| |||
Základy vyvolávání v N62 Profesorka, Alec, zbytek Do zbytku hodiny už se nikterak nezapojuji. Informace pouštím jedním uchem tam a druhým ven. V podstatě ani nezaregistruji konečné vyhodnocení a rozdání bodů. Ani nevím, že Zmijozel dostal nejvíce. Stále se musím v myšlenkách vracet ke svému zpackanému kouzlu. Dědeček by na mě byl určitě moc pyšný. Sama se nad tou myšlenkou ušklíbnu. Před očima se mi zjevila naprosto živá představa znechuceného výrazu Alejandra. Děda kolikrát nemusel ani nic říkat, jeho grimasy to pověděly za něj. Holt mám špatný den. Jakmile hodina skončí, potichu si sbalím věci a rozjedu se pryč. Koutkem oka stačím zaregistrovat hlouček kolem Aleca. Jen nad tím pozvednu obočí a opustím učebnu. O co se snaží.. Na hodinu vyvolávání jsou zadní lavice zabrané jako první. Jak jinak. Posadím se tedy doprostřed a znuděně protáčím hůlku mezi prsty. O Alecovi vím dřív, než vůbec otevřel pusu. Otočím se k němu a mile se usměju. ,,Ahoj Alecu." Pronesu až neobvykle sladce. Jeho nejistý pohled mě nutí ke škodolibému úsměvu. Chvíli pozoruji, jak si sedá na úplný okraj lavice a snaží se být naprosto neviditelný, načež se pak otočím zpět k tabuli, kde už stála profesorka. Prohlédnu si ji. Tahle už vypadá obstojněji narozdíl od té na studium mudlů. Pozorně poslouchám její vysvětlení této disciplíny. Vyvolat něco z ničeho rozhodně nezní špatně, ale očividně to bude složitější než samotné přeměňování. A tam už se mi dnes jedno kouzlo zpackat podařilo. A někomu i to naprosto primitivní. Zamračeně pohlédnu na svého spolusedícího. Co tady vůbec dělá? To už to vydrhl? Zmínka o démonech mne donutí se myšlenkami vrátit zpět do hodiny. Vyvolávání démonů? To je perfektní, kdy začínáme? No to se dalo čekat. Ušklíbnu se, když profesorka toto téma zvrhne. Bohužel tahle škola nikdy nenabídne nic pořádného, takže mi nezbývá nic jiného, než si zklamaně povzdychnout nad nízkou úrovní této školy. Mezitím, co si stále hraji s hůlkou, se začne valit vlna dotazů. Rozkošné. Zvídaví žáčci. Nakrčím nos nad zápachem tekutiny z vyvolaného hrnku. Odporný smrad. Musela vyvolat zrovna kafe? Jak to tak vypadá, jsem asi jediná, komu nechutná, protože na otázku, co bychom mohli vyvolat padla jako odpověď káva. Idioti. Nakonec vyhrála kulička. Vážně? Kulička? Jak vynalézavé. Ale ne, kuliček mám málo. Všichni jich máme málo. Víc. Víc kuliček! S pokřiveným výrazem se pustím do kouzlení. Přehodím si hůlku mezi prsty do správné pozice a párkrát v mysli zopakuji kouzelnou formuli, dokud se mi nevyslovuje stejně jednoduše jako třeba - jděte všichni k čertu. Namířím hůlku před sebe na místo, kde chci, aby se ta fantastická kulička objevila. ,,Sphaera rutilus."(82) Jakmile kouzlení dokončím, otočím se na Aleca a nenápadně mu hůlku zabodnu do žeber. ,,Koukej se snažit." Doporučím mu. V případě katastrofy jsem byla připravená zasáhnout a nechat mu na sebe malou památku. Hůlku z jeho žeber stáhnu, ale stále ji pod lavicí držím napůl namířenou na něj. Přátelsky se na něho usměji. Jestli se má aspoň trochu rád, mohla by to být přiměřená motivace. Ne že bych proti němu něco vyloženě měla. Krom toho, že je to mudla, že je neschopný, naivní a... mudla. Svým způsobem je ale i docela roztomilý a má rád zvířata, to se cení. Ale na další jeho kouzelnické apokalypsy nemám náladu a profesorka na první hodině s námi taky nemusí hned zažít to, co na přeměňování. Ještě teď mě z Regininýho křiku bolí hlava. |
