Před Velkou síní Deirdre, William Postupně jsem se uklidnila. Deirdre byla opravdu milá a ještě se mi začala omlouvat. Její narážce na intenzivitu Williama jsem sice vůbec nerozuměla, ale raději jsem to pustila z hlavy. Dnes už bylo myšlenek tohoto druhu až příliš.
Pořád jsem zvažovala její návrh. Deirdre k tomu pak přidala velice přesvědčivou a pravdivou radu. Opravdu, nikdy více už se mi taková příležitost nemusí naskytnout a byla bych hloupá, kdybych odmítla takovou skvělou možnost k tomu, abych si sehnala nové přátele a, kdo ví, třeba konečně usmířila Nebelvír a Zmijozel. "Máš pravdu," přisvědčila jsem nakonec. "Tak dobře. Půjdu za váma."
Nakonec jsem z toho měla velice dobrý pocit. Přímo jsem zářila. Deirdre mou dobrou náladu ještě podpořila pochválením mé halenky. Nikdy jsem nic takového neslyšela, tak jsem ani nevěděla, jak zareagovat. Nakonec jsem se na ní jen mile usmála. Snad to pochopila. "A plány..." pokračovala jsem v tématu, který nadhodila, "uvažovala jsem, že si přes dopoledne zajdu se spolužáky do Prasinek. Po obědě mám kroužky a hlavně nábor. Dívala ses? Přihlásila jsem se na post nebelvírské chytačky!" Na nábor jsem se vlastně těšila, jako na nic jiného. Konečně budu mít příležitost dokázat něco velkého. A jestli Bůh dá, třeba budu i dobrá. |