Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je onlineBarbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 17:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Rosalie Anne Primrose - 10. března 2016 11:04
2j0mi6t1585.jpg

Pozemky



Ettariel, Henry, Violet



Nakonec to nevydržela ani Etty. Infantilně jsme se smály dětskému žertu. Henry v tom byl vlastně zcela nevinně a Violet reagovala přesně tak, jak jsem si myslela. Není nad to, když má člověk v životě nějaké jistoty.

Snažím se uklidnit, ale stále se co chvilku ještě uchechtnu. Moc mi k tomu nepomáhá ani smích Henryho. Vždy jsem ho vídala spíš letmo, tak jsem byla trochu nervózní z jeho reakce. Jsem si jistá, že takový profesor Snape by nám věnoval pohled plný opovržení. A to by bohatě stačilo, kdyby se na to díval jen z dálky. Rozhlédnu se, zda ho někde neuvidím.
"Také se omlouvám, nešlo odolat." věnuji Henrymu omluvný úsměv, když k nim dojdu, abych na ně nemusela hulákat z několika metrů.
"Violet se od našich školních let, moc nezměnila, tak je velmi snadné si ji splést se studenty. Obzvlášť, když si oblékne něco podobného." zatahám sestru za kabátek.
"To víš, moc prostoru jsem pro to posledních pár let neměla, tak to musím dohnat." řeknu s naprosto klidným výrazem, ale cukají mi koutky. "Ty mi to stejně v nejbližší době vrátíš." povzdychnu si. No.. každá akce má i reakci. A vsadím se, že to bude hned na zítřejší oslavě. Přede všemi. Bože..
Chvilku váhám, zda si ho Violet pamatuje, nebo jestli je nutné, abych je představovala. Upřímně doufám, že to jeden z nich zvládne sám.
 
Sinestra Ewing - 10. března 2016 00:23
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

Nitroobrana - pozemky

[/right]

Zmijozelští, profesor, Alex



Když uslyším povědomý hlas, jen mírně pootočím hlavu. Richard. ,,No." Pokrčím rameny a nechám ho si sednout vedle mě. Nemluví a ani se přihlouple neušklíbá jako Wolfram. Ideální.
Po příchodu profesora do učebny své skicy raději uklidím. Netuším, co je zač ani jaké má představy o svých hodinách, proto se rozhodnu raději neprovokovat. Nerada bych o tenhle nákres přišla.
Začátek hodiny je obsažen převážně otázkami a odpověďmi. Některé jsou zajímavé více, některé méně. Ten předmět ale sám jako takový vypadá vcelku zajímavě. Má budoucnost, narozdíl od jasnovidectví.
Na Rebeccu se jen pobaveně podívám. Headshot! Mé škodolibé já už je zase přítomno.

Hra mne sice zaujala, ale ne dostatečně. Ne natolik, abych přebrala iniciativu, což naštěstí udělal Aviv. Po Wolframovi jen šlehnu nepřátelským pohledem a více se k jeho návrhu nevyjadřuji. Ani není potřeba. Mé grimasy zná, takže není důvod k verbální komunikaci.
Nakonec dopadnou všichni stejně. Stejně špatně. Ušklíbnu se. Takže jsme beztak neměli šanci se někam pořádně dostat.
Na Aviva jen líně kývnu. ,,Dobrá práce." Spíš než dobrá práce ve hře, tak v odření práce za nás.
Když hodinu konečně ukončí, jen si oddychnu. Skutečně se mi už špatně udržovala pozornost a navíc vědomí, že je tohle poslední hodina a pak už dlooouhé volno mi na soustředěnosti moc nedodává.
Možnost zapsat se na jeho kroužek prozatím nechám plavat a rozejdu se Alex naproti.
U nástěnky se můžu zastavit později.
Jenže nám není přáno. Zase. ,,Co zas ta megera chce?" Neodpustím si podrážděné zasyčení směřující k Sandře. Ale vážně. Skoro jakoby to někdo dělal naschvál.
Při té myšlence mě zamrazí a na malou chvíli mi z tváře vyprchá zdravá barva.
Dozvěděl se někdo o našich plánech? Našel někdo ten papírek? Ale vždyť jsem ho nesla na pokoj.. Nebo ne? Já ho tam nechala?
Okamžitě si začnu v hlavě přehrávat celý včerejší večer strávený na astronomické věži. Dokonce i ten moment, kdy si strkám papírek do kapsy. Určitě jsem ho tam nenechala. Tak co tedy chce? Slyšel nás někdo?
,,Všechno popři." Jemně ji dloubnu do ramene a popostrčím vpřed. Sama se mezitím pomalu odeberu na kolej.
Je čas na trochu pohybu.
Dojdu na pokoj, svléknu uniformu a hodím ji na postel. Totálně ignorujíc, že tam leží stočené bílé cosi. Ayshe tak chudince přistane sako na hlavě. Když ji konečně zaregistruji, jen se na ni omluvně usměju a převléknu se. (ne, to není Sin)
,,Taky bych tě vzala běhat zlatíčko, " brouknu k ní mezitím, co si zavazuji tenisky, ,, - to bys ale musela mít nožičky." Líbnu ji na hlavu, popadnu hůlku, kterou si zastrčím do speciální kapsičky v rukávu a pokoj opustím.

