Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je onlineBarbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 20:52Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 20:04Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
lord Richard Cornigrum - 06. srpna 2021 15:37
zk6313353.jpg

Přeměňování v učebně E215


Čtvrtek 15. října



Christina, profesorka, všichni označení



Vážně by mě zajímalo, kam Hagrid na ta jména pro mazlíčky chodí. Kdo probůh pojmenuje šneka Žofie? Na druhou stranu by mě to nemělo až tolik překvapovat, když bereme v potaz, že tu je spousta dalších, neskutečně "originálních" lidí, kteří dávají zvířatům dost divná jména. Máme tu Cayluse a jeho Páju s Májou, o lavici vzadu slyším veganku, jak svého mazlíčka oslovuje jako Růženu a pokud si dobře pamatuji, tak jednouchá kočka patřící tragédovi z Havraspáru se jmenovala Hafan. Jak moc musí být člověk vlastně duševně chorý, aby kočku oslovoval jako psa? Toť otázka.
"To jméno zní celkem honosně. Na šneka," opáčím a s neskrývaným pobavením sleduji, jak Christina tu slizkou věc přiklápí víkem krabice. Těžko říct, jestli jen nechce, aby Žofku někdo další viděl, nebo se bojí, aby jí během hodiny nevzala do zaječích. Přikláněl bych se ale spíš k té první možnosti, protože šnek je asi tak rychlý jako želva a za tak krátkou chvíli by nestihl zdrhnout, ani kdyby chtěl sebevíc. Dostal by se maximálně tak z krabice na lavici a tím by dobrodružství skončilo.
Co se týče Christininých výsledků při kouzlení, ty jsem kvůli Domenicově pohromě téměř nepostřehl. Jeho výbuch totiž ve třídě způsobil takový rozruch, že vyvádí nejen lidé, ale i zvířata. Nejvíc rozrušeně vypadají ptáci, ale ani kočky, kterých je tu převaha, na tom nejsou o moc lépe. Vertini hluk snáší naštěstí relativně v poklidu, protože její jediná reakce na celou situaci je otevření očí a lehce podrážděné zasyčení. To samé se nedá říci o Sinestřině Ayshe, která se rozhodne zmatek využít k ulovení Robertova potkana. Možná by si ale měla spíš smlsnout přímo na jeho majiteli, protože ten kluk je tak tlustý, až to hezký není. Plazí se poněkud neohrabaně mezi lavicemi a dost nešťastně přitom přimáčkne Christinu. Ten bolestný výraz nejde přehlédnout.
"Jsi v pohodě?" zeptám se s obavami, protože vypadá, že jí ta hora sádla přimáčkla snad všechny orgány v těle. Nevím, kolik ten tlusťoch váží, ale bylo by celkem rozumné, aby se po téhle hodině nad svým životem trochu zamyslel a pokusil se s ním něco udělat. S tolika kily navíc je totiž nebezpečný nejen sobě, ale i svému okolí, které nejspíš skončí rozmačkané na kaši stejně tak, jako právě teď Christina. Tomuhle člověku by už z principu měli zakázat vstup do Hlavní síně a měli by mu kromě přidaných hodin tělocviku nasadit i povinnou hladovku.
Incident se neobejde bez zásahu profesorky, která potkana i útočící krajtu znehybní. Stejný krátký proces udělá i s Dianou a Domenicem, které vyhodí ze třídy a pošle je do Prasinek pro novou hůlku.
No… Mohlo to dopadnout i hůř, to je pravda. Hlavní je, že nás to nestálo žádné body.
Jen, co se za těma dvěma zavřou dveře, opatrně přesunu Vertini z mého krku na lavici, přičemž poslouchám profesorčin výklad. Všechno jde dobře až do chvíle, než si uvědomím, že mé hádě je až příliš blízko mým odloženým učebnicím, které nejsou zrovna stabilně seskládané. V tom předešlém zmatku jsem je musel nechtíc posunout loktem a teď hrozilo, že se zřítí přímo na Vertini. Vytřeštím oči, protože v myšlenkách už se mi stihla objevit naprosto barvitá scéna katastrofy, která by mohla následovat a tak udělám v tu chvíli to nejjednodušší, co mohu. Učebnice v rychlosti odstrčím na opačnou stranu co nejdál od hada, což zapříčiní, že popadají na zem.
"Pardon, nebylo to schválně." Ihned se omluvím, protože pro srandu králíkům tu hluk vážně nedělám. Knížky z podlahy chvatně sesbírám a vrátím na lavici, tentokrát ale co nejdál od Vertini. Srdce mi přitom ještě pořád splašeně buší, protože jsem měl vážně strach, že z mého háděte bude placka. Mám-li být upřímný, tak takhle zatraceně moc jsem se už dlouho o nikoho nebál.
S povzdechem vezmu do ruky svou hůlku, připraven pokračovat v hodině. Chystám se vyslovit kouzlo, které jsem ale jaksi nepochytil. Ve chvíli, kdy ho profesorka názorně ukazovala a nahlas říkala, jsem pochopitelně nedával kvůli incidentu s popadanými knihami pozor. A to se mi hned záhy šeredně vymstí.
"Verta Verto." (2%) Samozřejmě, že je to špatně. Jedno zle vyslovené písmeno a problém je ihned na světě. Objeví se záblesk modrého světla, načež se má milovaná Vertini nafoukne jako pouťový balonek a vyletí do vzduchu. A to není všechno. Nejen, že se teď vznáší nad mou lavicí, ale ke všemu změnila barvu na… Růžovou?! Panebože, co to je?!
"Omlouvám se, špatně jsem vyslovil kouzlo!" Poněkud vyjeveně se podívám na McGonagallovou, protože je mi naprosto jasné, že tohle jejím bystrým očím neujde. Ještě aby ano, když tu mám místo poháru lítající růžovou tkaničku. V tu chvíli bych se nejradši neviděl a raději zalezl někam pod lavici, protože tohle je vážně těžkej trapas.
 
