| |||
K jezeru Acai Přiznávám, normálně by mi to zpoždění asi vadilo víc. Ale já sama přišla pozdě. Že Acai později, to je další věc, ale to bych musela pokárat i sebe. Což jsem sice v duchu udělala, ale… její nepřítomnost mohla oddalovat to naše setkání. Nebyla jsem si jistá, co přinese a co ne. Ale zatím jsem navenek držela docela svůj klid, tak jsem ho nechtěla ničit nesmyslným káráním, které v pravdě zároveň oddalovalo i výsledek, k jakému to povede. Inu, nějak to dopadne. “Proč bych se měla rozpadnout? Trochu ve mně lupe, no,“ uchechtnu se. “Máš slyšet moje prsty po ránu!“ mávnu rukou. To vždycky křupne skoro v každém prstu. A to i na nohách! Půda nám pod nohami trochu čvachtá, ale jde to. Musíme si dávat pozor na sklouznutí, ale mohlo to být horší. “No, říkali to lidi kolem,“ řeknu. “Ale zní to jako hodně velká pohádka, nedovedu si představit Sin s Wolfem. A ještě k tomu, že čekají dvojčata,“ uchechtnu se trochu nuceně. Nechtěla jsem se v tom šťourat, ale když už jsem to tak hloupě plácla, co můžu dělat? No, změnit téma… “Závod? Kdo bude dřív u jezera?“ navrhnu a když nemá nic proti, o poznání zrychlím a dlouhými kroky se vydám co nejrychleji pěšinkou k jezeru! |
| |||
Velká síň: Deirdre, William William zřejmě nebyl moc rád, že jsem přišla. Pozdravil mě tak tiše, že jsem jej málem přeslechla. Zato Deirdre mne opravdu překvapila. Oplatila jsem jí její zářivý úsměv úsměvem vlastním, plným upřímné radosti. Třeba si opravdu padneme do oka. |
| |||
Will + Marie Will je příjemným rozptýlením před snídaní. I když jsem už poměrně hladová, nedávám to na sobě nijak zdát a neustále se usmívám. Will by mohl být sám o sobě vážně dobrý dezert. Pokývám hlavou. "Ten, kdo to vymyslel, musel bejt úplně na hlavu." Zasměju se. Neujde mi, že je Will lehce nervózní. Nijak to nekomentuji, pouze zatřepotám řasami a mile se usmívám. "Máš pravdu. Nebelvír je... zvláštní." Nikdy jsem tuhle kolej neměla ráda. Moje matka mne sice přesvědčovala o tom, že je to nejlepší kolej na světě, protože tam sama studovala, ale já věděla svoje. Měla jsem tušit, že moje štěstí nebude mít dlouhého trvání. Objeví se totiž Marie. Nehodlám si ale kazit náladu hned po ránu, a k tomu ještě před snídaní, a tak jí věnuji ten nejzářivější úsměv. "No ahoj!" Aby řeč nestála, opatrně pohladím Viktora po křídlech a nakloním se k Willovi o trochu blíž. Evidentně mu přítomnost Marie není nijak příjemná, a tak se rozhodnu z toho vytěžit co nejvíce. Po očku si tu hrůzu prohlédnu. Povytáhnu jen obočí. Horší hadry nenašla? To je snad od Armády Spásy nebo co... Nejenom, že ta holka nemá život, ona nemá i vkus. Na chvíli to už vypadá, že se jí zbavíme, když zamíří k nástěnce. Hned je ale zpátky s ještě otravnějším dotazem. Plány na dnešek? V té chvíli se ke mně přitočí Will a zeptá se na to samé. Ta myšlenka mne napadne v jedné vteřině. Geniální! Nasadím škádlivý úsměv a pohled upřu na Marii. Mimoděk přistoupím k Willovi blíž, vezmu ho za ruku a propletu si s ním prsty. Musím se modlit za to, že Will pozná ironii na první pohled a vycítí, že si chci z Marie udělat legraci. Nedávám na sobě ale nic znát a ironii v hlase radši vynechám. "Myslela jsem, že jsme se o tom včera bavili, pamatuješ?" Škádlivě přejedu rty po jeho krku. Pootočím hlavu, takže teď mluvím přímo k Marii. "Máme už svoje plány... pokud ale vážně toužíš po naší společnosti... možná bychom mohli zvážit trojku, co myslíš, zlato?" Odmlčím se a podívám se tázavě na Willa. "Co na to říkáš, Sedzikowská?" Musím se hodně ovládat, abych nevyprskla smíchy a udržela vážný výraz. |
