Famfrpál Ta jež mne nazývá holomkem, prof. Hoochová, přeražená Moje koště je očividně moc složitý optický klam pro Britské mladistvé. S překvapením jsem sledoval, jak se přes něj jedna ještě k tomu Havraspárská přenesla s nosem kolmo k zemi. Roky nacvičovaným pohybem jsem ukázal na stojan, kam se koště samo odneslo. Nemám obyčejný očarovaný smeták a nejsem obyčejný hejhula co umí vyletět deset metrů do vzduchu. "Omlouvám se, moje chyba." Zazubil jsem se s omluvou na tu dívku (vlastně částečně i profesorku, která nevypadá vůbec nadšeně) a připojil se zpátky do čela funícího průvodu. "Měla bys šetřit dech, než ti dojde úplně." Neodpustil jsem si malé šťouchnutí do té holky, co seděla s mým bra... Romainem. Seděla s Romainem. Přede mnou. To je vše. Mezi prvními jsem doběhl až zpátky k profesorce, dvakrát se zhluboka nadechl a tep se mi ustálil. S odměřeným pohledem jsem začal sledovat všechny co tu jsou. Brankářů není nikdy moc, nemám velikou konkurenci. Taky kdo by o tenhle post stál? Možná někdo, kdo se nalétal příliš mnoho. Když přišla řada na mou... produkci... vyšvihl jsem se na koště a to se vysokou rychlostí odrazilo od země. "Že já si dneska bral tebe. Ten slalom bude moje smrt." Těžký základ koštěte se nezlomí i při největším náporu, ale do zatáček ho musím rvát. Aspoň to bude výzva. Začal jsem zlehka. Kolečka s rukou, bez ruk. Primitivní nuda. Jakmile jsem ale dojel druhé kolo, jakoby mnou projel blesk. Nevyhnal jsem let na plnou rychlost, tu si ještě šetřím. Jen jsem jednou jako neřízený potlouk proletěl okolo tribun, prudce nastoupal a zpomaloval. Pomaleji, pomaleji až přišel vypočítaný bod zlomu. Koště se začalo snášet k zemi a znovu nabíralo ztracenou rychlost, uspíšenou zemskou přitažlivostí. Mám strach? Trochu. Tohle je sebevražedný kousek, když se provede špatně. Deset, devět, osm.... Pevně jsem stiskl násadu a přivřel oči. Země se blíží závratnou rychlostí. Je tohle písek, kde se rozmáznu? To snad ne. Už jen tři... Dva.... Pár větévek koštěte se téměř přiblížilo k zemi, když jsem se prudkým obloukem vznesl ve vývrtce k nebi. Teď jde jen o to umět se držet, když je svět kolem rozmazaný do jedné palety nerozeznatelných šmouh. Vývrtka zakončená zpomalením a jakýmsi saltem vzad se povedla, horší to bylo se slalomem. Do zatáček jsem musel koště doslova rvát a hnul jsem si s kloubem v zápěstí, ale nevadí. Můžu si za to sám, koneckonců. Ke konci mé show mi to nedalo. Přeletěl jsem nad hlavami ostatních a v rychlosti jsem prolétl prostředním brakovým obloukem a v těsných kruzích okolo tyče se začal snášet dolů. Koště zpomalilo až těsně u země, kde jsem si na něj dřepl a pak opatrně stoupnul. Šířka mi umožňuje stát celkem bezpečně, i když víc než těch pár metrů bych nezvládl. Seskočil jsem u ostatních a rychle chytil koště, než se vydá na neřízenou procházku po okolí a napálí to do nejbližšího okna. |