Alec, Romain

Tahle hodina nebyla moje nejúspěšnější, ale taky ne nejhorší. S trapným pocitem jsem se rozhlédl po třídě. Tenkrát mi zmizela uniforma místo toho abych nechal rozplynout mříže. Yop, to bylo blbý. Učitelka skončila hodinu. Body jsou nějak mimo mě, kvůli nim tu nejsem, ale lituji Mrzimorských. Nejvíc mne zajímal příchod Lupina. Kývl jsem mu na pozdrav a chvíli ho sledoval. Zavolal si Dynamickou dvojku. Odolal jsem svému obvyklému bratrskému pudu a s kyselým šklebem se vydal ke dveřím.
Tam jsem uviděl Aleca. Přihnal jsem se k němu, plácl ho po rameni a zazubil se. "Čááu. Chceš ještě pomoct s tou třídou?" Navrhl jsem a pohodil si brašnu na rameni.

Přestávka

Rhiannon Kearney, Remus Lupin, Thomas Maxwell

Profesorka rozděluje body, a přestože by mi na tom pravděpodobně mělo záležet, to, že dostáváme opět méně bodů než Nebelvír a Zmijozel, kolem mě propluje s lhostejnou netečností.
Vstanu a posbírám si věci, ale neodejdu hned. Vzpomenu si na panický záchvat před předchozí hodinou a je mi jasné, že věc nelze odkládat. Nepřečtená odpověď na kousku papírku jako by mě pálila ještě víc. Já... Co jsem se to vlastně chystal udělat! Přehodím si tašku přes rameno.
Než však přejdu k profesorce Kearney, objeví se Lupin.
"Děkuji, paní profesorko, za vyčerpávající odpověď," pronesu tiše. Sklouznu očima do třídy, na dvě konkrétní tváře, než se nadechnu a zadívám se zpátky na ni. "Jak řekl profesor Lupin, potřeboval bych konzultaci. Před předchozí hodinou situace vygradovala v panický záchvat," přiznám se tiše a na něj ani nepohlédnu. "Situace se mi jeví... kritická. Chtěl jsem udělat i některé... hodně hloupé věci. Byla by možná tahle konzultace co nejdříve?"

Třída N62 – základy vyvolávání
Paní profesorka Kearney, všichni přítomní

Hodina vyvolávání

Méněcenní na Vyvolávání

Blablabla. Začala hodina a přestože bych měl vážně dávat pozor, tentokrát jsem se příliš zajímal o malý model motýla, který jsem měl v plánu darovat až se ujistím, že je dokonale zpracovaný. Tak nějak jsem měl za to, že první hodina bude jen nudná teorie, ale když profesorka vážně neztrácela čas, nejen že se mi zalíbila, ale nevěděl jsem co kruci dělat. Se skrytou bezradností jsem se porozhlédl po třídě a tak nějak udělal to, co ostatní. "Sphaera rutilus. (35)" Dobře.
Mám dojem, že ať je to cokoli... Nemělo by to vypadat jako puding a nemělo by to... Ono se to HÝBE?
Šťouchl jsem do výtvoru hůlkou. Začal se plazit pryč z pracovní desky. Pobaveně jsem ho chvíli týral, než se puding vzdal a zůstal bezvládně ležet na místě. I když se mě osobně tahle práce líbí, asi to není to, co by profesorka ocenila. Naštěstí máme druhý pokus. Už jsem se donutil soustředit, protáhl si prsty a napnul rukavičky. "Sphaera rutilus. (100)" Tentokrát se můj výtvor povedl excelentně. Křivě jsem se usmál, opatrně vzal rudou kuličku do rukou a začal si s ní pohazovat. Puding se opět dal do pohybu. Něco mě napadlo. Zalovil jsem v kapse hábitu a vytáhl z ní jednu svoji starou hračku. Sestrojil jsem ji snad ve třeťáku, tenkrát mi to přišlo jako strašná legrace nechat Gogla požírat různé věci. Jmenoval se Goglo kvůli zvuku, který vydával při chůzi než jsem ho spravil. Jakmile jsem ho položil na stůl, ožil, vyskočil do vzduchu a vyhledal třesoucí se rosol, který se začal co nejrychleji valit pryč. Goglo ho ale našel, máchl svou narezavělou ploutví a začal se svou obvyklou pomalostí nepořádek požírat. Rosol se mrskal, ale neunikl. Goglo se poté rozhlédl a zase mi sám skočil do ruky. Napadlo mne, že bych Goglovy bráchy mohl využít v té zasviněné učebně. Kdybych byl hodný, což nejsem. Rozhlédl jsem se po nepovedených výtvorech ostatních a zazubil se.

Hodina vyvolávání