| |||
Pěkně dlouhý den14. října Velká síň -> Knihovna nikdo konkrétní U Zmijozelského stolu jsem seděla vedle své mladší sestry, která se bavila se svými kamarády z různých kolejí, ale zároveň mě nezapomínala kontrolovat. Vidličkou jsem rýpala do napůl snědené porce rizota před sebou a snažila jsem se všemi silami trochu potlačit okolní hluk. Dnes mě celý den z nějakého důvodu bolela hlava. Ráno to bylo mnohem horší - ani jsem se nemohla soustředit na hodinu Starodávných run a mé zápisky vypadaly jako nesoustředěné klikyháky. Musela jsem si před druhou hodinou zajít na ošetřovnu pro nějaký lék na utlumení bolesti, jinak nevím, jak bych přežila dnešní den. Prý "pro jistotu" jsem byla ještě raději zkontrolována, zda se nejedná o nic vážného, a než jsem se dostala na hodinu Dějin, už bylo po ní. Možná bylo dobře, že jsem se na ni nedostala - ten test bych v tomhle stavu asi moc dobře nezvládla. Na obědě mi bylo o trochu lépe, ale opravdu jenom trochu. Ze všech těch lidí kolem mi neuvěřitelně zvonila hlava a já byla na lidi pěkně nepříjemná. Normálně jsem spíš jen tichá, ale dnes jsem byla vyloženě hnusná. Bylo fajn, že po mně nikdo nic nechtěl a já se mohla dál skrývat v davu. Na další hodiny jsem se plazila šnečí rychlostí - nejraději bych si zalezla do postele a odpočinula si - ale musela jsem to přežít. Na všech hodinách bylo poznat, jak nesoustředěná jsem byla. Můj hřebínek z hodiny vyvolávání byl neuvěřitelně pokřivený a vyloženě ošklivý. Měla jsem chuť si za to nafackovat a na mé náladě to nepřidávalo. A ani na další hodině - nitrozpytu - se mi nedařilo dobře. A to vůbec. Bohužel jsem byla já ta, kdo měl hádat, a bolest hlavy znovu začala zesilovat. Nedokázala jsem se soustředit, tudíž jsem nic neviděla ani nezjistila. Přímo úchvatné. A při pokusu obrany mysli se má zeď rozpadala jako domeček z karet. Vlastně dost dobře mohla být z karet. Sice jsem hodinu bylinkářství obvykle moc nemusela - nikdy mě to moc nebavilo - teď to možná mohla být moje spása. Příjemné prostředí, relativně čerstvý vzduch, jednoduchá práce, u níž se nemusí příliš přemýšlet či soustředit. Trochu nepřítomně jsem přijímala informace a můj unavený mozeček si dal dohromady přednesené informace a usoudil, že normální hodina tohle asi nebude. Vlastně... no prostě ne, nebude. Budeme hledat průhledné kuličky, nebo tedy vajíčka. S povzdechem jsem se navlékla do rukavic a pomalu jsem se pustila do práce. Bylo to něco nenáročného, což mi dnes rozhodně vyhovovalo. Najednou mě však do nosu praštil odporný zápach, což spustilo novou vlnu bolesti. Nespokojeně jsem se zamračila a věnovala jsem viníkovi ten nejledovější pohled, k jakému jsem se v tu chvíli vzmohla. Své okolí jsem se snažila co nejlépe vytlačit z hlavy, abych se mohla věnovat práci. Nakonec jsme vše snad v poklidu dokončili a já se mohla zase potichu vytratit. Odpoledne jsem prakticky strávila v posteli. Chvílemi jsem podřimovala a snažila se zůstat v tichu a klidu, zatímco ostatní studenti trávili odpoledne jinde. Chtěla jsem zajít do knihovny, jednou bych se také mohla předem připravit na hodinu, nakonec jsem k tomu však nenašla sílu. Má sestra mě musela téměř doslova tahat z postele, aby mě dostala na večeři. "Jsi v pohodě?" uslyšela jsem její hlas, když jsem se zvedla ze svého místa. "Přece tady nenecháš tolik jídla?" "Nemám tolik hlad," přiznala jsem s pokrčením ramen. "Navíc, asi bych se opravdu měla jít připravit na hodinu Obrany. Bude lepší, když budu mít po ruce nějaké zápisky." Odpovědí mi bylo prosté "fajn", což znamenalo, že mě milostivě propouští ze svých služeb. Mohla jsem se tedy sebrat a mé kroky mě zavedly do knihovny. Chvíli jsem se prodírala regály, než našla to, co jsem hledala. Zahlédla jsem i Richarda a Angelu, ale myslím, že bude lepší, když je nebudu nijak obtěžovat. Vlastně bych byla ráda, kdyby si mě ani nevšimli. Spolu s učebnicí a svým zápisníkem jsem si našla klidné místo, kde bych mohla začít s přípravou na večerní hodinu. Snad tady bude dostatečné ticho na to, abych se mohla soustředit. Začala jsem vypisovat zápisky podle textu před sebou, moc dlouho mi to však nevydrželo - jen po pár bodech začala vedle textu vznikat poměrně jednoduchá skica, pár vyobrazení (velice ilustrativních), jak by taková bludička nebo přízrak mohly vypadat. Jakmile jsem byla spokojena se svým výtvorem, vrátila jsem se ke čtení knihy před sebou. |
| |||
Článek z učebnice na OPČM Povinná příprava zadaná S. Snapem na hodinu OPČM. Tato učebnice je k dispozici ve školní knihovně v odborné sekci a je zde k dispozici cca v 5 ks. Rozsah povinné četby je od str. 89-119. Průměrná doba přípravy hodina až dvě. Kapitola 12: Bludičky a přízraky(Obrana proti černé magii, G. Merrythought: 1927)Na dalších stránkách již nepovinné četby.. Za část textu dlužím dík bývalému hráči SS. (pozn. PJ) |
doba vygenerování stránky: 0.95954608917236 sekund