| |||
Velká síň Deirdre, William Williamova odpověď mě doslova udeřila do zubů. Najednou jsem nevěděla, co dělat. Ve tváři jsem začala rudnout jako rajské jablíčko a v hlavě jsem právě prožívala vnitřní krizi. Takhle se mnou ještě nikdo nemluvil a tolik... slov... jsem neslyšela za celý svůj život. Nedokázala jsem přijít na vůbec žádnou reakci, která by mě z toho dostala. Mohla jsem samozřejmě utéct, ale mé nohy mne naprosto neposlouchaly, jak jsem byla otřesená. |
| |||
Pokoj ---> Společenská místnost Nikdo konkrétní '' Uehhmm.. '' Vyjde ze mně velice inteligentní zvuk když se probudím. Je něco po deváté hodině, a skrze okenice doléhají na můj obličej paprsky ranního slunce. '' Áchjo... je kurevsky krásně. '' Řeknu si potichu a uculím se. Zachumlaný v přikrývce se protáhnu, posadím se a napiju se z předem připravené sklenice vody. Přikrývku si přehodím kolem ramen a zad, vstanu z postele a pohlédnu z okna na rozprostírající se malebnou krajinu, naplněnou světlem paprsků nového dne. S přikrývkou kolem ramen si dojdu pro kartáček a zubní pastu a přesunu se do umýváren. Cestou přes společenskou místnost přikrývku odhodím vedle křesla na zem. V umývárnách si chvíli prohlížím sám sebe rozespalým pohledem. Asi po pěti minutách usoudím že je čas udělat to proč jsem tu přišel. Vytáhnu kartáček, nanesu na něj přiměřené množství zubní pasty, a na umyvadlo před sebe postavím malé přesýpací hodiny. Jakmile se písek v hodinách začne přesýpat, začnu si čistit zuby. Co dnes podniknu ? Měl bych za McGonagallovou kvůli tomu že musím do krámku. Ale.. nechce se mi to řešit. A jak je na tom asi Alec ? Mno... snad za ten jeden večer nechcípl. Po pěti minutách se písek v hodinách dosype a já si vypláchnu ústa a vydám se zpět na kolej. Minu přikrývku kterou jsem ve společence předtím upustil a přejdu do svého pokoje. Oblékl jsem si na sebe košili, šedé kalhoty a modro-hnědé prošívané boty. Sednu si na postel a chvíli uvažuji co budu dělat teď. Mno.. nenapadne mně nic jiného než vzít učebnici lektvarů a hodit ji po Thomasovi. '' Vstávej ! '' Řeknu hlasitě a zakřením se. '' Za chvíli je snídaně. '' |
| |||
Sovireň --> nástenka pred jedálňou --> kuchyňa --> spoločenka Okrajovo Will, Dei, Maria + obyvateľstvo žltej spoločenky Snáď vďaka ranným nervičkám a rozpenenej krvi cestou po hrade ani necítim, že by bolo nejako chladno, predsa len ešte bola pomerne teplá jeseň, ale v soviarni sa nezasklenými oknami dostáva dnu čerstvý ranný vzduch a veru mi naskočia trochu zimomriavky. Sakra, v tej vyhriatej izbe nikdy neodhadnem čo na seba. O jedno okno sa takto opriem, aj keď mi je zima, a v rýchlosti, s nie práve najslušnejšími výrazmi naškriabem takmer celú dĺžku pergamenu sťažnosť domov rodičom aj s prosbou, či by sa nedalo na ministerstve niečo urobiť s tým zákazom. Hneď nato sa vzdialim od okna. Mrzuto sa obzerám a chystám sa potichu zvolať meno mojej sovy, keď sa kdesi zhora zrazu začne znášať obrovský tieň. Nastavím ruku, ktorú si zospodu podopriem aj druhou rukou. Ahoj fešák. Keď sa vrátiš, zaleť ten deň na raňajkách ku mne, dostaneš dobrotu. Ak existovali tvory na ktoré som nevedela byť zlá ani keď som mala svoj najhorší deń, boli to zvieratá. Špeciálne tie, čo som mala v obľube. Pustím si ruku a poískam ho dlhšími nechtami medzi "uškami", načo ho s cmuknutím prinútim preliezť na blízke prázdne bydlo. Achilles mäkko zahúka, keď vystrčí husto operenú nohu, aby som mu na ňu pripevnila list. Potom už len sledujem, ako rozvíri vzduch veľkými krídlami a vyletí s inštrukciou "domov" von. Cestou zo soviarne, šúchajúc si paže, zamierim bez nejakého pojmu o čase do jedálne. Ešte stále nahnevaná z raňajška len prejdem pohľadom tri osoby, ktoré tam v rýchlosti zaregistrujem bez nejakého konkrétnejšieho pozdravu a zaseknem sa pred zavretými veľkými dverami. Celkom nahlas zavrčím a oči sa mi začnú nebezpečne preťahovať. Dočerta, to fakt ešte nie sú raňajky? Bohaaa! Zatnem ruky do pästí. A potom že ma trestajú za to že infiltrujem školské kuchyne. Dementný systém. Chcem odísť, ale všimnem si ešte nové papiere na nástenke. Prebehnem zoznam krúžkov a zastavím sa na nábore metlobalového mužstva. Acai... ale hej, to je dobrá posila. Možno budú musieť vybaviť aj ďalší nábor, keď budem musieť odtiaľ vypadnúť. Kyselo sa zaškľabím, zatiaľ čo dávam číňankovské oči do pôvodného stavu. Do kuchyne sa, ako väčšinou, dostanem úplne bez problémov. Pozdravím najbližších desiatich škriatkov po mene a poprosím ich o kráľovské raňajky. Zatiaľ čo sa im vyplakávam z nervičiek sa predo mnou na dvoch táckach hromadí sladké aj slané jedlo na želanie. Nebola som sebec, vždy keď som brala jedlo do spoločenky, brala som viac ako len pre seba. V ruke a mi objaví veľký sladký kus bábovky. Po desiatich minútach mi je už omnoho lepšie, poprajem im pekný deň, vynachválim jedlo ako vždy a kúzlom vylevitujem opatrne tácky aj s košíkom s žemličkami von. Des je moje šťastné ráno, opäť tak nikto neni, a tak sa len prešmyknem do tajného vchodu za sudmi vedľa. Tácky doputujú na stôl pri ohnisku, zaberúc značnú jeho časť, a ja sa okamžite pustím do mafinov. |
| |||
Will + Marie Spokojeně zavrním. Will se rozhodl hrát se mnou, za což ho odměním později. "Nová posila by byla fakt super." Povzbudivě se na Marii usměju. Ona si fakt myslí, že se s ní chci kamarádit? No tak dobře, proč se tak netvářit? Žádný pocit viny mě netrápí. Otec by mě ještě podporoval. Nenápadně se přitisknu k Willovi a dál prozkoumávám jeho krk. Zajímalo by mě, co na tu trojku řekne. Co kdyby souhlasila? CO PAK? Mé obavy se ale nenaplní, protože se dočkám odpovědi, která mi vyrazí dech. Ona to fakt neví? "Ty nevíš, co to je?" Odpovím starostlivě. "Tak to o hodně přicházíš! Dneska je tvůj šťastný den, protože ti to vysvětlíme. Narazila jsi na odborníky." Mám co dělat, abych se nezačala smát. Koutky mi zatím necukají, takže super. Málem to ale nevydržím, jakmile začne Will vysvětlovat. Fascinovaně jej pozoruji s otevřenou pusou. Pomalu mi šrotuje v hlavě, co Marii právě řekl. To snad... Co? "No, i tak by se to dalo popsat..." Začnu se třást. Nejraději bych se začala smát na celé kolo, ale to by zkazilo vše, co jsme tu až doposud dokázali. A tak udělám jedinou věc, která mě v tu chvíli napadne. Přitáhnu si Willův obličej blíž a pomaličku ochutnám jeho rty. Musím doufat, že mi nedá facku a neodtáhne se. V lepším případě se mu to bude líbit a oplatí mi to. Zavřu oči a líbám dál. V duchu pomalu odpočítávám do chvíle, kdy budu jakž takž klidná. Pomalu otevřu oči a věnuji Wilovi široký úsměv. Pootočím hlavu na Marii. "Abych to dokončila. Trojka znamená, že mají sex tři lidi. Proto trojka. Nezáleží na pohlaví... Ale je to sranda a super ozvláštnění. Tak co, už víš, co ten sex je?" Povytáhnu obočí. "Nebo snad potřebuješ praktickou ukázku?" Položím hlavu na Willovu hruď a obejmu jej. Vyzývavě hledím na Marii. Teď jsem na tebe zvědavá, frajerko. |
