Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:25Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
lady Christina De Spontin - 13. června 2019 10:49
234723.jpg

Dominicův obchod s hudbou > Hřiště


14. října, Středa

Patrick



Vášnivé tóny tanga Patricka příliš neoslovily, z čehož jsem byla tak trochu zklamaná. Ne proto, že bych takovou hudbu poslouchala každý den, ale proto, že zrovna tango patřilo k mým nejoblíbenějším tancům. Pokud už jsem měla tu příležitost tančit s někým, kdo věděl, co dělá. Když pak můj společník pustí onu rytmičtější hudbu, o které mluvil, nelibě nakrčím nos. Nechápu, co se na tomhle může někomu líbit. Vždyť je to směsice zvuků, co sotva dává dohromady nějakou melodii a to už nemluvím o prostotě textu, který bych o přestávce na koleni zvládla napsat taky. Počkám si, až Patrick zase zapluje mezi regály a desku vrátím tam, kde ji našel. Zaženu u toho nutkání tu věc zadupat do země a prokázat tím světu službu.
Patrick se během několika okamžiků vrací a v ruce dřímá další desku. Na moment ve mně zatrne při představě, že bych znovu musela poslouchat nějakou podobnou ohavnost. To se naštěstí nestalo, neboť mu nedovolil se na desku ani podívat. Podezřelé. Ovšem nic nenamítám, když za můj dárek i za tajuplnou desku zaplatí na pokladně a v doprovodu nasupeného pohledu prodavače nás oba vymanévruje z obchodu.
Venku už je tma a ulice jsou v podstatě prázdné. Doslova mě to svádí k líné procházce za svitu měsíce. Který ale není vidět, protože je zataženo. A Patrick očividně není naladěný na stejnou vlnu, protože mě samým nadšením v podstatě táhne na druhou stranu Prasinek. Kriticky se rozhlédnu po místě, které ještě před několika hodinami obletovaly děti všech možných věkových kategorií. Ošuntělé prolézačky zažily jistě lepší časy a nechci ani dumat nad tím, co všechno bych našla v tom pískovišti, které zapomněly zadělat. Už už se nadechuji, abych se pichlavým tónem ujistila, že ode mne snad neočekává, jak budu tímto prostředím nadšená. Co víc. Že snad propadnu infantilní touze na některou z těchto atrakcí vlézt. Jenže Patrick mě předběhne. Se slovy, která dost dobře zní jako úvod do žádosti o ruku, vytahuje onu mysteriózní desku. S očekáváním přešlápnu z jedné nohy na druhou. Naštěstí se neozvou žádné bubny nebo křik. Místo toho zaslechnu libé tóny waltzu a koutky mých úst vylétnou nahoru.


