| |||
Přesun do učebny G82Rebecca a Daniel Zatímco stojíme na chodbě, vyjde ze třídy Daniel. Odpoví mi na otázku ohledně další hodiny a pak si začne povídat s Rebeccou. Nechám ty dva mluvit a mezitím si v poklidu dojídám cookies. Příště si musím také nějaké vzít do zásoby, kdyby mě chytla mlsná. „Jsem na toho novýho chlápka vážně zvědavej.“ Zkonstatuji, přičemž doufám, že profesor nebude takový jako Snape. Neměl jsem rád, když se někdo vyžíval ve strhávání bodů pro nic za nic, nehledě na to, že jeden školní trest jsme už měli. „Půjdu pomalu do třídy, tak se připoj, až dožvaníš.“ Houknu na Dádu a vykročím směrem k učebně G82. Povídal jsem si s Rebeccou o hodině, takže teď ničemu neuškodí, když si pokecají prozměnu mezi sebou. Jakmile vejdu do třídy, rozhlédnu se. Pár lidí tu už je, ale některé lavice jsou stále volné, takže si můžu vybrat. Rozhodnu se obsadit lavici vzadu. Být úplně vepředu se mi zrovna nechce, zvlášť dokud nevím, co si můžu v hodinách dovolit a co ne. Znuděně se usadím a doufám, že se Daniel dorazí včas. Nebylo by dobré přicházet o body, zvlášť když jich teď máme celkem dost. |
| |||
|
| |||
vyvolávání a G82 Romain, špatnej vtip a Lupínek Začínám tě nemít rád. Tohle je pitomý vtip a maření mým časem. Nenávidím psychology, jsou všichni jen vyvrhelové rodin, které se jich chtěli zbavit." S mírným stupněm naštvanosti jsem narval učebnice do tašky a vydal se ke katedře jako nějaká ovce. |
| |||
Učebna přeměňování a tamta... takovátatamtalebkovitáučebna Romain, Angela "And weee are the champions my friend! Touchdown, davy šílí blahem, vyvolávají týmu Roux - Shade slávu a chtějí je nosit na ramenou! Roux! Roux! Roux!" Mrskl jsem špachtlí do kyblíku, založil ruce v bok a rozhlédl se po čisté učebně. Čisté na moje poměry. Zapnul jsem si povolené manžety a rovnou se podíval na hodinky. "Za pár minut zvoní, pohni kraťasi!" Sebral jsem rychle náčiní uklízečky, jal se ho narvat do té prťavé komory a rychlým poklusem jsem se vydal k učebně, pozorně sledujíc Aleca jak běží. Není špatný, vlastně je mnohem rychlejší než já. Měl jsem co dělat, abych mu stačil. |
| |||
Novej pokus a konec hodinyVšichni +označeníProfesorka chodila mezi námi a kontrolovala, jak to ostatním jde, i když to byl první pokus tak jsem sama ze sebe zklamaná, že jsem takto levá. Citím, jak kolem mě prošla, zvednu hlavu a podívám se kolem sebe, všimnu si, že ten vedle mě, mě taky zaregistroval. Utěšuje mě, je to velice milé, usměji se na něj a šeptnu jeho směrem. ”Bohužel tomu nějak nevěřím, co jsem přešla na tuhle školu nic se mi nedaří, příjdu si, jako prvačka co po prvé drží v ruce hůlku, ona prostě protestuje.” Trochu zavrčím poslední slova k hulce, chci se soustředit, ale nejde to. Nevím něco mě ruší, ale né on, něco co visí ve vzduchu. Kouknu na Roberta a hlesnu. ”Jsem Izabel, těší mě.” Pak se oba už opět soustředíme na své kouzla. Sleduju co mám a zavřu při tom oči, protože já musím, jinak můžu na kouzelnickou karieru zapomenout.Sphaera rutilus(53). Opřu se o lavici za sebou a poraženě