| |||
Nitrobrana Havraspár, Reece Sheehan Díváme se na sebe s ostatními a nevypadá to, že by by kdokoli z nás výrazněji chápal, co po nás profesor chce. Nejde vymyslet strategii, snad jen určit, jestli postupovat vpřed pomalu nebo rychle. Jenže když se rozhlédnu, nikdo se nemá ani k tomu. |
| |||
Nitrobrana Erika, Angela, Jacqueline, professeur, Rebecca "Ne, to se ti vážně nezdá." Odvětil jsem milým tónem Erice. V tomhle případě se nesnažím nebýt sarkastický, protože právě nastolené téma je ošemetné. Moje sousedka je jaksi úplně zamlklá. Nechal jsem ji radši být. Zdá se být milá, tichá holka. Asi to tady nemá lehké. |
| |||
G82 - Nitrobrana Santeri Miettinen, idiot a nebelvírští Profesor vysvětloval ještě spoustu věcí a na každou otázku odpověděl velmi dlouhým objasněním ohledně dané tématiky. Nečekala jsem, že by mne mohla nějaká hodina tak brzo zaujmout. Sice jsem se nejdříve jen snažila komunikovat, ale teď mne hodina úspěšně pohltila. A to pro profesora znamená především dobře udělanou práci. Snažila jsem se pochopit vše, co říkal, což se mi však nedařilo. A o to těžší to bylo, když nakonec nějakej idiot vzadu sebou mrsknul na zem. Ani jsem se neotáčela a jen jsem výhružně zahučela nějakým pazvukem. Zaměřila jsem svoji pozornost zpět na profesora. Prófa měl však v zásobě ještě další zábavu v repertoáru. A tohle se mi celkem líbilo. Bylo mi jasné, že rozhodně nepromítá jeho přirozené prostředí v hlavě, ale i přesto to vypadalo celkem zábavně. Možná bych se i přihlásila, že budu za Nebelvír vést, ale věděla jsem, že umím býti dost nerozvážná a tak jsem vstala a popadla jsem Angie kolem ramen a vedla ji směrem k utvářejícímu se hloučku naší koleje. Zároveň jsem také kývla na holomka. "Angie bude náš navigátor!" zavelela jsem nekompromisně a otočila se ke všem kolejním kolegům. Položila jsem Angie hlavu na rameno a doufala jsem, že nebude naštvaná. Věděla jsem, že umí být dost rozvážná a mazaná, když chce. Jakmile jsme mohli začít, tak jsem se zahihňala a čekala, co prvního Angie řekne. Mezi tím jsem jí hlasitě zamumlala do ucha. "Víc světla řekni! A pak.. no však ty víš, jak na to," zasmála jsem se a přenechala jsem jí plnou iniciativu. |
| |||
Nitrobrana Santeri Miettinen (průměr 47) Naslouchám napjatě otázkám a odpovědím a nestačím pomalu ani dýchat. Vlastně mi ani nevadí, že to v podstatě vlastně ani nejde změnit povahu člověka. Jak bych si mohl myslet, že to může být tak jednoduché, jak jsem naivně předpokládal. Nejspíš má profesor pravdu, musím se sám se sebou nějak smířit. Napadne mě ještě další otázka, ale nakonec ji spolknu. |
| |||
G82 - Zpětně přestávka ♠ Wolfram von Wittelsbach Přisedl si ke mně Wolf. Zatvářila jsem se trochu zklamaně, protože když jsem zahlédla zmijozelskou zelenou, myslela jsem, že je to Nick. Nic jsem ale neřekla, co taky? Přece mu nemůžu říct, ať jde do háje. To by ode mě nebylo hezké. Co tím vůbec sleduje? Dnešek je vůbec nějak podivý... Nejdřív Nick a teď si ke mně ještě jakoby nic sedne W- CO TO SAKRA DĚLÁ? Už jsem z toho všeho byla vážně na prášky. Většinou jsem se bavila jsenom s Beccou. Rozhodně jsem nebyla zvyklá na to, aby mě v jeden den jeden kluk políbil a chvíli na to mě druhej bral jakoby nic za ruku. Nevěděla jsem, jestli se nemám začít smát. O co mu jde? Domluvili se na mě? Ale to ne... Možná čeká, co teď udělám? Aby si to mohl zapsat do toho svýho debilního sešítku? Podívala jsem se, jestli se Nick nedívá, pak jsem pokrčila rameny a Wolfa políbila. Ať si z toho vyvodí co chce! Když si může hrát on se mnou, tak i já s ním. A vůbec, s Nickem to bylo lepší... |