| |||
Před Velkou síní Deirdre a Marie Vydechl jsem překvapením když mně Deirdre vzala za ruku, nedávám však na sobě znát žádné známky zmatení. Ehm... ? Co se to děje ? '' Eh.. pamatuju. '' řeknu trochu zmateně. Když mi však rty přejede po krku a zmíní ,,trojku'' tak mi dojde celý význam situace. Musím se pousmát nad celou situací. Tak fajn. Celá situace se vyvinula tak jak jsem nezamýšlel. Ale trocha srandy po ránu se hodí. Až mi je Marie líto že si z ní tak střílíme.. Ne ! není. '' Nic proti tomu nemám drahá. Budu rád když se k nám zapojí někdo nový. '' Usměju se jak nejupřímněji to jde a má pravá ruka se stočí kolem Deirdina boku, a sjede ji na zadek. Tak fajn ! Čekal bych sto jakýchkoliv jiných reakcí ale tohle ne. '' Ehm.. Ne. Nemyslíme výlet. Deirde vlastně měla na mysli pohlavní akt mezi třemi osobami... Sex. Už jsi o tom někdy slyšela, ne ? Když se mají dva lidi rádi a chtějí si užít tak spolu provozují sex. V nespisovné řeči to má několik nevhodných výrazů, jako je.. šukání, přefiknutí, obtáhnutí, trtkání, zásun, hoblování, klácení, jebání, vyvenčit slimejše, podrbat bobra, smočit parůžek, oklepat brčko a mnoho dalších. '' Nadechnu se a usměju '' tak co Sedzikowská ? Říká ti to něco ? '' Teď mám opravdu co dělat abych nevybuchl smíchy. Má tvář však zůstává vážná jako doposud. '' Jo a Viktor ? Je to rodový havran a zároveň zvíře symbolizující rod. Má zvýšené reflexy, inteligenci a schopnost učit se '' |
| |||
Nový den - sprcha a poté ošetřovnaJohanna, Alec, kdokoliv na ošetřovně Společenka se pomalu vyprázdnila a uklidnila. I když jsem se snažila vydržet vzhůru s pomocí knížky, co jsem našla pohozenou na jednom stole, hlava mi nakonec také klesla a usnula jsem. Netušila jsem kdy, ale probrala jsem se až s prvními slunečními paprsky. "Ach ne," tiše jsem zašeptala. Jestli někdo prošel, mě to rozhodně nevzbudilo. Zkontrolovala jsem, jestli Johanna spí. Pokud ano, nebudila jsem ji. Cítila jsem se hrozně, po včerejšku jsem ani nestihla sprchu. Zkontrolovala jsem čas. Bylo sedm. Vyklouzla jsem z pod deky a zamířila tiše do naší ložnice, kde jsem si vzala věci. Poté jsem už šla do sprchy. Bezedný váček, který jsem dostala kdysi od maminky, se mi pro obdobné pochůzky nesmírně hodil. Po dlouhé, odpočinkové sprše jsem se na chvíli vydala na dvůr načerpat čerstvý vzduch. Bylo zataženo, ale po dešti vše krásně vonělo. Alespoň mně. Pár studentů už také bylo venku, většinou se chystali běhat. Na to mě neužilo, takže jsem se s nimi jen pozdravila a dál se procházela. Mohlo být asi devět hodin, když mě napadlo zajít na ošetřovnu. Pochybuji, že se Alec vrátil na kolej, to by nám dal vědět. Určitě by nás obě vzbudil. Možná to byla zbytečnost, ale já se prostě chtěla ujistit. Jakmile jsem se ocitla u dveří ošetřovny, opatrně jsem zaklepala. Ať mi otevře kdokoliv, má otázka zůstane stejná: "Dobré ráno, já... Omlouvám se, že ruším, ale není tu náhodou Alec Shade?" |
doba vygenerování stránky: 1.0397460460663 sekund