Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7694


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:20Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:22Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 02. června 2020 0:27Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 02. června 2020 18:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:37Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 02. června 2020 18:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 26. května 2020 12:34Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:20Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 21. května 2020 21:32Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 02. června 2020 23:55Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 01. června 2020 10:13Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 02. června 2020 20:59Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 01. června 2020 10:13Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 26. května 2020 17:19Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 27. května 2020 20:10Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 21:29Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:44Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 01. června 2020 10:13lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 02. června 2020 16:02Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 02. června 2020 23:55Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 02. června 2020 23:55lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 31. května 2020 14:11Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 26. května 2020 12:34Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 02. června 2020 20:59Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 26. května 2020 12:34Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:46Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 24. května 2020 14:30Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 02. června 2020 22:44Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 31. května 2020 14:11Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 03. června 2020 0:46Mirelle Devény
 Postava Beckett Lewis je offline, naposledy online byla 03. června 2020 0:47Beckett Lewis
 
Caylus Lawson - 20. března 2019 14:27
vay441632914643.jpg

Vyvolávání v N62 >> Hl. síň >> Nitrozpyt v G82


Středa 14. října


Acai, Isaac, profesorka, ostatní



Pobaveně sleduji, jak se Acai u kouzlení rozčiluje. Vypadá u toho vážně vtipně a to se mé škodolibosti pochopitelně líbí. Smích mě však přejde ve chvíli, kdy se jí povede vytvořit docela pěkný kousek a bez dovolení mi ho cpe do vlasů. „No tak to prrr, mladá dámo.“ zavrčím výhružně. To, co vykouzlila je sice obyčejný, jinak docela hezký, to nepopírám... ale nechat ze sebe dobrovolně dělat čokoše? Ani přes mou mrtvolu! „Hezky si to vem zase zpátky.“ Urychleně přemístím ruce k hlavě a pokouším se tu věc vyndat. Sakra práce, proč to jde tak ztuha? „Já přijímám dárky pouze v naturáliích.“ pošeptám Acai, když jí výtvor vracím zpět. „Takže až mě budeš chtít opravdu obdarovat, víš, kde mě najdeš.“ mrknu na ní, načež se zvednu a odkráčím pryč. Vím moc dobře, že posledních pár týdnů se mi vyhýbala a náš vztah poněkud ochladl, ale nemusí to tak být přeci napořád. Nikdy není pozdě na to to dát zase dohromady, protože já o ní zájem mám a mít budu. Teď záleží akorát na tom, jestli chce dál dělat fóry, nebo se umoudří. No, nechám to na ní. Času na rozmyšlenou má dost.
Desetiminutovou přestávku využiju k návštěvě Hlavní síně, kde popadnu malý sendvič a pitíčko v krabičce (protože to je neskutečně drsný) a pomalu se vracím zase zpátky. Cestou si všímám číňana, který se zaujetím zírá na nástěnku, jakoby tam viselo něco fakt spešl. Nedá mi to a postavím se kousek od něj, zjišťujíc, na co tam tak vejrá. Vida, jsou tam připevněné výsledky z testu dějin čar a kouzel. Nijak mě nepřekvapuje, že jsem dostal druhé nejhorší hodnocení, zároveň mě neskutečně pobaví, že Acai má trolla, stejně tak Richard. Copak copak, dějiny čar a kouzel není jejich oblíbená kratochvíle? I když čí by byla, ten předmět je fakt totálně k hovnu, stejně jako samotný Binns. Jen nad tím zakroutím hlavou a vydám se vstříc učebně, kde mě čeká opravdu nemilé překvapení. I když nemilé asi nebude to správné slovo. Spíš mám pocit, že na místě dostanu infarkt. Zasedací pořádek je totiž už předem určený a já mám co dělat, abych neomdlel, když vidím, kdo je napsaný na kartičce vedle mě.
Isaac Meadows.
Čokoš...

Č-O-K-O-Š!!!


