| |||
Chodba |
| |||
Umyvárne -->cesta do astronomky Maria Dohodnem sa teda s Mariou, že ak sa bude cez víkend niečo diať, dám jej vedieť, ale každá sa už ponáhľame svojim smerom. Opätujem jej objatie, trocha jej ešte vlhkými končekmi vlasov zamokriac rameno. Aj tebe dobrú. A nech ťa cestou nikto nenačape. Uškrniem sa, keď sledujem ako štráduje po chodbe trochu stuhnutá preč. Ja sa otočím na päte a pozriem na hodinky. Sakra, už je pol. Nestíham sa vrátiť do izby. Tak...rovno do astronomky. Potichu našľapujúc, čomu vyhovuje moja absencia obuvi, sa ako tieň vydám po hrade, využívajúc toľko tajných skratiek, koľko sa dá. |
| |||
Komora Rebecca, Filch, Wolf, Ryan, Sin Připadám si, jako bych byl v ráji. A nejspíš v něm skutečně jsem. Pokud existuje posmrtný život, tak se chci odebrat na místo, kde se bude donekonečna odehrávat to, co zažívám právě teď. Protože tohohle nikdy nebudu mít dost. Pak mi Rebecca položí otázku. Chci jí odpovědět a dozajista bych to i udělal, jenže dveře kumbálu se otevřou a v nich stojí Filch. A není sám. Za ním totiž stojí další tři lidi. Nevím, kde se tu vzali, ale nemá cenu nad tím přemýšlet. První dva nepředstavují takový problém. Sin i Wolfram jsou ze stejné koleje a na tohle si za ty roky už určitě zvykli. Jenže ten třetí je kámen úrazu. Ze všech lidí z Bradavic nás při souloži načape zrovna tahle mluvící prdel. Je mi hned jasný, že to, co právě viděl si nenechá pro sebe. Což o to, u mě tohle nebyla žádná novinka a nejspíš to přejdu mávnutím ruky, zato Rebecce se něco takového stalo asi poprvé. Nevím, jak bude reagovat. Dopadne to přesně tak, jak jsem nechtěl. Přestane. Doufal jsem, že se mi podívá do očí a svůdně zašeptá něco ve smyslu, že tímhle se přece nenecháme rozhodit a budeme pokračovat. Jenže jí přemůže stud, strach, nebo nevím co, a začne se oblékat. Podrážděně zavrčím a jen velmi neochotně se obléknu také. „Ještě jsme ale neskončili.“ zamračím se. Než otevře dveře, řekne, že se jí to líbilo. To mě sice těší, jenže já až tak spokojený nejsem. Nenávidím nedodělané věci. Tohle si někdo za chvilku šeredně odskáče. Mohla to vyřešit jinak. Mohla. Teď už je na to trochu pozdě. Stačilo jen zabezpečit dveře kouzlem a získali bychom nějaký čas k dobru. Ten zasraný kazišuk totiž neumí kouzlit. Sice by mě to stálo školní trest, ale ten teď dostanu tak či tak, protože nemám v plánu odejít v tichosti, jako Rebecca. „Co si myslíš, že děláš ty špinavej motáku?“ rozčílím se „Přece když slyším něco takovýho, tak neotvírám dveře!“ zuřím. Co si jako myslel? Že tu stěhujem nábytek? |
| |||
Komora ♦ Ryan, Filch, Caylus, Wolf, Sinestra ♦ Pak se ale při všem tom vzrušení rozrazí dveře a v nich vidím pana Filche a za ním Ryan a další spolužáci. Ani nevnímám, co říká. Vlastně ani nevnímám své reakce, protože mi začne bušit strašně rychle srdce a jakmile se zavřou dveře, vyděšeně se zvednu a začnu se oblékat. |
doba vygenerování stránky: 0.89974999427795 sekund