Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Ogata Kenji - 11. března 2016 16:49
kenji306.jpg

Směr koleje


Daniel, Ryan, Gabriel

Již tradičně mi začne Dan po cestě dohazovat holky. Když si odmyslím, že by mi je měl dohazovat on, tak to nezní zas tak špatně.
„Abys věděl, pozval jsem Rebeccu do Prasinek.“ Pyšně se nafouknu, protože vím, že tohle určitě nečeká a překvapí ho to.
Je to sice jen přátelské popovídání u oběda a šálku kávy, ale to Dáda neví a ani vědět nebude. Jen ať mu trochu pracuje představivost.
Alespoň na chvilku zmlkne a nebude si mě tak dobírat, i když je fakt, že já jsem úplně stejný a s oblibou si z něj utahuju taky.
„Jistě, že ta myš má rodinu. Manžela i děti. Nebo spíš měla. Dokud s nima Caylus netřískl o zem. Nebo to byl šnek?“
Vystoupáme po schodech, na které si Dan nezapomene postěžovat. Kysele se zašklebím. Se mnou ty schody jednou jezdily celou noc.
Nutno dodat, že to vůbec nebyla moje chyba. Bylo to minulý rok po plese, kdy jsem se značně připitý potácel zpátky na kolej.
Nemohu si vzpomenout, kdo mi dělal doprovod, ale musel být stejně na sračky jako já, protože mě zaparkoval na schodech a odešel.
Vlastně jsem se s tím Danielovi nikdy nesvěřil. Beztak to byl on, kdo mě tam nechal. A co teprve ta šílená kocovina ráno…
„Doma?“ zopakuji překvapeně, když mě jeho hlas vytrhne ze vzpomínek na mé alkoholové dobrodružství. „Nevím. Asi dobrý.“
„Chybí mi mámin rámen.“ Povzdechnu si. Ne, že by mi jídlo od skřítků nechutnalo, ale máma uměla vařit ty nejlepší polévky.
Dan se začne vybavovat s Buclatou dámou. Nikdy jsem nepochopil, proč jí tak říkali. Věci by se přeci měli nazývat pravými jmény.
I když je fakt, že „Tlustá jako prase dáma.“ by se vyslovovalo hůř. „Jste tak krásná, až to přetéká, mademoiselle.“
Neodpustím si rýpnutí a se smíchem zapluji dovnitř. Jakmile dojdeme do pokoje, zrak mi spočine na Ryanovi a Gabrielovi.
„Shimatta! Uplně sem se tě lekl. Seš živej?“ Starostlivě se na kamaráda povídám. Vypadal, jako by tohle byla jeho poslední hodinka.
„Co je ti kámo? Není to jen zápal švindlu?“ Prohlédnu si ho. Byl celý zpocený a měl nezdravou barvu. Asi to nehrál.
„Zase ti přeběhla přes cestu kočka? Říkal sem ti, že až nějakou uvidíš, máš mi to říct. Pošlu jí domů mámě ať z ní udělá polívku.“
Nejím kočky, pochopitelně. Jen ho chci trochu rozveselit, aby mu bylo líp.
 
Violet Maria Primrose - 11. března 2016 09:12
violetm1529. primrose pv08

Pozemky

Henry, Etty, Rosalie



"To si piš, že vrátím," nebezpečně se ušklíbnu na sestřičku, zatímco profesor jí říká, aby se neomlouvala. Pak se mi představil a já se na něj pozorně podívám. "Henry... Henry... to mi něco říká," zamyslím se, snažíc si vzpomenout. Jenže má hlava děravá, která je ještě ke všemu naplněná jinými kravinami, mi to moc neumožňuje. "Za to tys přibrala," vypláznu na sestru jazyk a naznačím, nutno dodati, že lehce závistivým pohledem, místo, kde přibrala. Pak se otočím na Ettý a zaculím se. "No jo, to já vždycky byla rychlík, když se jednalo o pozvánky na party," zazubím se a zpět se otočím na Henryho. "Je, děkuji," zaculím se, pro některé až roztomile a přijmu nabízenou ruku. "Vidíte, já dorazila teprve včera," zasměji se a pak se zarazím. On mi tyká, že jo? A já jemu taky, že jo? Brrr, zamyšleně se podívám na Henryho. "Henry... můžu vás... tě o něco poprosit? Nevykej mi, tak stará nejsem," požádám ho s úsměvem a vrhnu škodolibej pohled na sestru. Určitě pozná, co tím pohledem myslím.

