| |||
Umývárny >> Hlavní síňAngela Nechám ty dva společně s naším ležícím spícím v pokoji a vydám se pomalu do sprch. Do začátku snídaně už moc času nezbývá, ale jídlo bude na stolech minimálně ještě další hodinu, takže se nic nestane, když dorazím o trochu později. „I need you always, asa mo yoru mo…“ začnu si zpívat, jakmile stojím ve sprše pod proudem vody. Zpěv pro mě znamenal asi tolik, co vzduch v plicích. Během něj jsem mohl být sám sebou, takže mi je úplně jedno, jestli mě teď někdo slyší, nebo ne. Koneckonců, kdyby mi vadilo zpívat před druhými, tak bych nikdy nemohl stát na podiu a dělat to, co mám tolik rád. Možná by odemě bylo hezké, kdybych Eriku a Ryana s Danem pozval o prázdninách do Japonska na koncert. Konečně by poznali mou rodnou zemi, představil bych jim kluky z kapely a užili bychom si spoustu legrace. Jo, nejspíš jim to co nejdřív navrhnu. „You're my Angel...“ zakončím písničku, osuším se, obléknu a umývárny opustím. Po příchodu do síně zamířím k nebelvírskému stolu, kde ze známých tváří sedí jenom Angela. Po těch třech jako by se slehla zem. I Coraline s Jacqueline jsou pryč, ale ty už jsou určitě na cestě do Londýna. „Ahoj, jak se dnes máš?“ speciálně pro ní vykouzlím na tváři úsměv a posadím se hned vedle. Angela bohužel není nejlepší společnice pro dlouhé rozhovory, ale pořád lepší těch pár slov z nutnosti, než hrobové ticho „Dala by sis šlahody s jahodačkou?“ zeptám se nevinně a položím před ní misku jahod se šlehačkou. „Promiň, že jsem k tobě tak ráno vtrhl. Potřebovali jsme…“ teprve teď si všimnu, že u zmijozelského stolu sedí někdo, kdo tam nemá co dělat. „Co dělá u háďat Marie? Vy dvě jste se pohádali?“ nevěřícně křesťanku sleduji. „To tam sedí na truc nebo co to s ní je? Ke zmijozelským by přece nikdo se zdravým rozumem nešel. To se s nima chce zkamarádit?“ |
| |||
Velká síň Sinestra, Deirdre, William, Caylus Mé modlení mi, díky Bohu, vyšlo. Nikdo si ho nevšiml, nebo na to alespoň nijak nereagoval. Deirdre mě ale ihned poté nepříjemně překvapila, když si šla sednout k Williamovi a úplně mě tak z jedné strany odkryla. Najednou jsem si připadala naprosto bezbranná. "To sice jo, ale..." chtěla jsem nějak zareagovat na její odůvodnění, proč to tak udělala, ale jaksi se mi nedostávalo slov. Více méně měla pravdu. Nebyl přece účel tohoto všeho právě najít si nové kamarády? Přesto bych byla raději, kdyby se se mnou začali bavit z míst naproti a ne vedle mě. Jako první ke mně přišel Caylus. Podívala jsem se na něj trošku vylekaně. Sice jsem si sama pro sebe řekla, že jeho pověst a klepy, které tu o něm všude kolují, budu prostě ignorovat a zkoušela jsem se na tuto chvíli připravit, ale když už to ke mně došlo, tak snadné to zase nebylo. "Deirdre mě sem pozvala," pípnu. Kdyby se mě moje kamarádka nezastala, asi bych to nezvládla. "Ano, jsem Nebelvír," dám se s ním raději do řeči. "Snad vám tu nebudu moc vadit." To, že jsem si sem sedla proto, abych se s nima se všema lépe seznámila, jsem raději nezmínila. Ještě by se mi vysmáli. Místo dalšího trapného blekotání jsem se raději pustila do jídla. Ačkoli byl účel mého pobytu zde povídat si a všímat okolí, jaksi jsem se nedokázala odtrhnout od svého talíře. Ten stres byl ubíjející. Snad se to po chvíli zlepší. Když už to ale vypadalo, že jsem se jakš takš uklidnila, přišla Sin, teoreticky hlavní důvod, proč jsem se do toho všeho pustila. A očividně nebyla ráda, že mě vidí na svém území. "A - ahoj," vykoktala jsem ze sebe. "De... Deirdre mě sem pozvala," nebyla jsem ze sebe schopná vypotit ani jedinou větu bez toho, aniž bych se rozkoktala. To nebylo dobré znamení. Musela jsem ale pokračovat, stůj co stůj. "Jak se máš?" vypadla ze mě nakonec tahle, poněkud zbytečná otázka. Už jenom z jejího pohledu jsem mohla usoudit, že ve zrovna pohádkové náladě asi nebude. |