| |||
N62 → G82 Tonoucí se stébla chytá ♥ Alexandra Scottmayers ♣ Kayla Harper-Burns • Rhiannon Kearney, Santeri Miettinen Rozhodně by se nedalo říct, že jsem s průběhem hodiny spokojený. Není to tak, že by mi zrovna základy vyvolávání dělaly nějaký problém, nebo bych proti této vyučující hodině něco měl. Proto nechápu, co se to dnes děje. 'Něco mě rozptyluje?' Z počátku se mi to zdálo jako kravina, nikdy jsem se nenechal ovlivňovat, přece jen ani nemám žádné citové pouto ke komukoli ze třídy, dokonce ani z celé školy. 'Nedá se jim věřit...!' Ovšem při pohledu na Sany si začnu uvědomovat, že by to tuto hodinu mohla být ona. 'Ať už chci nebo ne, děsí mne její nepředvídatelnost...' Chvílí na ni koukám prázdným pohledem, neboť si v hlavě promítám všechny možné pikle, které by svým přeměňováním mohla napáchat. Pokud k tomu přidám i její nevyzpytatelný charakter, přejede mi mráz po zádech a bolestně se zatvářím. 'Je dobře, že se ji obloukem vyhýbám.' Místo zvolené kuličky, která se měla vyvolat, se zadívám na mnou vyvolanou břečku. „Nechutné...“ poznamenal jsem víc na svůj dnešní výkon než k onomu samotnému výtvoru. Na tváři mám již dostatečně kyselý výraz. K tomu se znovu připomene šílenství zvané Alexandra. 'Ta holka mě chce zničit! Rozhodně mě chce zničit!' Chvíli ji sleduji, jak mává nadšeně s rybičkou a potlačuji vzrůstající adrenalin, který mi pumpuje krev. S naprostou kamennou tváří ji chladnokrevně odstrčím se slovy: „Přestaň se lepit.“ Znovu si připravím svou hůlku a rozhodnu se jako ostatní o druhý pokus. „Sphaera rutilus.“ (93%) „Stále to má dost chyb...“ Zkritizuji další své dílo. „Nu což... Sto dní práce, jeden den radosti.“ Povím si pro sebe a dále se touto hodinou již nezabírám. ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬ஜ۩۞۩ஜ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬ Přemístím se na další hodinu. Nyní na hodinu našeho nového profesora, který se jmenoval nějak Santeri Miettinen. Musel jsem přiznat, že jsem na něj byl celkem zvědavý. Ne každý dotáhne vrtání v hlavě na takovou úroveň, aby to mohl dokonce vyučovat. 'Neboť za každou chybu se platí...' Začnu se rozhlížet, ke kterému spolužákovi se posadím na tuto hodinu. Poučil jsem z předchozí hodiny a pozorně se rozhlížel. Všechny volné lavice zabrané. Zrakem jsem přejel i Izabell. 'Ta asi o mou společnost nestojí po včerejší knihovně.', dále jsem zahlédl Angelu. 'Ta si mne po škole užije až dost... Jsem zvědavý, zda se z toho pokusí vykroutit, i když se mi nezdá, že bych ji tolik vadil.' Erika se v mé přítomnosti pravděpodobně také necítí příliš dobře, když po mne hází kuličky. Můj cíl tedy spočinul na Kayle. Oči se mi zlomyslně zaleskly. Poté jsem se nadále přátelsky na všechny usmíval. Posadil jsem se vedle Kayly, připravil si pomůcky k hodině a chytil ji za ruku. Nebylo v tom nic osobního ani ke Kayle ani proti Nicolasovi. Prostě mne zajímá její reakce, když je momentálně v nestabilním stavu. Stihnu si i všimnout, že se dostavila Jacqueline. Nedokázal jsem pochopit, kde celý den byla, ale což. Nezajímal jsem se o to. 