| |||
Pozemky Violet poznámku ignorovala. Vždyť já to nebrala jako výtku, jen připomenutí, že se něco takového stalo. Určitě nebudeme jediní, koho by to zajímalo, jestli budou chtít přijít i ostatní. Jestli to bude hned odpoledne po kroužcích nebo večer? Či až po večerce, aby mohli studenti trochu závidět? No, uvidíme. “Kdybys chtěla s něčím pomoct, řekni si,“ nabídnu se znovu. Nechci se vnucovat, zařizování oslav zrovna nemusím, ale zase na to nemusí být sama. Přibrala? To bude snad jen sesterské škádlení… ujede mi úšklebek. Vždyť Ros Anne vypadá skvěle, jeden by jí mohl závidět! Já tedy taky nevypadám špatně, ale k sobě býváme většinou nejkritičtější. U mě to rozhodně platí, tím spíš, že se tolik… nekrášlím. “To už je tak pozdě?“ ujede mi. Ani mi nedošlo, že jsem mimo ošetřovnu tak dlouho. Snad se tam nic nestalo, ale Poppy by mi určitě dala vědět, kdyby potřebovala pomoc. Taky mi v hlavě probleskne rychlá avšak intenzivní myšlenka. Snad se Thomas s Romainem navzájem nezabili… kdo ví, co si o nich myslet! |
| |||
Nitrobrání-úplně mimo a pozdějiAviv,všichni okoloKdyž se ke mě přisedl ten mladý klučina, vlastně bude stejně starý, musela sem se pousmát, vždy se mi líbili kluci s dlouhými vlasy, ale on se začne omlouvat, odložím blok a trochu se natočím k němu, abych na něj pořádně viděla a usmála se, přišla jsem si jako bych kousala nebo byla něco víc, že se mi omlouvá právě za tohle. Zavřela blok s kresbami některých spolužáků. ”Nemyslím si, že je potřeba se mi omlouvat, já nekoušu. Teda většinou.” Trochu za vtipkuji, ale nevím jak to vezme, nerada bych ho vypudila od sebe, hned první chvilku co se ke mě připojil. ” Velice mě těší, já jsem Izabell, ale klidně mi říkej jen Izi je to kratší a lepší.” Napřáhnu k němu ruku, nevím zda to přijme, je to síla zvyku. Ještě pohledem zabloudim za Wolfa, ve chvíli kdy dostane pusu. Jen se pousměju a otočím se zpět k tabuli ve chvíli, kdy přichází profesor, mno musím uznat, že tu máme o proti bývalé škole moc hezké profesory, povytáhnu obočí a nechám ho vykládat dál. Nějak se, ale v tom ztrácím, obávám se že s tímto předmětem budu bojovat, jako snad s každým mi dneska přijde. Tak nějak moje hlava dneska nepobírá vše co by měla, poznámky si samozřejmě dělám, ač nějak nevnímám. Měli jsme nějaký úkol zhostil se ho Romi, nějak jsem se nepletla do toho co se tam děje, jen sem si dělala poznámky i o tom co zkoušel on za naší kolej, bylo to zajimavé, snad to jednou budu ovládat taky. Občas kuknu po Aviv a Wolfovi, ale jen tak nenápadně. Úsměv od ucha k uchu, ale v hlavě prázdno. Trochu si na mou mysli a nesoustředěnosti povzdechnu. Dneska doma nikdo asi není… Konec hodiny a já automaticky zavřela vše a šla ke dveřím. Podívám se ještě na ty dva a na profesora se usměji a odejdu ze třídy. PŘESTÁVKAKdyž odcházím skoro, jako první ze třídy ještě jsem si tam zapoměla na stole blok, otočila jsem se a šla pro něj, cestou jsem nekoukala moc před sebe a vrazila jsem ve dveřích do Wolfa, podívala jsem se na něj a řekla jen.”Promiň, moje chyba.” Propletu se kolem něj a vzala jsem si z lavice své věci a šla. Slyšela jsem, že dneska je nábor na famfrpal, spěchala jsem na místo, kde šli i další studenti. Došla jsem na místo a viděla jsem hodně spolužáků, držela jsem se dál, abych jen koukala, ráda lítám, ale po dnešku si myslím, že neudělám ani prd. Založím si ruce pod paži a sleduju je. |
| |||
Chvíle minulé Všichni Mé počínání při hodinách přeměňování, vyvolávání a nitrobrany bylo docela ústojné. Kolej kvůli mne nepřišla o body, ale ani je díky mne nezískala. Inu... asi nemám den. Ale zpět k hodině přeměňování. Co to tam Thomas vyváděl ? A o co se tam k*rva snažil Will. To jeho stupidní hraní si na hrdinu ho jednou dostane do problému. Ale ne. Nemohu se na něj zlobit. Přeci jen se zastal toho kreténa Aleca, studenta Havraspárské koleje. Vsadím se že Richard ho za to přizabije. Ale to už je jejich věc. Ať si tyhle své lordské rozepře vyřídí sami. Vyvolávání bylo také velmi nezajímavé. Kuličky... Já vím. Na něčem se začít musí. Popravdě.. jsem jen přerušovaně vnímal profesorku, ale své okolí vůbec. I tak mi hodina utekla docela rychle a já přečkal přestávku s vyhlídkou poslední hodiny. Profesor nitrobrany vypadal