"No, chci za chvilku skočit do kuchyně, zajistit nějaké to jídlo a pak do Prasinek nakoupit nějaké pití," vysvětlím Etty mé další plány. Poznámku o zapomenutém času jaksi... okatě přejdu.
 
Daniel Fletcher - 10. března 2016 22:52
dan7533.jpg

Nebelvírská kolej


kluci

,,Vůbec nic." Odevzdaně před sebe natáhnu ruce ve smířlivém gestu, když se zeptá, co mám proti šermu. ,,A s panictvím se moc nepřipomínej, vietnamče." Dloubnu do něj. ,,Musím ti sehnat nějakou fešandu." Uchechtnu se. Byl jsem celkem zvědavej, jak funguje Kenji, když je zamilovaný nebo se někomu dvoří.
,,Fuj." ušklíbnu se, když připomene včerejší ráno, na kterém jsem naštěstí chyběl taky. Ale drby se nesou rychle. A zrovna takovéhle ještě rychleji. ,,Ještě, že jsem tam nebyl." Zafuním. Nemám potřebu se zrovna dívat na líbající kluky. Ne. To asi nikdy nebude pro mě.
Jenže Kenjiho následná divadelní scénka mne pobaví. A dokonce stejně hlasitě, jako jeho samotného.
,,Sehrál si ho naprosto přesně. Ještě ten hlas!" Chechtám se.
,,Ale pane profesore Snape! Já tu malou myšku vraždit nebudu, co když má rodinu!" Zkusím napodobit Alecův hlas taky. Jeho výstup na lektvarech byl nezapomenutelný.
Nic proti Alecovi. Je to milej kluk. Trochu naivní. Ale je fajn. Kdežto Thomas. Pravý opak. Proč si vybral zrovna jeho proboha? No, nejspíš můžeme jen hádat.
Rozejdeme se po schodech. ,,Jestli zas ty schody změní patro, tak se z toho poseru." Zanadávám. Nenávidím, když se mění. Nenávidím, když se mění se mnou! A zrovna když někam potřebuju jít. Nebo spěchám.
,,Co je nového doma vůbec?" zeptám se zběžně, zatímco se objevíme u Buclaté dámy.
,,Zdravíčko." mávnu na ní a pozorně si ji prohlédnu. ,,Nepřibrala jste?" Nakloním hlavu na stranu a dělám, že ji zkoumám.
,,No dovolte! Vy drzouni." Uraženě se k nám otočí zády a uhladí si šaty. ,,Byl jen žert, vypadáte úžasně, jako vždy." Trochu ji obměkčím a pak vyslovím heslo, díky kterému nás pustí dovnitř.
,,Stejně je tlustá." Brouknu ke Kenjimu hned, jak se za námi zavře vstup. To už si to razím do pokoje. Když vejdeme dovnitř, pohled mi padne na Ryana, který vypadá dost blbě a na toho nového. Na Gabriela. Očividně se chystal na zápis. Podle koštěte a oblečení. ,,Zdar." Pozdravím je oba a rozejdu se k Ryanovi.
,,Vypadáš fakt děsně vole, cos dělal?" začnu se mu smát.

 
Erika Claythorne - 10. března 2016 22:48
erand8255.jpg

Učebna G82, společenská místnost, trénink famfrpálu
Všichni přítomní okolo mě, zvláště pak ti označení



Nad Dylanovou poznámku se malinko poušklíbnu. „Myslím, že on se rozhodně nebude mít čeho bát. Určitě je natolik výborný v tom, co dělá, že mu v mysli stejně nic nevyčteme, pokud by sám nechtěl. A kdyby nám chtěl něco ukázat, určitě ne tak, aby se bál. Takže on bude asi ten poslední, kdo by se měl bát…“ pak se otočím na Daniela a ušklíbnu se. “No nemysli si, já bych ten tvůj chaos v hlavě taky nechtěla rozmotávat,“ šťouchnu si do něj přátelsky a provokativně.