| |||
Před Velkou síní Deirdre a Marie '' Ano,.. je hezky. Už jsem si byl zaběhat. '' Musím se usmát když vidím jak mě pozoruje. Když Deirdre pozdravila Viktora, oplatil ji pozdrav hlasitým zakrákáním. Když mi Deirdre řekne o novém drbu, musím se držet hodně zkrátka abych tu nevyprskl smíchy. To už bude mít spíš Rebecca ptáka, než že bude mít Sin s Wolfem dítě. '' Máš pravdu. Taky si myslím že je to blbost '' řeknu a na tváři se mi objeví široký úsměv, který však zmizí jen co se zahledím do jejích podmanivých očí. Rychle zatřesu hlavou a vzpamatuju se. '' Jo.. no Gabriel ? Nevím. Nebelvírští jdou poslední dobou nějak mimo mně '' Asi na něj v Kruvalu byli moc tvrdí. '' Gabriel se zatím moc neprojevil, ale pochybuju že by něčím mohl překvapit. '' řeknu a zakřením se. Trochu mně zaskočí Marie. '' Ahoj '' Zamumlám potichu že by to mohla sotva slyšet. Nevím jestli se s ní chci bavit s prázdným žaludkem. Když se však Marie vzdálí k nástěnce a pak zase přileze a položí otázku jen povytáhnu obočí a přistoupím o krok blíž k Deirdre '' Dobrá otázka. Co máš dneska v plánu ? '' zeptám se jakoby nic a usměju se. |
| |||
Pokoj > Velká síň William, Deirde Když jsem se nakonec vzbudila, nikdo v pokoji už nebyl. Jacqueline už pravděpodobně odjela, expres z Prasinek zpátky do Londýna pří jezdí velmi brzy ráno. Kam ale zmizela Angela s Erikou mi bylo záhadou. Pravděpodobně jsem zaspala a všichni už jsou na snídani. Tohle mi sice není podobné, protože jsem naučená vstávat poměrně brzy (hlavně teda v neděli), ale občas se prostě stane. |
| |||
K jezeruCassPobrukovala si nějakou melodii, kterou jsem nerozpoznávala a trochu se mě lekla. Přitom jsem se ani nepřikladla nějak speciálně potichu. Ale co už. "Aspoň, že tak." spokojeně se protáhnu. Ne, že by mi extrémně vadilo, kdyby čekala a upřímně mě trochu překvapí, že to vůbec nehrotí. Koneckonců vypadá dost.. puntičkářsky. "Já jsem dostatečně vzhůru." zazubím se na ni a nesnažím se skrývat zvědavý pohled na její běžecký úbor. Vypadá dobře, ale to nakonec vypadá snad každá druhá holka ve škole. Minimálně v našem ročníku určitě. "Když se u toho nerozpadneš.." ušklíbnu se po tom, co jí tak hezky loupne v ruce. Ještě si pořádně protáhnu nohy, než si utáhnu culík a a vyrazím za ní směrem k jezeru. Srovnám s ní krok. Tempo je na mě dost pomalé, ale aspoň nebudu výrazně utahaná až dorazíme zpátky. Zem je ještě nasáklá vodou z včerejšího deště. Malý detail, na který jsem zapomněla. Ne, že by mi to nějak výrazně vadilo, ale příjemné to není. Jsme už celkem daleko od hradu a před námi je jezero. Příjemný pohled takhle po ránu. "Zase nějaká fáma?" Uchechtnu se. Na drby si nějak nepotrpím, ale někdy je celkem prdel to poslouchat. Co já se o sobě nedozvěděla za těch pár let tady.. Jen je celkem smutné, kolik lidí to bere vážně a fakt tomu věří. Cass mi nikdy nepřišla jako někdo, kdo by takový věci řešil, protože mě překvapilo, že to vůbec vytahuje. |
| |||