Sinestra Ewing - 02. srpna 2021 23:49
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

Učebna E215


Přeměňování


Nikdo konkrétní a ostatní

15. října, čtvrtek



Ze záklonu, z kterého jsem se snažila zahlédnout uprchlého potkana mě vyruší až Caylusův hlas, který hulákal přes celou třídu něco jako "Aysho, oběd!". S podmračeným výrazem otočím pohled na již prázdnou lavici, kde byl ještě před chvílí můj had. Vyskočím na nohy tak rychle, že židle zařinčí na zemi a pohledem skenujícím třídu se snažím najít svého mazlíčka. Ve skutečnosti mi to nedá žádnou práci. Přehlédnout dvoumetrovou krajtu by musel jen slepec. Byla jen kousek od potkana a zrovna se připravovala k útoku. Periferně si všimnu, jak Naira o lavici vedle mě už téměř vyskakovala ze židle stejně jako já před chvílí. V jejím případě bylo jasné, že nepochybně nechtěla být svědkem toho, jak krajta potkana nejprve rozdrtí ve svém objetí a pak vcelku spolkne. Popravdě, kdyby nezasáhla profesorka, docela by mě zajímal scénář, který by na jeho záchranu vymyslela ona. Možná by byl zajímavější.
Takhle jen Aysha zmrzla v útoku a já ji teď musím dotáhnout zpátky do lavice. S povzdychem se rozejdu dopředu učebny, kde se má albínka nacházela a míjím profesorku, která si to štrádovala rovnou k Domenicovi, aniž by mi věnovala jediný pohled. Překvapivě. Čekala bych, že dostaneme s Bobem kárání za to, že jsme si mazlíčky dostatečně nestřežili. Musím vynaložit poměrně větší sílu dotáhnout Ayshu zpátky ke své lavici, než když jsem ji nesla z pokoje do učebny. Ale to jsme ji nesly dvě.
S funěním dosednu zpátky na židli a vytáhnu její zatuhlé tělo na stůl. ,,Finite." V rychlosti ukončím následky profesorčina kouzla a osvobodím nebohou Ayshu z nehybnosti. ,,Promiň," pohladím ji po šupinách a už teď je mi jasné, že po zbytek dne bude zase mrzutá. Doufám, že mě v noci neuškrtí.
McGonagallová mezitím vykáže Domenica s Dianou z hodiny a já se neubráním závistivému pohledu do jejich zad. Skvělé, tak jedna nemá hůlku, další posere na co sáhne a vyslouží si výlet do Prasinek. Nespokojeně mlasknu. To je ovšem to jediné, co si k profesorce dovolím, takže pak poslušně vezmu hůlku a cvičně opíšu pohyb nového kouzla.
Popravdě se mi do toho příliš nechtělo. Aysha už takhle byla mrzutá a já ji tu budu trápit nějakou přeměněnou na pohár? Tuhle hodinu mi v životě neodpustí. ,,Seženu ti za to potkana, jo?" Ať už to bude ten Bobův nebo někoho jiného, budu si muset její přízeň koupit zpátky.
Namířím na ni svou hůlku a s důrazným "Vera Verto" (80%) ji přeměním na téměř dokonalý pohár. Překvapeně zamrkám a hůlku skloním. Tak moc jsem se snažila to neposrat a ještě víc ji nenasrat, že se mi to fakt povedlo! Sice sem tam se leskne nějaká ta bílá šupina, ale popravdě - i s těma šupinama se mi pohár líbil. Z dálky vypadal, jak když je posázený malými perličkami. Namotivovaná dobře odvedenou prací se rozhlédnu po třídě, jak se daří ostatním. Nezapomenu se také nahnout dopředu, abych viděla, jak vypadá pohár Christiny, protože asi umřu smíchy, jestli bude mít Žofka místo ulity kalich.