odložím hůlku stranou a čekám na konec hodiny, který přichází za chvíli. Profesorka chce abychom odešli a Mrzimor zůstává, netuším proč,ale to není moje starost. Sbalím své věci a jdu hned do další třídy. G82Posadila jsem se do třetí lavice blíže do uličky, hodila věci na lavici a vzala blok a začala jsem si kreslit, nějak jsem nevěděla, co jiného dělat, hlavně bych si měla zařídit ty poznámky, abych věděla co bude bude v dalších hodinách. Nevím co tahle hodina bude obnášet, ale celkem se dost těším, něco nového, teda ne že by dneska nebylo vše nové, ale i tak. |
| |||
Hodina nitrozpytu, nitroobrany Konečně poslední hodina. Přežít ještě tuhle hodinu a jste volní! A co je lepší? Zítra je víkend! Právě začala hodina nitrozpytu a nitroobrany, kterou vede profesor Miettinen. Dnes jste měli tu čest poznat toliko nových profesorů.. Můžete jen hádat, jaký bude asi tento. Na první pohled však působí rázně, nekompromisně a rozhodně jako ten typ profesora, s kterým si není snadno zahrávat. Hodina se odehrává v G82, kam vlastně jen projdete dveřmi z N62, kde jste právě měli hodinu vyvolávání. Nitrozpyt a nitroobrana je předmět, který máte letos poprvé, určitě nebude na škodu dávat na první hodině pozor. Přeci jen dobrý první dojem udělá mnoho. |
| |||
Konec hodiny, hodina v G82Acai, profesorka, někdy v budoucnu Dylan „No, mimikry!“ Řekla jsem jí s vážnou tváří. Pokoušela jsem se o to, aby to znělo co nejvěrohodněji, ale udržela jsem se sotva pár vteřin, než jsem také vyprskla smíchy. „Jo, musím tě opravit, já nic neplácám, já trousím moudra! Beze mě bys nemohla vědět, že se mimikry zrovna do toho slovního spojení hodí“ Pozvedla jsem hlavu, jako pyšná princezna a pak se na Acai zazubila. Byla s ní vážně zábava. Výraz se jí změnil, když uslyšela, že máme zase nejmíň bodů. Nic jiného jsem ani nečekala. To, že máme 10 bodů mě v podstatě i udivilo, myslela jsem si, že s těmi mimikry, co máme na tento předmět, dostaneme jen maximálně 5 bodů a to s odřenýma ušima, jak jsem často slýchávala od matky. Povzbudivě jsem se na Acai usmála a poplácala ji po rameni. „To zvládneme“ Řekla jsem tiše a také si začala balit. Když nám profesorka řekla vše potřebné, vzala jsem si věci a vyšla ze třídy, do třídy G82. Tu následující hodinu si nemíním sedat k Acai, ještě bych do ní něco mlela a je jasně vidět, že chce odpočívat, tak si raději sednu do čtvrté lavice úplně vlevo čekám. |
| |||
N62 – konec hodiny Remus Lupin, Thomas Maxwell, Romain Roux [/i] Chtěla jsem si sbalit svých pět švestek a odejít z učebny, když jsem si všimla, že ke mně kráčí kolega Lupin. Ustala jsem v pohybu a vzhlédla jsem k němu. "Dobré odpoledne." pozdravím jej a vyslechnu si, co má vlastně na srdci a očima přeskakuji z něj na oba studenty, jichž se prosba týká. Romain dokonce slovně souhlasí a dodává, že vzhledem k závažnosti situace by se na sezení dostavil co nejříve. "Samozřejmě to nebude vůbec žádný problém. Momentálně v nejbližší době nic vyučovat nebudu, takže jakmile obou skončí školní povinnosti, můžou se na mě obrátit. Jak to vidíte se školním rozvrhem, pánové?" |
