| |||
Famfrpálové hřiště Označení Nakonec je na hřišti docela zábava. Nečekal jsem to, ale rozhodně si nemám na co stěžovat. Má škodolibost totiž přímo jásá. Asi bych sem měl chodit častěji, protože člověk se tu vážně neskutečně pobaví. Třeba Dylanem rozmáznutým o tribunu, nebo navztekanou Erikou, která právě odpálila potlouk na Sebastienova havraňáka. Chystám se začít smát, jenže klátič mávnutím hůlky míč zneškodní. To musí zkazit každou srandu? Nevěřícně nad tím zakroutím hlavou. Pozornost nakonec přemístím k nové studentce, která dle všeho nemá vhodné oblečení. Mně to připadá dostačující. Ta krátká sukýnka je naprosto ideální k tomu, abych pod ní viděl, až bude Izabell s koštětem ve vzduchu. Copak tam asi uvidím? Brazilky? Tanga? Krajky? Koutky úst mi vylétnou nahoru, protože tohle značně provokovalo mou představivost. Úsměv mi na tváři ale dlouho nevydrží. Iz si sukni rozstřihne nůžkami, vytvoří z nich kraťasy a mně tím sebere veškerou naději na sledování kalhotek. „Do hajzlu.“ zakleju tiše, s tím jsem nepočítal. Zvažoval jsem, že se k ostatním na hřišti připojím, ale tohle mi zkazilo náladu. Jen si povzdechnu a podívám se k brance, kde se právě střídá ten novej francouz s naším kapitánem Hookem ze Země Nezemě. „Ukaž jim, jak se to hraje!“ zahulákám, abych ho trochu podpořil. Byl ze stejné koleje, takže jsem neměl důvod být tak zlomyslný jako k nebelvírským Pak se vše seběhlo až moc rychle a Roux skončil na zemi. Už jsem se bál, že se dneska střetu s potloukem nedočkám. „To vás ve Francii učili lítat na liánách nebo co?“ houknu na něj dostatečně hlasitě. Dobrý bože, může mi někdo říct, kde se tady tenhleten vyloupl? Asi jsem měl raději mlčet, protože mě zmerčí profesorka a dožaduje se mé účasti. Neodpustí si ani kousavou poznámku. „Tos uhodla, bábo.“ zavrčím si pro sebe tak, aby nic neslyšela. Na tohle teď vážně nemám náladu. Obtěžuje mě to. „Myslím, že zůstanu pro dnešek tady, jako podpora.“ opáčím s hraným úsměvem. Vážně se s ní nehodlám vybavovat. Mám na práci daleko zajímavější věci, než pronásledování splašených míčů. Svou přebytečnou energii raději využiju jinak. Nechci skončit jako tamti dva šaškové. |
| |||
FAMPFRPÁL-tak jde se na to! V sukni no porádaVšichni označeníUsměju se na profesorku a nějak sem zapoměla, že mě ani nezná. ”Oh omlouvám se, jsem nezdvořila, jsem nová studentka, přešla jsem z Krasnohůrek, jmenuji se Izabell. Koště, už mám a jen se mrknu do batohu, zda nemůžu udělat něco s tímhle.” Ukážu na svou sukni a rozběhnu se k lavičce, kde mám ostatní věci. Položím si koště vedle sebe a začnu se prohrabovat věcma. Našla jsem jen nůžky a pár gumiček, jen pro sebe pokrčím rameny, tak nějak pro sebe a udělám si do sukně pár dírek, otočím se směrem od hřiště a provleču si tam gumičky, takže ze sukně mám najednou provizorní kraťase, nemůže mi jít na koštěti přece nic vidět a takhle jsem si to pojistila. Pak už sednu na koště a letím za ostatníma. Podívám se směrem, kde je Nik, pak si všimnu, že je to tu o dost divočejší, snad než na zápase, nebo aspoň co jsem občas viděla. Vybuchující potlouky, zjevně zlomené kosti. AU, no to bude ještě zajimavé, ale co aspoň se tu něco děje a není tu nuda, jako tam kde jsem již nějaký ten pátek byla. Jen škoda že odešel David mohla to být ještě psina a mohla jsem z někým kecat, tu nikoho neznám a on byl jediný, kdo se mě tak nebál, škoda. Nadnášela jsem se tak nějak na ostatníma a koukám po ostatních. Když jsem si všimla, že se jedná o Gabriela, slétla jsem dolů za nim. Seskočila z koštěte. ”Jsi v pořádku? nechceš doprovodit na ošetřovnu?” Podívám se na profesorku, zda to nemám udělat a neptat se ho, vím že býval tvrdohlavý, ale jaký je za ten rok, co jsem ho neviděla, to netuším, ale mě na něm záleží. |
| |||
Pozdě - Famfrpál [/center] Musím uznat, že manévr primadony byl hodně zajímavý. I když v reálném zápase by to bylo celkem k ničemu. Ukázal jsem jí palec nahoru a dál si chtěl hledět svých věcí. Další zajímavou situaci ale způsobila odrážečka, která se k nám přimotala a zachránila mě před pádem z dost hnusné výšky. Málem zabila jednoho kluka dole. Musel jsem potlačit výbuch smíchu nad jeho vražedným pohledem. Nemá tam sedět, když je nábor. Mohli by tušit, že je to tu celkem ostré. Britové... Nepochopím je. |
| |||
