Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Bradavice - trochu jinak
Družina
| |||
 | Velká síň Isy, Rhiannon Kearney Hladí mě po noze a ve tváři mu planou nejen spokojenost a rozpaky, ale i špetka vzteku. Rudne a jeho dech... Přimhouřím oči a rty mi zvlní drobný úsměv. Neklidně poposednu. Jisté nepohodlí zamaskuji, jako by mi ze sezení dřevěněl zadek. Snaží se na mě nedívat, ale já z něj nespouštím zrak. A jedné mé části je paradoxně jedno, že jsme sledováni. Všechny ty oči, které se mohou dívat... Je to podivným způsobem vzrušující ještě víc, protože je- | ||
| |||
 | Velká síň Marie Sedzikowská, Rebecca Riel, Angela Silverlin, Coraline Spencer, James Rogers Jr. Odtáhla jsem se od těch dvou ještě trochu více, když jsem se natahovala pro chia pudink. Je to super. Je to zdravý pudink. Je fakt, že já většinou jím, co chci, ale takhle se cítím svatá jako Matka Tereza. A když mluvíme o svatosti.. všimla jsem si, jak se k našemu stolu blíží Marie. Pousmála jsem se a rovnou jsem na ni zamávala. "Ahoj, ale jo, šlo to. Viděla jsi moji trefu? A to, jak jsem dala tomu holomkovi Gabrielovi pěstí?" zazubila jsem se a schovala jsem si zprávu, co mi dala před chvílí Coraline, do bezpečí kapsy. Potom jsem se pustila do chia pudinku. "Super! Chytač ti určitě půjde! A co jsi celý den dělala?" zeptala jsem se zvědavě, když jsem zrovna nehltala. Představila jsem si Marii v pozici chytače. Pak jsem zatřepala hlavou. Určitě jí to půjde. Není špatná v létání na koštěti a myslím si, že všímat si zlatonky a svištění okolo jí půjde naprosto v pořádku. Nemám nějaké zvláštní pochyby. "Tenhle pudink.. to musíš zkusit! Je úžasný a zdravý!" zazubila jsem se znovu a zakývala jsem hlavou a vykulila trochu oči jako bych ji o tom ještě chtěla ujistit. Doufám, že Angie, co nejdříve přijde. | ||
| |||
 | Velká síň Dnešní den byl přímo skvělý. Ačkoli jsem během dopoledního vyučování (a když si to tak vezmu, tak i během vyučování od začátku školního roku) nějak moc nezazářila, rozhodně jsem ani nevyhořela a celkově z něj mám dobrý pocit. Letošní učivo bylo sice o řád těžší, než to předchozí, ale nic, co by nešlo zvládnout, nebo hodit za hlavu a čekat na zázrak. Ani s mými přáteli jsem zatím neměla moc příležitostí si promluvit, což mě trošku mrzí a hodně ubíjí. Čím dřív prolomím ledy, vzniklé prázdninami a dlouhým odloučením, tím lépe. Třeba dnes večer. Během odpoledne jsem se pak šla podívat na famfrpálový konkurz. Na přihlášení se o nějaký post jsem za celý pobyt na škole neměla odvahu a raději jsem tento sport sledovala z relativního bezpečí tribuny. Musím ale přiznat, že jsem jím byla naprosto očarovaná a nadávala jsem na své slabé nervy, které mi nedovolily se přihlásit. Na koštěti jsem docela dobrá (ačkoli se nechci přechválit) a ačkoli se se svou malinkou postavičkou nehodím na pozici střelce, brankáře a už vůbec ne odrážeče, jsem až překvapivě obratná a všímavá, takže bych se mohla uplatnit jako chytačka. Ani tento termín jsem se však nerozhoupala. Docela mne ale mrzelo, že se post nebelvírského chytače neobsadil. Na druhou stranu to ale probudilo podivný hlodavý pocit. Po konkurzu a malých úpravách (čerstvý vzduch je sice super, ale jednoho strašně rozcuchá) jsem se vydala do Velké síně. Před dveřmi jsem si ale všimla, že na nástěnce jsou vypsáni všichni přijatí hráči. Nebelvírský chytač chyběl. Dlouho jsem váhala a bojovala sama se sebou. Nakonec jsem ale neodolala a zapsala se na doplňkový termín. Pak jsem raději svižnými kroky zmizela do Velké síně. Tam jsem se rozhlédla, kdo všechno je přítomen. Když jsem nakonec zahlédla pár známých tváří, v duchu jsem zajásala a šla si sednout ke svým spolužákům za nebelvírský stůl. "Ahoj, jak je?" pozdravila jsem obecně všechny přítomné, kteří byli ochotní mě poslouchat. "Co říkáte na dnešní famfrpálový konkurz? Nakonec jsem se rozhodla, že zkusím zabojovat o post chytače." Pak jsem čekala, jestli se se mnou někdo pustí do řeči. Jídla jsem se zatím nedotkla, i když mi docela vyhládlo. Bez alespoň malé motlitbičky by to přece nešlo. | ||
| |||
 | Hlavní síň Aviv, profesorka Primose Holky odešly a já se zase začal věnovat svým povinnostem. Zajímavé je, že na večeřích skoro nejím. Povídám si s jinými Zmijozelskými nebo pracuji. Na jídlo mám chvíle těsně před spaním nebo až u snídaně. Teď jsme si našli jinou zábavu. Nebo spíš moji vrstevníci. Já bych nejraději jen dělal svou práci, ale vážně. Proč si někdy neudělat radost? | ||