 
Naira Sinclair - 02. srpna 2021 17:54
nairah1787.jpg

Učebna E215

15.října


Coraline, okrajově Kirby

Celé to fiasko v lese se mnou docela zamávalo, tak jsem se skoro nevyspala. Ráno jsem se po necelých dvou hodinách spánku probudila nevyspalá a rozlámaná, jako kdyby mě ty akromantule sežvýkaly. Hlava mě bolela, jako kdyby mi měla každou chvilkou vybouchnout, takže jsem místo na snídani vyrazila na ošetřovnu. Potkám se tam s Kirbym. Všichni jsme dneska chcípáčci. Madam mě napumpuje nějakým lektvarem, po kterém se mi sice trochu uleví, ale stejně na ošetřovně zůstávám, nakonec na lůžku i usnu. Když se probudím, Kirby zrovna dostává nějakou poslední dávku čehosi, co podle jeho výrazu nebude zrovna moc dobré. I já dostanu propustku, ale trochu zpanikařeně si uvědomím, že nás čeká přeměňování a já nemám zvíře od Hagrida.

Sprint do jeho hájenky a zpátky do hradu mi moc nepřidá a když zpocená dosedám do lavice přes uličku vedle Coraline, sotva popadám dech. Trochu to ve mě hvízdá, když z krabice vyndávám velkého šneka, kterého jsem od Hagrida dostala. Oblovka zůstává na místě a nikam se nehrne, co bychom od ní taky čekali. “Řekl mi Hagrid, jak se jmenuješ? Promiň…nepamatuju si…budu ti říkat Růžena, vypadáš jako Růžena…,” řeknu a poplácám šneka ukazováčkem po ulitě.

První kouzlo (82%) se mi povede, šlofíček na ošetřovně očividně prospěl. Všechny mandelinky se promění v různobarevné kuličky, ale když si všimnu, že někteří spolužáci mají i duhové kuličky..no, co si budem, trochu mě mrzí, že je nemám taky. Zklamaně si povzdechnu a do jedné z kuliček šťouchnu hůlkou, jako bych ji alespoň takhle mohla přimět ke změně barvy. Proměna stolu na kufr se mi taky povede skoro bez chybičky (93%), ale nemám čas se z toho moc radovat, protože Domenicovi se nějakým záhadným způsobem povede nás skoro všechny vyhodit do povětří. Růženě to ale je naštěstí jedno, narozdíl od Bobova potkana, kterého začne pronásledovat krajta. Jsem napůl cesty z lavice, když profesorka utne pronásledování tipec a já si zase sednu. Dva spolužáci opouští hodinu a jede se dál.

Sdílám Eričinu obavu z toho, abychom zvířatům neublížili. Ale profesorka by po nás něco takového určitě nechtěla, kdyby tu byla reálná šance, že jim ublížíme....že ne? Nakonec se rozhodnu věřit autoritě. I tak jsem trochu nervózní, že Růženě ublížím, tak se soustředím ještě o kapku víc než obvykle. “Vera Verto!” pronesu po třech poklepáních (96%). Růžena se změní na dokonalý pohár a já potěšeně vypísknu. Že bych měla tajný talent na přeměňování a nevěděla o něm?
Podívám se, jak je na tom Cor o uličku vedle. “Hezký ocásek,” zachichotám se.
 
