| |||
Společenka > Pokoj Jen jsem zamával na rozloučenou. Bylo to tak dětinské gesto, že jsem se na místě málem pozvracel. Rozhlédl jsem se po chodbě, jestli nás náhodou někdo neviděl a pak zaplul do společenské místnosti. Ledabyle jsem pozdravil pár Zmijozelských, prohodil několik slov a pak zaplul do svého pokoje. Celá kovová zoo se rozcinkala a probudila k životu. Jak nejpečlivěji to šlo jsem uložil výtvoru na svá místa a padl do postele. Musím se na chvíli vyspat, než přijde čas večeře. Budu se usmívat, konverzovat a dělat čest svému rodu jako vždy. |
| |||
Cesta na ošetřovnuGabriel, Dylan "A proč se snažíš o iluzi?" pohodila jsem rozverně hlavou a znovu se usmála o trochu zářivěji. Proč se pořád lidé snaží skrýt své vlastní já? Není lepší být sám sebou a přestat řešit, zda se líbím ostatním? Gabriel se rozhodně svého práva nevzdal a sám pomáhal Dylanovi na nohy. S nelibostí jsem pozorovala, jak se zapotácel a rychle ho zachytila. Naše hlavy se ocitly příliš blízko a já trochu polekaně ucukla. "Bezva a pak budu sbírat oba?" ušklíbla jsem se ve snaze zakrýt můj ústup. Ohlédla jsem se, zda jsme měli všechno. Dylanovo koště, nebo spíš to, co z něj zbylo, jsem posbírala. A Gabrielovo? Naše pohledy se střetly a mně přišlo, že myslíme na to samé. Za pasem jsem měla hůlku. Volnou rukou jsem ji vytáhla: "Accio." Gabrielovo koště hned bylo u nás. Hůlku jsem opět schovala a vzala ho do druhé ruky. "Takže já beru košťata a vy se budete podpírat navzájem?" ušklíbla jsem se přátelsky. Příliš se mi to nezdálo, ale nechtěla jsem se dohadovat. "Znám rozhodně lepší pozice na přemýšlení, ale když myslíš," usmála jsem se a pak jsem souhlasně přikývla: "Máš pravdu, velmi zvláštní den." Znovu jsem na Gabriela pohlédla. "Odkud si k nám vlastně přišel?" zeptala jsem se ho. Byla jsem asi jedna z mála, kdo si o něm nezjišťoval informace. Takže jsem jen věděla jeho kolej a jméno. A příjmení díky hodinám, kde se kontrolovala docházka jmenovitě. "Bolí tě to moc?" dodala jsem pak ještě starostlivě. "Nemusíš se přetvařovat. Bolest je přirozená věc," pokrčila jsem rameny. Ale hovorem bys na to třeba zapomněl. Takhle se spíš jen urputně snažís vypadat jako silák. Zbytečně, na koho chceš udělat dojem? |
| |||
|
doba vygenerování stránky: 0.79522299766541 sekund