Chvíli vnímám, jaké zástupce si volí ostatní koleje, ale ve výsledku mi to je asi jedno. Já jsem jen ráda, že u nás se zvolila Angela a ne já. Já bych tomu dala. Předpokládám, že bych nedokázala ani rozsvítit to světlo. No… a pak se vrhneme na vymýšlení taktiky. A jelikož tak kouzla prostě fungují, jak to tak vypadá, navrhnu zvolit pomalý a promyšlený postup, nic zbrklého. Jo, ještě, že to nemusím dělat já…

Neunikne mi ani ten polibek, co dala Kayla Wolframovi. Trochu protočím oči v sloup. Bože na nebesích… co si tě mudlové vymysleli… ty to vidíš. Jednou se líbá s jedním, o chvíli později s jiným… ještě, že mě takové informace nechávají zcela chladnou. Zahlédla jsem to úplnou náhodou a rozhodně jsem to vidět nechtěla. Lidé jsou hrozně přelétaví, tohle mi to jen potvrzuje. Aran by mi tohle nikdy neudělal…

Raději se vrátím ke sledování okolí. Hlavně pokusů ostatních kolejí projít s bludičkou ke vzpomínce. Pak přijde řada na nás. Vlastně Angele dost věřím, mohla by to zvládnout. Je to klidná tichá dívka, jistě má uspořádané myšlenky, není pohrkaná, umí uvažovat,… a stejně neuspěla. “To nevadí, dopadlas lépe, než bych dopadla já,“ usměju se na ni povzbudivě. No a jak se zdá, dopadli tak úplně všichni. A dopadli by tak, i kdyby šli jinou cestou, jak se následně dozvídáme. Rozsápala by nás profesorova zvěromágská podoba medvěda. Medvědi taky nejsou špatní. Jsou divocí, volní, nezávazní… vlastně je mám taky ráda. Ale já mám ráda asi všechny šelmy a dravce. Ale past s medvědem mi přijde jako podraz. Tak my se tu snažíme jak blbci, nikdo pořádně netušíme, co máme dělat, a on na nás takhle. Pche…

Naštěstí je konec hodiny. Rozdané body mě velmi potěší. Tím spíš, že je konec dlouhého dne a následují dva dny volna. A před nimi ještě famfrpál! Celá se s koncem hodiny rozzářím, naházím věci do tašky a vydám se do své ložnice. Hodím knihy na postel, podrbu Galaina a rychle se převléknu. Svléknuté oblečení hodím na postel… no co, jednou se uklidí… a vezmu si své oblečení na famfrpál. Pak popadnu koště a vydám se vesele a usměvavě na hřiště. Cestou si všimnu hloučku studentů kolem nástěnky. Aha, mohla bych se zapsat na nějaké kroužky. Tak copak nám letos nabízejí? Hm… tak famfrpál je jistota. Jsem v týmu už několikátý rok a můj post odražeče mi naprosto vyhovuje. Tak krásně se u hry vždycky uvolním. A miluji ten vítr ve vlasech, když jsem ve vzduchu na koštěti. No… tak copak tu máme dál? Divadelní kroužek? Od mala mi naši říkají, že jsem pěknej komediant, tak proč to nezkusit? A tak tak si od někoho půjčím brk a dopíšu tam svoje jméno. Co tam máme dál? Léčitelství? Eh… ale to zní celkem prakticky. Když mě to nebude bavit, prostě skončím, že jo. S mojí úrazovostí a šikovností se mi to bude jistě hodit. A pak můj pohled pane na šerm. Týjo, to jsem si toho nikdy nevšimla, nebo je to novinka? Ale to mi je úplně jedno! Celá se rozzářím a bez sebemenšího váhání se na šerm zapíšu. Zbraně jsou můj koníček, miluju je! Jsem sice spíš na dýky než na kordy či meče, ale to nevadí! Cvičím doma s obojím. A takhle budu moct i ve škole, to je skvělé! Už se těším, až budeme mít první hodinu. Ještě přejedu pohledem další nabídky, ale už mě nic moc nezaujme. Taky bych měla mít nějaký čas pro sebe a na vylomeniny, že jo. To mi připomíná, že mi Wolfram slíbil nějaké to dobrodružství. Ale tak snad to počká až po tréninku. Vrátím zapůjčený brk a vydám se na hřiště.

