krátká sukně zrovna tak. Měla jsem si vzít něco normálního. Ale co se stalo, stalo se. Já to nebudu brát přes kolej. Teď mi to přijde zbytečné. Jsem najednou tak bez energie, že bych tam šla snad hodinu. A zpátky zrovna tak. Tohle bude chtít nějakou vzpruhu. Stáhnu si mokré vlasy do gumičky, věci dám do tašky, tu hodím přes rameno. Ještě se nostalgicky rozhlédnu po umývárně, pak s mírným povzdechem vyjdu ven a šourám se pomalu do velké síně. Nějak moc nevnímám lidi kolem, takže křesťanka u zelených mi je opravdu jedno a… vlastně nikoho jiného jsem nezaznamenala ani koutkem oka. Zamířím k našemu stolu, k nějakému osamocenému konci, kde mě nebude nikdo rušit. Hlavně když vypadám tak bez nálady… Ale je fakt, že popravdě by to společnost nezhoršila, spíš naopak. Podívám se na stůl na ty hory dobrot a nějak nevím. Chuť mě přešla, hlad asi ne. Ale po čem tedy sáhnout? Nakonec vyhraje suchý rohlík a hořký čaj. |
| |||
Sprchy -> Pokoj -> Hlavní síňCass + označení + kdokoli okolo"Tak.. se tam nejspíš uvidíme." lehce nakrčím obočí. Nějak přestávám chápat její myšlenkové pochody. Celou dobu to bylo v pohodě a najednou? Holky... Ručníkem jsem si trochu vysušila vlasy, aby z nich nekapala voda. Vždycky jsem si je nechávala schnout přirozeně. Jen je rozčešu a vmasíruji do nich olejíček. Zasraný konečky mají tendenci se třepit častěji, než já mám čas chodit ke kadeřníkovi. Ale co už... lepší to nebude. Hodila jsem na sebe čisté oblečení a pobalila své věci. Začínám mít strašný hlad a můj žaludek se hlasitě dožaduje pozornosti. Nejdřív ale musím na pokoj, abych si tam odložila věci. Věnuji tedy poslední pohled koupelně, zda jsem tu něco nezapomněla. "Tak zatím." zazubím se na Cass a pak se rychlejším krokem přesunu do pokoje. Hadry na běh můžu rovnou vyhodit, ale prozatím je přehodím přes židli. Možná ze sentimentu, kdo ví. Uložím všechny svoje kosmetické blbosti na místo a když už jsem u toho, ustelu si postel. Normálně to nedělám, ale teď mě to z nějakého důvodu neuvěřitelně rozčiluje. Se spokojeným úšklebkem nad svojí nádherně ustlanou postelí, se vydám zpět do chodeb hradu, abych našla hlavní síň. Když ucítím jídlo, skoro samu sebe vidím, jak se cpu koblihami a kafem. Před dveřmi potkám Reece a Isaaca. "Budete tu jen tak stát, nebo půjdete i dovnitř?" zeptám se pobaveně, když procházím kolem nich dovnitř. Drží se za ruce, což mě přiměje se pousmát. Jsou rozkošní. Rozhlédnu se po místnosti. Co neujde mé pozornosti je Maria u háďat. Nevím, jestli má tolik odvahy, sebevražedné sklony a nebo je jenom tak rozespalá, že si spletla stoly. Byla vždycky trochu mimo... |
| |||
Will, Caylus, Sinestra, Regina, Marie Chudák Will se držel statečně, i když mi neudělal tu radost a nevstal. Udělám si v mysli poznámku o tom, že se mu za to odvděčím později. Právě teď je u našeho stolu neskutečná legrace a on to kazí! I když pořád nemá na Mařenu. Trousící se červení si toho nejspíš všimli. Jak jinak. "Bré ráno." pozdravím Sin a Reginu a dál se věnuji svému jídlu. Marie mi úplně zkazila chuť k jídlu. Tak ona se teď chce kamarádit se Sinestrou a mě, její zachránkyni a opatrovnici, ignoruje? Tak to teda ne! Jen ať jí Sin sežere. Odteď ji budu ignorovat. Tak! Třeba pak přileze s prosíkem zpět. Náladu mi spraví Cayl, který se mi začne na celé kolo smát. Povytáhnu jen obočí a taky se rozesměju. "No ty se moc nesměj, vypadáš jak upatlaný mimino." Mluvím celkem nahlas, aby to slyšelo co nejvíc lidí a ještě afektovaně ukážu prstem na jeho pusu. "Že se nestydíš... Ukaž." Popadnu nejblíže ležící ubrousek, stoupnu si a natáhnu se přes stůl a všechen ten bordel na Caylusově puse setřu dolů. "Konečně vypadáš jako člověk." Popadnu další ubrousek a utřu si i tu svoji, aby nepokračoval v těch svých vtípcích. "Prosímtě, nekrofilové maj rádi mrtvoly... dokud nebudeš mrtvej, tak po tobě Wolf nepůjde." Upiju kafe a protáhnu se. Přemýšlím, jestli se zvednout a jít za Willem. Snad je v pohodě... Možná je to trochu suchar, ale nic tak strašného jsem neudělala, ne? Mé myšlenky přeruší Caylův návrh. "He?" Nejdřív nechápu, proč se mě na to někdo, jako je on ptá. Poté ale dodá něco o Pájovi a mně zmrzne úsměv na rtech. Nasadím statečný úsměv, který ale vypadá spíš jako pokerface. Pavouků se bojím a Pája není výjimkou. "Vkus... na pavouky?" Musí vědět, že je nesnáším. Snad není takovej tupec! "Jasně, kdy máš v plánu tam jít? Už mám na dopoledne sice plány s Willem, ale určitě bych si čas našla. Marie nevypadá na to, že by s náma stejně šla, když má novou nejlepší kámošku." Ďábelsky se poušklíbnu a naházím do sebe poslední cornflaky. Jsem najedená a spokojená. Že by ještě jedno kafe? Ještě se budu muset někoho zeptat na Aleca. Na snídani vždycky chodil... |
| |||
Do Velké síně Isy, okrajově Ben, Alex Isy se ke mně přiblíží a obejme mě. Tulí se jako Byron před chvílí k němu a nemá se k tomu, aby nás vzal a odešli jsme. Musím to udělat já. Sáhnu si za záda, vezmu ho za ruku a vyvinu se mu z náručí. Zamířím ke dveřím, než si vzpomenu, že bych si měl vzít peníze. Bez nich se těžko někam dostaneme. |
doba vygenerování stránky: 0.83698010444641 sekund