| |||
Základy vyvolávání (N62)ThomasAni mě neposlouchal. Řekl jsem si v duchu a začal si otáčet na prstu zlatý rodový prsten. Když vytáhne deník, opatrně koutkem oka nahlížím. Zdálo se mi jako bych viděl slovo Raven, ale to je jedno. Zcela bez zájmu se opřu a prohlédnu si profesorku. Když pak začne něco drmolit on, vezmu si brk a začnu z něj sundávat násadku ze zlata, a následně ji čistit. Jakmile je lesklá, schovám ji do pouzdra a vytáhnu násadku zbroušeného smaragdu a tu nasadím na svůj psací brk. To se zdá že Thomas zrovna domluvil. Nikdy nelituji toho co dělám ? při zpětném přemítání té věty se musím usmát. Jeho rádoby bojový postoj je tak roztomilý. Snaží se vypadat jako vlk samotář, který nikoho nepotřebuje, nedělá chyby, a nikdy ničeho nelituje. Thomas vstane a dává profesorce návrh na vyvolávání peří. Já jsem se však ponořil hluboko do víru svých myšlenek a rozjímám nad divným chováním této osoby. Je celý divný. napadne mě. Profesorka zadá úkol, a já vytáhnu hůlku. Mezitím hodím koutkem oka po Thomasovi. Určitě mě sleduje jako paranoidní ostrýš, obzvláště teď když mám v ruce hůlku. Pomalu a klidně máchnu hůlkou v rozsahu zhruba třiceti centimetrů tam a zpět jako bych obkreslil malou elipsu, při čemž zřetelně vyslovím '' Sphaera rutilus '' (46). Hůlku opět schovám a dívajíc se na profesorku, potichu promluvím k Thomasovi. '' Myslím že jsi až přehnaně podezřívavý a paranoidní. Omlouvám se že se stále vracím k jedné a té samé věci... '' otočím se k němu.. '' Ale co jsi si sliboval od toho incidentu s Alecem. Uvažuji že jsem měl zůstat sedět v lavici jen abych věděl coby jsi udělal dál.. Přece jsi si nemyslel že by jsi mu ublížil a prošlo by ti to. Konec konců mě nenapadá jiná možnost krom toho že by jsi mu buďto ublížil, nebo že by jsi jako poslušné štěně stáhl ocas a dál ani nepípnul. '' Vyčkávajíc na odpověď jsem se na židli natočil opět normálně a dívám se na tabuli. |
| |||
Základy vyvolávání N62 Cor + zbytek Po chvilce se mi konečně povedlo Cor dostat z postele. Lenoch jeden. Kdyby zabrala, byla by schopná prospat se až do druhého dne. Než se vypelešila, já už měla sebrané všechny věci a netrpělivě jsem podupávala nohou, abych ji popohnala. Nechci přijít pozdě. Chodbami jsem šla tak rychle, jak mi moje krátké nohy dovolily a do třídy nakonec dorazila včas. Díky bohu. Zaplula jsem do poslední volné lavice s úmyslem obsadit volné místo u okna. Ovšem, když jsem si všimla, kdo sedí vedle nás.. rozhodla jsem se posadit spíš na místo do uličky. Cor si beztak sedne vedle mě a aspoň se bude držet dál od nechtěného rušivého elementu. Vybalila jsem si učebnice, hůlku a univerzální sešit. Nikdy jsem na tohle moc pořádná nebyla a začínat s tím nehodlám. Při profesorčině výkladu dávám pozor, ale je těžké pořádně něco slyšet z téhle dálky. Moje poznámky jsou tak více zmatené než obvykle. Ale co už. Pak si je od někoho opíšu. Proč se s tím teď zatěžovat. Podepřu si bradu a poslouchám nápady ostatních. Samotnou mě nic kloudného nenapadne, tak zůstanu jen u poslouchání. Kafe a sušenky zní snad nejlépe už jen proto, že jsem se nestihla naobědvat. K mé nespokojenosti si profesorka vybere jeden z těch nudnějších návrhů. Tedy červená kulička. No budiž. Hodím po Cor poťouchlý úsměv a narovnám se s hůlkou v ruce. "Sphaera rutilus." (26) Snažím se mluvit zřetelně s hůlkou namířenou před sebe. No ale s mým talentem... |
| |||