Jakmile se objevím za zdmi hradu, vydám se klidným klusem vpřed. Neujdou mi skupinky studentů, razící si to k famfrpálovému hřišti. Takže dnes je nábor? Mohla bych se jít podívat. Třeba se jich pár zraní.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 09. března 2016 22:32
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

N62 --> G82 --> kabinet prof. McGonagallovej


Witt-Witt, Rooobeert, vedúca, model, môj budúci problém

To mojej nádhernej interakcie s vodnou cicou sa vmieša Witt-Witt.
A kto sa baví s tebou, huš huš.
Odbijem ho mávaním ruky, ale on ma normálne odstrčí. Smutne pozriem na kovovú vecičku a dokonca jej aj zamávam na pozdrav. Profesorka ukončí hodinu.
Ani nestihla spapať rybku. Hmm...do pupka s tebou.
Bez ostychu si stiahnem trocha pás sukne a vytiahnem z nej sveter, načo sa mi v pupku zjaví dierka a ja si tade pretiahnem ozdobu.

Po tom, čo zostanem v triede, aby som si vypočula viac-menej povinné pravidlá. Jasne že s nimi nesúhlasím, ale už v prvom ročníku som sa naučila že čo oči nevidia, srdce nebolí. Celý čas som teda len ticho a chápavo sa tváriac pikyvujem.
Netreba na seba pútať pozornosť.
A podobnú taktiku zvolím aj na ďalšej hodine. Lebo úprimne...

What the merlins fuck sa tu... o čom točí?
Naozaj, naozaj som sa snažila dávať pozor. Nielenže bol profesor kus, ale keď som si polopatisticky premietla že sa budeme môcť ľuďom nabúrať do hlavy...jééj. Ale potom prídu otázky a odpovede.
Dlhé odpovede.
Straašne dlhé odpovede.
Och môj bože, prečo sa začínam cítiť ako na Binnsovej hodine?
Rozptyľuje ma aj to, že sedím úplne vpredu. Už kdesi v polovičke otázok mi idú slová jedným uchom dnu, druhým von. Jednoducho len sedím, pozerám naňho s nacvičenou tvárou "dávam pozor" a okolo seba počujem v podstate len šum.
Až keď sa začnem rozdelovať do skupín, mierne zmätene sa preusniem k ostatným Bifľomorčanom a znova sa silou vôle prinútim počúvať Z toho, čo nám však profesor povie, nie som o nič múdrejšia.
Čo...akú stratégiu? A ako sa máme dostať. Čo? Jedno veľké ČO?
Úplne rezignujem a tak tam len stojím a keď sa niekto niečo spýta, zahmkám.
V hlave si prehrávam metlobalové taktiky.

Som nadmieru rada keď sa ukončí hodina a chcem stadiaľ čo najskôr odísť, keď počujem ako sa učiteľ rozpráva s Gabrielom. Zacítim v sebe iskierku nádeje, hodím tašku cez jedno plece a kým by stihol profesor zdrhnúť, takmer k nemu pribehnem.
Moment moment, započula som... naozaj sem nemusíme chodiť? Pretože, úprimne, absolútne som polku času nevedela o čom, a fakt ťažko udržiavam pozornosť, a myslím že by sme si tu len vzájomne liezli na nervy.
Vyrapocem naňho až zarážajúco priamočiaro.

