| |||
Famfrpál "Vidím svou pýchu a naděje ležící v prachu, tudíž soudím, že je vše při starém. Až na tohle." Znechuceně jsem palcem ukázal na svoje rameno. Přehnaná péče kolem mojí osoby se mi nelíbí ani trochu. Proč všichni tak vyšilují? Je to normální zlomenina, díky, tohle zvládnu. Asi je to tím, že tady hrají i holky. |
| |||
Hřiště + Prefektská koupelna Acai Při zmínce o zneškodnění se rozesměju společně s ní. Kdekdo by mohl namítnout, že na zranění není vtipného zhola nic, jenže tohle byl Nebelvířan a k těm jsem byl škodolibý vždycky. Acai u mě získává další malé plus. Je fajn, že z toho, co se stalo, nedělá druhou světovou. „Jsi likvidátorka lvíčat. Za to bys měla dostat minimálně deset bodů, možná patnáct.“ zauvažuji nahlas, to už ale přijímá mou nabídku s prefektskou koupelnou. Tak přece! Já to věděl. Ústa se mi roztáhnou do širokého úsměvu. S Acai jsem měl velmi zvláštní vztah. Byl odlišný od vztahů s jinými dívkami. Zatímco ostatní děvčata sloužila jen ke krátkodobému pobavení, k čokoládové krásce jsem se vždy rád vracel. Ani nevím proč, ale byla jako magnet, který mě k sobě přitahoval a já se tomu nijak nebránil. „Pojďme se zahřát.“ V doufání, že mě následuje, vykročím vpřed, jenže se kousek od nás objeví Cas. Neujde mi její zvláštní chování. Ženským myšlenkovým pochodům sice nerozumím, ale až tak blbej nejsem. Tenhle výraz moc dobře znám. Mívaly ho dívky, se kterými jsem se rozešel. Podobné pohledy na mě vrhávaly vždy, když mě spatřily s novou slečnou. „Co jí žere?“ zeptám se narovinu. O kluky nikdy nejevila zájem a nepřipadalo mi, že by s Acai byly nějak velké kamarádky. Závidí snad, že její spolužačka má na večer společnost a ona zůstane v pokoji sama? Acai zvedne ze země zápisník, který Cassandra upustila. Nevím co v něm je, ale chodila s ním skoro pořád, podobně jako podivín Maxwell. Že by oba psali romány s lechtivou tématikou? Možná tak o tom, jak se líbá se Shadem o snídani. Nechutné. „Je heslo pořád stejné?“ zajímám se, když se konečně dostaneme do bezpečí hradu, přímo k prefektským koupelnám. Tohle místo bylo narozdíl od běžných umýváren klidné. Dalo se tu dělat spoustu věcí. Asi právě proto jsem ho hojně využíval, ačkoliv jsem nebyl prefekt. Znát heslo mělo mnoho výhod. „Bramborák se zmrzlinou.“ vyslovím zřetelně a sleduji, jak se dveře otevírají. Vážně nechápu, kdo vymyslel něco tak stupidního. Větší krávovinu jsem v životě neslyšel, ale hlavní je, že máme volný vstup. „Prosím,“ ukážu před sebe a nechám Acai vejít první. Jen co se za námi dveře zaklapnou, natisknu jí ke zdi a rukou zajedu pod tričko. „Tak slečno… kde jsme to minule skončili?“ |
| |||
Z hřiště na ošetřovnutrenérka, Caylus, Acai, Gabriel, Sebastian Profesorka mou výmluvu zrovna nepřijala. Ji se nedalo jen tak obelstít nebo odbýt. Stále jsem se usmívala, zdvořile, ne drze, a mlčky jsem přikývla. Co k tomu dodávat? Odporovat nemá cenu, takže jedině se zbaběle výzvě vyhnout, nebo to zkusit... Třeba, třeba má pravdu. Ostré lokty. Caylus to samozřejmě okomentoval po svém. "To je mi nesmírně líto," odpověděla jsem na jeho poznámku s blahosklonným úsměvem. On je ten poslední, kdo by mohl vidět jen píď navíc z mé kůže. Krátce po Gabrielově pádu se ještě navíc strhl déšť. Dneska ten nábor nebyl prostě nikomu souzený. Lehce jsem si povzdechla a s lehkými obavami ve tváři jsem sledovala, jak profesorka kontroluje Gabrielův stav. Sebastian se zatím rozloučil. Mávla jsem mu s opatrným úsměvem. Nechtěla jsem to teď ve svém nitru řešit, na to bude čas později. A on je z toho taky asi mimo, jinak nechápu proč zdrhá před deštěm a nenabídl mi pomoc. Acai se už také