Před zverimexem -> Cesta do hradu

Ruby

Pokoj -> Hlavní síň

Acai, Daniel a Erika

Knihovna-->Hlavní síň

Středa 14.10.

Velká síň --> Tak všude --> Velká síň

Okraj Zapovězeného lesa --> U nástěnky --> Nebelvírská věž --> Knihovna

14. října, středa večer

Na krajinu se pomalu snášela tma a já se už o konverzaci nesnažila, pokud se Naira nezačala na něco ptát. Nadále jsem upírala oči na strom, který Naira označila, ovšem nic se nedělo.
Je to ztráta času. Bylo by příliš velké štěstí, aby se tu jednorožec objevil. Příliš velké štěstí na mě. Možná kdyby tu byla Naira sama. Ale nemůžu ji tu nechat samotnou... Ach jo. A ještě večer ten Snape. Sakra...

Pomalu jsem se začala zvedat na nohy. „Nairo, asi to nemá cenu. A já...,“ svou větu jsem nedokončila, protože jsme něco uslyšely. Obě. Naira mě stáhla zpět k sobě, až jsem jí málem spadla do náruče.
Obě jsme upřely oči na strom a vyhlížely stříbřitou srst jednorožce, ale marně. Místo toho jsme zaslechly známý hlas.
„Amando,“ šeptem jsem oslovila dívku, která se nám objevila v zorném poli. „Tady jsme!“ tiše jsem pokračovala a mávla na ni.

To však nezměnilo mé plány. Jakmile byla Amanda informována o našich neúspěších, což jsem s radosti přenechala Naiře, znovu jsem se zavrtěla na místě a dřepla si.
„Já už fakt půjdu. Ale třeba se vám zadaří,“ tiše jsem prohodila. Snažila jsem se nepůsobit příliš odměřeně, na druhou stranu jsem netoužila po tom, aby mě Naira přemlouvala.

I s věcmi jsem se nejprve velmi tiše a poté normální chůzí vracela k hradu. Už je určitě večeře, no, ale na to teď není moc času.
V poloklusu jsem doběhla do hlavní síně a šla se podívat na nástěnku, od které zrovna odcházela Erika s Danem, abych se ujistila, jak ten večerní program vypadá. Fajn, takže v osm. No... Musím se podívat na Sašu a nastudovat si tu kapitolu. Pak uvidíme.
Chuť k jídlu jsem stejně extra neměla. Slova Nairy mě rozhodila. Nebo spíš fakt, že o tom někdo ví. Neklidně jsem se ošila, jako bych to snad měla mít napsané na čele.

Nahlédla jsem krátce do Hlavní síně. U našeho stolu už někteří z mého ročníku seděli, ale to mě nijak nemotivovalo, abych změnila názor.
Místo toho jsem se rozběhla směr Nebelvírská věž. Ve společence panoval klid. Většina je asi na jídle. Tím lépe. Zaběhla jsem do ložnice, kde jsem našla na posteli spokojeně chrnící Sašu. Když mě zmerčila, hned se přesunula ke své misce. Nasypala jsem jí trochu krmení a věnovala jí pár pohlazení. Sama jsem pak z batohu vyndala všechny knihy, sbalila si jen to, co bylo třeba na Obranu, a k uniformě přidala teplou šálu v kolejních barvách. Nyní jsem ji vložila do batohu, tušila jsem ale, že pak mi přijde vhod.

Jakmile jsem byla hotová, v doprovodu Saši jsem se vydala do knihovny. Tam se mnou nikdo jen tak mluvit nezačne. Bezpečné místo. Saša samozřejmě nemířila se mnou až mezi knihy, měla jiné, rozhodně lepší plány – noční toulky po pozemcích. V prvním patře se mi naposled otřela o nohy a elegantní chůzí mířila do přízemí, hezky po zábradlí. Vyprovodila jsem ji slabým úsměvem, ale pak už jsem zamířila do knihovny.

V knihovně jsem zahlédla pár svých spolužáků, ale ani mě nenapadlo se hlásit k Alastorovi nebo Allanovi, či dokonce Richardovi. Ne snad ze strachu, ale... Co bych jim asi tak říkala. „Jé, ahoj, vy se také učíte na obranu? Bude Snape taková svině jako vždycky? Chacha, na tebe, Ríšo, ne, ty jsi jeho kolejní mazlíček, nebo ne?“ Jestli tohle má být společenská komunikace, radši budu tou podivínkou s kočkou. Jo, moment, to už jsem.

Takto „velmi dobře“ naladěná jsem prošla několik uliček a nakonec si vybrala místo napravo, trochu schované za globusem. Usadila jsem se, vytáhla učebnici, pergamen, brk s inkoustem a dala se do čtení o bludičkách a přízracích, přičemž jsem si dělala poznámky. Většinou mi to pomáhalo, než si jen číst. Takto jsem měla naději, že mi opravdu něco uvízne v hlavě.
V prostředí knihovny mi navíc nedělalo problém se soustředit, a dokonce i žaludek zatím neprotestoval, že jsem zase jednou vynechala hlavní jídlo.

Knihovna -> Velká síň

14. října, Středa

Za tu chvíli jsme toho s Dianou stihly ještě docela dost. Referát byl načrtnutý, poznámky pilně vypsané, úvod hotový a závěr zkonstruovaný. Interdisciplinární poznámky vepsané. Ano, vypadá to velmi dobře! Tak ještě zaúkoluju Dianu, aby si taky načetla nějakou „lehčí“ literaturu, aby přišla připravená, kdyby nastaly nějaké dotazy. Což je tedy docela nepravděpodobné, kdo ty referáty poslouchá… no, profesor Binns. Ale zeptat se může on! Tak…!

Stihly jsme to tak pěkně, že jsem si ještě stačila vytáhnout poznámky na večer. Ano, měly by stačit…

“Šest? Už?“ pohlédnu na Richarda. “To to uteklo… Já nevím, Diana před chvílí jedla a- no, to vlastně nic neznamená,“ řeknu pobaveně. “Jo, asi půjdeme. Chci se najíst co nejdřív,“ řeknu si trochu pro sebe. Je to kvůli našemu tréninku, který nikdo neodvolal, přestože se z poloviny kryje s hodinou. Ale aspoň chvíli si zalétat můžeme.

Richard se rozhodl ještě zůstat a nejspíše studovat. Pilný hoch… Tak se rozloučíme a ve dvou pospícháme s Dianou do síně na večeři! Hned po příchodu pozdravím překvapeně Brumbála i zbytek sboru a rozhlížím se po okolí. Kdopak tu všechno je… popravdě z modrých moc lidí ne. Ale na druhé straně možná vidím Charlie?
“Půjdeš se mnou? Nebo se rozdělíme? U stolu máme místa dost. A určitě spousty dobrýho jídla!
Já se jdu na něco zeptat Charlie, jo?“ řeknu Dianě. A bez ohledu na to, jak se rozhodne, jdu za spolužačkou.

“Ahoj, Charlie, ten dnešní trénink pořád platí? Nevíš o tom něco?“ ptám se a už očima brouzdám po jídle na stole. Brzy mi talíř zaplní steak a salát! A k tomu si vytáhnu své poznámky.

Před nástěnkou - hlavní síň
Erika, Acai s Coraline

14.10.