Základy vyvolávání (N62) Přítomní studenti Čekám, s čím příjdou studenti, abychom se pustili do praktikování. Jako první vystřelí směrem vzhůru ruka mladičké hnědovlásky a nadšeně zahlásí, že by navrhovala kafe. Krátce se na Kaylu pousměju. “Kafe zní jako moc dobrý nápad, ale jídlo a pití raději přenecháme hradební kuchyni. Po hodině bude dost času něco zakousnout a dát si určitě i to dobré kafe.“ Stejně tak musí rozbít sny i druhé studentce. “Na čaj..tedy spíš kafe o páté, je ještě trochu brzo, ale takový dezert k večeři si pak dámy můžete dát v jídelně.“ Očekávala jsem samozřejmě i dotazy “proč nemůžeme to a proč ono“ “Nabízí se srovnání s patronem, ale to je spíš kouzlo „wardena“ než „pomocníčka“. Nic vám zatím nemůžu slíbit, ale pokud to s vámi půjde dobře, mohla bych něco jednoduššího zařadit. Nicméně sám víte, že i vyvolání patrona není jednoduchá záležitost a ani to jste se rychle nenaučili. Proto uvidíme, jak vám půjde. Prozatím se budeme držet pouze základů, jak se přesně tenhle předmět jmenuje,“ vysvětlím Alecovi. Není se čemu divit, spousta studentů zajímaly možnosti a hranice tohoto předmětu. Stejně tak zamítnu návrh Eriky, která prosí o vyvolání vlka. “Souhlasím, že jde o nádherné a inteligentní zvíře, ale také velmi nebezpečné. Budete se držet bezpečnostních nařízení. Jen si představte, že někomu se tohle složité kouzlo nepovede a dopadlo by to špatně. Než vás pustím k čarování živých tvorů, musím si být jistá, že jste schopní ovládat předchozí učivo. Takže vlci se vyvolávat nebudou.“ Od Isaaca padne velmi zajímavý dotaz ohledně rostlin. “Rostliny – a nejenom ty, výjimek se najde dost a dost- se obtížně zařazují, ale vzhledem k tomu, že obsahují RNA a jejich obsah neurčitosti je nižší než u neživých předmětů, jedná se o druhou skupinu. Jsou dokonce tací, kteří zastávají názor, že rostliny mají stejně jako živočichové a lidé receptory a například cítí bolest. Pokud budete hodně moc šikovní, tak si třeba za pár měsíců vykouzlíme sedmikrásku nebo třeba kaktus.“ No, nicméně asi je na čase nechat mluvení a začít se věnovat kouzlení. Uvítám[ font color=red]Robertův[/font] nápad na kuličku, kterou pro příklad vyloví a ukáže. Tohle bude pro úvodní hodinu stačit. Při cestě ke katedře zaslechnu Thomasův návrh na vyvolání peříčka. “Také skvělý nápad, poznačím si jej a můžeme se o něj pokusit příští hodinu,“ ohlédnu se přes rameno a udělám si v hlavě mentální poznámku ohledně pírka. Vrátím se za katedru, tak aby všichni viděli na desku, vytáhnu z rukávu hůlku, namířím jí před sebe. “Sphaera rutilus.“ vyslovím zřetelně a hlasitě, aby mi rozuměli i studenti v zadních řadách a na katedře se objeví červená kulička, ne nepodobná té vzorové. “Teď zase vy. Pořádně artikulovat a soustředit se na to, co chcete vyčarovat. V tomto případě je kouzlo Sphaera rutilus.“ zopakuji a jdu se podívat, jak se bude studentům dařit. Při použití kouzla poprosím hodit procentuální kostkou a popsat, jak kouzlo provádíte. Vyhodnocení výsledků provedu pak já. |
| |||
Základy vyvolávání - N62 William, profesorka Hleděl jsem si svých věcí, než se ke mě doslova vetřel Raven. Ani jsem se neobtěžoval odpovídat. Vytáhl jsem svůj deník, otevřel ho a začal psát události z hodiny. Ruka se mi neklepe, nic takového. Teď už si to najednou nedovolí. V gestu "kdyby jsi chtěl zase něco zkoušet" jsem vytáhl z kapsy hůlku a položil si ji k levé ruce. Dokázal bych ho zabít i bez ní, ale tohle mu řekne víc. Když začal kouzlit on, zpozorněl jsem. Jen pitomé čistící kouzlo, ale i tak... |
| |||
Základy vyvolávání (N62)Thomas a ostatníVejdu do učebny a rozhlédnu se. Sice vidím ještě dost volných míst, ale všimnu si Thomase. Sedí sám,.. nikdo vedle něj... To je příležitost. Napadne mě a pomalým krokem se vydám směrem k Thomasovi. '' Můžu přisednout ? '' zeptám se. Posadím se však aniž bych vyčkal na odpověď. Změřím si ho pohledem a pak si z kožené brašny vytáhnu učebnice, pergameny a pouzdro s příslušenstvím k psacím brkům. Prohlédnu si svůj psací brk, který nyní byl celý fialový. Potichu jsem pronesl '' Tergeo '' abych brk očistil, načež jsem jej rovnoměrně seřadil na lavici i s ostatními pomůckami a učebnicemi. Dokonalé. pomyslím si. V tu chvíli vejde profesorka. Chvíli ji poslouchám, ale pak se zamyslím a zahledím se do lavice. Poté od své dokonale urovnané půlky lavice zvednu oči a pohledem si ještě jednou změřím Thomase. '' Víš.. chápu že se něco stalo... nezajímá kvůli čemu máš zřejmě