| |||
DopisMůj drahý jednorožec Duffly Cože? Ještě jednou si celý dopis přejedu očima. Spočinu na podpisu mámy, který byl očividně psán s roztřesenou rukou. Není divu. Mám sestru! Konečně! "Á.." Chtěla jsem křičet, skákat radostí po posteli a zase si zatančit ten super taneček, co jsem předvedla na obědě. Choreografii si musím ale znovu vymyslet, tu už jsem to zapoměla. Škoda, teď by se mi vážně hodila, kde je Kenji? Určitě s Dádou kecají a Dáda mu vyznává lásku pro Liv. Áááááá! To je ještě lepší! Tááákže, teď půjdu za nimi s touhle úžasnou zprávou, pak je dotáhnu k Acai do famfrpálového hřiště, aby jí dělali podporu a pak...řeknu jim, že zítra jedu do Londýna kvůli své sestřičce? Nevím, chtěli by jet se mnou, nebo by mi to zakázali. Uvidím, nějak se to vyvine. "Oh yeah!" Zakřičela jsem a obejmula mého jednorožčího plyšáka, který se do teď povaloval na polštáři. Mám sestru! "Kde můžou být?" Vyslovím to nahlas, někdy mi to pomáhá přemýšlet. Teď zrovna ne. Nemůžu na nic přijít, kde by se mohli potloukávat? Kdo by mohl vědět, kde jsou? "Liv, kdo ještě? Hm...kdo se ještě povahově podobá Kenjimu a nejspíš je ze stejné koleje? Hm...Ryan. Jup! Mám to, jsem génius, děkuju ti, Duffly!" Prohodím směrem k plyšákovi pořád v mých rukou. On mi dal sílu na to přijít. Můj jednorožčí kamarád je úžasný. "myslím, že se hodíš být můj potenciální manžel, ale pozor, máš konkurenta! Je to..." Tři, dva, jedna...chvíle napětí "Snickers tyčinka!" Ale...pokud budeme chtít být manželé, musí nás někdo oddat. Tím tuplem potřebuji najít Kenjiho s Love Birdem! A potřebovali bychom si odpovědět na jednu otázku: Kde vězí Ryan? Vypadal hrozně na minulé hodině, nešel ven na čerstvý vzduch? Mohl taky na ošetřovnu, ale Kenji by už tam nešel po tom divadýlku před paní Renoire. Divadlo o tom mu přece taky potřebuju říct, musí se přihlásit! "Miluju tě" s těmito slovy položím Dufflyho a rozběhnu se pryč. První se kouknu ven. "Kde to je?" Je možné, že jsem se ztratila? Kde sakra jsou ty dveře ven! Vždycky tady byly! Ach jo, tady jsou! Stojím přímo před něma. Je vůbec možné je nevidět? "Konečně" zamumlám a zazubím se. Teď je najít. Rychle se rozhlédnu. Nikde je nevidím, to znamená, že Ryan je na ošetřovně. "Hurá na ošetřovnu" řeknu s náznakem frustrace, kterou cítím. Nechce se mi už za němi honit. Jen na tu ošetřovnu se kouknu, pokud tam ale nebudou, mám smůlu. Tu mám skoro pořád, tak jen abych nevyšla ze cviku. Snad tam budou. Rozběhnu se směrem k ošetřovně. Nevím, jak jsem to zvládla, ale zdála se to jen chvíle, než jsem dorazila na místo mého cíle. "Ugh..." Zaklepej! Dobře, jde se na to. Zavřela jsem oči a zaklepala, pak otevřela dveře. Pokud tady nebudou, tak je asi vlastnoručně zastřelím. Jde to vůbec? Vlastnoručně zastřelit? Pokud ne, tak jsem výjimkou, protože jsem se sem nehnala zbytečně. |
doba vygenerování stránky: 0.6083619594574 sekund