Obrázek

„Tak tady teda sedět nebudu!“ vyštěknu. Právě teď trochu připomínám Danielse, který před chvílí vyšiloval kvůli kočce. Co bych dal za to, kdyby tu sedělo deset takových koček (klidně i Sušenek), místo jednoho jedinýho čokoše. Dělá si ta učitelka ze mě legraci, nebo co? Já vedle toho teplomila prostě nesedím! „Chci přesadit. Profesorko, prosím... Takhle opravdu nemůžu pracovat.“ upřu na Sagu prosebný pohled, který ve finále musí vypadat opravdu uboze. A přesně tak se i cítím. Cožpak to ta megera udělala naschvál? Nejspíš jo, protože ať se snažím jakkoliv, má prosba zůstane nevyslyšena. Prej vedle něj sedět prostě musím. Jak jako musím? Nic nemusím! Podám stížnost!
„Drž si odstup.“ zasyčím na Isaaca nepřátelsky, když jsem nucen to vedle něj opravdu zakempit. Ve snaze být co nejdál si sednu tak, že mi levá půlka zadku čouhá ze židle a mám co dělat, abych se na ní v takové poloze vůbec udržel. „Tohle je moje část a tahle tvoje, jasný?“ Přesně do půlky lavice položím svou tašku, učebnice i všechny další věci, které najdu, abych tím vytvořil jakousi provizorní zeď. Nenápadně pak komín předmětů posouvám ještě dál, takže Isaacovi ve finále zbývá opravdu málo místa. Ale koho to zajímá?
Hodina začne a já se marně snažím spolužákovu přítomnost vytěsnit, jenže ať dělám co dělám, nedaří se mi to. Tohle bude opravdu úmorných padesát minut. A pak přijde profesorka s tím, že si musíme navzájem lézt do hlavy. „Cože?!“ vylítnu jako čertík z krabičky. Cožpak nestačí, že musím vedle toho teplomila sedět? To se mu mám ke všemu ještě hrabat v kebuli, jo? To je teda gól!
Tak trochu se mi navalí, když si představím, jak se bude Isaac v následujícím úkolu vyžívat. Nojo, hrabat se klukům v různejch částech těla, to by ti šlo, co ty hovado! „Bože, za co mě trestáš.“ zaběduju zoufale a odsednu si se židličkou ještě trochu dál, takže sedím téměř v uličce. Co bych měl teď udělat? A mám vůbec nějaké možnosti? Jedno vím jistě: Tohohle člověka do hlavy prostě nepustím. To raději začnu sám.
„Chci hádat první.“ zavrčím, když se zdá, že se tomu nijak nevyhnu. Zavřu oči a pokusím se soustředit, jenže mi to je prd platný. Nevidím vůbec nic. (42-7=35) „Vidím hovno.“ řeknu popravdě, ale jsem tak rozrušený, že je mi to vlastně úplně fuk. „Tak teda ještě jednou, no.“ zašklebím se a zavřu oči podruhé. Můj pokus je stejně otřesný, jako ten první. (1+10-7=4) Vidím úplné kulové, ani žádný obrys nebo náznak, což je jedině dobře, protože co kdyby Isaac náhodou myslel na Shadea nebo Sheehana? Vlastně mám docela štěstí!
„Hm, seš asi na řadě.“ procedím skrze zaťaté zuby, když je čas se vystřídat. Z následujících chvil mám opravdu obavy. Proč ho mám pouštět do své hlavy? Nenakazí mě tím svým čokoším morem? A jestli jo, tak co pak? Půjdu skočit z astronomický věže?
„Můžeš hádat.“ zamumlám nakonec, připraven se plně soustředit. Co může Isaac vidět je to, že myslím na modrookou dívku s kratšími hnědými vlasy. Nic víc, nic míň.
 