nějaké trauma z minulosti kvůli kterému jsi tak vyjel. Je to tvá věc, a mi, ani nikomu jinému do toho nic není. Chápu taky že jelikož jsem se ti postavil určitě ti v hlavě probíhá nespočet myšlenek, jak mě zabiješ, co k tomu budeš potřebovat a kdy to uděláš. Možná že už po hodině jsi na mě seslal kdovíjakou kletbu a já do půlnočního úderu zvonů zchřadnu, zemřu a má duše bude navěky bloudit po zdejších pozemcích. Ale nebyla by to škoda ? Přeci jen cena lidského života je dražší než si myslíš. Možná že tu cenu znáš. Na to zase já neznám dost dobře tebe. Ale tebe asi nikdo co... každopádně ty jsi vyhrožoval svému poněkud zpomalenějšímu a více citlivějšímu spolužákovi. Ber to tak že Alec má svůj svět,.. a v tom si žije. Nechci ho nějak omlouvat, na mě to taky cáklo, já se taky lekl. Ale kdyby jsem nevyskočil já, nepostavil se ti, tak by jsi asi udělal něco čeho by jsi, jakmile by jsi se probudil z toho záchvatu afektu, litoval. Teď si zlost vybiješ na mě. Možná že je podstatně lepší když se něco stane mě, někomu kdo si tak potrpí na penězích a má za sebou tolik špíny, než kdyby jsi něco udělal Alecovi, který v tu chvíli ani nevěděl co činí. '' Řeknu potichu, aby to slyšel jen on.. Zamyslím se, a potřesu hlavou. Sakra,.. co to zase plácám. Co to se mnou dneska je .. ?!? Když si pořádně uvědomím co jsem právě plácl, řeknu '' vlastně, je to blbost, stejně jako to co jsem udělal.. Občas mluvím z cesty... Zapomeň na to.. '' '' Každopádně bych byl nerad kdyby mezi námi byly nějaké nesrovnalosti, jen kvůli takovým.. blbostem. '' řeknu s nepřítomným pohledem a usměju se. |
| |||
Základy vyvolávání Havraspár, Nebelvír, Mrzimor, Zmijozel, Rhiannon Kearney Celou přestávku se toulám školou bez jasnějšího cíle, takže do učebny přicházím takřka poslední. Za mnou už je jen profesorka Kearney. Zastavím se uprostřed dveří a zahledím se na situaci: první lavice u okna nepřipadá v úvahu. Nejen, že ji zabral Aviv, ale je to i příliš blízko Gabrielovi. Nemám zájem se s ním střetnout, nemám zájem poslouchat jeho výčitky, kterých bezesporu přibyde po tom fiasku u McGonagallové. |
| |||
Základy vyvolávání na N62ceAngela, Richard aj. Už mne název knihy ani tak moc nezajímal a spíš jsem si všímal podivuhodné reakce Angely. Asi nad něčím přemýšlela, ale vzápětí mi odpověděla. Knihu jsem neznal, ale otevřel jsem svůj trhací blok a propiskou si zapsal název i autora. Vytáhnul jsem z pouzdra červenou gelovku a zaznačil si vedle i Angelino jméno, abych kdyžtak později věděl, o co šlo. Nic víc neřekla a já taky ne. V třídě už moc nebylo volných míst a proto Rich asi přistoupil na to, aby se posadil vedle mne. Je pravda, že když už nic, tak já do něj v současné době asi nebudu moc mluvit. Přikývl jsem mu. "Je jen tvoje." Řekl jsem sice nezaujatě, ale stále normálním tónem. Krátce potom se ve třídě objevila profesorka Kearney. Nejdříve jasně shrnula to, co se vždycky zmiňuje pouze z principu, takže takové ty řeči o pravidlech školy a tak. Projela to však náležitě svižně a vlastně se s tím raději nezdržovala. Provedla názornou ukázku. Poté začala vysvětlovat dělení a já se otočil na Dicka a chvilku pozoroval jeho výraz při hrabání se v tom jeho dráčkovi. Pohled mi poklesnul a já mohl vidět amulet na mém krku. Čapnul jsem talisman do ruky a různě jsem si s ním pohrával, abych se mohl lépe soustředit. Přemýšlel jsem, co bychom mohli vykouzlit. Ostatní nápady jsem moc nevnímal a uvažoval jsem nad svým vlastním. Tak abych ho především dokázal přivolat já, ale zároveň to bylo něco pěkného. Zaslechnul jsem od spolužáků i nějaké dotazy. A samotného mne jeden napadl. Přihlásil jsem se a vyčkal jsem, než mi profesorka dá pokyn k mluvení. "Chtěl bych se zeptat, zda-li se dají vyvolat i rostliny a do jakého dělení by popřípadě patřily?" Vznesl jsem dotaz a koutkem oka jsem koukal, jestli se Rich stále vrtá ve svém dráčkovi. |
doba vygenerování stránky: 0.81222701072693 sekund