 
Ogata Kenji - 12. června 2019 21:20
kenji306.jpg

Středa 14. října



Medový ráj >> Přesun do Hlavní síně



Rebecca, Sebastian, zmínění


Obrázek



S pobaveným výrazem se zakousnu do zbylé cookiesky, přičemž poslouchám pošťuchování těch dvou. Ne, že bych se chtěl nějak přehnaně vychvalovat, ale to s tou úponicí se mi povedlo. Becca není naštěstí vztahovačná a bere to s humorem, stejně tak Seb, který působí v naší společnosti naprosto v pohodě a uvolněně. Je docela fajn vědět, že ne všichni Zmijozelští jsou chladní a zapšklí. „Jemný vánek o jarním ránu? No, já bych to přirovnal spíš k vichřici. Pořádná zimní vánice.“ zazubím se, když se Becca začne srovnávat s počasím. „Jen Domenico o tom teda zatím ještě neví. Ale to nevadí. Nezná, pozná.“ Snad bych i dodal něco ve smyslu, že doufám, že k tomu poznání nedojde někde v kumbále na košťata, ale nechám si to pro sebe. Přeci jen, sedí tu pořád Seb.
„Budeš tlustá, Unitato.“ pokárám kluběnku, která mezitím ujídá z Beččiny vafle. „Jsi jak bezedná. Za chvíli tě nerozeznám od Buclaté dámy.“ provokuji jí, ale nemyslím to samozřejmě vážně. Jen ať jí, když jí chutná. Beztak je ještě ve vývinu a alespoň nebude Daniel pindat, že jí nekrmím. Už takhle stačilo, že si přivlastňoval mého chameleona, o kterém tvrdil, že ho tejrám hlady. Tak určitě.
„Bezva, domluveno. Večer jsem s tebou ve skupince a běda, jestli mi neporadíš! I když ono je to stejnak jedno, na mě a Daniela je ten slizák už celejch pět let zasedlej. Věděli ste, že před náma použil zakázanou kletbu?“ Dobře, bylo to proto, aby mě a Danovi zachránil zadek (a nejspíš i holý život) před akromantulemi, ale musím to trochu zdramatizovat, ne? „Sme měli s Danem školní trest v tom lese a najednou Snape vytáhl hůlku a už řval avada kedavra. Nikdy sem nic takovýho v praxi neviděl. Bylo to docela děsivý.“ Fakt, že jsem se tehdá málem posral strachy už raději nezmiňuji. V tu chvíli jsem vážně věřil tomu, že tam všichni zařveme. Kam se hrabe drhnutí kotlíků kartáčkem na zuby...
„Každopádně...“ odsunu od sebe prázdný talíř duhové rolády a zvednu se na nohy. „Už asi půjdu. Jak to vidíte vy?“ tázavě na Seba s Becc pohlédnu. Kluběnku, která doteď poskakovala kolem Beccy vezmu opatrně do dlaní a posadím si jí zpátky na rameno. „Už jsi měla víc, než dost, nenažranče.“ zakřením se. „Od šesti je večeře a já bych možná ještě něco pojedl. Něco nesladkýho. Co vy, jdete taky, nebo se ještě zdržíte? Nezapomínejte, že to taky může bejt vaše poslední jídlo v životě. Před tou večerní hodinou, jestli chápete...“
Pakliže se rozhodnou zůstat, rozloučím se s oběma, v opačném případě se všichni tři vydáme zpátky do hradu. Venku už je tma a teplo taky zrovna není, proto ocením, že mám na sobě kabát. Ještě, že jsem si ho vzal.
Jakmile jsem zpátky, automaticky zamířím do Hlavní síně. Bez rozmýšlení se posadím k Nebelvírskému stolu a pozdravím přítomné, když v tom si uvědomím, že je tu nezvykle prázdno. Kde jste kdo? Kde je Ryan a zbytek party? To tu jsem vážně jen já a Chris? Tomu se mi nechce věřit. Zvednu hlavu a rozhlédnu se. Sedí tu ještě Diana s Thomasem a Cassandrou, kdežto Daniel s Erikou jsou u Mrzimorských s... Ach bože. Srdce se mi v tu ránu zastaví. Za normálních okolností bych neváhal ani chvíli, vstal a šel za nimi, jenže to by vedle nich nesměla být Coraline. Myšlenky na ní byly pořád příliš bolestivé a představa, že s ní mám vést nějaký smysluplný rozhovor bylo děsivé a zároveň tak trochu nepředstavitelné. Co bych jí asi tak řekl? Ještě donedávna bych se s ní bavil o všem možným i nemožným a rozebral kdejakou kravinu, kdežto teď mě nenapadá nic, o čem bych si s ní měl povídat, aniž bych jí tím nevědomky nepřipomněl tu nehodu, nebo Jackie. Nechtěl jsem přilívat olej do ohně a způsobovat jí ještě větší bolest.
A tak tam tak sedím s Unitatem na rameni a přemýšlím, co bych měl udělat. Vstát a postavit se tomu čelem jako chlap? Nebo to nechat být a raději dopřát Cor ještě nějaký čas? Co by bylo lepší? Respektive, co by bylo lepší pro ?
 
