| |||
Will + Marie Ona se ještě omlouvá. No potěž. Jako kdyby to byla její chyba. Pokrčím omluvně rameny. "Promiň, občas se nechám unést, když jde tady o Willa. On je... hodně intenzivní." Potutelně na Marii mrknu, i když pochybuji, že bude rozumět, co jí tím v žertu chci říct. Jsem to ale skvělá lhářka... Nečekala jsem, že by o tom návrhu doopravdy přemýšlela. I když jsem doufala. Vážně jsem doufala. Jsem asi lepší herečka než jsem si myslela. Chápu, že je rozrušená. Zmijozel a Nebelvír se nikdy neměly rádi. Rivalita byla až příliš silná. Marie si teď nejspíš říká, proč jsem to vlasně udělala. Ani sama nevím. Nejspíš toho pořád nemám dost. "Pokud nechceš, tak nemusíš. Byl to jen návrh." Mávnu nad tím rukou, jako by se nic nedělo. Jen by jí banda zmijozelských mohla zabít. Co horšího by se mohlo stát? "Poslyš, Mar... Musíš se naučit být trochu víc samostatná a nekoukat na to, co si ostatní myslí. Jdi si za tím, co chceš, ano? Uvidíš, že ti bude hnedka líp. Kašli na svoje spolužáky. Takováhle šance se ti jen tak nenaskytne, nemám pravdu? Můžeme u snídaně probrat ty plány na dnešek, co říkáš? Mimochodem, fakt pěkná halenka." Samotnou mě překvapuje, jak snadno dokážu lhát a přetvařovat se. Je to tak snadné jako dýchat. Na setinu vteřiny mě napadne, že Marii vlastně lituju. To ale hned zmizí. Ničeho nelituji. Asi za to může moje dobrá nálada, s kteoru jsem se dnes probudila. Nevím. Dnešní den si hodlám užít naplno. |
| |||
Před velkou síní Deirdre, William Oba si stoprocentně všimli, že je mi to nepříjemné a nejspíše si také správně vyložili mé cupitání směrem vzad jako pokus o útěk. Naštěstí jsem měla kliku a nakonec v nich převládla jejich dobrá, kamarádská stránka. Nejen, že s tou svou hrou okamžitě přestali, ale dokonce se mi omlouvali! |
| |||
Will+Marie Pozorně sleduji, jak se mění Mariin výraz. Zřejmě se hodně stydí a je jí to nepříjemné. Ani se nedivím. Nacházím v tom ale zvláštní potěšení a je vidět, že Will taky. Brzy je toho na ni ale moc. Všimnu si slziček v jejích očích. Chce utéct. Povzdechnu si, pustím se Willa a trpělivě čekám, až jí dovede zpět. Nabídne jí karamelku. Ta holka nepotřebuje přibrat, potřebuje novej šatník! Nasadím účastný úsměv a poplácám Marii po rameni. "Omlouvám se, jestli tě to nějak rozrušilo. Ty jsi křesťanka, viď? Občas jsem tě viděla, jak chodíš do kostela." Nejsem jenom Princova stalkerka, ale občas jsem očkem mrkla i na paní pobožnou. "Byl to jen nápad. Je v pořádku, že chceš počkat až do svatby. Není důvod brečet." Široce se usměju a obejmu ji. Přemýšlím, jak jí co nejlépe zvednout náladu. Všimla jsem si, že je většinou sama a přidává se ke dvoum skupinám. Asi moc nezapadá. "Poslyš, co kdyby sis u snídaně sedla k našemu stolu?" Sin mě sice zabije, ale to teď nějak neřeším. S tím se vyrovnám později. "Nevadí ti to, že ne?" usměju se na Willa a spiklenecky na něj mrknu. |
| |||
Před Velkou síní Deirdre a Marie Začínám v Deirdre nacházet čím dál tím větší zálibu. Obzvláště v její radosti ze znepříjemňování života druhým. Když mně Deirdre políbí, snažím se ovládat jak to jen jde, ale musím se taky usmát. Zatímco se oba líbáme, mé ruce ji obejmou kolem pasu a přitisknu ji pevně k sobě. Celá tahle scénka je stále víc a víc zábavnější. Takové rozptýlení před snídaní jsem snad nikdy nezažil. Vypadá to že rozhovor je Marii čím dál tím víc nepříjemnější. Po těle se mi rozprostírá slastný pocit za dostiučinění. Ale copak, copak ? '' Jsi v pořádku ? '' Zeptám se Marie starostlivě. Odlepím se od Deirdre a pomalu a opatrně dojdu k Marii. '' Moc se omlouvám jestli jsem tě nějak pohoršil. '' Řeknu potichu a omluvně se usměju. Chytím ji levou rukou kolem ramen a dovedu ji zpět k Deirdre. Zašmatrám v kapse a vytáhnu karamelku. '' Na.. dej si '' Řeknu jí potichu a usměju se. |
doba vygenerování stránky: 0.86733102798462 sekund