Či už mi odpovie negatívne alebo pozitívne, chystám sa ísť za Sinestrou (finally), keď začujem odkaz po hrade. Stŕpnem.
Č..čo? Za tie tri dni čo som tu som ešte nestihla nič spraviť! Čo po mne zasa chce? A prečo MacGon? Nie je mi ani vedúca fakulty.
Porazenecky so skleslou, ale trocha zvedavou náladou sa došuchnem pri dvere jej kabinetu a hlasno zabúcham celou päsťou.

 
Aviv Rubinstein - 09. března 2016 22:27
fsv56548935.jpg

G68, zmijozelská společenka, nástěnka před jídelnou



Profesor mi svým způsobem odpověděl, což v tu chvíli stačilo, stejně si jej uzurpoval Richard pro sebe a já měl ještě dneska něco stihnout. Zvedal jsem se a tak nějak si to všechno sčítal dohromady, bylo toho trochu víc, ale co se dá dělat.
Nicolas a netočí se kolem Kayle…’
Výborně. Ne že bych mu to nepřál, když jsou lidi kolem šťastní a nezahrnují vás tím, je všechno v pořádku, mám ovšem obavy, že on by začal. Trochu jsem si pohnul, abych jej dohnal.
“Hej! Nicolasi!”
Nakonec jsem na něj raději zakřičel, abych za ním nemusel běhat, ještě že se zastavil. Nerad se honím po chodbách, jednak se člověk zadýchá, a pak to vůbec nevypadá nijak rozumě, pokud spěcháte, selhali jste při plánování, nemám rád selhání.
“Jak to dopadlo s Kayle?”
Takt byla věc, kterou jsem před Nicolasem nepoužíval, stejně možná ani nevěděl, co to je. Ať už odpověděl jakkoliv, dotáhl jsem jej až na pokoj, kde jsem si vzal koště, je dobré vycházet s Richardem. Famfrpál jsem hrál už od loňského roku, poté, co bývali chytač odešel ze školy, rád se podívám, kdo bude letos nový.
Následně na to jsem svého kamaráda dotáhl k nástěnce na zápis kroužků.
“Tak kam to bude?”
Položil jsem řečnickou otázku a vepsal se na mentální přípravu, do zbytku se mi nějak nechtělo, budu mít dost práce s tím naučit se na zkoušky.
‘Kdyby ty požadavky na přijetí nebyly tak vysoké.’
 
Ryan Daniels - 09. března 2016 22:25
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Den na pokoji

Všichni


Už od té doby, co jsem otevřel ráno oči, jsem se cítil být nesvůj. Sice mám již dávno navyklé, že po ránu nikdy nejsem ve své kůži, ale právě tohle vstávání mi přišlo extrémně těžké a protivné. Nijak jsem tomu však nevěnoval pozornost - prostě jsem nahodil svůj každodenní, stereotypní cyklus, v němž zaujímaly svá místa základní potřeby, jako bylo oblékání, hygiena a jím podobné. To, že mě třeštila hlava, mrzl jsem více než bylo obvyklé a žaludek mi téměř vyskakoval z krku, jsem příliš neřešil.

Posezení u snídaně bylo spíše jakési prodloužení spánku. Neměl jsem ani žízeň, ani hlad, takže jsem nezavadil vůbec o nic a jen polehával na stole s hlavou položenou v rukách. Klasický hukot okolo, ačkoliv takhle ráno nebýval tak extra silný, se mi dost nepříjemně zavrtával do hlavy. Z jakéhokoliv závanu pachu z jídla ležícího opodál, který se jen mihl přes můj nos, se mi opět obrátil žaludek naruby. Několika dlouhými výdechy a nádechy se mi však na krátko podařilo obrovskou nechuť zahnat, nicméně lépe mi nebylo o nic víc.

Přišla první hodina. Ani nevím, jakým způsobem jsem se do učebny dopravil, ale nachytal jsem se, jak opět umírám, zlehka opřený o lavici. Dalo by se říct, že jsem se právě nacházel v dosti zvláštním polospánku, na okolí jsem ale působil dojmem naprosto opilého člověka. Každou minutu mi bylo hůř a hůř. Snažil jsem se však zůstat aspoň trošku pozorný, i když se mi to prostě nedařilo. Pořád jsem si opakoval, že dnes je poslední den a když mi bude špatně, budu mít na odpočívání celý víkend.

