| |||
Základy přeměňování Ti označení Přišel čas na další hodinu. V té minulé jsme si jako kolej nevedli špatně a docela jsem si to i užívala... Tedy až na jistou osobu, co ječela jako bánší, když byla pocákaná fialovým slizem. Vyvolávání snad bude o něco zajímavější. A snad tam nic nevybuchne. U všech bohů, snad tam nic nevybuchne... Sedla jsem si opět někam spíše na začátek. Někam, kde bych mohla docela dobře dávat pozor. Sice se vzadu hezky kreslilo, ale taky bych ráda z těch hodin něco měla. Navíc kreslit si můžu i tak, jakmile si nebudu muset psát. Vypadá, že tady to ani nebude třeba, vzhledem k profesorčiným slovům. Trošku jsem doufala, že na svém místě zůstanu sama, snad abych se mohla lépe soustředit, ale tentokrát mi štěstí příliš nepřálo. No, nevadí, nějak si s tím poradím. "Ale jde to," odpověděla jsem na Danielovu otázku docela přátelsky. Na tváři se mi usadil lehký, spokojený úsměv. Možná mu to připadalo divné, mně ale ne. Měla jsem dobrou náladu a na to, jak včera ten den dopadl, dneska mi zatím všechno vycházelo. Tedy... skoro všechno, ale i z toho ještě můžu nakonec něco vytěžit. Diskuze ve třídě se mezitím stihla strhnout k tomu, co vlastně budeme vyvolávat. Na první hodinu bych brala něco jednoduššího a méně náročného, už jen proto, že s tím tady nejspíš ještě žádný z nás neměl zkušenosti. Nakonec byla vybrána červená kulička. Ne, že bychom jich teď každý neměl plno... poznamenala jsem v mysli trošičku otráveně. Asi cokoliv jiného by bylo momentálně lepší, ale co už. Splňovalo to mé požadavky. "Já kafe nepiju. Mám ráda trochu sladší věci..." Mysl mi pomalu začala zabíhat k čokoládě. Ach, čokoláda, to nádherné tekuté zlato... Hm.... Zatraceně, nesmím myslet na sladké! "Navíc si nemyslím, že bychom dokázali přivolat jídlo nebo pití. I když by to asi bylo super." Ani jsem nečekala, co řekne on, a raději jsem se věnovala kouzlu. Zatím se mi dařilo, takže jsem doufala, že ani tentokrát to nebude fiasko. "Sphaera rutilus," vyslovila jsem klidně a stejně tak jsem držela pevně hůlku. Pohyb přesto byl lehký. V hlavě jsem měla zformovanou předlohu, kterou jsem se snažila přetvořit ve skutečnosti. Ani nevím, jak jsem měla svůj výsledek zhodnotit, ale nejhorší to asi nebylo. (83) "Eh... Řekla bych, že jo," odpovím Danovi na otázku trošku nejistě. Nevěděla jsem, co mu na to mám vlastně říkat. "Mám takový pocit, že vidí, co všichni děláme." Vzala jsem do ruky tužku a začala jsem skicovat do sešitu trochu lesní přírody... a k ní vlka. Nebo dva, to se ještě uvidí. Chtěla jsem si tímhle především opravdu ověřit, jestli nás hlídá. |
| |||
N62 ti ve třídě Moje kafe neprošlo. Jaká škoda. Začínám mít absťák. A zjevně jsem nebyla jediná, koho to napadlo. Lítostivě jsem se usmála na Rebeccu, která mě podpořila, i když to k ničemu nevedlo. Žádný z dalších nápadů už mi nepřišel tak skvělý, jeko ten můj a Rebeccy. Když mi dal Nicolas za pravdu, usmála jsem se na něj taky. Nakonec jsme skončili s kuličkama, který jsem za ten den měla dost nejen psychicky, ale i v tašce. Nadále jsem si psala poznámky, ale už ne s takovou chutí. Pak jsem otráveně vytáhla hůlku a zkusila kouzlo: “Sphaera rutilus.“ (42) Snažila jsem si představit jednu ze svých modrých kuliček a vyvolat ji. Moc se mi ale nedařilo soustředit se, tak to tak pak taky vypadalo. Možná s tím měl trochu něco společného Nicolas vedle mě. Trochu pobaveně jsem si všimla, že se můj výsledek zas až tak moc neliší od toho jeho. |
