| |||
Pokoj neřesti a hříchu > Doslech až ve společence "To je dobrý. Beru to jako náhlé pomatení smyslů." Zazubil jsem se, zavrtěl a usnul. |
| |||
Chodba -> Společenská místnost Filch, Sinestra, Wolfram, Erika, Kenji, Daniel, Rebecca, Caylus Dění ve Velké síni se mi daří jakýmsi zajímavým způsobem ignorovat. Nebo, ne úplně ignorovat, spíš jsou moje myšlenky někde naprosto jinde, takže vše okolo mě se mi jednoduše vyhnulo. Jakmile se začnou všichni postupně zvedat a odcházet, pomalu se připravím k odchodu také. Nijak však nespěchám a hezky čekám, než odejdou téměř všichni. A hlavně půjdu, až půjde ona. Teprve poté se zlehka zvednu a celý rozkolísaný zamířím směrem k východu. Dnešní den utekl celkem rychle. Ještě před chvílí jsem se válel na pokoji, jak mi bylo špatně, byl jsem na ošetřovně, povídal si s Monty a vida, najednou je po večeři a všichni se rozcházejí do svých kolejí. Jestli to takhle bude utíkat pořád, tak budu brzy starý. To si ani to svoje mládí pořádně neužiju! Teda, jestli ještě v nějakém tom mládí jsem. Koneckonců, táhne mi na dvacet, takže už starý celkem začínám být. A když budu žít ještě jednou tak dlouho, bude mi skoro čtyřicet. A pak osmdesát. A pak sto šedesát. A tak dále. Jak se tak utápím cestou chodbami ve své vlastní, jistě velmi zajímavé asociaci, zahlédnu v dáli tři postavy, které jdou směrem ke mně. Filche, Wittelsbacha a … No doprčic. Jak rád bych se otočil a utekl pryč, ale ten nechutný člověk mě donutí se připojit k těm dvěma a jít v řadě jak na vojně. V tu chvíli se mě zmocní dost zvláštní pocit – určitě to znáte, když se ve vás mísí taková ta divná nervozita z přítomnosti někoho, kdo se vám líbí, spolu s mírnou stydlivostí. V tuto chvíli se ke všem těm pocitům přidala i drobná hrůza, protože… No, jeden ze lvů mezi dvěma hady, to je jako černý mezi bílými. Tím pádem mi sklapne pusa, neceknu ani slovo a co nejtišeji kráčím v této dost zvláštně postavené skupině napříč chodbou. Dokonce se snažím i dýchat tak, aby to nebylo slyšet. Svůj pohled stáčím kamsi pryč od ostatních, občas se také zahledím krátce do dálky anebo si sem tam i projedu pohledem boty. Po chvíli si vzpomenu na svůj vzkaz. Není náhodou vhodná příležitost, abych jí ho předal? Řekl bych, že vhodnější snad už ani nebude. Lepší by ale bylo, kdyby ten dědek s Witt-cosi odešli a já s ní mohl mluvit rovnou, bez vzkazů. Ale, jak tak právě pociťuju tu svojí nervozitu, asi bych ze sebe nedostal nic zajímavého. Možná bych jí tak nanejvýš začal vyprávět, jak strašně tlustě vypadá Marie v hábitu. Docela mě zaskočí, když se Filck zastaví a zaposlouchá se. Prvně jen nechápavě nakrčím čelo, poté však hodně rychle pochopím, co za zvuky zaslechl. Jsem si více než jistý, že zdrojem hluku je Caylus spolu s nějakou další běhnou. A nebo Acai. Ale to by byly slyšet nejspíš dva ženské hlasy. Jakmile Filch otevře dveře od komory na úklid, brada mi doslova spadne a já zůstanu civět na ten výjev s otevřenou pusou a vyvalenýma očima. Vážně právě vidím Rebeccu sedící na klíně nějakému klukovi? Nebo se mi to jen zdá? Jakmile dědek přikáže, abychom zmizeli, okamžitě trhnutím vytáhnu ruce z kapes a rozeběhnu se směrem ke své koleji. Naneštěstí mi však díky mému zbrklému chování vypadne papírek se vzkazem, který omylem vytáhnu z kapsy spolu s rukama. Dopadne kamsi poblíž obou zmijozelských. „To mi nebudete věřit!“ vyjeknu zadýchaně hned co vběhnu do společenské místnosti. Zastavím se a začnu hlasitě vydýchávat. Totiž, do společenské místnosti jsem skoro dosprintoval, abych nezapomněl sebemenší detail z toho, co jsem právě viděl. I když, není nutné si všechno pamatovat, beztak si to malinko přimyslím. „Právě jsem viděl Rebeccu, jak to dělala s nějakým klukem v kumbálu,“ pípnu. „Fakt nechutný! Já jsem šel po chodbě prostě úplně ne, a teď tyvole Filch, tak sem musel jít s nim, on mě totiž donutil. A taky sem šel ještě s Wittelsbachem a Sinestrou, no hrůza. A teď jak sme šli ne, tak najednou prostě slyšíme vzdechy a heky?“ řeknu s jemným náznakem otázky na konci. Krátce sjedu pohledem všechny přítomné, abych se ujistil, že mě laskavě poslouchají. „Filch šel k těm dveřím ne, a on je otevřel. A tam fakt humus! A ještě kdyby to dělali normálně! Třeba jako kdyby kluk jako dělal do ní ne. Ale ono ne! To bylo úplně naopak!“ rozčílím se. No jistě, už přichází na řadu trošku toho mého fantazírování. No co, tomu vyprávění přece chybí špetka tý zajímavosti. „Rebecca je shemale,“ utnu své napínání stručně. „Ona nakládala nějakýho kluka zezadu.“ |
doba vygenerování stránky: 0.82444095611572 sekund