Další hodina, tentokrát základy psioniky. Zde už mi začínalo být opravdu příšerně a já se musel uklidňovat víc a víc, abych tu nehodil někde šavli. Hlava byla takřka na prasknutí a ačkoliv zase taková zima nebyla, mrzl jsem úplně neskutečně. Na mé tváři se klidně mohly střídat jednotlivé barvy, modrá, bílá, zelená... Ne, takhle to nešlo.
Byl jsem neuvěřitelně rád, že hodina skončila o takový kus dříve, protože já už to nemohl vydržet ani chvilku. S koncem jsem urychleně vyběhl z učebny a nenamířil si to nikam jinam, než na toalety - obsah žaludku musel ven.
Smůla byla, že můj žaludek byl úplně prázdný, protože jsem nejedl vůbec nic, a tak mi bylo stále neuvěřitelně špatně a já s tím nemohl nic dělat. Připadal jsem si jak bulimička, když jsem se marně snažil nacpat prsty do krku, abych vyvolal zvracení. To mi ale bylo k ničemu.

Na další hodinu už jsem se jít neodvážil. Bylo mi pořád hůř a hůř a neměl jsem ani energii na to, abych někoho našel a oznámil mu to. Jediné, co jsem potřeboval, byla ta teplá postel.
Měl jsem celkem i štěstí, že se mi od toalet podařilo do svého pokoje dostat. Cestou po chodbách jsem kolísal ze strany na stranu, div jsem sebou nesekl. Ani nevím, jak se mi podařilo dostat se skrz Buclatou dámu, protože si nepamatuji, že bych s ní vůbec mluvil. Aspoň to naznačuje, že jsem na tom nebyl vůbec dobře.
Ačkoliv jsem se místo na pokoj mohl odebrat na ošetřovnu, neudělal jsem to - prostředí ošetřovny mi není dvakrát nejpříjemnější, kromě toho také zrovna moc nemusím jejich styl léčby, i když téměř vždy zabírá.

Na pokoji jsem sebou hodil na postel, aniž bych se vůbec pokoušel se převlékat. Zabořil jsem hlavu do polštářů a snažil se umřít. Takhle příšerně mi snad nikdy ještě nebylo, a jsem si jistý, že to na mě bylo vidět, nejen díky nezdravým barvám v obličeji. Po pár minutách se mi konečně podařilo usnout a já přestal mít úplně pojetí o čase.
 
Dylan Marks - 09. března 2016 21:32
9ffb84c252e3e06d49e3b8b50e66f1fe(1)7301.jpg

Konec hodiny, Famfrpál

Všichni



Hodina se uchýlila ke konci. Osobně jsem z ní bych celkem nadšený. Nová krev, nové nápady. Nápad to byl originální a myslím, že s postupem času bychom se v tomhle mohli dost zlepšit. Angela se úkolu zhostila celkem šikovně a nakonec jsme všichni pochcípali úplně stejně. Ale díky bohu za ní, protože nikdo jiný by si na to netroufl. I když byla spíš donucena. Tichá dívka, snadný terč.
Nebelvír si odnesl pár bodů navíc, ale stále nejsme ve vedení. No.. času ještě dost. Pár zápasů a pohár máme v kapse.

Zabalil jsem si svoje zápisky a vydal se směrem k nástěnce. Hodina mě zaujala natolik, že kroužek nejspíš nebude špatný nápad. Při troše tréninku se dá zlepšit snad ve všem.
U nástěnky jsem se zapsal ještě do kroužku šermu. No, k tomu famfrpál. Aspoň se nebudu nudit a volný čas využiju nějak produktivně. Pořád lepší než se válet na pokoji jak dobytek.

Pak už stačí jen bafnout koště, ačkoli nepředpokládám, že bych na něm lítal, a kouknout se na nábor nováčků. Schválně kolik se jich letos do týmu nedostane.
 