Rebecca Eliah Riel - 02. srpna 2021 17:06
becca227200.jpg

Velká síň -> Učebna E215

15.října


Mirelle, Acai, Bob, Cass, Kenji, Seb

“To by mi Umbra nikdy neudělala,” odpovím nepřesvědčivě Mirelle, zatímco sleduju Umbru a snažím se odhadnout její úroveň krvežíznivosti. Opatrně jí dám kuličku vína a když mi zůstanou všechny prsty, trochu se uklidním a otočím se na Acai.
“Wilberta?” zopakuju po ní. “Wilbert!” plácnu se volnou rukou přes pusu. “No…alespoň je hezky barevnej..havraspárký barvy, možná by nám ho Hagrid půjčil na kolej.”

Bob ale rozhodně nadšení pro modrou nesdílí, když vytáhne hůlku, nejspíš připraven bojovat o holý život. Nechám ostatní, ať uklidní situaci, zatímco do Umbry cpu další věci, co mi přijdou pod ruce a Mirelle proti nim nic nenamítá. Když je čas jít, hodím Umbře poslední kuličku vína, než se ujistím, že mám Špionku pořád v kapse.

Zapadnu do zadních lavic, jen o řadu před Cass a Mirelle. Vytáhnu Rosničku z kapsy a položím ji na lavici, rosnička je naštěstí dost flegmatická, tak si hledí svého a ostatní zvířata ji nezajímají. Na Kenjiho pozdrav zvednu ruku a usměju se na něj.

Žába ma zatím štěstí, protože na ní dojde až později, teď měníme brouky. Moje proměna je nanic (6%), jedna z kuliček má možná pár nožiček, ale jinak nic. Zklamaně ohrnu spodní ret a mrknu Sebastianovi pod ruce, ten slaví o trochu větší úspěch. Kenji naštěstí je na tom podobně jako já. Dva loseři vedle sebe! Alespoň se necítím tak méněcenně.

Další je na řadě hrnec s poklicí. “Loculus!” mávnu hůlkou. No tááák… (73%). Hrnec se promění v kufr vcelku normální velikostí, vypadá teda trochu potlučeně, ale v porovnání s mandelinkami…nemám šanci se začít vytahovat, protože Domenicův hrnec…vybouchnul?? Leknu se a jen tak tak stačím chytit Špionku, kterou nenadálý zvuk vyděsil a pokusila se seskočit z lavice. Ještě že tak, protože Bobův potkan se dal na útěk, pronásledovan Sinestřinou krajtou. Žerou krajty žáby? Jestli je Aysha stejná mrcha jako její panička, nejspíš sežere všechno, co se kolem jen mihne. Riskovat to nehodlám.

Profesorka naštěstí zakročí, tak nemusíme sledovat neplánované krmení. Vyhodí Domenica (nedivím se), vyhodí i Dianu (uf, to mě mrzí, nechte mě osušit slzičku)….a hodina může pokračovat. “V pohodě?” zeptám se Špionky, která mi pohled jen prázdně vrátí. Položím ji tedy zpátky na lavici, kde přešlápne z nohy na nohu, než se zase uvelebí.

Po krátkém výkladu následuje další kouzlo, jako by toho dneska nebylo dost. Třikrát na Špionku klepnu hůlkou. “Vera Verto,” pronesu a štěstí jsem si očividně vyžrala na kufr (26%), protože Špionce jen změní nohy v zeleně slizkou nožku pohárku, ale jinak zůstane žábou. Celý ten “výtvor” je velký jak kalíšek na vejce. “U Merlina,” vydechnu a v odpověď Špionka ublíženě kvákne. Myslím teda, že ublíženě, žáby nejsou úplně emotivní zvířata.
Kouknu na Kenjiho, který má pohár bez chybičky. “Odkdy jsi takovej šprt?” popíchnu ho, ale obdivný tón se nesnažím zakrýt. “Budeš mě muset začít doučovat.”