| |||
Hodina přeměňování Všichni +označení :D (omlouvám se za dlouhou neaktivitu)Jakmile jsem si vyčistila blok, kde mám kresby dodělala jsem kouzlo s kuličkama, krom asi tří kuliček , jsem zvládla všechny proměnit, sice jsou některé trochu žihané, takový dalmatýn s barvami, ne záměrně ale jsou hezké. Hazím si je mezi dlaněma a koukám před sebe, pohledem zabloudím na vlčka, jen se pousměji, protože si vzpomenu na knihovnu a co jsem tam zažila a při tom jsem sním dlouho nemluvila. Ten, ale umí udělat první dojem… Jakmile začal řev, ušklíbla jsem se, pokud by měl někdo tady vytáhnot hůlku, tak na to, aby jí někdo zacpal pusu, otočila jsem se na židly v momentě, když dostala facku. ”Páni, tady je víc vzrůšo než na ministerstvu nebo doma.” Nicolas akorát válí na zemi, jen zavrtím hlavou a to jsem si myslela, že jediné nemehlo na zemi jsem tady v rodině já. Taky, aby ne jsem jediná z rodiny co není ve zmijozelu. Všichni ostatní byli tam, hold jsem černá ovce rodiny, no a? Profesorka začala dost pěnit, aby ne. Vytahovat na sebe hůlky kvůli takové blbosti, nojo kluci, co od nich jiného taky čekat že? Alec se na mě usmál a potvrdil mi to, úsměv jsem mu oplatila a začala jsem malovat, dokud to nevyřeší, jsou jak malé děti na písečku, neříkám že jsem dospěla, ale tohle je dětinské. Začnu si pobrukovat potichu jednu písničku a maluju si. Když to tam dořeší profesorka ná ukáže další kouzlo, rychle si načrtnu pohyby húlkou, jak to má být a párkrát si to procvičím. Jakmile si myslím, že ovládám pohyby tak k tomu přidám kouzelnou formuly. “Loculus”(12), jasné proč ne, obraz snad budu mít aspoň za co chytit, svěsím hlavu a při tom s ní zavrtím, nad propadákem mého úspěchu, pohyb tedy ještě bedlivě cvičím. Nikdy jsem si nemyslela, že budu na kouzlení levá… Ale vše se mění, snad se nezměním i já. má hůlka(šupina z bílého sibiřského draka) Sleduju ostatní jak jim to jde a nejde zapřít že zmijím to jde dobře, ale hledat doučování u někoho z nich je spíše sebevražda. Rozdají se body a já si pomalu začnu balit věci do batohu, hůlu si zastrčím do hábitu a blok s kresbama si vezmu do ruky, nabízejíc pomoc je zbytečná, je jich tam dost. Ohlédnu se ještě jednou, trochu zamyšleně a smutně nad tím, že se cítím opravdu, jako v prváku, jako bych po prvé v ruce držela hůlku...nějak mě neposlouchá, co já jen budu dělat. Cvičit, cvičit a zase cvičit. PŘESTÁVKA Šla jsem rovnou kde je učebna N62, abych to nemusela pak dlouho hledat, prostě sem následovala ostatní, ale hned nešla do třídy. Sedla sem si ven na okno a procházela poznámky z předchozí hodiny nákresy pohyby hůlky a jen tak bez ní jsem si nacvičovala pohyby, ladně, jako by to byl nějaký tanec. Ale také koukám kolem sebe na spolužáky, kteří chodí do třídy. Svoje věci jsem si vzala a šla také do třídy. Sedla jsem si do třetí lavice, nějak tak ostatní byli plné, byl tam nějakéj kluk(Robert), šikovnej a mladej, jak jinak taky že? Položila jsem si blok s kresbama před sebe a pomůcky na tuhle hodinu, pak