Ráznost profesorky Hoochové mi přes prázdniny chyběla. Stejně tak její tréninky a opravdová hra. Ne, že bych doma na koštěti nelétala a necvičila, ale tady je to lepší. Hlavně v tom, že mi naši doma zakázali mít opravdový potlouk. Nechápu… Odložím dle pokynů koště do stojanu a pak se začnu protahovat. Doufám, že se dostaneme do vzduchu, i když je nábor nováčků. Jsem celkem zvědavá, kdo najde odvahu to zkusit. Po protažení se zvolna rozeběhnu a cestou se začnu rozhlížet po nějaké oběti na pokec.
 
Rachel Leaman - 10. března 2016 22:15
8d1a7cbmb9020.jpg
Faraonova kletba
Společenská místnost, chodba u kuchyně
Emily


Někdy se divím, jaké mám štěstí. Třeba dnes – zaspala jsem, ale zase to zachránilo mou důstojnost, kdybych vylezla z koleje, tak bych se už nedoklepala... Stejně jsem snad nikdy tak rychle neběžela. Na záchodech jsem dokonce potkala Emily, ale proběhla jsem kolem ní tak rychle, že jsem ani nestačila pozdravit.
Ty fíky nebyly dobrý nápad… Proč jsem je jen vozila?! Proč jsem ji jen překecávala ať si je dá se mnou?!“ Honí se mi hlavou, zatímco proklínám faraony, fíky i rodiče. „Snad ani nechci vědět, kde je máti sehnala…“

„Brý tro,“ usměji se na Emily, když se konečně doštrachám zpátky na pokoj. Taky nevypadá zrovna zdravě, takže viník je jasný. „Promiň za ty fíky…“ Svěsím ramena a zalezu zpátky do postele. Dát si ještě sprchu a cítila bych se snad i příjemně.
„Asi bysme měly sehnat omluvenku… Skočíš pak na ošetřovnu?“ Houknu ještě na ni, než se znova zachumlám do peřin. Nikdo mne s hnačkou do školy nedostane. Nía (černá kočka s očima mezi modrou a zelenou) mi vyskočí na peřinu a zahrabe se mi do náruče. Během chvíle usnu (pokud na mne nebude Emily mluvit).

Znova se vzbudím až někdy po poledni a to se ozve i žaludek. Kouknu co dělá Emily a případně se jí zeptám, jestli má hlad. Sama se vydám ke kuchyni vyžebrat čaj a suchary. Ani se neobtěžuji s převlíkáním a jdu v plandavém pyžámku.
S čajem a suchary zakempím ve společenské místnosti.
 