Park Na Yeong *Ruby* - 11. června 2019 21:59
tajennie6159526.jpg

U Tří košťat -> Cesta do hradu


Domenico

14. října
Středa



Jsem příjemně překvapená, když Domenico zaplatí za všechno, za co měl a bez řečí se vydá směrem k východu. Netváří se sice zrovna dvakrát šťastně, ale na tom mi vlastně zase tolik nezáleží. Hlavně, že jsem získala, co jsem potřebovala. Hlavně že dnešek se vyvrbil tak úspěšně. Bylo to náročné, ale stálo to za to. Něco jako nespokojený Domenico mě vážně nerozhodí.
Místo směr hrad ale míříme směr nějaký pitomý zverimex. Svůj nesouhlas projevím dostatečně důrazně, ale jako kdybych mluvila do zdi. Moje ruka je uvězněná v jeho pařátech a dvoumetrový stožár mě dál nekompromisně táhne k místu, kam bych nikdy dobrovolně nevstoupila. Zkusím si ještě postěžovat, že jsem unavená a že mě bolí hlava, ale ani to ho neobměkčí. Budiž. Budu tedy o to víc nepříjemná.
Chvíle ve zverimexu byly celou věčností. Notnou dobu jsem jenom naštvaně pochodovala mezi regály tam a zpátky, očekávajíc, že Domenico vybere všechny ty pitomosti, za které je škoda vyhazovat peníze a půjdeme. Když ale ani po deseti minutách neměl hotovo, a ještě k tomu měl v rukou ty nejošklivější obojky, které zverimex nabízel, prostě jsem musela zakročit.
“Proč já se vůbec namáhám.“ Postěžuju si otráveně, abych mu dala jasně najevo, jak moc mě vlastně obtěžuje vybírat něco pro kočku. Aby toho nebylo málo, musím si dokonce vybavovat, jak ta jeho malá zrůdička vypadá, abych mohla správně odhadnout barvy a střihy.
Je s podivem kolik variací v sortimentu je. Jak je vůbec možné, že se pro něco tak bezcenného, jako je zvíře, vyrábí takové ohromné množství i celkem hezkých a drahých věcí? Proč se raději ta zbytečná energie nevěnuje něčemu, co má smysl?
“Jaký že má ta tvoje zrůdička oči?“ Zajímám se, nikterak nadšeně, ale už hledám mezi azurově modrými obojky ten správný. Kdyby to nebylo pro zvíře a kdyby to nebylo pro Domenica, možná by mě to i celkem bavilo. Samozřejmě bych to nikdy nepřiznala, ale soustředit se jenom na souhru barev a střihů byla vždycky moje oblíbená činnost. Bohužel se z mého talentu teď bude těšit i něco tak bezvýznamného, jako je Domenicova kočka.
Samozřejmě až s mojí pomocí nakonec vybíráme ty správné obojky, i s tou pitomou rolničkou na které Domenico tak infantilně trvá. Jako kdyby nestačilo, že ta kočka se fyzicky na hradě nachází, ještě dokonce musí být slyšet.

Fakt, že už je tma mi dojde přesně za vteřinu po tom, co vyjdu ze dveří. Šokovaně se zarazím na místě překvapeně zírám do tmy, která je osvícena jenom chabým světlem z pouličních lamp. Stojím notnou chvíli, což musí působit divně. Nechci, aby Domenico pojal jakékoliv podezření, a tak si pohotově položím dlaň na čelo. “Zamotala se mi hlava.“ Oznámím mu, ale vlastně ani neočekávám, že by s tím hodlal něco udělat. Je mi víc než jasný, že kdyby mohl, klidně by mě ještě strčil do příkopu a utekl, aby už měl pokoj. Ale nemůže.
Pro tentokrát přijmu Domenicovu ruku i s jistým vděkem. Na jeho poznámku o společné cestě jenom něco souhlasně zamručím, ohledně Coby se nevyjadřuju vůbec. Zatímco se ustavičně otáčím za podezřelými zvuky, které se ozývají ze všech stran, pomalu jdeme tentokrát už skutečně zpátky do Bradavic. Na jednu stranu jsem ráda, ale cesta tichou tmou slabě osvětlenou lucernami je skutečná výzva pro moje nervy.
Zatímco se snažím vyrovnaně dýchat a nedat na sobě znát, jak hrozně nervózní vlastně jsem, otáčím se za každým zašustěním, což zapříčinilo za tu krátkou trasu z Prasinek už moje třetí zakopnutí. Domenico není hlupák, už dávno mu musí být jasné, že něco není v pořádku. Úplně se mi nechce přiznávat barvu, vymyslet náhradu mi zabere jenom chviličku. Další lež už pro mě nic neznamená.
Zastavím se na místě, čímž donutím zastavit i svého společníka, kterého ještě pořád držím za ruku. “Počkej.“ Zamumlám, zatímco si dávám ruku před oči. I když je tma, mohly by mě prozradit. “Je mi zle.“ Hrát si na chudinku není úplně můj styl, ale zoufalá doba si žádá zoufalá řešení. Obtáčím mu roztřesenou ruku kolem paže, abych tak mohla následovat jeho kroky, zatímco tu druhou si pořád držím před obličejem. Hlava mi poklesne k zemi, abych mohla škvírou mezi prsty sledovat zemi pod nohama. Je to ten největší ochranný prostředek, který v tuhle chvíli mám. “Jdeme.“ Hlavně ať už jsme rychle zpátky.
 
