| |||
The lone wolf.. uh, snake Velká síň - pokoj nikdo konkrétní U večeře jsem seděla skoro jako vždy úplně sama. Tiše jsem pozorovala okolí a u toho jsem jedla, co se mi zlíbilo. Nedržela jsem se zpátky jako některé jiné dívky, dokonce jsem (zase) zaslechla nějaký posměch ze strany mladších zmijozelských. Že se prý opět "cpu jako prase". Že jestli takhle budu dál pokračovat, tak ze mě bude nechutná tlustá kulička plná tuku. Málem se mi zvedl žaludek. Odložila jsem opatrně jídlo na talíř a rozhlédla jsem se po místnosti. Lidé se spolu bavili. Každý s někým... Jen já, já hloupá, si neumím najít společnost a držím se vždycky stranou. Jak odpornou bytostí to jsem, uchechtla jsem se hořce. Ale tohle je to nejmenší, co si zasloužím. A už to bylo zase tady... Znovu jsem byla v té "úchvatné" náladě, kdy jsem se cítila jako největší odpad světa. Sundala jsem peříčka, co mi přistála na večeři, a pomalu jsem dojedla. Opatrně, jako bych se najednou toho jídla bála. Jakmile jsem byla hotová, zvedla jsem se a zamířila jsem ven. Chodbami jsem kráčela tiše a pomalu. Snažila jsem se vyhnout jakémukoliv lidskému kontaktu. Naštěstí na kolej jsem se dostala bez problémů. Společenkou jsem pouze proběhla na pokoj, kde jsem se rychle převlékla a zamířila jsem do sprch. Jakmile jsem byla čistá a připravená kdykoliv usnout, zavřela jsem se na pokoji a lehla jsem si na postel. Musím si nějak zlepšit náladu. Nebo se aspoň uklidnit, tohle se nedá... Vždycky pomáhal můj plamen, takže jsem jej vyvolala... ale nic se nestalo. Sevřelo se mi hrdlo. To jsem o svůj oheň opravdu přišla? ptala jsem se sama sebe poněkud vystrašeně. Takže ani elementy mě už nesnesou. Výborně, Barbaro, výborně. I tvé vlastní schopnosti tě nenávidí. Po tváři mi stekla slza. Jak to tak hezky začalo, tak ten den skončí nejhůř, jak mohl... |
| |||
U jezera -> Před ošetřovnuHagrid a GabrielMá pravdu. Nemůžu tu zůstat. Protože jinak bych tady asi zůstal napořád... s plynul se zemí. Pomyslím si, ale apatie stínila mé uvažování jako hustý, černý mrak. Pohnul jsem rukou v pokusu se podepřít, ale zatraceně to bolí. |
| |||
Na superděsivé chodbě Chci jenom říct, že nemůžu udělat všechny šťastnými. To je fyzicky a psychicky nemožné. Konec konců, nejsem slanina. Myslel jsem, se mi dařilo více méně odhadovat cestu ke společenské místnosti. Vím, že je nad pohybujícími se schody, ale schodiště po kterém jsem prošel se hýbalo jen díky mojí představivosti a vratkém postoji. Jako vždy jsem se šeredně spletl. |
| |||
U jezera - hrad Alec Shade Zhrozeně si ho prohlížím. Proč tady leží? Kdo by si šel dobrovolně, pozdě večer a za deště lehnout do bahna k Jezeru? TAKHLE oblečený? Je snad opilý? Nevzpomínal jsem si, že by kdy byly s Alecem problémy. Tomu se mi nechce věřit. Tak proč tu leží? Je pod nějakou kletbou? Neměl jsem nejmenší tušení, jaký důvod si k tomu vybral, ale pro klid v duši jsem sáhl po svém deštníku, který se válel jen kousek ode mě, namířil ho na Aleca a pronesl tiché Finite. Ale situace se nezměnila a on stále nehybně ležel, zavrtán do bahna. Povzdychnu si. ,,Alecu tady nemůžeš zůstat, pojď. Musíš zpět do školy." Promluvím k němu a opatrně se ho znovu pokusím probudit. Nechci na něj zhurta, ale takhle skutečně onemocní. Sundám své sako a přehodím ho přes Aleca a i s ním ho opatrně zvednu do náruče. Skoro ho můžu do saka zabalit. ,,Co tě to napadlo kluku bláznivá. V tomhle počasí a hodinu." Promlouvám k němu mezitím, co se vydávám po pěšině ke hradu. Tesák neTesák. ,,Musíš na ošetřovnu." Povzdychnu si. Dovedl jsem si představit výraz Poppy až se jí tam objevím s tímhle nadělením. A těch otázek. Rychlým krokem se dostanu od Jezera až dovnitř hradu. Spadne mi kámen ze srdce. Alespoň je pryč z té zimy a deště. Ale to nemění nic na tom, že by měl jít urychleně do suchého a do tepla. Rozejdu se s ním chodbou k ošetřovně. |
| |||
Z Veľkej Siene do Klubovne Okrajovo Daniel a Ryan, duo pred dverami a "maihem" vo veži. Zamierim si to do veže. Moc sa toho teda nevyriešilo. Nezistili sme, čo si nachystal prfesor Snape pre Eriku. Nakoniec som to teda vzdala a rozlúčila sa s ostatnými. Velavýznamne som flochla pohľadom z Daniela na Sinistru, tak, aby si to on všimol a Ryan nie. Po útrpnom pohľade som zamierila späť nahor do klubovne. Ako som sa blížila ku dverm, stretla som v danom momente mentálne stratenú dvojicu a pousmiala som sa. "Nenechajte sa rušiť." Podišla som ku dverám. "Albert a Bernard sa práve skamarátili so Cheryl a chcú vedieť, kedy má narodeniny. Cheryl im dá na výber desať možných dátumov: 15. máj, 16. máj, 19. máj, 17. jún, 18. jún, 14. júl, 16. júl, 14. august, 15. august, 17. august. Cheryl potom Albertovi povedala mesiac a Bernardovi deň svojho narodenia. Albert: Neviem, kedy Cheryl oslavuje narodeniny, ale viem, že to nevie ani Bernard. Bernard: Najprv som nevedel, kedy má Cheryl narodeniny, ale teraz to už viem. Albert: Tak potom už aj ja viem, kedy má Cheryl narodeniny." "16. júla." Odpoviem a prejdem cez dvere. Obzriem sa, koho tu už uvidím. Šach! Zazubím sa a namierim si to ku Cass. "To bol ale deň." Klofnem si do blízkeho kresla. |
doba vygenerování stránky: 0.81141805648804 sekund