rázně. Tušil jsem že s ním si nebude radno zahrávat, a tak jsem seděl v lavici vedle Reece a ani nepípnul. Rebeca spadla ze židle, ale já se tomu snažil nevěnovat pozornost a brát to jako okolní ruch a rozptýlení. Havraspárští studenti, včetně mě se scukli k sobě a pustili se do úkolu jež nám byl zadán. Stejně jsme neuspěli, ale bylo to napínavé. Jako když v hororu utíká hlavní hrdina před stvůrou, ale ta jej v nejnapínavější chvíli lapí, a párá jeho břicho. Následně pozře jeho údy a zpustošené tělo odtáhne do potemnělého kouta. Nevím jestli se nad tou myšlenkou pousmát nebo se tvářit pochmurně. Horory nikdy nebyly můj šálek kávy... Hodina skončila a ostatní se pomalu rozchází do všech směrů. Chvíle přítomné Pomalu a jistě se rozejdu na směrem na kolej.'' Thomas vlastně odešel na svůj trest... '' řeknu si pro sebe a zpomalím. '' No co. '' odpovím sám sobě a opět se rozejdu. Projdu přes společenskou místnost do svého pokoje a dojdu ke svým zavazadlům. Chvíli se jimi prohrabuju až najdu jeden z deníků. '' Ahoj jedničko '' řeknu deníku a zazubím se. Poté jej pevně stisknu a vejdu do společenské místnosti kde se vyvalím na gauč a začnu si číst. Třeba se někdo objeví. Napadne mě. |
| |||
|
| |||
Před famfrpálovým hřištěm Erika, kdokoli okolo Přišel jsem zrovna v momentu, kdy Madam Hoochová vítala možné nováčky. Automaticky jsem si při jejím proslovu odložil koště a zůstal stát stranou, abych nepřekážel a mohl si nerušeně prohlédnou posily. Mezi nimi už i Acai. No.. nejsem si úplně jistý, jestli na to ta holka má postavu. Drobná, lehká.. a pravděpodobně bez větší fyzické síly. Ideální na chytače. Byla by snadný cíl pro potlouk. Ještě, že já jsem střelec a ne odrážeč. Profesorka zopakovala pravidla hry, seznámila je s míči. Upřímně si nemyslím, že by se sem hlásil kdokoli, kdo by o famfrpálu něco nevěděl. Ale hádám, že jistota je prostě jistota. Nakonec, stejně jako vždy, jsem se začal protahovat s tím, že si zablbnu s nimi. Proč ne? Přes prázdniny jsem dost ztuhnul. Netrénoval jsem tak aktivně, jak jsem měl původně v plánu. Jsem línej jak prase. Pomalým tempem jsem se rozběhl a mezi nováčky zahlédl i Eriku. Doběhl jsem ji. "Taky ses přišla kouknout na nové posily?" zeptám se nenuceně. Pamatuji první trénink. Měl jsem jazyk na vestě už po pár metrech. Divím se, že mě vůbec Madam vzala. Bylo to fakt žalostné. |
| |||
Pozemky "Jen takový drobný detail." zasměju se, když Etty zmíní chybějící čas na pozvánce. Violet tu poznámku stejně ignoruje. Ostatně jako vždy, když se jí něco nepovede. Každopádně to nedopadlo tak hrozně. Henry je jeden z těch, kteří se neuráží a já jeho mávnutí rukou chápu jako dobré znamení. Tedy smeteno ze stolu. I když to nejspíš raději nebudu opakovat. Nerada si utahuji z ostatních lidí.. pokud tedy nemají sotva nad sto padesát centimetrů a fialové vlasy. Představit se zvládnou sami a já to jen s úsměvem sleduji. Byla bych to udělala sama, pokud by to bylo nezbytné, ale Henry je pohotovější. Umím si představit, že musí být velmi zvědavý. Představit si Violet u katedry před studenty, mezi které by bez větších problémů zapadla, je snad těžší, než si tam představit mě. A i to je dost nadliský úkon. "Už se bojím." provokuji Violet a nedám na sobě znát obavy z její odplaty. Jsem si jistá, že to bude něco šíleného. Ostatně by to jinak nebylo ono. Její poznámku o mé váze přejdu jen hlubokým nádechem. Vím naprosto přesně, na co naráží a mám chuť jí to nějak vrátit. Ale silou vůle udržím jazyk za zuby. "Což mi připomíná. Teď někdy by měla končit hodina pro pátý ročník, že?" vzpomenu si na Izabell a její rostlinku, kterou jsem chtěla zasadit za její přítomnosti. Ani jsem na dveře nedala cedulku, že nepřijdu. Aby tam chudinka nebloudila.. |
| |||
Společenka - Tamto divné místo (knihovna)Nikdo konkrétníFufík spokojeně žvíkal, všechno zvířectvo mělo krmení a vodu v mističkách... Pak je půjdu vyvenčit, ale stále jsem se nemohl zbavit nepříjemného pocitu, který ve mě setrval z hodiny Přeměňování. Ten nyní vystupňoval tak, až se žalostně dožadoval realizace... |
| |||
Na pozemky Richard Cornigrum, Reece Sheehan Zastaví se u mě Zmijozel a já na něj zaměřím pozornost. Přimhouřím oči. |
doba vygenerování stránky: 1.2126700878143 sekund