Venek v dešti a blátě
PP = Paličatý Prefekt
Díky bohu vzbudil se! Zajásal jsem v duchu, ale jakmile promluvil, přísahám, že kdybych měl cosi po ruce, asi bych ho s tím fláknul po hlavě. Mau jsem ho určitě mlátit nechtěl a tak jsem jen nasadil ten typ výrazu, který jen čeká, až hlavou lištím o lavici. Proč nikdo neocení, když se snažím pomoct? Ještě jsou na mě protivní... Postěžuju si.
"Je to běžný postup, Mylorde." Odvětím mu s co nejvíc aristokratickým a nevzrušeným přízvukem, čímž ještě podtrhnu sarkasmus který se nad mým výstupem vznáší jako stín. "Běžný postup, pokud se někdo slije do němoty." Dodám kousavěji a víc bez obalu.
"No, víš... Já sice zmoknu, ale tebe by jsme mohli objevit až další den, potopeného v blátě a umrzlého. To radši zmoknu. Navíc, nejsem z cukru." Uculím se na něj odlehčeně a mile, jen co v sobě ukáže kousek taktu. Moc dobře si pamatuji, co se v prváku dělo... Bohužel si to pamatuju... Pamatuji si spoustu věcí, které bych nejraději zapomněl, abych měl klidnější spaní i život. V nevědomosti není ani tak síla, jako štěstí, to už jsem pochopil dávno. Takoví jako Ričí ale nikdy nechápe podtext tohoto činu, jeho důvod... Ukazuje, že možná nejsem mocnější, silnější, nebo chytřejší... Ukazuje, že jsem lepší člověk než oni. Kvůli němu se nestanu to co je on. Bezohledným, chladným tvorem, co se dívá na utrpení cizích, kterému nikdy nemůže ani porozumnět... a usmívá se.
"Tak pojď ty alkoholiku, nebo zmokneme oba až na kost. No, spíš já..." Vstanu, a usmívám se na něj jako sluníčko, když mu podám ruku. "Neboj, bude to jako na kolotoči a na jeho konci je teplá postel." Mrknu na něj. "A něco, co zažene kocovinu..." |