William a ostatní V hlavě neustále procházím události předešlých dní a sama pro sebe se usmívám. Ten jeho úsměv... Musím zjistit, která po něm jde tentokrát. Princ je jenom můj! Náhle mi bleskne hlavou myšlenka týkající se famfrpálu. Sama pro sebe si udělám poznámku, že nesmím zapomenout na dnešní nábor. Jsem přeci jednička, tak proč to nezkusit? Znudeně si prohlížím nehty. Světle růžová barva perfektně ladí s mými rty stejné barvy. Po dalších drbech ani stopy. To všichni mluví jen o Sin a Wolfovi? Upřímně doufám, že se tu neobjeví Marie. Potkat zrovna ji hned po ránu by byla noční můra. I když... Z mých představ o upalování mne vytrhne teprve až známý hlas. Otevřu oči a překvapeně zamrkám. Nikdo jiný než Will. Zářivě se na něj usměju a mrknu. Musím uznat, že mu to dneska vážně sluší. "Dobré ráno. Krásný den, že?" Pronesu v hovorovém duchu a po očku jej pozoruji. Nijak to nezastírám. Jen ať si toho Will všimne. Viktor je samozřejmě s ním, jako obvykle. "Ahoj Viktore." Jako milovnice zvířat jsem z Viktora naprosto nadšená. Nakloním se dopředu a na bílého opeřence se pousměji. Je fakticky rozkošný. Neodvažuji se jej zatím pohladim, i když k tomu jeho peří přímo vybízí. "Mimochodem... slyšel jsi o tom, že je Sin údajně těhotná s Wolframem? Mluví o tom celý hrad... Podle mě je to pěkná hovadina. Znám Sin celkem dobře a rozhodně má na víc. Spíš by mě zajímalo, proč nikdo neřeší toho Gabriela, když přistoupil nedávno. Slyšela jsem, že dokonce z Kruvalu. Co mi povídal táta, je to tam fakt síla. Už jsi s ním mluvil? Ne, že by mě nějakej Nebelvířan kdovíjak zajímal... |
| |||
Nový den Nikdo konkrétní Noc byla neklidná. Mou mysl naplnily noční můry a několikrát za noc jsem se probudil. Přesně v osm hodin však Viktor přeletěl ze svého bidla na polštář vedle mé hlavy, třikrát mi zobákem klovl do hlavy a pak zvučně krákl do ucha. Trochu naštvanějsem ho odehnal mávnutím ruky. Usnout mi už však nešlo. Stejně ten spánek stál za h*vno. Pomalu jsem se vyhrabal z pod peřiny a rozespalýma očima se rozhlédl po místnosti. Všichni ještě spali. Oblékl jsem si běžecký oděv, tenisky a rozešel se směrem ke dveřím. Před dveřmi jsem se však zastavil, otočil se a zasedl za stůl. Chvíli jsem si prohlížel Přenašeče uvězněného v malé průhledné krabičce. '' Brzy přijde i tvá chvíle. '' pronesu k němu tiše. Pak už jen pokynu Viktorovi, který mi následně přeletí na rameno. Proběhl jsem kolejí a spletí chodeb, a nakonec i z hradu. První sluneční paprsky teprve vycházely nad obzor. Viktor se vznesl a ve výšce zhruba dvaceti metrů nade mnou začal kroužit. Já se rozeběhl směrem k lesu. Běžel jsem podél lesa až k vrbě mlátičce a famrfpálovému hřišti kde jsem se otočil a běžel zase zpátky k hradu, kde mi Viktor přistál na rameni. Doběhl jsem skrz hrad do svého pokoje kde jsem si vzal své hygienické potřeby. Viktoro se mezitím z mého ramena přesunul k misce s ptačím zobem a já se šel zkulturnit. Asi po dvaceti minutách jsem opustil koupelnu. Oblékl jsem si bílou košili, šedé kalhoty a šedé sako, jehož límec byl po okraji prošit zelenočernou nití. Na zápěstí levé ruky mi dnes připadly zlaté hodinky. Krabičku s přenašečem jsem si dal do kapsy a luskl prsty načež mi Viktor opět přistál na rameni. '' Výborně '' řekl jsem si pro sebe tiše a vydal se pryč. Došel jsem k hlavní síni, která je ještě zavřená. '' Ahoj '' řekl jsem Deirdre a ostatním, usmál jsem se a opřel se o zeď vedle dveří. |
doba vygenerování stránky: 1.0095889568329 sekund