Erika Claythorne - 11. června 2019 21:10
erand8255.jpg

Před nástěnkou -> hlavní síň
Dan, Acai, Coraline

Středa 14. října



Uchechtnu se. “Ne, díky, sama si odnáším dva. Jeden dám asi mamce, ale druhej mám pořád jaksi navíc. Já na tyhlety holčičí blbosti moc nejsem. Ani nevím, jak se to pořádně nosí,“ pokrčím rameny. “Moc mě na to neužije. A spánek je zdravej, ale všeho s mírou, víš? Nic se nemá přehánět,“ zazubím se. Pak přikývnu na ti večeři a vydám se s ním do hlavní síně.

Při otázce na Ryana sebou trhnu. “Co by bylo? Ryan je pitomec…“ zabručím s o dost horší náladou. “A já taky. Trochu se napiju a pak nevím, co dělám,“ zavrtím hlavou. “To je jedno…“ je vidět, že o tom nechci mluvit. A už vůbec ne, když zamíříme k mrzimorskému stolu.

“Ahoj,“ usměju se na holky trochu nejistě. Jednak je to trochu díky pokažené náladě a vzpomínce na Ryana, jednak přítomností Coraline. Nějak… nevím, jak se k ní chovat, co říct… byla u toho, když Jackie zemřela. Byla ta poslední, kdo s ní mluvil, kdo ji viděl naživu. Trochu jí to i závidím. I když moc dobře vím, že není co. Ale Jackie by mi pomohla Ryana zpacifikovat, zvedla by mi náladu, odvedla myšlenky jinam. A přítomnost Coraline jen znovu otevírá tu díru, co mi po Jackie zbyla a o které jsem si myslela, že už je skoro zahojená... Raději se tedy začnu věnovat jídlu.

“No… lepší… Jak pro koho. V sobotu máme od sedmi,““ pokusím se navázat na rozhovor. “Mně to teda nevadí, ale je tu pár jedinců, co nerado vstává,“ pokrčím rameny a… raději se vrátím k jídlu. Vážně je to takový trochu napnutý a o nenucenosti si asi můžu jen nechat zdát. Proto jsem docela ráda, že nás Brumbál vyruší.

“Ajé…“ ujede mi s povzdechem. “Halloween… ten svátek mám docela ráda, ale večírky mě nějak neberou,“ utrousím.
 
Charlotte *Charlie* Holmes - 10. června 2019 18:30
20190511_230245901.jpg

Večeře v Hlavní síni



Středa, 14. 10.
Cassandra


Stihla jsem si jen nandat jídlo na talíř a už se objevila Cassandra.
A jo, mi vlastně máme dneska trénink! docvaklo mi poněkud pozdě. Málem jsem na to zapomněla! Ale bude vůbec trénink, když je Obrana proti černé magii?
,,Ahoj, Cass, vůbec netuším. Kayla mi nic neříkala. Vlastně jsem ji neviděla od Nitrozpytu. Jakoby se po ní slehla zem."
Kam se asi naše kapitánka ztratila?
,,Měli bychom začínat někdy po sedmý, ne? Ale od osmi máme tu hodinu se Snapem, takže to asi nemá cenu. Ale, jak říkám, nevím. Třeba..."
V půli řeči jsem byla přerušena Brumbálem. Zmlkla jsem a poslouchala, co důležitého nám chce říct.
Ale ne... Halloweenskej večírek? A kostými? Proč se pokaždý musíme převlíkat do kostýmů?
Obrátila jsem raději svou pozornost zpátky na Cass a snažila se navázet tam, kde jsem přestala.
,,Co jsem to... Jo, už vím. Chtěla jsem říct, že třeba budou vědět něco ostatní, ale ti jsou asi v Prasinkách. Třeba je tam naše kapitánka taky?"
 
Diana Gabriela Black - 10. června 2019 15:58
217783139.jpg

Knihovna ---> Velká síň

Cassandra, Richard a už neosamělé dvojče

středa 14. října



Eeeeee! Zvrátím hlavu, když mě Cassandra zase dovede k učení. Kecnu si na zadek a chvíli koukám jen tak po vejrech než se z nudy začnu věnovat oné vybrané „lehčí“ literatuře. „Co si to o mě myslí? Že sem nechápavá? Nebo že na to nemám kapacitu? A jakej má problém s bráchou?“ Trochu se zamračím, ale na další úvahy nemám čas, protože Richard oznámí, že je šest hodin.

