| |||
|
| |||
Na hřištiDavid, Nicolas a Izabell Výsledek mého usilovného držení se pacičkami na Davidových zádech nebyl moc oslnivý, protože mu stačilo, aby se pouze předklonil dopředu a já už ležel na zemi. Ani to moc nebolelo, ale přesto jsem vsadil na mé skvělé prozatím nikdy profesionálně rozvíjené herecké schopnosti a dělal jsem uraženého. "Pff.. takhle se vyhýbat trestu." Odfrknul jsem si. "Stejně tvůj... váš životní styl nechápu." Zakroutil jsem nechápavě hlavou až moc přehnaně schválně ne moc dobře předváděnou záští jsem se nechal vytáhnout na nohy. "Tak si to užíjt.." Chtěl jsem je svou větou vyprovodit k jejich běhání. Místo toho mne však Nicolas bez špetky respektu chytil s tím, že běžím taky. Chvilku jsem sebou nespokojeně šil, ale pak jsem si uvědomil, že je to takhle lepší, protože se alespoň nemusím namáhat. Chytil jsem se ho tedy kolem ruku a čekal, než se vyčerpá natolik, aby mne tedy pustil. Představa běhu v uniformě mne moc nenadchla. Představa běhu mne moc nenadchla. Ale je celkem pěkně, tak proč ne. Co už nadělám. Chvilku jsem koukal na Izabell vpředu a pak jsem kouknul na Davida. Zaculil jsem se a pak jsem si povzdychnul. Je na mne vidět, že mne to až tolik nebaví. Ne, že by nebyl Nicolas dostatečně hodnotný dopravní prostředek. Ale jak říkám, nějak mne to nezabavilo. To však Nicolas přibrzdil a položil mne. Sakra! Zaškobrtnul jsem a jen těžce jsem se udržel na nohou. Běžel jsem s ostatními a přemýšlel jsem, jestli po jednom kolečku nepůjdu spíš do knihovny, jak jsem původně plánoval. Trénovat to, co mi nejde a poté se soustředit na věštění zase. Uvidím, jak se to zde vyvine. "A copak zase v blízké době kujete za plány, Nicku? Nějaké souboje nebo chlast?" Řekl jsem dost hlasitě na to, aby mne slyšel i David, nehledě na to, že jsem svoji otázku směřoval na Nicka a uculil jsem se. Uf.. to je dřina.. mluvit a běhat. |
| |||
|
| |||
LAVIČKA-pohybDavid,Issac a pak Nicolas?To, jako vážně? Koukám na ty dva, jak si opodál povídají. Kouknu na ně a nakloním hlavu.”To, jako vážně? Pro info Nicolasi 4 roky ses nezajímal a nevydali jsme se a měl už 18 bylo, umím se o sebe tak nějak postarat, ale díky za péči.” Sjela jsem je oba pohledem a pak, už jsem zaslechla toho dalšího kluka co tam na něj hopsl a o něčem mluví, celkem mě zajímalo, kam se chystají, ne že by mě to nelákalo. Než se rozběhnu dál od nich zahlédnu v dálce Wolfa sice jsem takto sním pořádně mluvila jednou, ale ten se do paměti umí zarýt, jako nějaký malý červík. Nečekal jsem na ně a šla běhat sama, s fyzičkou nemám vůbec žádný problém, ba naopak doma chodím hodně cvičit a běhat a podobně, tím se tak nějak odreagovávám. Běhám kolem ostatních, ono v sukni to není zrovna nejpohodlnější a nejvhodnjší, ale nějak sem s tímto nepočítala. Když běžím, culík mých rezavých vlasů se klimbá sem a tam, pak se ohlédnu, kde jsou kluci o tom co říkál Nikolas ohledně hry. Nějak ještě nevím, nejsem zrovna v rozhodování dobrá… Blíží se víkend a já pořád nevím co budu dělat. Nějak se tu s nikým moc zatím nebavím tak co podniknu? Neznám okolí mohla bych jít ven… Usmívám se a pobrukuju si písničku co mi momentálně hraje v hlavě. |
doba vygenerování stránky: 0.87193202972412 sekund