| |||
Síň > Moje superextraspeciální ložnice > Společenka S Avivem jsem se rozloučil záhy. Přestalo být zábavné sedět v Hlavní síni, zvlášť když tolik lidí už odešlo. Sklidil jsem své věci a vydal se zpátky na kolej. Už je mi o něco lépe, než před hodinou, proto jsem shodil svůj plán jít spát do nejtemnější část svého mozku. Udělám si zbytek domácích úkolů a ještě se podívám na generátory. Problematiku kufrů a koulí vyřeším zítra, dnes chci nechat hůlku být. Většinou se musím soustředit, abych ji udržel a je mi jasné, že teď by si dělala, co by sama chtěla. |
| |||
Ošetřovna - Prasinky Alec, Gabriel Trochu protočím oči, když se začne Alec v mé náruči vzpouzet a kopat nohama jako malé dítě, že chce jít sám. Ono víte, není jediný, kdo umí být tvrdohlavý. Pevněji ho sevřu v náručí a rozhodně ho na zem nepouštím. Mám živě v paměti, v jakém stavu jsem ho u Jezera našel a kdybych ho teď nechal dojít do ošetřovny po svých, Poppy by uuurčitě radost neměla. ,,Na to zapomeň Alecu." Promluvím k němu klidně. I já umím být tvrdošíjný poloobr! Ten vedle dveře neotevřel. Nejspíš můj náznak nepochopil. Nejspíše bude navtrdlej. Proto určitě propad, což by vysvětlovalo, že si ho s páťákama nemůžu spojit. Nad jeho nabídkou, že ho podepře jen zakroutím hlavou a loktem si otevřu dveře sám. Oddusám s Alecem k posteli úplně dozádu a opatrně ho na ni položím. To už však uslyším kníkavý hlas madam Pomfreyové ,,Božíčku! Co se mu stalo?!" Přiběhne k Alecovi a začne mu osahávat čelo. ,,Je celý ledový! A.. mokrý! Prokristapána Hagride, co se mu stalo? To oblečení musí dolů. Zvládnete to sám nebo vás mám svléknout já tady?" Je jí víceméně jasné, že raději půjde sám, proto mu do ruky vecpe nemocniční košilku a rukou ukáže na oponu v rohu místnosti. ,,Nom.. Sem ho našel u Jezera. Ležel tam a skoro nevnímal." Vysvětlím situaci. ,,Dobrá dobrá, já se tu už o něj postarám. A vy jděte Hagride. Kape mi tu z vás voda a nosíte mi sem bahno. Šup šup." Ukáže na ťápoty za mnou. Znovu zakroutím očima, ale tak, aby to Pomfreyová neviděla. Naposledy se otočím na Aleca. ,,Koukej ležet a zůstat v teple, jasný?" Mrknu na něj a pomalu se rozejdu k východu. Jsem rád, že jsem ho dostal na tu vošetřovnu. Teď je v dobrejch rukách. U sebe v chatrči jsem vysušil a převlékl. Jediný pohled na hodiny a bylo mi jasný, že už teď jdu na oslavu pozdě. No.. Snad si nikdo nevšimne. Rozevřu deštník a kvapem se vydám směr Prasinky. Jakmile vejdu dovnitř, dostanu od Rosmerty šťopičku. Skoro mě nikdo nemusí ani pobízet a hned ji tam kopnu. Slečna Rosalie zrovna pronášela děkovný proslov. Rychle a nenápadně, jak nejvíc to poloobr svede, si vezmu skleničku se šampaňským a vmísím se do davu. Na všechny přítomné kývnu, pozdravím se s nimi a případně si s nimi i ťuknu. |
doba vygenerování stránky: 0.83920383453369 sekund