Zase v Bradavicích - Mrzimorská společenkanikdo konkrétníLéto mi přišlo extrémně krátké. Ale nemohl jsem říci, že bych si ho neužil. Nejdřív jsem samozřejmě musel strávit nějaký čas v Londýně. Pak už ale mamka začala objíždět různá lékařská sympózia a neměla na mě tolik času, takže jsem sbalil tašku a vyrazil do Walesu. Babička Huntová už se mě nemohla dočkat, a co lépe, byl tam i strýc Samuel. Byla to paráda, celé dny jsem trávil po venku, seznamoval se s testrály, které strýc opečovával, a také s pár hipogryfy. Uteklo to až příliš rychle. Nakonec se i mamka uvolila a po dlouhé době se opět s tátovou rodinou sešla. Bylo to ale dost zvláštní setkání.
Tušil jsem, že mi bude trvat, než si zase zvyknu na ten režim, na to, že jsem celé dny zavřený v budově a mám dávat pozor. Takže popravdě ten dnešní den jsem strávil tak trochu ve snách, myšlenkami stále ještě u letních výletů. Až odpolední program mě dokázal probrat. Především kvůli tomu, že víkend byl za dveřmi, ale hlavně pro to, že byl nábor na famfrpál. A u toho jsem nemohl chybět! Nakonec to ale spíš byla komedie, než opravdový nábor. Došlo na zranění, menší hádku a chudák Hoochová nás musela mít asi plné zuby. Nakonec vše překazil déšť. To mi ale nemohlo zkazit náladu.
Vysmátý, po dobré večeři a osvěžující sprše jsem se hodlal usídlit v naší společence. Co s načatým večerem? To se ještě uvidí, ale nebál jsem se, že by byla nouze o zábavu. I když prozatím byl v naší společence až nezvyklý klid. "Snad se všichni nerozhodli spát... Nebo si dělat domácí úkoly," postěžoval jsem si do toho ticha a pár spolužáků se uchichtlo nebo mě počastovalo nesouhlasnými výrazy. Nejspíš jsem je rušil od četby... |