'Kdo pozdě chodí, v hovnech se brodí.' Začala hodina a já si postupně zapisoval ty nejužitečnější poznámky, které zde byly vyřčeny. Nový profesor reagovala vskutku energeticky a nebál se vše potřebně vysvětlit. Celkem sympatický, když sdílí stejnou touhu pro pořádek a řád. Měl bych k samotnému profesorovi také otázku, ale rozhodl jsem se, že ji s ním chci probrat v soukromí. Jeho hra mi přijde zajímavá, nejraději bych si soutěžil sám za sebe a nespolupracoval s ostatními. 'Co mi však zbývá...' Vydal jsem se za svými kolejními studenty a při volbě zástupce koleje jsem měl jasno. „Sinestra by nás mohla zastupovat.“ |
| |||
Nitrobrana Rebecca + ostatní Jen letmo vnímám, že si Rebecca sedá vedle mě. Sama jsem moc líná na to zvednout hlavu nebo vůbec pozdravit, takže jsem ráda, že si čmárá a neotravuje mě. Nic proti ní nemám, naopak je fajn.. ale já bych se nejradši zahrabala do postele a už nikdy z ní nevylezla. Můj skoro spánek je ale přerušen příchodem profesora. Líně zvednu hlavu, abych neprovokovala. No.. pokud se mi před tím chtělo spát, tak teď jsem naprosto vzhůru. Ne jen kvůli tomu hluku, co nadšení spolužáci vytvářejí, když profesora horlivě zasypávají dotazy. Ale i obsáhlými odpověďmi. Moc.. moc informací najednou, nestíhám je zpracovávat. Trochu se leknu, když Becca spadne ze židle. Otočím se na ní a jen vyprsknu smíchy. Ale ovládnu se. Profesor vypadá, že se s ničím a nikým moc nesere a já bych nerada dostala nějaký trest nebo stržené body. Už tak jich mále žalostně málo. "Cajk." odpovím jí šeptem a pak se dál věnuji výkladu. Nebo spíš diskuzi, co tu probíhá. Na povel si sbalím věci a přesunu se k našemu hloučku. Dřepnu si na židli a sleduji plátno. V jeho mysli? Opravdu? To snad není jeho pravá vzpomínka. "Doufám, že je aspoň jeden z vás trochu na strategie, protože pro mě je to španělská vesnice." pronesu do prázdna ke svému týmu. Upřímně mám pocit, že nemáme jedinou šanci, vzhledem k ostatním, ale snaha se cení. |
| |||
Nitrobrana Cor, Erika + ostatní Cor byla jako vždy trochu mimo. Přešel jsem to pobaveným úsměvem. Pochopil jsem, že její výtvor na předešlé hodině byl spíše podprůměrný, ale sám jsem na tom nebyl o moc lépe. Původně jsem jí chtěl ještě odpovědět, ale to už do třídy vešel profesor. Spolkl jsem připravenou větu a zaposlouchal se. Zajímavé. Po chvilce jsem otevřel i sešit, abych si zapisoval poznámky z odpovědí na otázky spolužáků. Sám jsem se na žádnou nezeptal, protože mě buď nic nenapadlo, nebo ty otázky byly už položeny. Se zamračeným výrazem si začnu uklízet věci, když nás profesor vyzve a čekám, kde se utvoří hlouček nebelvírských, abych se k nim mohl přidat. Nevadí mi týmová práce, ale ne všichni jsou tu týmoví hráči. Někteří mají problém komunikovat i s jedním člověkem. Nicméně profesorův nápad se mi zamlouvá. Je to vynalézavé a hlavně nové. Kdo ví, kolik práce si s tím musel dát.. Nakonec jsem se zvedl, abych si židli přetáhl k naší skupince, když se začala tvořit a mimoděk zaslechnu poznámku Eriky. "Myslím, že on by z toho měl mít větší strach, než my." zasměju se tiše a posadím se, abych viděl na tabuli. |
| |||