Romain Roux - 09. března 2016 20:26
emilanderssonphotos0085358.jpg

Před Hagirdovou chýší

Thomas Maxwell


Thomas vztekle stiskne zuby a pěsti. Dívá se mi do očí a já konečně poznal tu barvu. Tu nejkrásnější barvu, pro kterou bych i dýchal a chtěl bych to dokázat celému světu. Tu, která mě teď probodává. Tu, která dokázala změknout tak neuvěřitelným způsobem, až mi běhá mráz po zádech.
Odvrátí se ode mě, mine mě a zabuší na dveře. Ne, Hagride, ještě nechoď, prosím. Dívám se, jak si upravuje vlasy a rovná oblečení, a přestože jsem si chtěl udržovat odstup, nedokážu to. Překonám tu krátkou vzdálenost, která nás dělí. V první chvíli odolávám nutkání strhnout ho a přirazit na zeď, místo toho se mu však zastavím za zády jako on prve za mnou. Zatímco on to neudělal, já pouštím tašku na zem a beru ho kolem pasu bez ohledu na následky. Vklouznu mu dlaní až na břicho.
Znovu si vzpomenu, jak mi dokáže roztát v náručí. Sehnu se a lehce mu dýchnu na ucho. Přivřu oči, jeho vůně mě pokouší a dráždí. Hněv se stahuje do pozadí pod náporem pocitu, že tohle jediné je správné. Chyboval jsem, ale nebylo toho už víc než dost. Neovládnu se, je mi jedno, jestli mě někdo uvidí, nebo jak moc mi za trest ublíží, ale sjedu mu rty na krk v motýlím doteku.

 
Thomas Maxwell-Ravenclaw - 09. března 2016 20:09
50da29e371d4bcd3c46175a019edf32f7189.jpg

Před Hagridovou chýší
Romain


Můj mozek dokáže předpovědět za sedmdesát setin vteřiny šest scénářů reality, zpracovat je a vybrat dva nejpravděpodobnější. Je to moje vlastní forma Jasnovidectví, jen vychází a je podložená. Tohle... Tohle jsem ale nečekal.
Zaplál ve mě vztek jako už dlouho ne. Ta věta je jako vystřižená ze špatného seriálu jménem Strýček Max. Stiskl jsem zuby a pěsti. Chvíli jsem se mu díval do očí, než jsem hrdě zvedl bradu a můj hlas se v uchu smísil s pisklavějším a provinilejším. "Nic, Jarahu." Dál jsem nehnul brvou a odvrátil od něj pohled. Ta věta pomohla. Jemu sice nedává smysl, ale copak na tom záleží? Obešel jsem ho a zaklepal na dveře tak silně, že to musí být slyšet až v Zapovězeném lese kam jsem se upřímně niky netěšil víc. Vážně, kdo se těší na to až ho rozpárá nějaká obluda?
Já! Já! Tady!
Upravil jsem si vlasy a srovnal lem trika, abych nemusel myslet na toho za mnou. Kdyby mi chtěl ještě jednu vrazit, už bych se neudržel. Vážně. I když ho mám rád, na tohle nemám povahu. Nikdo, NIKDO si nikdy nesmí dovolit na mě vztáhnout ruku. Nič.. Otravuje mi to den.

 
lord Richard Cornigrum - 09. března 2016 19:44
zk6313353.jpg

Nitrobrana > Koleje > Kabinet jedné z Primose

Sinestra, Aviv, profesor, profesorky Primose (pokud mě stihnou)



Hodina skončila a všichni se přesunuli o třídu dál. Musel jsem si posbírat své věci a tak jsem potom byl nucen vybrat si co nejpřiměřenější místo. Kdybych si sednul k někomu ze svých, neměl bych klid na práci. Pořád se ptají co dělám, co je tohle a co tamto. Jak děcka z psychiatrické léčebny na vycházce. Do oka mi padla Sinestra. "Nevadí?" Zeptal jsem se a kývl směrem k židli. Žádný úsměv, nic víc než jedno slovo. U ní se nepotřebuji přetvařovat víc, než je to nutné. Zapnul jsem si knoflík hábitu a posadil se.
Hodina byla zajímavá, přestože bych čekal, že to zabalí víc lidí. Přesně vím kterých lidí. Spíš je to jen ješitnost nebo touha nepřipadat si zbytečný. To je jedno.
Obdivoval jsem spíš provedení hologenu myšlenek profesora. Byl skoro bezchybný, i když osobně bych ho obohatil o pár detailů. Snaha mých spolužáků byla méně zářná. K Zmijozelu řeknu jen, že nemáme svůj nejlepší den. Na druhou stranu jinde Hadí děti zazářili. Jenže to nestačí.