Rolanda Hoochová - 10. března 2016 20:33
large(8)59646442.jpg

Před famfrpálovým hřištěm


Studenti

Jakmile mi skončí hodina se studenty 7. ročníku, všechny je se spokojeným úsměvem propustím. Tohle je zrovna dobrá třída. Nikdo z nich není žádný průšvihář ani mi nijak neleze na nervy. Skoro bych řekla, že se na jejich hodiny i těším. Jsou snaživí.
Sotva si stihnu oddechnout - všimnu si, jak se po cestě blíží skupinky studentů. Dnes je nábor do družstev. To jsem zvědavá, co v nich je.
Postavím se před vstup do famfrpálového hřiště a založím ruce v bok. V klidu čekám, až ke mně všichni dojdou a pak je přejedu pohledem.
,,Vítám vás, studenti. Jak je vidno, přišli jste včas. Nábor do družstev začíná dnes. Předpokládám, že jste se aspoň trochu připravovali. A předpokládám, že také všichni vědí, co famfrpál obnáší. Nicméně pro pořádek věci vám to shrnu." Upravím si píšťalku na krku a spustím:
,,Famfrpál se hraje zde." Otočím se ke hřišti a ukážu na něj prstem. To, kdyby tu byl snad někdo nový, nebo se na famfrpál nikdy nepřišel podívat. Existuje ale někdo, kdo ani neví, kde se hraje? ,,Famfrpál je především hra ve vzduchu, kdy je důležité umět bravurně létat a ovládat své koště. Každý tým má sedm hráčů. Tři střelce, dva odrážeče, jednoho chytače a jednoho brankáře. Jako vždy, jsou důležití i záložní hráči, kteří v případě potřeby někoho zastoupí."
Ukážu na stojan na košťata vedle sebe. ,,Sem si prozatím odložte svá košťata." Pokynu jim.
,,Hraje se se čtyři míči." Sehnu se k velké bedně, kterou otevřu, abych jim všechny míče podrobně představila.
,,Dva potlouky," ukážu na černou kouli ,,ti se snaží shodit co nejvíc hráčů z košťat, na ty pozor. Odrážeči je odráží od svých spoluhráčů a většinou je posílají proti soupeřům. Dále camrál - " položím prst na červený míč, ,,ten střílí střelci do kovových obručí, které jsou na každé straně tři. A nehlídá je nikdo jiný než - brankář." Přesunu se ke zlatonce - ,,A jako poslední - zlatonka. Na tu soustředí pouze a jedině chytači. Je velice rychlá a takřka neviditelná. Zápas nekončí, dokud není chycena zlatonka, takže ano. Zápas může trvat i několik týdnů. Pokud zlatonku chytíte - váš tým získá 150 bodů." S tím truhlu zavřu.
,,Každý jste sem určitě přišel už s nějakou představou o pozici, kterou chcete hrát. Nu uvidíme, zda na ni stačíte. Už s tělocviku, který spolu máme víte, že bez řádné rozcvičky nikoho na koště a do hry nepustím, takže prosím." Pokynu jim, aby se pořádně rozcvičili.
,,Další, pro někoho možná úsměvné - je fyzička. Někomu to možná nepříjde, ale i famfrpál umí být vyčerpávající, zejména pro odrážeče a střelce. Takže si oběhněte dvě kolečka kolem hřiště. Až kolečko dokončíte, vezměte si své koště a přijďte za mnou na hřiště."
 
Ogata Kenji - 10. března 2016 20:29
kenji306.jpg

Chodba, pak směr kolej


Daniel

Nad Danielovou radou jen ledabyle mávnu rukou. Kdybych mohl, tak si dávno odsednu, ale všechna místa byla zabraná.
Tak či tak to nemá cenu řešit. Hodina je u konce a máme volno. Nehodlám se po zbytek dne zaobírat nějakým podivínským šprtem.
„Jasně, proč ne? Něco proti šermu, mořský panici?“ Povytáhnu obočí, když začne pochybovat o mých dovednostech.
V mé zemi byl velmi žádaný japonský šerm, ale nedělám si naděje, že by nás zrovna v Bradavicích učili s bokkenem a shinaiem.
Všimnu si, kam se Dan zapisuje. Divadelní kroužek vlastně ani jeden z nás nepotřebuje. Každý náš den byl jedno velké divadlo.
„Jsem snad nějaká Šípková Růženka nebo co?“ Zamračím se, když padne zmínka o hraní ženských rolí.
„Líbání nech na Alecovi a Thomasovi. Ty už to maj prej nacvičený ze včerejší snídaně. Ještě, že sme tu nebyli.“
Neodpustím si úšklebek. Pozdní příjezd měl nakonec své výhody. Tohohle jsem vážně nechtěl být svědkem.
„Čum, on je tu fakt napsanej.“ Rozchechtám se, když uvidím na papíře divadelního kroužku Alecovo jméno. Tak to je teda gól.
„Ach Thomasi, prosím, líbej mě něžně.“ Chytnu se s hranou vážností za srdce a pokusím se napodobit Alecův hlas.
Jenže vážná tvář mi vydrží sotva pár sekund. Možná ani to ne. Jen co to dořeknu, chodbou se rozezní můj výbuch smíchu.
„Budem nejlepší herci z celýho kroužku, Daniel-san. Vysoukám ze sebe namáhavě, protože se pořád nemůžu přestat smát.
Nakonec se mi podaří alespoň částečně uklidnit, takže jsem schopný vnímat to, že se Daniel zeptal na Ryana.
„No jo, kde zas je? Asi potkal na chodbě paní Norrisovou, schoval se v úklidový místnosti a ještě nevylezl.“
Ryan měl panickou hrůzu z koček. Kdykoliv nějakou viděl, vyváděl víc jak holky z pavouků. Ale jinak to byl v pohodě kámoš.
„U snídaně byl bílej jak duch. Asi zas sežral na co přišel. Podělím se s ním o ten čajík od Reeceho, to mu udělá dobře.“
Zasměju se a rozejdu se za Danem. Dobrou náladu bych mohl rozdávat.
 