Učebna G82 Zašklebím se. “Jo koza, jo? Já ti dám! Přeci tě nenechám pomlouvat mě mně za zády,“ šťouchnu si do Jackie. “Navíc víš, jak jsem zvědavá,“ zazubím se naprosto nevinně. Pak si zkoumavě prohlédnu Gabriela. “Bratři jen z části?“ povytáhnu zvědavě jedno obočí. “A každý žijete na druhém konci světa? To se mi moc nezdá,“ zapochybuju nad jeho odpovědí. Jackie měla pravdu, je to holomek. A pořádnej. Má totiž sakra štěstí, že zrovna přišel profesor a uchránil ho před výslechem. Vytratím se tedy rychle na nejbližší volné místo. Já nic, já už tady dávno sedím, vůbec jsem nesedla na poslední chvíli! A do první lavice… ach jo, já se nenaučím chodit a sedat si včas. Ještě, než dojde profesor až ke katedře, přisedne ke mně Daniel. “No jasně, pro tebe vždycky,“ zazubím se a ještě odtáhnu plácnuté učebnice na svoji půlku lavice, aby měl prostor. Nakloním se k němu, abych si s ním hezky popovídala, protože co se dá taky na hodině dělat jiného, že. Ale to už se Miettinen rozhodne povídat. A co hůř, zakázat nám povídat si mezi sebou! To snad není možný! Teda asi je, žádnej profesor nemá rád, když někdo vyrušuje, ale kdo má vydržet takovou dobu nemluvit? A on se rozhodne ještě strhávat body. Ach jo, to zavání dalším Snapem. To bude zábava... trochu otráveně si vytáhnu psací pomůcky a rozhodnu se dávat pozor. Aspoň chvíli, aby se neřeklo, že jo. Ale nakonec se docela vyplatilo dávat pozor. Te předmět zní hrozně zajímavě. Číst myšlenky, bránit se proti čtení myšlenek, potlačovat emoce,… třeba bych se naučila soustředit! I když… pochybuju. Zdá se, že abych se mohla naučit ovládat svou mysl a soustředit se, musím se nejdřív soustředit. Což mě dostává do zamotaného kruhu bez konce. Výborně. Ale zkusím se snažit, třeba to ponese nějaké ovoce… A navíc, jak se dozvídám později, je to zvěromág! Takže nejen předmět, ale i učitel zní zajímavě! Taky bych chtěla být zvěromág. Představa, že bych se mohla proměnit ve vlka a běhat s Aranem po lese… ale asi bych se musela nejdřív začít líp učit… no… uvidíme… Pak mě zaujme Isaacova otázka. Nejen, že bych mohla s Aranem běhat po lese, ale ještě bych mu mohla líp rozumět? To by bylo úžasné! Teda my si rozumíme výborně i beze slov, ale… bylo by to o malinko lepší. A tak napnutě čekám na profesorovu odpověď. A dost mě překvapí, že některé inteligentnější tvory je možné naučit nitrobranu. Vlk je inteligentní tvor, velmi inteligentní. A přijde mi naprosto fascinující, že by se dokázal něco takového naučit. A jak nás znám, naučil by se to mnohem dříve a lépe než já… Z myšlenek mě vytrhne hlasitá rána. Trhnu sebou a otočím se za zvukem. Všimnu si, jak se Rebecca sbírá ze země a pobaveně mi ucuknout koutky. “To byla rána,“ ujede mi u toho. Naštěstí se to ztratí v nastálém ruchu uklízení lavic a přesouvání se do skupinek. Mrknu u toho po Danielovi. “Tak co na to říkáš? Předmět zní děsně zajímavě, ale asi to vyžaduje dost soustředění a přemýšlení…“ Pak se zvědavě dívám na to plátno a mám co dělat, abych se nezačala hlasitě smát. “Aneb hodím tě do vody a nauč se plavat sám,“ řeknu mu, protože je nejblíž. “To se mu jako máme nabourat do hlavy, když jsme to nikdy nedělali? To se zbláznil, ne?“ přejdu raději do šepotu. |
| |||
Chodba - Učebna G82 Daniel, Kenji, Acai, Kayla a ostatní ve třídě ,,Také jsem zvědavá na nového profesora!“ Opáčila jsem Kenjimu. Pak se otočím na Daniela. |
doba vygenerování stránky: 0.8646080493927 sekund