| |||
HŘIŠTĚ-běh s překvapenímDavid,Issac Nicolas?+ostatníBěh byl celkem v klidu a viděla jsem na Davidovi,že ho to nakoplo. Celkem mě to pobavilo, ale taky trochu vystrašilo, nevím co od toho čekat. Doběhla jsem kolečko a šla pomalu k lavičce kluky jsem nechala za sebou. Na reakci co se dneska chystá, nebo spíše co chystá tady bratránek, nevím zda mám na to dneska náladu. Nějak nevím co od toho čekat. Došel za mnu jako první Niki, rozpustila jsem si vlasy a protáhla se, jako kočka. Začal mluvit, pomalu jsem se na něj otočila a založila ruce kolem pasu. Nevím, zda mě to nějak zajímá, odstřihli mě už dávno, nevím proč se teď angažuje, když spolu chodíme do školy, by se to mělo měnit? Samo o sobě, už je tu znamení, že k nim nepatřím. Všichni v rodině jsou a byli ve zmijozelu, jenom já jsem jinde, asi je to znamení. To co mi začne, ale vykládat je jako pohádka, hezká ale nepravdivá. Kdyby mi psal snad by mi to všechno došlo, nebo snad ne? ”Kdyby jsi mi snad psal a zajímal se, tak to snad vím ne? Nebo vypadám, že bych to věděla? Nevím zní to jako pohádka, ale ty nejsou pravdivé. Brala sem tě, jako bráchu a tvá rodina mě odstřihla. Pak skoro i ta vlastní a věřím, že kdyby mohli tak mě a otce vymažou z povrchu zemského.” Ušklíbnu se a jdu pomalu od něj. V tom se tam zjeví David, zavolal mě a já se k němu otočila, abych zjistila, co chce. Najednou je moc blízko mě, chtěla jsem o krok ustoupit, ale nenechal mě. Chytl mě a políbil, zůstala jsem trochu opařená, ale kdyby mi nedržel ruku, dostal by ťafku, měl štěstí. Pak uteče a já koukám kolem sebe, co bych po něm hodila. ”Proč vy bradavičtí kluci děláte tohle? Líbáte holky na potkání? Myslím, že by se tu měli zavést hodiny slušného a trochu důstojnějšího chování.Tobě a Nikovi by to prospělo. Máš štěstí, že nemám co po tobě hodit.” Vypláznu jazyk a vidím, jak ke mě jde Becca, usměji se na ní mile, protože nikdo kolem si to nezaslouží. Jdu jí naproti a vidím, jak chodí, zamračím se a zastavím jí, ať už nechodí dál, nasměřuju jí na lavičku. ”Ahojky, mno asi od všeho, co nebudeš potřebovat na zítřek. Pojď doprovodím tě na ošetřovnu co? Kluci? Doprovodím jen Baccu na ošetřovnu, když mě teda nasměřuje.” Houknu na ně a posbírám si věci a nacpu je do batohu. |
| |||
Do knihovny Isaac Meadows, okrajově Wolfram von Wittelsbach, Angela Silverlin, William Raven Stojím na záchodě a dlouhé minuty držím ruce pod vodou, abych si je v zápětí drhl až takřka do krve. Jenže ta prokletá fialová věc nejde za žádnou cenu z nehtů. Nešťastně to zkusím znovu, abych se vzápětí přesvědčil o svém neúspěchu. A co teprve vlasy! |
| |||
Na obchůzce Nikdo konkrétní Konečně všechna práce hotova. Eseje zkontrolované a otrolované, lektvary které jsem potřeboval připravit připravené, recenze na lektvar jednoho imbecila odeslaná a teď by to chtělo si spravit náladu. Podívám se proto na hodiny nad dveřmi svého kabinetu. Trolové by teď měli být na tělocviku asi... Co já vím. A jelikož nehrozí potkání přílišného množství otravných harpyjí, tak se zvednu z pohodlného křesla a vyrazím ven z kabinetu. Mé kroky mě nejprve směrují do Velké síně, ale na ni se nakonec vykašlu a vydám se na pozemky. Cestou dokonce nepotkám jediného studenta... Škoda, rád bych si strhl pár bodů. Ale schválně co se děje na pozemcích. |
| |||
Famfrpálové hřiště Nicolas, Isaac, Izabell Iz vypadá, že jí Nickova ochrana není moc příjemná, dokonce se mi zdá, že mě vyzývá k činu. Nejspíš, když viděla Nickovu snahu o to, Izabell něco zakazovat, se snaží chopit příležitost do vlastních rukou. Dloubne mě do žeber, to mě trochu vyvede z rovnováhy, pak se ale opět dostanu do ustáleného rytmu a běžím dál vedle ní. "To jsem myslela, že jsi větší číslo…" Po těhle slovech jsem se už ale opravdu naštval. Tahle holka si se mnou zahrávat nebude. Celý zbytek okruhu přemýšlím, jak jí to co nejvíce okořenit. Nakonec se ale rozhodnu, že to nejjednodušší bývá to nejlepší. Ty ještě uvidíš, holčičko. Nick zatím Isaaca zve na dnešní schůzi ohledně překažení oslavy. Kolik lidí tam chce ještě natáhnout? Už takhle mi přijde, že nás na to bude minimálně 10, budeme strašlivě nápadní… Ale co, když se maj strhávat body, ať v tom alespoň jsem sám. Až doběhneme kolečko, zastavíme se a Isaac se rozhodne jít učit. „To je ti podobný Isaacu. Radši biflování než sport. Neboj, ještě se potkáme.“ Zakřičím za ním, když odchází. Už tu zbývám jen já, Nick a Izabell. Není tu přímo nepřátelská, ale trochu napjatější atmosféra. „Izabell?“ Řeknu, abych upoutal Izinu pozornost a rychle se dostanu do její blízkosti. Pak ji bleskurychle chytnu, aby neměla kam utéc a rychle, jen na krátkou dobu, políbím. Poté ji opět pustím, usměju se a vyběhnu vstříc dalšímu kolečku. Po pár krocích se otočím a zakřičím: „Řekla sis o to, nemělas provokovat.“ Pak se ještě zasměju a pomalu běžím dál. Čekám, zda mě alespoň někdo z nich doběhne, nebo zda se oba uraženě spakují. |
doba vygenerování stránky: 0.86159896850586 sekund