| |||
Konec hodiny vyvolávání a během přestávky Kenji, Daniel a ostatní Kenji mě zaskočil s tím jeho slibem a malíčky. Ahh doufám, že to nebere tak vážně, jak to vypadá. Ale těší mě, že jsem mu tím udělala radost. Nakonec to bude pro mě i trošku změna, nebudu zas věčně ponořená v knížkách. |
| |||
Hodina vyvolávání - přestávkaBarča, profesorka, Kenji, Rebecca Zkoumavě spolusedící pozoruju. Samotářské věci? To je stále sama? Není to trochu nuda? Nedokážu takové věci pochopit, já sám jsem velmi společenský a nemám nejmenší problém s navazováním konverzace. Stále někde jsem, sice povětšinou s Kenjim, ale ve většině případech k sobě dotáhneme ještě někoho. Ať už je to Liv a Cor nebo Erika z naší koleje. ,,A to jsi pořád sama? Není ti smutno?" Zeptám se zamyšleně. Asi ne, samotářům tak bývá nejlépe, ale konec konců.. Každý si někdy potřebuje popovídat nebo ne? ,,S Kenjim většinou o víkendech trávíme čas na vzduchu. Většinou se připojí i ostatní." Začnu pomalu. Už se nemohu dočkat, až zase vezmeme košťata a pořádně se vyblbneme. Tělocvik je fajn, ale volná ruka v tom, co chceme dělat je nejlepší. Zase oblétneme pozemky. ,,Mohla by ses k nám přidat, kdyby jsi měla zájem a lákalo tě trochu sportu." usměju se. Ne, že bych tím chtěl naznačit, že není sportovní typ, ale s těmi koníčky co vyjmenovala to tak nevypadá. Změna neuškodí. Chystám se ještě něco dodat, ale to už mi profesorka začne zodpovídat dotaz, tak raději zmlknu a pozorně poslouchám. Neslušelo by se žvanit ve chvíli, kdy je tak laskavá a našla si čas, aby mi mou, jak se zdá zbytečnou otázku zodpověděla. Pak se otočím zpátky k Barbaře. ,,Sedni si někdy ke stolu k nám." Mrknu na ní. Pak se rozhlédnu po třídě a pohledem zabloudím k další zmijozelské, Sin. ,,Přijďte klidně obě." Nevím, jestli jsou kamarádky, ale rozhodl jsem se zmijozelačky trochu zapojit do našeho akčního života! Regina je sice taky ze zmijozelu, ale.. Tu snad raději ne. Nechci, aby mi má hlava skončila v talíři. To už profesorka rozdá body. Paráda. Snape má alespoň co strhávat. Sám pro sebe se ušklíbnu. Nepochybně se na to velmi těší. Sbalím si věci a kuličku strčím do kapsy. ,,Tak zase někdy a díky za pomoc." Přátelsky ji lehce vezmu za rameno. Poté se už otočím a výjdu ze třídy za Kenjim s Rebeccou, kteří se nějak podezřele rychle vypařili! Jakmile se objevím za nimi, poklepu Becce na rameno a jakmile se otočí, rychle ji obejdu z druhé strany. ,,Nazdárek vy dva." Zazubím se. Zaslechnu Kenjiho otázku, tak se rozhodnu odpovědět za Rebeccu. ,,Máme hodinu s tím novým Miettinenem. Nitrozpyt a nitroobrana nebo tak nějak." Pokrčím rameny. ,,Co ty Becco, jak se vůbec máš?" Otočím se na ni a ukradnu si její pozornost pro sebe. Ještě jsem s ní od začátku školního roku nestihl promluvit. ,,Na příští hodinu lektvarů sedíš u nás!" Oznámím ji, jakoby už neměla na výběr. Byla v lektvarech dobrá a my šíleně špatní. ,,Musíš nás zachránit od dalšího drhnutí kotlíků." |
doba vygenerování stránky: 0.81843900680542 sekund