| |||
Pátek - chodby Wolfram, Caylus, Ryan, Filch a Rebecca Krátce po tom, co jsme se s Caylusem vydali po chodbě do podzemí, si ho odtáhla Rebecca. Rozešla jsem se tedy na kolej sama, jenže naneštěstí jsem na chodbě potkala pár známých, s kterými jsem se na moment pustila do řeči. Moment se protáhl až do večerky a když jsem se chystala tedy rovnou do astronomické věže za Alex, čekalo mne nemilé překvapení v podobě školního inspektora Filche. I s Wolframem. Nemilé, taky ho chytil? S žádnou výmluvou se ani neobtěžuji, je mi jasné, že do astronomky se už stejně nedostanu. Snad tam Alex nebude čekat. Po cestě stihne ještě nabrat Ryana. Není to ten, o kterém mluvila Ettariel? Je skoro až k nevíře, jak se může celá situace změnit během pár vteřin. Nahé Rebecce věnuji znechucený pohled. V komoře na úklid? Vážně? To je to tak zlé? Nemám chuť a ani zájem celou situaci sledovat jako Filch nebo ostatní, proto jen popojdu kousek od dveří. Na toho, kdo tam s ní byl sice vidět nebylo, ale nemusím se zrovna dvakrát přemáhat, abych na to přišla. Naposledy jsem ji viděla s Caylusem a pro něj je úklidová komora ještě luxus. Další den - hlavní síň zmijozelští a Weirdo Ráno jsem se probudila napůl zalehnutá bernardýnem a s Ayshou stočenou u nohou. ,,Jdi dolů." Strčím do ni, aby se ten šedesátikilový, chlupatý balvan pohl. Dei už byla pryč. Jako jediná. V rychlosti se obléknu, popadnu vodítko a i s Lunou se vydám ke kabinetu profesora Kwanga. Cestou mi neujde spousta zvědavých pohledů od spolužáků na chodbách. Trochu nechápavě se rozhlédnu a automaticky se prohlédnu. Lunu mu vrátím a začnu se vracet stejnou cestou zpátky. Podrážděně pohlédnu na skupinku opodál a rozejdu se k nim. S neskrývaným španělským akcentem se jich zeptám, zda mají nějaký problém. Španělský přízvuk tomu vždy dodá na výhružnosti. Nad otázkou, jestli jsem skutečně těhotná, na ně zůstanu šokovaně zírat. Který idiot! Do hlavní síně vtrhnu jako neřízená střela. Jaký debil mohl přijít s něčím takovým a který kretén, tomu může vůbec věřit! Všem přítomným nevěnuji ani jediný pohled a rozčileně se posadím ke zmijozelskému stolu. Kam jsem se posadila, zjistím až po chvíli. Ten, kdo vedle mě sedí rozhodně není ze zmijozelu. ,,Sedzikowská?" Kysele se na ni zašklebím. Co tady sakra dělá ta věřící hlupka? ,,Spletla sis snad stůl? Co tady děláš? Nemáš být na mši nebo tak něco?" Syčím. Ten kříž. Ten hloupý, odporný kříž, který mám takovou chuť ji strhnout z krku a narvat do žaludku. Ti více pozorní zmijozelští si už párkrát mohli všimnout, že nemohu vystát nic, co má co do činění s náboženstvím. Od sežrání za živa Marii zachrání Dei, která na Willa převrhne sklenici s pitím. S pozvednutým obočím se podívám na napěchovaný rozkrok. To takhle Ravena rozpálila přítomnost téhle mudlovské slepice? To se tu vážně všichni zbláznili? Odkdy si ke stolu zveme mudlovskou špínu? |
doba vygenerování stránky: 1.1803469657898 sekund