Zleva ale moji pozornost vyžaduje někdo jiný. “Neříkej mi Rebecco, nebo podplatím nějakého prvňáka, aby ti v noci ostříhal vlasy!” pohrozím Sebovi. “Co je?” vyslechnu si jeho predikament. “Dávám jí hlavně červy, ale s sebou jsem žádné nebrala. Moc jsem si to nepromyslela, alespoň bych jí teď mohla krmit,” ukážu hůlkou na svůj žabí pohár. Špionka, placená herečka, kvákne v odpověď.
 
Sebastian G. Sharivar - 01. srpna 2021 19:58
froy8869.jpg

U nástěnky > Učebna E215


Mirelle a Rebecca


15. října, čtvrtek



„Teď ne, čus,“ mávnu na Beccu s Cassandrou. Ale že by mě napadlo to stejné, co jí, se říct nedá. Na pozdrav kývnu i Mirelle. Ještě nějakou chvíli pročítám nástěnku, než se vydám na další hodinu.

Posadím se do lavice, opatrně na ni položím Tykadlatku a vedle na zem se sveze brašna s účebnicemi z mého ramene.
Profesorka na nic nečeká a začne na začátek s procvičováním, ani nás nenechá vydechnout po docházce. Bolestně si opřu bradu do dlaně a druhou rukou hladím tykadlatku.
Proměňování brouků si pamatuji – moc mi nešlo, stejně jako všechno ostatní z proměňování. Tykadlatka se zájmem obejde sklenici a zdá se, že by si pár brouků zobla. Nejradši bych jí je dal všechny, ale bez dalšího přemýšlení otráveně zkusím proměnit brouky v kuličky, jak znělo zadání (76-15=61%).
Sám jsem překvapen, že slavím docela úspěch. Dvě červené kuličky mají tykadla, třetí zelená náznak krovky, ale ostatní vypadají hladce a nebroukovitě. Samolibě se narovnám v zádech, aby si mého výtvoru všimla profesorka.

To už se přede mnou objeví váza. Můj první úspěch mě nabudí k soustředění a tak si rozmýšlím, jak bude kufr vypadat. Zafuním a mávnu hůlkou na vázu: „Loculus.“ (44-15=29%). Váza nadskočí a na stole se mi objeví cosi, co vypadá jako keramická kulatá brašna. S takovým zavazadlem by se daleko nedocestovalo. Protáhnu otráveně obličej.
Ještě že můj chabý pokus ale překazí povyk a cosi, co mi spadne na záda. Hrknu a zmateně se rozhlížím po třídě, pohledem se zastavím i na poklici, kterou chtěl Domenico vyslat do vesmíru. Bezděky si sahám na záda a podívám se na Mirelle, dojde mi, že šlo o její kufr – hned potom se skrčím, abych se kryl před splašenou vránou.
Havraspárská dívka vypadá sama dost zbědovaně, když vránu uklidní a tak jen se stisknutými rty zavrtím hlavou a s povzdechem chci nohou odstrčit její proměněnou vázu v kufr blíž k ní.
To se ale znovu znelíbí vráně a ďobne mě do ruky. Zakleju: Mirelle, sakra, co to máš za bestii...“ Ruce schovám k sobě a couvnu zpátky do své lavice, kde se posadím. Mezitím se tykadlatka krčí u keramického kufru s tykadly svěsenými dolů.
Vypadá vyděšeně, což mi láme srdce. Provinile poslouchám, že další na řadě jsou právě naši mazlíčci, které budeme proměňovat. Hladím tykadlatku, aby se uklidnila, tak nějak ji kryju rukama a vlastním tělem, když za sebou zase slyším máchání křídel vrány.
Mirelle, drž too!“ zakňučím s přimhouřenýma očima, jak očekávám další ďobanec zobákem.

Za zády mi problikne, na což se ohlédnu přes rameno na proměněnou vránu a Mirelle. Chvíli to sleduju, než si pozvdychnu a zadívám se zpátky na tykadlatku. Moc se mi do toho nechce. Co když se mi kouzlo nepovede a něco jí udělám? To už není váza, hrnec, ani brouci ve sklenici.
„Slibuju, že ti po hodině seženu pár těch brouků, jo?“ zamumlám ke své zelené kamarádce, která začíná bych trochu bojovnější a pleskne mě po ruce silným ocasem.