Ray Aurel - 20. března 2019 01:42
cadbf6d9f8341c2cdf5df521c0de8cb4~22379.jpg

N62 + OTRAVNÝ SPOLUKOLEJNÍK NA CHODBĚ → G82


14. října, středa, po skončení výuky → skok na hodinu, čas cca 13:58



N62


Alastor


Sbalil jsem si hůlku a s pohledem neurčitě zaměřeným jsem se pomalu hodlal k odchodu z učebny. Cítil jsem se na hovno. Začal jsem vážně uvažovat nad tím, jak bych Havraspár z mýho maléru vytáh, protože přece nechci stahovat celou kolej, kvůli mé blbosti. Budu přece brát zodpovědnost za to, co udělám, no ni? Loudavě jsem vyšel ze třídy, nikam se mi nechtělo. Dyť zajdu za profkou a normálně něco řeknu. Logicky.
„Do prd…,“ nestihnu doříct, když mě zaskočí Alastor, se kterým, buďme upřímný, by se v mém rozpoložení nechtěl bavit nikdo. Dal jsem si dvě vteřiny na uklidňující nádech a výdech, abych zůstal v klídku.
Hned jak začal, tušil jsem, že to bude na dlouho. Nevěřícně jsem po první větě zakroutil hlavou a protočil oči. Bože na nebi, jak ho někdo může trpět?

„Hele, koukni,“ potlačil jsem smích, který ve mně bublal snad po celou dobu jeho monologu, „je mi ctí, že se o mně tak zajímáš, vlastně o prospěch celé naší koleje.“
Nemohl jsem si pomoct a pobaveně se usmát.
„Je trošku vtipné, že se označuješ za někoho, komu ztráta bodů nevadí, ale,“ pozastavil jsem se a šeptem pokračoval. „Počkejme si na to,“ nadzvedl jsem obočí a mrkl, pak spustil zas normálně, „poučuješ mě tady, jako kdybys sám nějak významně přispíval k zvýšení bodů pro naši kolej, o bodech, které jsem ztratil.“
Uculil jsem se na něj, ale zdaleka jsem nebyl hotov.
„Nemám rád lidi, kteří si na něco hrajou,“ konstatoval jsem suše, „prostě na plnou hubu řekni, Rayi, záleží mi na bodech, jsme tu jako tým, pomoz nám zpět nahoru.“ Narovnal jsem se a nakrabatil čelo.
„Ne žádný kecy okolo. Kvůli lidem, jako jsi ty,“ zabodl jsem mu pravý ukazováček před hrudník, „nemám ani chuť nabýt zpátky naše ztracené body,“ odfrknul jsem si a dal jasně najevo, že se s ním dál nehodlám bavit.

G82


Christian, Amanda, Cassandra, zmíněn Caylus a Alastor


Na to, že jsem se bál, že to nestihnu, tak dobrý teda, musím říct. Sice jsem přišel do třídy jako poslední, ale stihl jsem to. Pohoda. Na nitrozpyt jsem přišel s novou motivací a nasazením.
K mému zklamání jsem své jméno našel přímo v první lavici vedle Christiana, který nejspíš neměl velikou radost, když jsem si vedle něj sedal. No nic, bude se s mou skvělou přítomností, kterou jsem jej vlastně poctil, když jsem si sedal vedle něj, holt nějak vyrovnat. Tough love, Chriatiane.
Chvíli jsem naslouchal učitelce, a až jsem si byl jist, že všechno chápu, navrhl jsem.

„Hádej jako první, už vím, na koho budu myslet,“ musí to být někdo, koho bych si za normálních okolností nepředstavil, aby to nebylo tak lehké.

Zaměřil jsem se na tu osobu a myslel jsem jen na ni. S nádechem a výdechem jsem vyčistil mysl a před očima jsem měl jen toho člověka. (84)
Vidím děvče s velikýma hnědýma očima, rovné černé, vlasy má pod ramena se štíhlou, ladnou postavou, asi patnáct centimetrů nižší, než mám já sám.