jsem si až všiml kdo za mnou sedí Nicolas, trochu jsem se zamračila, ale nic neřekla. Otočila jsem se směr zase tabule a jen čučela před sebe. ZÁKLADY VYVOLÁVÁNÍ Všichni +označení :DDo třídy vešla Profesorka byla velice hezká a pozorovala jsem jí, abych věděla, kdo mě učí a jaký předmět. Poslouchám, jak nám začne vykládat co se budeme učit a podobně, velice mě zaujala ta poslední co odmítá učit, pozvednu obočí a také zvednu ruku, čekajíc až mě profesorka vyvolá a až tak učiní, mám pro ní otázku. ” Paní profesorko, a kde se tedy dá naučit teda to vyvolávaní třeba těch démonů, nebo aspoň nějaké soukromé hodiny kde by se dalo něco o tom víc zjistit? Samozřejmě čistě věděcky.” Usměji se trochu nevině za účelem, uklidnění profesorky, aby si nemyslela, že jsem nějaká šílená žákyně, ale tohle je něco co je jiné a zároveň děsivě vzrušující, něco co mě nebezpečně láká, zakázané ovoce nejlépe chutná. Po té si začnu zapisovat poznámky a také nákresy, sice to není nic složitého, myslím pohyby, ale mám ráda když to mám kompletní k tomu napsala kouzlo Sphaera rutilus. A pak jsem se do toho dala, sice jsem se soustředila, jak mohla, ale dneska mi to prostě nejde, ani se mi to vyslovit nechce, ale nic jiného mi nezbývá udělám ladný pohyb nad kuličkou a řeknu dost rázně a soustředeně ”Sphaera rutilus”.(36-s takovou propadnu teda….) Zamračila jsem se a s pusy uteklo. ”No dopr. Pak jsem se zarazila a koukla na Roberta a jen sem se usmála a podepřela jsem si hlavu rukou, vlasy mi spadly do obličeje, takže mi nikdo neviděl do obličeje, nevadí, aspoň mě neviděla mrzutou a naštvanou sama na sebe zároveň. |
| |||
N62Acai + ti další ve třídě Připadám si, jakože jsme se s Acai sblížili o veliký skok. Jsem šťastná. Nikdy jsem nikomu neřekla, co mě trápilo. Acai je hodná , nikdy by nic neobrátila proti mně. Poskočila jsem si a zasmála jsem se. Následovala jsem Acai do třídy a jakmile se usadila, s velkým žuchnutím jsem se svalila vedle ní na židli. Vytáhla jsem si malý bloček z kapsy a nadepsala velikým písmem „Vyvolávání“, pak jsem bloček zaklapla a začala bubnovat prsty o lavici. Zanedlouho Přišla do třídy profesorka. Vypadala mladě a podle mě se docela hodila na vyvolávání. Ano, vyvolávání k ní sedí. Pak začala mluvit. Poslouchala jsem, alespoň jsem se o to snažila. Jak mluvila o první skupině, o vyvolání neživých věcí, trochu mě to vyvedlo z míry. Jak mohu vyvolat něco…jako předmět? To si můžu jako přivolat postel? Při té představě jsem se zatetelila radostí a s nadšením poslouchala dál. Přece jen to nebude nudná hodina. Jakmile ale profesorka začala mluvit o vyčarování, spíše vyvolávání živých tvorů, samou radostí jsem se sotva slyšitelně zasmála. Mohu vyčarovat jednorožce!!! Trochu mi poklesla nálada, jak řekla, že budeme čarovat jen malé tvory, ale časem se snad naučím vyvolat jednorožce. „Můžeme…zkusit postel“ Navrhnu tiše, jen to zamumlám, aby to nebylo slyšet. Poslouchám raději nápady ostatních a přikyvuji. Jídlo nezní špatně. Náhodou, zní to velmi dobře. Ale budu chtít postel. Začala jsem si v hlavě představovat postel. Postel, postel, chci postel. „Sphaera ru…“ Co to bylo za slovo? Ru…ru…ru… Nemohla jsem si vzpomenout. Jo! Už vím! „Sphaera rutilus“ (52) Tentokrát jsem se plně soustředila, jen, abych nezkazila ty slova, co jsem měla vyslovit. A nezkazila! Slova jsem nekazila, zato to, co jsem vyvolala, bylo…jak se to dá říct hezkým slovem? |