Nakonec se vzchopím a pozvednu hůlku.
Pronesu zaklínadlo: Vera Verto! a ukážu na tykadlatku (83-15=68%).
Záblesk a přede mnou se tykadlatka promění v neprůhledný zelený pohár, lehce oslizlý a samozřejmě s tykadly, které sebou mrskají ve vzduchu.
Skousnu si rty a smutně mi spadnou ramena. Pak mě něco napadne a tak se rozhlédnu okolo.
Rebecco!“ vyhrknu k Becce, která sedí vedle mě, „čím ji krmíš?“ Hůlkou ukážu na její žábu. „Nemáš něco s sebou? Nezůstali ti nějaký brouci?“ Pak hůlkou ukážu na svůj pohár, který časem bude zase tykadlatka, u níž bude potřeba nějaké udobřovadlo.
 
Daniel Fletcher - 01. srpna 2021 14:04
dan7533.jpg

Učebna E215

Tak nějak všichni a Caylus

15. října



Po magii v domácnosti se Kenji vypaří kamsi s Coraline a i havraspárský hlouček někam zmizí. Nikoho jiného jsem z červených nezahlédl, takže jsem sám, samotinký vyrazil na kolej, abych se ujmul nebohého, přehlíženého Bruce. Od té doby, co si Kenji pořídil kluběnku ho úplně zanedbává! Ani si na něj nevzpomene, natož, aby mu věnoval jeden jediný pohled. Posledně jsem mu do terárka házel mrtvou mouchu, co jsem našel v pokoji. Asi jsem se mu úplně netrefil do vkusu, protože tam leží doteď.
Zamyšleně si promnu bradu, když si prohlížím chameleona spokojeně sedícího na větvičce. Když jsem otevřel poklop, jedno jeho oko upřel na mě. ,,Nazdar kamaráde, jak se vede? Něco novýho?" Promluvím na něj, když ho opatrně beru do ruky. Nijak se nevzpouzí, už je na mě poměrně zvyklý, řekl bych. Určitě mě má teď stejně nejradši, když jsem jediný, kdo se tu o něj zajímá. Bruce mi obtočí ocas kolem zápěstí a očima těká po pokoji. Každé oko míří někam jinam. ,,Tak jdeme, dneska něco zažiješ."

Dorazím na hodinu akorát, kdy po mně přišla profesorka. Jindy se včasným příchodem do hodin moc nezabývám, ale zrovna u McGonagallové a Snapea se nevyplácí chodit pozdě. S Brucem zapluju do lavice na kraji, hned vedle Cayluse. Chameleona položím na stůl a rozhlížím se po třídě, kdo si co donesl za mazlíčka. ,,Ty kráso, ten je tvůj nebo Hagrida?" Neubráním se komentáře na sklípkana, kterého měl Caylus na stole. Kdyby mu ho dal, tomu bych se nedivil, ten měl rád všemožnou havěť. Ale že by někdo jiný měl dobrovolně mini akromantuli na pokoji? To se mi nezdá. I když u zelených mě ta přehlídka divno-zvěře nepřekvapuje. Pavouk a dva hadi. Co taky jiného čekat?
Hodinu profesorka začne zkoušením. Cosi nespokojeně zabrblám pod vousy a chvíli hypnotizuju mandelinky ve sklenici, protože mi ten život uvnitř uzavřené baňky přijde poměrně zajímavý. Bohužel - zkoušení je na čas, takže kuličkám zdar.
,,Pilae Irideo!" (50%) K mému překvapení se promění všechny kuličky. S nadšením v očích se rozhlédnu po třídě a hledám pohledem profesorku, abych upozornil na svůj úspěch. Až po chvíli, když se začne blížit si všimnu, že provedení není zdaleka tak dokonalé, jak jsem si na první pohled myslel. Dvě kuličky měly krovky a jedné zbyly tykadla. Ups. Ale co jsem se tak rozhlížel po třídě, byly i horší výsledky a já se s Přijatelně spokojím. Přece jenom - důležité je projít, ne?
V druhém kole zkoušení každé řadě něco přistane na lavici. Váza, okej, hrnec, fajn, stůl, moment. Stůl? Máme proměnit celý stůl?! To není fér! Protestuju v duchu. Všichni ostatní dostali na přeměnu malé předměty a my máme proměnit celou lavici, doufám, že k tomu přihlédne jako k polehčující okolnosti. K mému úžasu jsem u druhého kouzla zaválel (97%). ,,Ty krávo!" Prohlásím nahlas a rozhlížím se kolem sebe, jestli všichni obdivují mé veledílo, protože to by sakra měli! Bruce místo na stole seděl na velmi povedeném kufru, na kterém by člověk ani zdaleka nepoznal, že byl snad kdysi v minulém životě stolem. Měl zcela funkční zavírání a matně černé úchytové madlo. Vlastně - vypadal líp, než ten, co se mi válí pod postelí na pokoji. To bych dokázal i za pár galeonů prodat. Nebo si ho nechám! Z obdivování kufru mě vytrhne hlučná rána, která zaduní celou učebnou. Otočím se po směru hluku a spatřím Domenica se syčícím hrncem a poklicí zabořenou ve stropě. Následuje přehlídka splašených a vyděšených mazlíčků, kterou záhy McGonagallová ukončuje zmrazujícím kouzlem. Jen Bruce dál sedí na kufru a vůbec nic, co se děje okolo ho nezajímá. ,,Teda, ty se maj." Zamumlám směrem ke Caylusovi, když profesorka vykáže Domenica i s Dianou z hodiny. Nesnažím se závist maskovat. Taky bych šel radějc do Prasinek, než bejt ve škole. Ti to vyhráli. Možná, že když poseru příští kouzlo, pustí mě s nima?