S mírným úsměvem jsem se na Christiana podíval.
„Tak co? Máš odhad?“ pronesl jsem a rukou si prohrábnul vlasy, které jsem si jen trochu chtěl poupravit.
Ruka se mi v nich ale zasekla a něco se mi nalepilo na prsty. Rychle jsem z loken ruku vytáhl a udiveně se na ni podíval.

(odkaz na Caylův/Caylusův příspěvek)

Strčil jsem do souseda a špitl.

„Co to mám ve vlasech, byl bys tak hodný?“ Na ruce jsem měl kus jakéhosi barevného slizu, který mi podivně tál na prstech a stékal mi po dlani do rukávu.

„Ještě toto. Hafana mi odebrali, teď mám jakýsi sliz ve vlasech. Bomba! Paráda!“ Rozčileně jsem si šeptal pro sebe. Alastor, napadlo mě. Určitě on. Zlostně se na něj otočil. A probodával jej pohledem.

Najednou jsem také v jeho vlasech zpozoroval kousek té hmoty. Sám by si to do vlasů určitě nedal.

Zamyslel jsem se, kdy by se to asi mohlo stát. No, jedině na hodině vyvolávání. To vedle mě seděl Isaac. Pokud to on nebyl, tak by alespoň někoho viděl to udělat!
Otočil jsem se a zapátral po třídě. Moc ho nešlo vidět. Byl úplně vzadu. Pak si s ním budu muset promluvit, to se prostě nedělá. Nechápu, co proti mně má! Vždyť jsem mu přece jen snažil pomoci! Nevděční lidé, fakt.

„Vyčistíš mi to, prosím. Nepotřebuju mít polepené vlasy tou nechuťárnou.“
Zabručel jsem směrem k Christianovi.

„Prosím,“ ještě jsem dodal, aby to alespoň vypadalo, že jsem vychovaný, když už nic.

„Nevíš, kdo to udělal? To se nestalo jenom tak samo. Alastor to taky má ve vlasech…,“ zapřemýšlel jsem a zalapal po dechu.

„Co když je to PARAZIT?!“ Pološeptem jsem sdělil své obavy sousedovi. „Nějakej kouzelnickej, já nevím!“

„Je to pryč z té mojí hlavy?“ zeptal jsem se ještě na ujištění spolusedícího, než jsem se otočil starostlivě na dvojici za námi. Oslovil jsem obě a opravdu naléhavě spustil.

„Měl jsem cosi ve vlasech. To stejné má v hlavě Alastor. Logicky to může být nějaký parazit, nevím, radši varuju. Možná má Alastor… a tohle je jen mezi námi, ano? Nějakou nemoc, nebo něco přenáší. Raději nešířit nepravdivé informace, ale varujte tak postupně všechny, ať si zkontrolují vlasy a možná ať se drží od něj dál, kdyby to fakt bylo něco takovýho, jo?“
 
Domenico Conte - 19. března 2019 21:21
9508.jpg

Učebna N62 >Učebna G82


Ruby, Allan a ostatní přítomní

Středa 14. října




Musím uznat, že jsem dnes nepředvedl zrovna výjimečné výkony, ale každý máme své dny, že ano. Nemůžu být dokonalý neustále. Musím občas dát prostor svým spolužákům, no ne? Proto mě nijak netrápí, s jakou nechutí se Ruby vypořádává s mým dárkem. Hází mi ho zpět jako psovi kost a vypadá u toho, jako bych právě urazil všechny její předky. Zatvářím se naoko dotčeně. Samozřejmě jsem nepočítal s tím, že ho bude hrdě nosit kamkoliv půjde, ale její hrubé odmítnutí by slabší povahy dozajista ranilo. Kdybych nevěděl, že to myslí v přátelském smyslu, asi by se mě to trochu dotklo. Místo toho si ale zaujatě podepřu bradu a čekám, jakou nádheru vykouzlí ona. Jde jí to lépe než mně, to se jí musí nechat. Uznale jí zatleskám, když se před mýma očima objeví vylepšená verze mého vlastního nápadu.
“Bravo.” hřebínek vezmu do rukou a pomačkám ho jen proto, abych zjistil, že je skutečně bez jediné chybičky. Není ani třeba ho porovnávat s tím mým.
“Ale no tak. Byl to dárek od srdce. Měj se mnou slitování.” uchechtnu se a položím její výtvor na lavici, aby za něj mohla získat zasloužené body. “Na tyhle holčičí serepetičky moc nejsem. kdybych si mohl představit cokoli jiného, tak by to možná dopadlo o něco lépe. Možná. Každopádně se nebojím, že bych své nedostatky nedohonil. Do příští hodiny času dost. Nějaký prostor na opakování si určitě udělám."

