| |||
Pokoj --> Hlavní síň Kenji, Ryan Trochu pobaveně nadzdvihnu obočí, když se Ryan rozpovídá o tom, jak z něj byli na ošetřovně všichni nadšení. Někdy musím stále uvažovat nad tím, jestli si skutečně myslí, že je všemi tak oblíbený nebo si z toho dělá sám srandu. Nějaké jeho drby a povídačky s kterými občas přišel byly vtipné. Až k podivu, co všechno se o druhých dokáže roznést a hlavně - jak nějaká informace na samotném konci skončí pokroucená. Vlastně už jen proto jsem takovým věcem nevěřil, ale nemůžu tvrdit, že jsem to rád neposlouchal. Člověk se často pobaví. ,,Tak to se tam za ní zajdi podívat co nejdřív! Určitě už teď po tobě teskní." Vážně se na něj podívám. Ošetřovatelka je teď ráda za zlatý klid. Pak mě však zarazí Snape v latexu. Vlastně mě zarazil spíš ten fakt, že mě to ani tolik nezarazilo. No protože.. On je v latexu a bičíku celkem dost představitelnej. Teda, ne že bych si ho chtěl představovat, ale dokážu si ho představit spíš než třeba takového Zmijozela. I když.. Rychle nad těmi myšlenkami zavrtím hlavou. To už se ale Ryan rozpovídá o Caylusovi a jeho jedné kouli. Neudržím se a začnu se nahlas smát přes celou chodbu. Tak to je gól. ,,Tak proto s ním spalo tolik holek? Určitě byly zvědavé, jak takovej kluk s jednou koulí vypadá." Přemýšlím nahlas a vůbec si nedělám těžkou hlavu z toho, že by nás někdo mohl slyšet. ,,Vadí ti to snad?" Otočím se na Kenjiho, když se diví, proč tu rozebíráme zmijozelská varlata. ,,Tobě přece takovéhle úchylárny nevadí." Narážím na onu porno mangu, kterou mi daroval. --- ,,No vole! Ani chameleona si hlídat neumíš!" Střelím Ogatovi lehký pohlavek, když to vypadá, že se Bruce ztratil. Koutkem oka zbystřím Ryana jak si vyhrnuje tričko a zkoumá své břicho. Nebyl tlustý, byl tak akorát. Na kluka normální postava. Nebyl to takovej prcek jako třeba Shade ani žádnej tlusťoch. Ale rádi jsme si ho dobírali. ,,Cože?" překvapeně se nahrnu k terárku, když se ukáže, že Bruce se jen maskoval v rohu. Raději to nekomentuji, abych se neshodil ještě více. No tak jsem si ho nevšiml no! To jen značí zdraví jeho mazlíčka. Že se umí tak krásně maskovat před nepřáteli. ,,Jo, jdem na večeři. Mám hlad. Už se těšim na toho steaka, kterého si dám." Schválně naháním Ryanovi chutě. Ten totiž dnes bude o hladu. S tím zamířím ke dveřím našeho pokoje, propluju společenkou, přičemž pozdravím pár nebelvírských a opustíme nebelvírské koleje. ,,Hele, ty Ryane." Zamyšleně se na ně podívám, když sházíme po schodech do přízemí, kde byla hlavní síň. Rozhodl jsem se udělat z našeho kamaráda menší legraci. ,,Víš co jsem slyšel já o tobě?" Pobaveně se na něj zašklebím. ,,Že jsi ještě panic." Uchechtnu se a přátelsky ho vezmu kolem ramen. ,,Tak to abychom ti našli nějakou holku před tím, než k tomu dojde s Ewingovou. Přece se chceš pořádně předvést a ne být nezkušený nekňuba." Dál si z něho utahuju, přičemž nenápadně mrknu na Kenjiho. |
| |||
Hlavní síň -> ChodbaCaylus a Regina"Pegasové jsou krásná a šlechetná stvoření... Něco jako hypogryfové, jen není takové nebezpeční že vám ukousnou ruku..." Zachechtám se a podívám se na předloktí kde je podlouhlá jizva. "Bylo to spíš trochu varovné kousnutí... Kdyby to myslel vážně, měl bych po ruce. Šl jsem na něj moc rychle. Poučení pro příště, člověk se učí chybami, no ne?" Pokrčím rameny a jizvu zase schovám. Vezm umezi zuby kus hlávkového salátu a chvilku ho chřoupu jak morče. |
| |||