Viditelně po tomto oznámení znervózním. Večeře! Večeře! Večeře! Už jsem tam měla být. Tak dělej Cassandro! Nevybavuj se! Sbal to a jdeme!
Nedočkavě přešlapuju na místě a dávám spolužačce jasně najevo, aby si pospíšila. Konečně!
„Měj se, Richarde!“ řeknu překotně a rychlým krokem vyrazím do hlavní síně.

Konečně dorazíme na místo! „Kde je brácha?“ rozhlížím se kolem a nikde ho nevidím. Už už se chystám pozvat Cass k našemu stolu, ale mám smolíka, protože mě předběhne a pozve mě k nim.
„Nemůžu, musím najít dvojče,“ řeknu a chci ještě něco dodat, ale to už jde směrem k Charlie. Pokrčím rameny a pomalu zamířím ke stolu. Udělám tak krok dva a v tom mě někdo čapne za ramena. Silně to se mnou škubne a vydám těžko identifikovatelný zvuk. Nicméně se prudce otočím. Zamračím se, ale hned potom se zazubím a strčím do dvojčete.

„Chyběla jsem ti, viď?“ vyprsím se a drcnu Toma do ramene.
„Ta Cassandra je samá práce a žádná zábava,“ odvětím mu na jeho otázku ohledně studia během cesty ke stolu. „Dalo mi práci přimět ji k přestávce,“ sednu si na lavici naproti sourozenci.

„Každej má jiný chutě a v žaludku se to stejně smíchá, tak je to asi jedno,“ říkám, zatímco si na talíř dávám pstruha, brambory a nějakou tu zeleninku.
„Cos vyráběl ty v době mé nepřítomnosti? Doufám, že ses choval slušně!“ ukážu na něj nožem.

„Jóóó, a představ si, že mi dal Richard čokoládu jako omluvu! Věřil bys tomu?“ Náš rozhovor přeruší zacinkání na skleničku a Brumbálův krátký projev.
„Tak za co půjdeme?“ zeptám se dvojčete.

 
Albus Brumbál - 10. června 2019 12:11
charles4598.jpg

Hlavní síň

Studentctvo a profesoři

14. října



Konečně jsem nemusel řešit žádné nepříjemnosti s Popletalem ani se neúčastnit žádných výborů. Pohladím tedy Fénixe po jemném peří, které si právě před chvílí dočistil a opustím svou pracovnu. Moc často se nestává, abych se studenty večeřel. Právě proto, že po většinu času jsem mimo hrad a většinu práce, za mě vykonává Minerva. A já jí stoprocentně věřím. Jako každému z profesorských řad.
Jakmile vstoupím do jídelny, na tváři mi pohrává mírný úsměv, který značí, že mám dobrou náladu. Usadím se u profesorského stolu na svou židli, kde po mé pravici sedí Minerva a všechny přítomné kolegy pozdravím. Samozřejmě si stačím všimnout, že nejsme rozhodně všichni. ,,Zdá se mi to, nebo naše profesorské řady nějak prořídly?" Mrknu na Minervu a natáhnu se pro kuřecí stehýnko. Mé oči zaujal však obrovský zmrzlinový pohár, stojící přímo přede mnou. Jako kdyby skřítkové snad měli nějaké tušení.
Chvíli s přítomnými kolegy jen tak diskutuji a večeřím, načež si ubrouskem přejedu po rtech a otřu si také ruce. ,,Nu, hádám, že je asi nejvyšší čas." Pomalu odsunu židli, na které jsem doposud seděl a postavím se.
Dojdu k oltáři, před kterým obvykle mluvím a Minerva upozorní na můj projev hlasitým zacinkáním na skleničku. Obyčejné zacinkání by pravděpodobně přes celý ten šum slyšet nebylo, ale Minerva je zdatná čarodějka a hlasitostní kouzlo ovládá na výbornou.
,,Dobrý večer, dobrou chuť," začnu s úsměvem. ,,Nebudu vás od večeře vyrušovat dlouho, mám jen jedno krátké oznámení, které možná některým z vás zpříjemní večer."
,,Rád bych oznámil, že v pátek 31. října se bude konat obvyklý haloweenský večírek. Pravidla jsou jako každý rok stejná. Vstup na večírek je umožněn pouze v kostýmech a jako vždy proběhne soutěž o ten nejlepší. Ten, kdo bude mít nejhezčí, nejnápaditější a nejzajímavější kostým vyhraje cenu. Bližší informace o večírku budou jako vždy vyvěšeny na nástěnce."
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.90069818496704 sekund

na začátek stránky