Rhiannon rozdělí body, zabaví Rayovi nebohé stvoření a hodinu ukončí. Vysoukám se zpod lavice a odšourám se do vedlejší učebny. Přestávka je poměrně krátká a většinu z ní strávím jen tím, že hledám své jméno na jmenovkách, které Saga umístila na lavice. Nanejvýš opatrně nakračuji, abych náhodou Sušence nešlápl na ocas, pokud by se mi zrovna připletla pod nohy. S přátelským úsměvem se nakonec sesouvám na mini židličku k Allanovi. Tahle hodina nepatřila k mým oblíbeným, ale kdo jsem, abych si stěžoval, když ji vyučuje někdo jako Saga. Když už nic jiného, aspoň je na ní pěkný pohled. Vedle svého havraspárského souseda si přijdu lehce nepřipravený, protože já s sebou rozhodně žádnou učebnici netáhl. Jedinou mou přípravou je hůlka na stole a čistá mysl. No a po úvodních slovech od profesorky se dozvídám, že o této hodině stejně víc potřebovat nebudu.
“No, proč ne.” pokrčím rameny, vyčistím si hlavu a vylučovací metodou vyberu jednu z osob, které by Allan mohl snadno uhádnout. Jenže je jedno, jak moc se snažím nebo jak čistá moje představa je, můj soused nevidí nic. Ani na druhý pokus. Nemám mu to za zlé. Samotnému je mi představa někoho jiného v mé hlavě dost nepříjemná.
“Nic se neděje. Každej máme svůj den.” mávnu nad tím rukou. Kvůli několika nepovedeným pokusům se tu přece nebudeme hroutit, že jo. Pak se naše role obrátí. Trpělivě vyčkávám, až se Allan připraví a teprve po jeho pokynu se zapojím a snažím se mu nabourat do hlavy. Moc toho nevidím. Na první pokus vlastně vidím úplně kulový.
“Nevidím toho o moc víc než ty.” (47% - 7% = 40%) zasměju se. “Zkusím to znova.” ohlásím, když znovu zavírám oči a zhluboka se nadechuji. (47% + 3% = 82%) Chvilku mi to trvá, ale nakonec se přede mnou začne objevovat silueta. “Někoho vidím. Kluka. Je celkem vysoký, to dost zužuje výběr. Moc vysokých kluků tu není. Tmavé vlasy, tmavé oči.” začnu své domněnky říkat nahlas, ale vlastně mi to vůbec nepomáhá. Protože když už jsou ti kluci vysocí, tak nemají hnědé oči. Daniel? Je to Daniel?”
 
Angela Silverlin - 19. března 2019 21:10
angie495.jpg

G82: Nitrozpyt a nitroobrana



14. října, středa odpoledne




Naira


Jakmile se Naira zeptala na Christiana, trochu jsem protočila panenky. Proč zrovna on? Nebrala jsem mu jeho ochotu pomoci, ale pro mě to byl už opravdu trochu spasitelský komplex. A zjevně netuší, kdy má přestat. Moc dobře jsem si pamatovala náš poslední výstup, tedy lépe řečeno můj, kdy jsem ho velmi nevybíravými slovy poslala do háje. Od té doby se stáhl a mě teď trochu mrzelo, že jsem byla až tak zlá. Na druhou stranu jsem byla dost paličatá na to, abych se omluvila. Aspoň prozatím.
„Ne, ten to není,“ zavrtěla jsem odmítavě hlavou. Pokud byla Naira všímavá, možná jí neušlo, jak jsem se trošku začervenala. Ale jen nepatrně. Vlastně mám docela štěstí, že na to nepřišla..