| |||
Základy vyvolávání (N62)ThomasNad Thomasovou odpovědí mi nezbývá nic jiného než se jen pousmát. Je opravdu tak bezcitný a arogantní ? Zajímavé.. někoho takového jsem nepotkal už dlouho. Vlastně snad nikdy. A i ta byla spíše šílená než tak arogantní. Sledoval jsem Thomase, který zrovna usilovně přemýšlel nad zadaným kouzlem. Nevšímajíc si výtvoru který právě vykouzlil si začnu opět urovnávat už tak dokonale urovnané učební pomůcky na své polovině lavice. '' Opravdu tolik stojíš o to mít co nejvíc nepřátel ? I kvůli takovýto zbytečnostem. Vypadá to jako by jsi nepřátele doslova potřeboval, prahl po nich, chtěl je.. Nevím co si od toho slibuješ, ale aby jsi jich tu s takovým přístupem brzy neměl víc než zvládneš. Já se vždy snažil být neutrální. Nevím proč jsem udělal takovou hovadinu jakou jsem udělal, ale stalo se. Jak sis to vyložil ty je už teď jedno, je to tvá věc. Asi mě ani neposloucháš a ignoruješ jako před chvílí. '' urovnám poslední tužku v řadě seřazených dle velikosti, a opřu se. Poté vstanu a zeptám se '' Promiňte paní profesorko, ale když můžeme předměty vyvolávat, je možné nějaký předmět odvolat, nebo nechat zmizet ? '' |
| |||
Zbytek přeměňování poté základy vyvoláváníVšichni označení Můj retardovaný kamarád využije zmatku ve třídě a hodí mi do obličeje kus toho fialovýho sajrajtu, který se válí všude kolem. Vlastně jsem to čekal. Než mu to ale stačím oplatit, profesorka zasáhne a situaci uklidní. Škoda, zrovna mě to totiž začalo bavit. Zbytek hodiny se nestalo nic moc zvláštního. Stejně jako Daniel jsem se pomocí kouzla Targeo očistil a pustil se do dalšího úkolu. Povedlo se mi vyčarovat krásný kufřík (90) bez jediné chybičky. Nevím jak, asi to byla jen náhoda, ale byl jsem na sebe pyšný. „Hustý. Mrkej na můj.“ Pochlubím se Danovi, který mi hrdě ukazuje svůj taktéž bezchybný výtvor. „Ten můj je ale hezčí.“ Potěší mě, když nám profesorka dovolí si kufříky nechat. Alespoň mám další prostor, kam můžu nacpat svůj bordel z pokoje. Na pořádek jsme si zrovna nepotrpěli. Náš pokoj byl skoro k nerozeznání od smetiště. Vážně bychom si tam měli alespoň trochu poklidit. Hodina Vyvolávání je v něčem odlišná od ostatních. Nejdřív nemůžu přijít na to proč, ale pak mi to dojde. Sedím s Rebeccou. Po dlouhé době sdílím lavici s někým jiným než s Danielem. Není daleko, je hned v lavici před námi s Barbarou. „Vrků vrků.“ Zachechtám se posměšně. S Rebeccou nejspíš mluvit půjde, zato Dádu čeká smutný monolog. Nemůžete se bavit s někým, kdo se nechce bavit s vámi. Kolik slov ta holka vůbec dneska namluvila? Spočítal bych to na prstech jedné ruky a možná bych musel i pár prstů ubrat. „Hm, co to?“ Letmo se otočím za sebe, jelikož tam právě probíhá stejně otřesný monolog jako vepředu. Tentokrát mluví William. Thomas mu dává jasně najevo, co si o něm myslí. Už zase měl ten svůj výraz, jako by mu někdo něco zarazil do zadní části těla. Neměl jsem takové lidi rád. Upřednostňoval jsem veselé, usměvavé jedince, kteří si uměli život vychutnat. Jenže spousta mých spolužáků byla pravým opakem. Tvářili se, jako by tohle byla jejich poslední hodinka. „Kenji chce sušenku.