Druhá část hodiny, již bez dvou našich spolužáků začne opáčkem a vyústí v nové kouzlo, které máme rovnou zkoušet na našich mazlíčcích. Trochu se divím překvapeným výrazům některých. Co čekali, když si měli brát mazlíčky na hodinu přeměňování? Že se na ně budou jenom koukat? Na profesorčinu odpověď na otázku Eriky nečekám. Je mi předem jasná. V případě Snapea bych pochyboval, ale nemyslím si, že by profesorka dovolila kouzlit na zvířatech, kdyby jim to mělo ublížit.
,,Tak jo kamaráde, teď budeš pohár. Žádnej stres, pro tebe se nic nemění." Ujistím ho. Stejně většinu času proleží na větvi, kde se nehýbe, takže stát se pohárem vlastně nebude v jeho životním stylu žádná změna. ,,Vera Verto!" (70%) Chameleon se promění v stříbrný pohár. A byl by to i pěkný pohár, kdyby z něho netrčel chameleoní ocas. Vezmu ho do ruky a zblízka si ho prohlédnu, přičemž mi pohár obtočí ocas kolem ruky.
 
Cassandra Warren-Wentworth - 31. července 2021 13:26
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Velká síň -> E215

čtvrtek 15. října


Nikdo konkrétní

“Jo, to jo,“ řeknu Acai. “Ale ještě že nemáš strach z pavouků, to by nebylo příjemný,“ dodám a ještě něco plácnu. “Uvidíme, s čím přijde Snape příště,“ brouknu si pro sebe a rychle dojím. Má pravdu, je čas jít!

Vezmu si Myšku do náruče, jednou rukou ji drbu mezi lopatkami a se spolužačkami pospíchám do třídy. Tam zasednu s holkami do zadních lavic, vytáhnu si sešit a jednou rukou držím kočku. Jo, zvířat tu je požehnaně a ona dlouho takhle nikde nebyla. Snad to bude v pohodě.
Poznámka o zkoušení se mi nelíbí, dnes opravdu nemám dobrý den. Přijde mi, že ať udělám, co udělám, je to špatně. Ať se snažím sebevíc. Co jsem komu udělala…? Ale trénovala jsem a docela mi to šlo, tak to snad nebude tak zlý.