Pak už se Naira připravovala ke svému pokusu. Zatímco ona se podobně jako já dívala na desku lavice, já se soustředila na její kudrlinky, jako bych si to z nich mohla přečíst, na koho myslí.
A možná ano? V mysli se mi totiž začal objevovat celkem jasná představa. Chvíli jsem tápala, než mi došlo, na koho se dívám. Ten králíček! (92 + 10 = 102 %)
„Je to Colette?“ vyhrkla jsem a když jsem se opět začala soustředit na Naiřinu tvář, dokonce jsem se krátce slabě pousmála. Doufám, že ano!

 
lady Christina De Spontin - 19. března 2019 20:27
234723.jpg

N62 -> Toalety -> G82

14. října, Středa


Angie, Kenji + označení




Na celkem trefnou poznámku Angie jen souhlasně kývnu. Jistě. Nesoustředila jsem se. Jak bych také mohla, když se kolem mě děly věci, které bych jen sotva popsala jako příznivé pro studijní podmínky. Bylo jen dobře, když profesorka duchapřítomně odebrala Aurelovi tu opelichanou věc. Přeci jen ještě existuje nějaká spravedlnost. Když už nic jiného, alespoň mi to poskytlo jistotu, že se v další hodině nebude nic podobného opakovat. Pak už se jen rozdávaly body. Trpělivě jsem seděla na svém místě, hůlku jsem dávno uklidila. Nehodlala jsem se pouštět do ničeho dalšího. Už jsem se toho dnes napáchala dost. Nakonec ale hodina skončila. Spořádaně jsem se zvedla z lavice, samozřejmě až po té, co jsem se přesvědčila, že po mně na lavici nezůstal žádný nepořádek. Narozdíl od většiny mých spolužáků. Mé kroky nemířily do vedlejší učebny. Vzala jsem to zkratkou přes toalety, kde jsem si během několika minutové pauzy stihla poupravit makeup a také jsem si očistila uniformu od možných následků mého nezdařeného kouzlení.
Na další hodinu jsem přišla právě včas. Chvilku mi trvalo, než jsem na lavici našla své jméno a rozhodně jsem nebyla potěšená, když jsem zjistila, v čí společnosti strávím jeden ze svých oblíbených předmětů. Na jednu stranu chápu logiku předepsaného zasedacího pořádku. Určitě to má spoustu výhod. Mimo jiné větší kontrolu nad hodinou a menší šanci vyrušování, ale momentálně bych byla radši, kdybych si mohla vybrat, koho pustím do své mysli. Mlha přede mnou, mlha za mnou. V okolí nebyl nikdo, z koho bych byla kdovíjak nadšená. Už jen mít Lawsona za zády nebylo nic příjemného. O to méně jsem měla radost, že se mi v hlavě bude hrabat zrovna Kenji. Nevybavuji si žádné spory, které bych s ním kdy vedla, ale bohatě mi stačilo, že je ve stejné koleji s Danielsem. Beztak v tom kousku s mým dopisem jela celá ta jejich skvadra. Přesto se bez námitek posadím do lavice a vyčkávám na začátek hodiny. Je to jen pár desítek minut. Prostě zatnu zuby a nějak to přežiju. Okatě při tom ignoruji přítomnost další chlupaté potvory na hodině.
Kenji.” oplatím Japonci pozdrav a bedlivě sleduji, jak si ke mně přisedá. Jeho zvláštní chování přecházím jen zvednutým obočím. Pravděpodobně je ze mě nadšený zrovna tak jako já z něj, ale výhodou jeho původu je, že má alespoň nějaké základy vychování. Takže se začátek hodiny obejde bez zbytečných nepříjemností. Jemu bych to nahlas nepřiznala a pochybuji, že by o to vůbec stál, ale kultura jeho země vždycky fascinovala.
Jak už jsem říkala, profesorka zahájila hodinu. Trochu mě pozlobí svědomí, protože opakování jsem se příliš nevěnovala. Ne, že bych se na to úplně vykašlala, ale neprobíhalo to v takové intenzitě, jako by nejspíš mělo. Snad proto vítám v celku snadný úkol, který nám byl zadán. To bych snad zvládnout měla.
“Jen do toho.” přistoupím na Kenjiho plán a nepatrně se natočím jeho směrem. Snad abych měla lepší přístup, kdo ví. Trpělivě vyčkávám, než mi můj soused dá najevo, že je připravený. Pak i já s hlubokým nádechem zavřu oči, abych vytěsnila nežádoucí vjemy kolem sebe. Soustředěním nakrčím obočí, snažím se zachytit třeba jen malý náznak nějaké postavy, ale nevidím vůbec nic.
“Myslíš na někoho? Nic nevidím.” (15 + 10 = 25) řeknu po chvilce ticha, ale pochybuji, že by tak jednoduchý úkon nezvládl. Chyba bude tedy na mé straně. “Zkusím to znovu.” upozorním ho, aby náhodou nepustil myšlenku. Soustřeď se, Christino, soustřeď se. Jenže ani tentokrát nic nevidím. (21 + 10 + 10 = 41) Místo toho, aby ke mně přišel obraz jeho mysli, cítím, jak ke mně pomalu přichází migréna.
“Ne. Nic. Promiň. Zkusíme se vyměnit.” Co to se mnou dneska je?! Copak jsem přes jednu noc zapomněla úplně všechno, co jsem se do teď naučila? Ač se v duchu rozčiluji nad dalším selháním, nenechávám na sobě své rozhořčení znát. S ledovým klidem znovu zavřu oči, odsunu své podráždění stranou a vybavím si první osobu, která mi přijde na mysl. Vybavím si všechny možné detaily, které by Kenjimu mohly v hádání pomoci. Výšku, účes, barvu vlasů, očí, doplňky, malé vady na kráse, kterých jsem si za ta léta všimla. Mám velmi jasnou představu, kterou se zuby nehty snažím udržet. Když už se mi někdo bude hrabat v hlavě, tak ať to alespoň za něco stojí, ne? “Můžeš.”
 