Angela Silverlin - 10. března 2016 20:27
angie495.jpg

G82 - Konec hodiny --> Odchod do společenky



studenti kolem

Nakonec jsem se nějak dostala na místo. Ani jsem nevěděla jak. Nehodlala jsem se nikomu z naší koleje omlouvat, kdokoliv mě sám dobře mohl nahradit, ale pocit zklamání a šoku jsem silně prožívala. Ovšem od spolužáků hněv nepřicházel, dokonce jsem zahlédla Gabrielův úsměv a vztyčený palec. Trochu nechápavě jsem na něj pohlédla. Sotva jsem pozorovala, jak počínal Aviv, až když jeho cesta byla ukončena, znovu jsem začala trochu vnímat. Dopadli jsme všichni velmi podobně...
Profesorovu pochvalu jsem rozhodně nedocenila. Není zač chválit. Navíc když sám říká, že tohle není reálné... Nabídka kroužku mě však zaujala. Musím se jít hned po vyučování zapsat. Rozdělování bodů už jsem příliš nevnímala.

Jakmile jsme skončili, rychle jsem se vrátila ke svým věcem, naházela je do tašky a zamířila pryč z učebny. Na Jackie jsem jen kývla (pokud vnímala): "Zatím." Tušila jsem, že se během dne ještě uvidíme, ale doprovod jsem rozhodně nežádala. Osamocena jsem zamířila k nástěnce s nabídkou kroužků, kde už se to hemžilo dalšími studenty. Přibyli i někteří z mého ročníku, ale k nikomu jsem se nehlásila. Chvíli jsem s lehkým odstupem projížděla očima nabídku. Nesledovala jsem, kdo je kde zapsaný, takové malichernosti mě nezatěžovaly. Nakonec jsem si vybrala kroužek léčení a kroužek mentální přípravy. Šerm a runy mě rozhodně nelákaly. A divadlo? To by byla má smrt... Škoda ale, že profesor Kwang nemá v rámci svého oboru nějaký kroužek. Péče o kouzelné tvory a o zvířata obecně mě bavila, což mi připomnělo, že bych měla na kolej pospíšit.

Přidala jsem tedy do kroku a pospíchala jsem do naší společenky. Už tam pár studentů po skončení vyučování bylo. Především mezi kluky jsem si všimla určitého ruchu. V rukách měly košťata. Už zase ta blbost... Trénink na famfrpál mě rozhodně nedojal a zamířila jsem do dívčí ložnice. Jakmile jsem vešla, ozvalo se lehké mňouknutí. "Už jsem tu," promluvila jsem o poznání vřejelším hlasem. Saša, mainská mývalí kočka, ladně seskočila z mé postele, kterou doposud hlídala a ihned se mi propletla kolem nohou. "Co ty, drobku...," usmála jsem se na ni lehce a pomazlila se s ní. Saša spokojeně zavrněla. Učení jsem hodila k nočnímu stolku a na chvíli padla na záda do postele. Saša vyskočila a stulila se ke mně. Byla nesmírně mazlivá. Já sama jsem si chtěla na moment dopřát pauzu, a tak jsem jen zírala do stropu a drbala Sašu.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.85988998413086 sekund

na začátek stránky