snesla na zem. "Gratuluji," krátce jsem na ni zavolala a už ji nechala napospas zmijozelskému svůdníkovi. Déšť začínal být čím dál prudší. "Samozřejmě, madam," odpověděla jsem trenérce a vydala se vstříc Gabrielovi, který na tom byl podle mého hůř. Snažila jsem se nevnímat, jak se mi krátká sukně lepí na nohy, halenka obepíná mé tělo a sako mé neženské křivky jen špatné skrývalo. Trochu mě to štvalo, ale co jsem mohla dělat. Přidřepla jsem si ke Gabrielovi. "Ahoj... Tak co, můžeš vstát?" Snažila jsem se mu opatrně pomoci na nohy. "Točí se ti hlava? Dobrý? Půjdeme z toho deště co nejrychleji. Ještě vezmeme Dylana." Snažila jsem se nemyslet na Gabrielova zranění, protože pak by se mi možná udělalo ještě navíc špatně. Naštěstí mi nedělalo problém se povzbudivě usmívat. |
| |||
Theory of deadman "Měl by ses vzbudit." Zazubila se od ucha k uchu a já přísahám, že jsem nikdy neviděl hezčí úsměv. "To jako proč? Už mě nesneseš?" Se škádlivým výrazem jsem jí ukradl kus čokolády, kterou přede mnou schovávala a pevně svírala v rukou. Hodil jsem si ho do pusy než se po mě stihla ohnat. S nakrčeným nosem se odvrátila zády. |
| |||
Hřiště --> koupelny Caylus + kdokoli kolem Vzhlédnu, když uslyším známý hlas. Musím trochu přivřít oči, kvůli kapkám vody, padajícím mi do očí. Na tváři se mi rozlije úsměv při pohledu na pohlednou zmoklou tvář patřící jednomu z mých oblíbených spolužáků. "Taky si myslím. Nikdo nedokáže spolužáka tak bezpečně zneškodnit, jako já." zasměju se, ačkoli mi to v tu chvíli vůbec vtipné nepřišlo. Byla jsem vyděšená z toho, jak mohl Dylan dopadnout. Přiště si na to musím dát větší pozor. "V to doufám." podotknu upřímně a jen nepatrně kývnu na znamení díků za jeho poklonu. Trénovala jsem dlouho, abych se do týmu dostala. Jen kvůli tomu jsem se nehlásila v předešlých ročnících. S mírným pobavením sleduji, jak si sundává sako a hází mi ho přes ramena. Už tak jsem dost zmáčená. Navíc v jeho saku vypadám dosti komicky, když přihlédneme k tomu, že nepatřím zrovna k těm nejmohutnějším dívkám tady. "Oh.. gentleman. Díky." zazubím se na něj a odhrnu si mokré vlasy z obličeje. Minimálně mi nebude taková zima. Snažím se tvářit alespoň trochu překvapeně, když nabídne prefektské koupelny, ale přetvářka mi nikdy nešla. "Jop.. tady za chvilku umrznu." přikývnu tiše. Osušení je jedna věc, ale hlavně se potřebuji trochu zahřát. Na zimu jsem byla vždycky náchylnější a momentálně přestávám cítit prsty. Koutkem oka zaregistruji dramatický odchod Cass. Tu holku jsem nikdy nepochopila. Občas se chová tak zvláštně, ale přitom, když spolu mluvíme.. je v pohodě. Na zemi si všimnu jejího deníku. Musel jí omylem vypadnout, když tak vyběhla. Už se neobtěžuji s tím, abych na ní volala. Dám jí ho později. Jak jí znám - pokud jí znám - bude nejspíš v knihovně. A nebo pak na večeři. Zastrčím deník pod sako, aby nezmokl víc, než už je a vykročím směrem ke koupelnám. |
| |||
The End II Etty, Swagrid a další Musel jsem vypadat spíš jako Bubák, než jako ta elegantní Havraspárský, což je můj celoroční status. Bílé tričko by se dalo popsat mnoha slovy, jen ne jako bílé. Lepí se mi na tělo a skrz rozervané kusy je vidět holé břicho tu a tam poškrábané od... ani nevím čeho. Stejně tak džíny a džínsová bunda. Ještě kapuce přes obličej, ze které jako z celého zbytku originálního outfitu kapou litry vody. Pravá ruka více méně celá zarudlá krví, jejíž kapky taky končí na podlaze a unavená, mrtvolná chůze. Vypadám, jako bych uvízl uprostřed bitvy mezi sekačkami a naštvanými zahradníky... A ono to tak nějak vlastně bylo. |
doba vygenerování stránky: 0.87840485572815 sekund