Allan Wheelwright - 19. března 2019 17:32
allanwheelwright4136.jpg

Učebna N62 >> Nitrozpyt v G82


Středa 14. října
Domenico, profesorky, ostatní

Konečně nás profesorka propustí z Vyvolávání - hřebínky radši uklidím, mě k ničemu nejsou, ale kuličku si vezmu. Rád bych se dozvěděl, jak dlouho vlastně vydrží.

Ray dostane zaslouženou držkovou za svou scénu s kočkou, ale moc tomu pozornost nevěnuju, spíš se snažím si zapamatovat kouzla z vyvolávání dneska.

"Parvus kristane. Speari rutilas." brblám si, zatímco si uklízím knížky do brašny, pak vyběhnu do G82 - a zatímco okatě ignoruju předvádějící se profesorčinu kočku, najdu své jméno vedle Domenicova a docela se mi uleví - snad se vedle něj nebudu muset cítit jako poslední ňouma.
Vylovím z brašny knížku a hůlku a snažím se z mysli vyhnat všechny myšlenky na ty nedostatečné hodiny tréninku nitrobrany.

"No dobře. Tak já třeba začnu." otočím se na Domenica jen co dostaneme zadání a soustředím se. A nic (21). Temno. Doma v kamnech je vidět víc.
"Ne, tohle mi vůbec nejde. Zkusím to ještě jednou." A zase nic (24+10)
"Očividně nemám vlohy na hrabání se někomu jinému v palici." poznamenám s nejistým úsměvem, a pak kývnu Zmijozelskému spolužákovi.