Po hodině jsem neodolal. Došel jsem za profesorem. "Promiňte, ale to zařízení funguje na základě elektromagnetických vln, nebo jste vsadil jen na magii? V druhém případě nebylo by snazší použít jen holografickou projekci a na plátno se vykašlat?" Zkoušel jsem kdysi něco podobného, ale pobyt v nemocnici mě od toho odradil. Něco prostě nedokážu hned a musím k tomu... dospět.
Jakmile jsem dostal svou odpověď, vydal jsem se na kolej. Mám práci, kterou chci vyřídit.

Vešel jsem do místnosti. Moje království na psacím stole, posteli, na poličkách a v kufrech ožilo. Dokonce i Maniak Manny ve své kleci začal máchat okolo sebe sekerkou. Na Halloween bude skvělá atrakce. Mě ale zajímá jen pár věcí z mé sbírky. Sebral jsem černou sametovou krabičku s motýly a otočil se na patě. Pohledem pátrám po svém malém království a hledám výtvor, na kterém dělám už půl roku. "Gronzo. Kluku kde jsi?" Z pod postele se ozvalo povědomé cvakání ručiček.
"Tady pane Richarde." Položil jsem se na břicho a hůlkou si posvítil do temného prostoru pod postelí. "Co tam děláš?" I když Gronzo bude využíván k vyjadřování jen jako encyklopedie, často s ním mluvím, aby si zvykl na to využívat celé spektrum svého slovníku. "Plíseň pod vaším lůžkem potřebovala navlhčit. Od poslední návštěvy jste očividně nezpotil matraci." Zakoulel jsem očima a napřáhl k robotovi ruku. "Vylez, dneska jdeš konečně sloužit vyšším účelům." Neochotně se vyhrabal z úzkého prostoru. "Stejně to nechápu, pane Richarde. O vaše květiny jsem se staral dobře." Nevšímal jsem si ho. Převlékl jsem se do lepšího oblečení a vysadil si ho na rameno. Začal šoupat nožkama a tikat okruhy. Možná jsem mu dal až moc živé jednání. Je ale pozdě to odbourat, tak dobrý nejsem.

Došel jsem až ke kabinetu dnešních oslavenkyň a sundal si přístroj z ramene. Dal jsem mu do rukou sametovou krabičku s pokyny. "Poslouchej, služ dobře a neudělej ostudu mému rodu, jasné?" Sklopil ciferník. "Ano pane Richarde. Budete mě chodit spravovat?" Beru to jen jako informační dotaz, ne jako naději o shledání robota se svým stvořitelem. "Ano, ale jen pokud to bude nezbytně nutné a tvá nová majitelka mne o to požádá. A možná se někdy uvidíme na hodině, ale myslím, že tě bude spíš držet dál od studentů." Rozhlédl jsem se zda někdo nejde. Nejvyšší čas jít, měl bych se připravit na Famfrpál. A vsadit se s někým, kolik děcek se letos vymele.

 
Romain Roux - 09. března 2016 19:34
emilanderssonphotos0085358.jpg

U Hagridovy hájenky

Thomas Maxwell


Slyším za sebou kroky. Ohlédnu se přes rameno a vidím, jak ke mně přichází on a na sobě má modré mudlovské oblečení. Dech se mi zadrhne a srdce se mi rozbuší. Odvrátím se a znovu se zaměřím na Hagridovy dvěře, zatímco vyčkávám, než šafář vyjde ven.
Nedělej to, nepřibližuj se ke mně.
Jenže on to udělá. Ucítím na rameni jeho bradu, tělo tisknoucí se na má záda. Přivřu oči. Znovu se mi do mysli vetřelo všechno na ošetřovně, aby to vzápětí přebila ta jediná otázka, kterou... kterou...
Vytrhnu se z toho svírajícího objetí, přestože bych v něm nejraději zůstal navždy. Musím mu ale dokázat, že to takhle nejde... Musím mu dokázat, že si se mnou nemůže dělat, co chce, jednat se mnou, jak chce, a čekat, že mu všechno projde. Prudce se otočím a vymrštím ruku proti Thomasově tváři. Napjatá dlaň pleskavě dosedne. Ruka mě pálí, ale já ji spustím volně podél těla, jako bych ten plamen ani necítil. Ne, takhle to nejde.
"Co si myslíš, že děláš?!" vyprsknu tiše stejná slova stejným tónem, která na mě použil on před třídou plnou spolužáků, kdy jsem byl odhodlaný chránit ho za každou cenu, aby se mi ta jediná otázka vysmála do tváře.

 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 6968 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.83727812767029 sekund

na začátek stránky