“ Zabrblám si spíš pro sebe, když selže Bečin nápad s kafovým servisem a sladkostmi. Místo toho Robert navrhne, abychom vyčarovali kuličku. Těch už jsem dnes vytvořil víc než dost a jedna navíc mě nezabije. Daniela napadne, že by učitelce podstrčil kuličku z minulé hodiny. To mi připadá jako skvělý plán, ale je záhy zavrhnut. Má jediná červená kulička má tykadla. Tohle neokecám. A tak místo toho mávnu hůlkou a vyslovím zřetelně Sphaera rutilus (73) |
| |||
|
| |||
Základy vyvolávání Havraspár, Nebelvír, Mrzimor, Zmijozel Teorie rozdílů mezi duplikací předmětu a jeho vyvoláváním Duplikace |
| |||
N62 A kostka dnes není na mé straně A pak začala hodina. Samozřejmě, že všechno jsou jenom základy, víc od žádné školy nemůžete očekávat, pouze základy, zbytek se naučte sami, když vás to bude zajímat. Vyvolávání by se dalo poměrně jednoduše spojit s přeměňováním, nemůžeš přeměnit nic, prostý princip rovnocenné výměny. ‘Ale to kafe by bodlo.’ Potlačil sem nutkání si zívnout, den nekončil. Pořád a hodina teprve začala. Pozoroval jsem hovořící učitelku a dělal si poznámky. ‘Sphaera … A Kuličku přeměníme na mandelinku.’ Někteří lidé mají opravdu ukázkový smysl pro humor. Například ani nevysvětlí, jakým principem to funguje. Přijď si na to sám. Většina kouzel si zakládá na tom, že musíte vědět, co děláte. V tomto případě nám při lepší příležitosti vznikne malá kulička tam, kde před tím žádná nebyla. Ano, vznikne, nikdo ji nedovolil opak. Namířil jsem hůlkou na stůl, vynechal jsem jakákoliv gesta, jen jsem držel hůlku: “Sphaera rutilus.” (45) |
| |||
N62 - Základy vyvoláváníspolužáci a profesorka Jedním uchem jsem poslouchala diskusi o tom, co budeme vyvolávat, druhým uchem jsem však zaznamenala jiný zvuk. Lehce jsem se otočila doprava a nakoukla do lavice za mnou, kde seděl Isaac a jak jsem nyní zjistila, i Richard. Vnitřně mnou projel nepříjemný pocit. Příliš svým chováním připomínal mé prarodiče. To s tvou svojí skládankou nemůže dát pokoj? Zhodnotila jsem jeho jednání a otočila se zpět. Na to, že se považuje za něco víc, se vůbec neumí chovat... Tím jsem svou pozorovací chvilku ukončila, protože znovu promluvila profesorka. Po jejím proslovu byla vybrána kulička, kterou dal jako příklad Thomas. Jsem za to ráda. Třeba to vyjde. Lehce si oddechnu a vytáhnou svou hůlku, jednoduchou z dřeva vinné révy, pokrytou drobnými lístečky. Pečlivě jsem pozorovala profesorčino jednání. Žádný šílený pohyb hůlkou...? Lehce jsem se podivila, zatímco jsem si zapsala zaklínadlo. Pak už jsem vzala hůlku do ruky a soustředila se na jediné. "Spahera rutilus," pronesla jsem potichu, ale zřetelně. Jenže při tom všem jsem se načapala, jak myslím na jiné věci. Přijede vůbec profesor Kwang? Doufám, že i jeho nenahradí někdo nový. Chm a co kdybych raději ten lektvar zkoušela sama? Vůbec nechci doučování a vůbec nechci doučování s ním. Musím vymyslet, jak se z toho vykroutit. Jenže.. Pak na lektvarech budu úplně nemožná. Cítila jsem, jak se mi ruka při vyslovování zachvěla, jak ta dvě slova plynula odsekávaně. Nic se nedařilo a já to hned vycítila. 10 % |
doba vygenerování stránky: 0.81470990180969 sekund