"Tak do toho. Na koho myslím?" zavřu oči a promítnu si někoho z okolí.

"Kluk, hodně vysoký, štíhlý. Krátké tmavé vlasy a tmavé oči."
 
Rebecca Eliah Riel - 19. března 2019 12:53
becca142772.jpg

Vyvolávání N62 -> Nitrozpyt G82

14.10.


Kenji, Diana, Dan, Cassandra, ostatní

Obrázek



"Jsme prostě nejlepší ve vyvolávání a kdo tvrdí opak, jen nám závidí," řeknu Kenjimu na jeho výtvor, který má podobně vylámané zuby jako ten můj. Danův hřebínek si ale zastrčím do vlasů a snažím se, aby byl co možná nejrovněji. Kenji mi kdyžtak určitě pomůže, abych byla ze všech dívek v zdejší zemi nejkrásnější.

Hodina končí. "Jasná páka," souhlasím s Kenjim, zatímco se rychle dekuju pryč z učebny, protože co kdyby chtěl Dan svůj hřebínek zpátky? Ne-mys-lím si, teď je můj. Ve svém úprku málem zakopnu o Sušenku, která se promenáduje mezi lavicemi. Kočky jsou roztomilý, ale vocaď pocaď.

Po cestě do své lavice dloubnu Cass do žeber. "Tak jak ti to šlo, dobrý?" provedu rychlou kontrolu její úrovně vyvolávání, než pokračuju dál. Sedím až úplně vzadu. Vedle Diany?! To si dělá Saga legraci, ne? Rozhlédnu se, jestli je na tom někdo ještě podobně blbě a všimnu si, že Kayla sedí vedle Seba. To jako fakt? To nebyla ráno u snídaně, nebo co? Někdy jsem našim profesorům vážně nerozuměla. Vyhledám pohledem Cass, která si sedá vepředu vedle Jordyn. Přimhouřím oči a počkám, až můj pohled vycítí a podívá se na mě. "Za to můžeš ty, co?" ukážu na ní prstem, jako kdybych jí obviňovala ze zabití jednorožce. Je mi jasné, že Cass bude z mého obvinění chvilku zmatená, ale ono jí to dojde, až uvidí moji spolusedící. Ale to už se do místnosti hrnou incestní sourozenci, tak si zaberu místo do uličky. Diana si ještě snaží u profesorky vyprosit změnu místa, ale bez úspěchu. Asi se vedle mě bez pomoci svého retardovaného bratříčka bojí sedět. Přísahám bohu, že ti dva dohromady mají inteligenci arašídu.

Diana se mě rozhodne ignorovat, což je rozhodně lepší, než kdyby se na mě snažila mluvit. Všimnu si Kenjiho překvapené výrazu, když se konečně objeví ve dveří učebny. Zvednu ruce nahoru, jako kdybych chtěla říct no na mě nekoukej, já za to nemůžu, a prstem do krku naznačím zvracení. Nakonec si ale sedá přes uličku vedle Christiny, takže vedle sebe skoro sedíme.

Poslouchám výklad a vyšťourávám si špínu zpod nehtů, když na mě Diana promluví. "Klidně," řeknu medově, aniž bych se na ní podívala. Sleduju totiž Dana před sebou a když mám pocit, že se moc soustředí, kopnu ho zespoda do židle. Sama se na svého člověka moc nesoustředím, Diana mi za nějakou velkou mentální námahu fakt nestojí. Diana tak maximálně vidí, že se jedná o kluka s hnědými vlasy a zelenýma očima.

"Vidíš alespoň něco?" zeptám se jí s hranou péčí, když mám pocit, že se dlouho nic neděje. To bychom tu taky mohly být celý den. "Nebo potřebuješ..ehm..pomoc?" dodám a pohledem zavadím o Thomase, který sedí se Sinestrou. Pupeční šňůra hadr.
 
 
770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.79598307609558 sekund

na začátek stránky