| |||
Z přeměňování na vyvolávání Alec, Reece, McGoggyZatvářil jsem se dost úchylně, možná chtivě. "Mohl by jsi začít prodávat jeden odlišný orgán. Opakovaně a vyděláš si víc." Svůj návrh jsem pronesl polohlasně a ještě jsem pár poznámek spolkl, protože by se asi ten roztomilý kluk utekl s křikem. Oba roztomilí kluci. "Poslyš, neuvažoval jsi někdy o lepším stylu oblékání? Máš fajn postavu, škoda se oblékat do něčeho... takového. Víš jak to myslím, ne? Trochu zúžit v pase, lepší boty..." Máma ve mě pořád přežívá a občas mi radí zlé věci. Moc zlé věci. |
| |||
Základy vyvolávání Havraspár, Nebelvír, Mrzimor, Zmijozel Koutkem oka zahlédnu, jak si ke mně přisedá Romain. Překvapuje mě to, ale letmý pohled na situaci ve třídě mi dá vědět, že nejspíš nemá na výběr. Vytahuje si poznámky. Koutkem oka se na něj dívám a vyčkávám. Nikdy jsme spolu moc nekomunikovali. |
| |||
|
| |||
Třída N62 – základy vyvolávání Pozoruju názory a návrhy ostatních spolužáků. Rostliny… kdo by chtěl vyvolávat kytky? A proč? Zbytečné. Kytka vás neuklidní, neolízne, nemůžete ji podrbat za ušima… to ti moji vlci jsou mnohem lepší nápad! Teda nechci je vyvolávat, jen jsem se chtěla informovat a zajímala se o to. Je jasné, že vyvolat sem smečku vlků by asi nebylo vhodné, vždyť bychom se sem s nimi ani pořádně nevešli. Ale tvrdit, že to jsou nebezpečná zvířata?! Pche. Taky na to utrousím potichu poznámku."Prej nebezpeční…" ušklíbnu se. Raději se snažím trochu uklidnit. Nemám ráda, když tohle o vlcích tvrdí… Návrh s pírky ale už nezněl tak podivně. To by mohla být i celkem zábava. Ale profesorka vybrala kuličky. Zase. Ach jo, to nemůžou být trochu originálnější? Co s nimi mají? Nebo to jsou všichni profesoři ujetí na kuličky? Raději se trochu oklepu a začnu se pořádně soustředit. Nemusí se opakovat fiasko z minulé hodiny. Zapíšu si pořádně postup a kouzlo, vytáhnu hůlku a začnu se soustředit na tvar červené kuličky, ne nepodobné té, co jsme dělali minulou hodinu. Teda až na ta tykadélka, krovky a nožičky. “Sphaera rutilus!“ (73%) vyslovím soustředěně a podívám se na výsledek. No páni, to nevypadá tak zle, jak jsem si myslela. To soustředění vážně pomáhá. Takže teď je to oficiální. Za mé neúspěchy z minule hodiny jistě může Wolfram a jeho nemístně záhadné poznámky před hodinou. Tak. Trochu spokojeně se usměju a opřu se o židli. Pak se poněkud nejistě podívám na svou sousedku. Ani nevím, proč si ke mně vlastně přisedla po tom fiasku z minulé hodiny. Tedy lépe řečeno po té facce. Asi bych se měla omluvit. Tak se k ní nakloním. “Promiň mi tu facku před tím, to nebylo nic osobního, jen jsem si myslela, že by tě pořádný šok mohl trochu vzpamatovat, nic víc.“ |
doba vygenerování stránky: 0.86379480361938 sekund