U všech camrálů, oni už se mrzačí!Všichni na famfrpálovém hřišti, především hráči Šarvátka mezi nebelvírskými se brzy na to vyřeší, k mé radosti. Ano. A také naštěstí po odpísknutí hry do vzduchu vyletí všichni hráči. Dokonce i nová dívka za havraspáru, si přivolá koště. Ačkoliv nemá správný úbor. Trochu nespokojeně si její uniformu prohlédnu, ale nakonec to nechám být. Nejsou to malé děti, abych je za něco takového peskovala. Ale je samozřejmost, že ke sportu spatří také správný oděv. ,,Vaše jméno slečno? Nemám takový dojem, že bych vás už někdy na hodinách měla." Zeptám se čistě z informovanosti. Je dobré znát jména studentů. A to platí dvojnásob, když vyjádří zájem o famfrpál. ,,Zapojte se do hry." Ukážu na vzdušný prostor, kde již byla započata hra. Jsem zvědavá, co v ní je. Hodila by se na střelkyni. Gabriel v brance nemá žádné problémy, vypadá to na skutečně talentovaného studenta. Výborně. O to zajímavěji budou zápasy vypadat. Dokonce zvládne vychytat i střelu od výborné Jacqueline. Trénink sleduji s neutrálním výrazem. Je jasné, že se ti dva teď nenechají ani ve hře a ... Branka! Camrál prosvištěl kruhem jako střela. Výborně Monreovová. To už ale koutkem oka zachytím, jak nadějná uchazečka o pozici chytače, se téměř srazí s nebelvírským střelcem. Dylan se Acai naštěstí stihne vyhnout, ale je v takové rychlosti, že nezvládne stočit koště a skončí v tribuně, odkud už samovolným pádem on i jeho koště míří k zemi. Pohotově jeho pád zpomalím a rychlým krokem, aniž bych přerušovala hru zamířím k němu. Ostatní hráče stále periferně sleduji, aby mi neuniklo další možné zranění. ,,Pana Rouxe nyní v brance vystřídá Nicolas." Ukážu na studenta zmijozelu, postávajícího u hřiště. V mých hodinách to byl vždy bezproblémový student s nadáním na fyzickou aktivitu. Proto jsem zvědavá, jak v náboru obstojí. To už si kleknu k panu Marksovi a začnu zjišťovat škody. ,,Dylane, slyšíte mě?" Jemně ho proplesknu po tváři. Nebudu tvrdit, že se mi neulevilo, když otevřel oči a s bolestným stenem se chytil nejdříve za temeno hlavy a pak za pravé zápěstí. ,,Ukažte." Díky bohu. Jen zlomené zápěstí. S tím si na ošetřovně poradí dřív, než by někdo řekl famfrpál. Pomůžu mladíkovi na nohy. Kromě zraněné ruky působí v pořádku. Nicméně jeho koště už tolik ne. ,,Posaďte se na chvíli tady. S tím koštětem si nedělejte hlavu Dylane. V Prasinkách vám ho spraví." Ujistím ho a dovedu na lavičku. Chystám se ho odvést na ošetřovnu, ale tím, že se naštěstí jedná jen o tak malé zranění, není důvod tam běžet hned a rušit nábor. Občas se o mne říká, že dokud z rány netrčí kost, zápas ani trénink nepřerušuji. To už si však všimnu, že se k hřišti přihrnulo další publikum. Odetta a Cassandra byly právě docela nadějné dívky, netuším proto, proč se rozhodly jen postávat stranou. Jaká škoda a mrhání talentem. ,,Co se takhle zkusit zapojit dámy?" Otočím se na ně. ,,Trochu fyzické aktivity nikomu neublíží a na vás dvě bych se vcelku ráda podívala." ,,Pan Lawson.." Sjedu pohledem zmijozelského sukničkáře. Ano. I profesoři znají bradavické drby. A i kdyby ne, i při tělocviku mi obtěžuje děvčata. Neřád jeden. Kdyby svou energii raději přesměroval na sport. ,,Vy můžete také, alespoň předvedete i jiné umění, než koketovat se spolužačkami." Neodpustím si. |
| |||
Famfrpál Odetta, Erika a ostatní Kývl jsem a usadil se vedle Odetty. '' Jo no... týden vlastně utekl docela rychle, ale před námi je dlouhý víkend. Víš musím ještě na Příčnou ulici a k Borg... '' na chvíli se odmlčím. Málem mi to ujelo. Jsem opravdu takový debil abych to někomu říkal ? zeptám se sám sebe vyčítavě. '' Ale to je jedno. Nechtěla by jsi zítra do Prasinek ? '' Na Caylusův pozdrav jen přikývnu a všimnu si Dylana který právě narazil do tribuny. Nemám však čas se nad tím pozastavovat protože koutkem oka zahlédnu potlouk mířící na Jacoba. Jako by se okolní svět zpomalil. Zrychlil se mi tep a na čele se mi objevily krůpěje potu. Stiskl jsem Odettinu ruku a během okamžiku namířil hůlku na potlouk.'' Bombarda ''. Potlouk se zhruba v půli cesty mezi Erikou a mnou rozletěl na malé kousky, načež po Erice hodím zlostný pohled. Usadím se, prohrábnu si vlasy a podívám se na Jacoba. '' Jsi v pohodě ? '' Jacob zakráká a já se usměju. '' A ty ? '' podívám se s úsměvem na Odettu. |
doba vygenerování stránky: 0.90238904953003 sekund