Prohlédnu si mandelinky a napadne mě pobaveně, že některá zvířata by si je klidně dala ke svačině. Tu se ozvala Diana, že nemá funkční hůlku. Upřímně, udělala dobře, kdo ví, jak by všechna ta zvěř dopadla.
Pak vezmu hůlku a smířeně ji namířím na mandelinky. “Pilae Irideo,“ (17%). Žádné zázraky jsem nečekala a tak to i dopadlo. Pár mandelinek se ve sklenici proměnilo v kuličky s mandelinkovým vzorem. Ale stalo se aspoň něco.
Tiše sedím a sleduju, jak mandelinky vystřídá hrnec. Dobře, jdeme na to! “Locu-“ (5%) začnu a najednou se ozve rána! Zděšeně vyjeknu a chytim kočku, aby se jí nic nestalo nebo aby někam neutekla. Trochu vyjukaně sleduju, tu melu, co začala! Hned vedle mě soupeří Mirelle s Umbrou a já se nezmůžu ani na nabídku pomoci. Ono mám co dělat s Myškou, protože do mě pořádně zarývá drápy. A to i po tom, co se to tu trochu uklidní. Profesorka po tom rozruchu rozhodne, že Domenico doprovodí Dianu, aby si opatřila novou hůlku. Mají štěstí, uniknou dalšímu zkoušení a ještě si vyvětrají hlavu procházkou. Jen na Dianu smířeně kývnu a pak zase předstírám, že tu nejsem. Můj kufr se dle očekávání ani nepohnul.
Ne, dneska opravdu nemám dobrý den. A kdo ví, co přijde příště. I když ne, raději to nechci vědět. Tak si jen mlčky a rezignovaně píšu poznámky. K čemu je večerní šprtání, když pak stejně ze všeho propadnu…?

Po tom výbuchu by bylo nejlepší, kdyby hodina skončila, ale přichází ještě další kouzlo. Upřímně, po těch mých dnešních zázracích s hůlkou se bojím namířit ji na kočku. Promiň, Myško… řeknu jí v duchu a namířím na ni hůlku. Zhluboka se nadechnu a snažím se soustředit. “Vera Verto,“ mávnu hůlkou (48%). Konečně se stane alespoň něco! Kočka se promění v pohár! No… trochu zoufale mňoukající chlupatý pohár s ocasem… ale pohár! Ano, ve srovnání s tím předchozími kouzly se můžu aspoň trochu radovat! I když mi je jí opravdu líto. Tak zkusím pohár nejistě podrbat za ušima. Ale nevím, kdo se lekl víc, jestli on, nebo já, protože trochu nadskočil!
“Sakra! Promiň, promiň, Myško. Máš u mě pořádnou rybu!“ řeknu poháru a doufám, že těma ušima alespoň slyší. A kdyby ne, tak jí to pak zopakuju. Jestli se teda promění v pořádku zpátky.

 
Robert "Bob" Pye - 30. července 2021 16:22
jacobwysocki8(4)8241.jpg

E215


15. října, Čtvrtek

McGonagallová a spolužáci


Toho prašivého potkana se mi nedaří a nedaří chytit. By mi taky mohl někdo pomoc...S hrůzou si uvědomím, že potkana se mi snaží pomoc chytit velká bílá krajta. Jasně zmijozelský mazlíček… Příště si budu muset dávat pozor na to co si přeji. S tou dýní od Hagrida se můžu rozloučit, to je jasný... .

Naštěstí zasáhne profesorka. Dýně zachráněna! Navíc Ferdinand je takto zmražený daleko příjemnější. Že mě to samotného taky nenapadlo... Opatrně zvedám svého zmraženého mazlíčka za ocas. S pohledem upřeným na potkana houpajícího se mi před očima řeknu: "Ehm, děkuji Vám paní profesorko". Mám štěstí, že McGonagallová chápe, že za útěk potkana může jen ta děsná rána a nerozhodne se potrestat i mě....

Štěstí raději dále nepokouším a urychleně se vracím na své místo. Přitom ve zmatku málem zakopnu o tu krajtu. To je zase hodina... Body se správnými odpovědmi získat nepokouším. Raději teď na sebe už neupozorňovat... Uložím zmraženého potkana před sebe na desku stolu a pozorně poslouchám další výklad.

Když přijde na řadu zkoušení dalšího kouzla ukáže se, že ještě nejsem úplně ve své kůži. Nebo že by se toto kouzlo nemělo kombinovat s mrazícím kouzlem? „Vera Verto" (59%). Můj pohár je chlupatý a trčí z něj ocásek.

Zobrazit SPOILER
Takhle mi aspoň neuteče. Třeba po nás profesorka nebude chtít, abychom mazlíčky měnili zpátky. Kdybych Ferdinanda vracel v zavřené krabici, tak by mi to třeba prošlo i u Hagrida...

 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.80829095840454 sekund

na začátek stránky