| |||
Chodby - Úklidová komora Wittelsbach, Ewingová, Lawson Daniels, Rielová Jako vždy jsem se trousil chodbami a podezřívavým pohledem přejížděl všechny studenty, na které jsem narazil. Pakliže jsem narazil na někoho, kdo nějak porušoval, nebo se chystal porušit školní řád, okamžitě jsem si ho chytil. |
| |||
Pokoj -> Společenská místnost -> Umývárny Reece Sheehan, ti ve společence, či někdo po cestě Zvednul jsem překvapeně hlavu a od srdce jsem se zasmál. Ne proto, že by to bylo nějak v mých očích absurdní. Ale v očích jiných a paradoxně jeho samotného asi ano. S povahou některých spolužáků to je pravděpodobné. Samozřejmě nemůžu všechny házet do jednoho pytle. Najdou se takoví a makoví. O jeho vlastním charakteru ani nemluvě. Na to však jeho slova řeším moc vážně. Vlastně ani nevím proč, nějak to ve mne hrklo. Nenechal jsem si tím však kazit náladu. Proč bych měl. Rozpačitě jsem zamrkal, když mne chytil za bradu a následně jsem spokojeností přivřel oči. Ten pocit však velmi rychle pominul, protože se ode mne odtáhl a naše rty se rozpojily. Jeho kňourání mi však říká, že bojuje se svými vlastními úmysly. Ještě více mne překvapí jeho následující věta. Pohladil mne po spodním rtu. Ve tvářích se mi objevil ruměnec. Poté už se vymanil z kontaktu se mnou a mezitím, co si on sbíral věci, jsem si já nazul rychle boty. Chvilku mi to trvalo a on už čekal připravený odejít. Přiskočil jsem k němu a usmál jsem se. "Jdeme!" zavelel jsem a vydal jsem se spolu s ním pryč z pokoje. Kravatu jsem ještě sundal z kliky a vzal jsem ji spolu s mými věcmi. Ve společence jsem si všiml spolužáků, ale nijak jsem na ně nepokukoval, spíše jsem prosvištěl. Popovídat si s někým můžeme i jindy. Cestou do sprch jsem trochu uvažoval. Měl bych ho zkusit nechat na chodbě? Asi by to nemělo smysl, stejně bych si pro něj musel akorát znovu dojít. A to mi přijde potom zbytečné. V tomhle bychom ani jeden asi moc nevytrvali. Jak jsem přemýšlel, tak jsem i udělal. U vchodu do sprch jsem se pozastavil. Pootevřel jsem dveře a otočil jsem se na něj. Uchopil jsem jeho dlaň tou svou. Ta jeho příjemně hřála. Trochu na vážkách z toho, jak bych se měl asi tvářit, jsem odvrátil pohled a svižně jsem jej vtáhl dovnitř spolu se mnou. Odložil jsem si své věci a začal jsem si rozepínat košili. Co teď? Chtěl jsem něco udělat, ale ucítil jsem nepříjemný tlak na zádech. Vyšponoval jsem se a zaklonil jsem hlavu. Díval jsem se nahoru a snažil jsem se protáhnout. Bolela mne záda. Povzdechnul jsem si a tiše jsem zamrčel. |
doba vygenerování stránky: 0.85452008247375 sekund