| |||
|
| |||
|
| |||
Chodba >> OšetřovnaDaniel, Ryan, Rachel, Emily, Ettariel Lehce do Ryana strčím, když se nás snaží přesvědčit, že kvůli Sinestře by určitě běhat nešel. Jasně, to mu tak budu věřit. „Brácho, seš nenápadnej asi jako eskymák na poušti. Nejsme snad tvoji kámoši? Nám to můžeš říct.“ Háďata se s lvíčaty nikdy nemusela, to ale neznamenalo, že jí nemůže zkusit oslovit. Kdo ví, třeba by přeskočila jiskra. „Mohl bys jí pozvat na ples.“ Navrhnu. Každý rok se minimálně jeden konal, takže se nebojím, že by tomu tak nebylo i letos. Ještě než vejdeme na ošetřovnu, pustíme Ryana zpět na zem. Tahali jsme se s ním dost dlouho a tohle už zvládne dojít sám. „Kdo by tě utrácel, pako.“ Usměju se. „Koukej se dát dokupy, protože dneska večer jdem šmírovat holky do sprch.“ Podívám se na Daniela. Byl to on, kdo tuhle myšlenku jako první vyslovil před chvílí na pokojích, ale vůbec to nebyl špatný nápad. „Třeba budeš mít štěstí a bude tam Sinestra.“ Snažím se Ryana nějak navnadit. Taky bych se podíval, ne že ne. „A nebo naše hysterka Devereuxová, ale tam toho moc neuvidíš. Je plochá jak prkno.“ Nevydržím to a začnu se smát. To už ale za sebou uslyším dívčí hlas. Okamžitě zmlknu. Snad z toho nic ani jedna neslyšela. „Ahoj holky.“ pozdravím je vesele. Když nad tím tak přemýšlím, Rachel a Emily vidím dnes poprvé. Na hodinách určitě nebyly, toho bych si zaručeně všiml. „Neprovedli jsme mu nic. To on zas sežral všechno, co viděl. Radši od něj běžte dál, mohl by zvracet.“ Doporučím jim. Daniel mezitím otevře dveře od ošetřovny a nakoukne dovnitř. Vejdeme hned za ním. Rozhlédnu se. Kde je nová zdravotnice? „Neboj se, madam Mont tu bude každou chvíli.“ Pošeptám Ryanovi, kdyby ho náhodou napadlo se na ní vyptávat nahlas. Netrvá dlouho a zdravotnice se skutečně objeví. „Eh… Dobrej.“ Oplatím pozdrav a nechám Ryana, aby vysvětlil, co mu je. On sám to ví nejlíp a navíc se nechci s Ettariel moc vybavovat. To včerejší divadlo bohatě stačilo a zopakovat si ho vážně nehodlám. |
doba vygenerování stránky: 0.88598704338074 sekund