Chodby -> Pokoj Kenji, Daniel No výborně! Po obchůzce takřka celé školy skrz na skrz se mi podaří narazit na ty dva. Původně, když jsem došel ke kabinetu McGonagallky a nenašel je tam, napadlo mě, že by mohli být třeba v síni, nebo na záchodech… Nevím, kde všude jsem byl, každopádně jsem právě určitě zhubnul několik kilo a nikdo mi teď nemusí říkat, jaký jsem buřt. „No konečně…“ pronesu tiše spíše k sobě, než k nim dojdu. Zdá se, že Cor někde zanechali a opět se potloukají po škole sami dva. A o něco volněji – už mě nemusí tahat. „Bylo úplně skvěle!“ rozzářím se. „Takových lidí, co tam bylo, a všichni naslouchali tomu, co říkám. Dokonce ani Monty neprotestovala, když jsem jí vyprávěl o … Já už si ani nevzpomínam, o čem. Sice se netvářila moc nadšeně, ale nejspíš to v sobě držela, protože se styděla dát najevo, jak hezky si se mnou dokáže povídat. Napadlo mě, že bych za ní mohl chodit častějš, i kdyby mi nic nebylo, jen tak se za ní přijít podívat, informovat, pokecat a zase zmizet. Jsem si jistej, že by to uvítala. Dokonce i čaj mi nalila! To už ale nevim jestli ste tam ještě byli nebo ne.“ Nad Danovou poznámkou jen mávnu rukou. „Možná by si mě tam i nechali, ale bylo tam tolik lidí, že mě radši vykopli.“ Nebo mě snad vykopli za to, jak moc zajímavý moje povídání bylo? „Někdy musíme onemocnět všichni tři a zůstat tam s Monty, bylo by to dobrý. Ale dostali sme vynadáno, protože Rachel mě praštila polštářem, já jí praštil zpátky a tak. Navíc se jí nelíbilo, že sem si stěžoval na Snapea.“ Při vzpomínce na naší diskuzi o jeho osobě jen trochu vyprsknu smíchy. „A dostali sme se k tématu Snape v latexu, což ošetřovatelku možná trochu pohoršilo, ale asi ne tolik, že by si se mnou už nikdy nechtěla povídat. Prostě to bylo dobrý, ale uteklo to děsně rychle. A to sem jim ještě chtěl povědět Lawsonovi a jeho intimních problémech. Totiž…“ odmlčím se na okamžik a rozhlédnu se okolo sebe, jestli nás náhodou neposlouchá někdo nevítaný. Poté se k oběma trochu nakloním a ztiším hlas. „To víte, že má prý jenom jednu kouli? Říkala mi to Adamsová ze třeťáku. I když moc jako nechápu, kde ona to vzala. Nejspíš jí to řekla Prewetová, ta většinou zkoumá takový nesmysly,“ zauvažuji nahlas. Ačkoliv bych vyprávěl ještě dál a dál, huba mi sklapne, když se opět zmíní jedna a ta samá osoba, stejně tak jako to, že mám bachor. Zamračeně zkřížím ruce na prsou. „Nechci se líbit nikomu, a jí už vůbec ne! Ani to není můj typ. A já…“ přetěknu pohledem na Dana, „…Nemám…“ zpět na Kenjiho, „BACHOR!“ Cestou na pokoj dělám chvíli uraženého, nicméně dlouho mi to nevydrží a spustím další a další hromady informací o tom, co všechno se dělo na ošetřovně. Samozřejmě si i nějaké věci trochu přimyslím, aby bylo vyprávění zajímavější. „…A pak mě plácla po zadku, takže se Rebecce asi líbím,“ dokončím své vyprávění. Nebo nedokončím – Dan mi do něj skočí svou děsně důležitou poznámkou o tom, že se Kenjimu ztratil chameleon. Zakroutím hlavou a otráveně se dlaní plácnu do čela. Jak může vyrušovat moje důležitosti takovým nesmyslem? Asi si myslí, že se ušetří toho všeho. Ale to tedy ne, ještě budu pokračovat u večeře. Pokud se tam tedy dostaneme ještě dnes. Po chvíli začnu uvažovat nad tím, že s tou tloušťkou možná mají oba pravdu. Co když se to Sin nebude líbit? Třeba bych fakt měl trošku držet dietu. Zlehka se plácnu do břicha a zůstanu sledovat, jak dlouho se budou ty špeky houpat. Místo toho se však nadnese jen tričko a břicho zůstane stát na místě. Pfff… Jak nad tím tak přemýšlím, tak asi bude lepší, když nebudu jíst už nikdy. Třeba se totiž Sin líbí vyžle, kdo ví. Strčím ruce do kapes a ujistím se, jestli jsem nikde nevytratil svůj vzkaz. Jakmile ucítím v dlaních malý, zmuchlaný papír, spokojeně se pousměji. |
doba vygenerování stránky: 1.0289778709412 sekund