| |||
Základy vyvolávání Je 13:55 a to znamená, že už byste všichni měli sedět v lavici, protože vás čeká hodina Základů vyvolávání, kterou máte úplně poprvé. S výukou vyvolávání vás seznámí profesorka a školní psycholožka Rhiannon Kearynová. Velice krásná, na první pohled křehká žena, která si však umí zjednat pořádek. |
| |||
N62ka - Neočekávaná reakceAngela Jak jsem si tak vše pěkně a rychle chtěl organizovat okolo svého místa, ukázalo se, že Angela si mého zkoumání její knihy všimla. Alespoň tedy pokusu. Spolužačka se prudce otočila. "Jejda.. nečekal jsem, že si všimne." Koukal jsem na ni nejistě. Angela většinou moc nekomunikuje a včera mi to dala sama najevo, takže jsem očekával, že mne chvíli bude spalovat svým typickým pohledem a poté se otočí zase zpátky a bude si dále číst svoji knihu. Na její poměry se mi však zdálo, že koukala až příliš dlouho. Možná, že se mi to jen zdálo, protože mi to nebylo moc příjemné. Angela však nakonec promluvila. ".. ne.. nic.. jen mne.. zajímalo, co to asi čteš?" Poškrábal jsem se ve vlasech a uculil se nervózně. To jsem zase vyloudil jednou celistvou odpověď. |
| |||
N62 - před hodinouIsaac Stihla jsem přelétnout sotva pár řádků, když jsem "ucítila" nějaký pohyb za sebou. Byl to spíš jakýsi šestý smysl, ostražitost, nebo kdo ví co. Prudce jsem se otočila, ve tváři svůj obvyklý přísný výraz. Aha... To je Isaac. Snad bych jindy svůj pohled odtrhla a věnovala se dál čtení, ale teď jsem svého spolužáka ještě chvíli pozorovala. Vzpomněla jsem si na to, co mi včera řekl. A pak na otázky, které mi dnes byly položeny zase z jiné strany. Nadechla jsem se a s odměřeným tónem, který jsem nedokázala příliš ovládat, jsem se zeptala: "Potřeboval si něco?" Pravou rukou jsem se opírala o židličku, prst levé ruky jsem měla mezi stránkami, abych neztratila místo, kde jsem četla. Třeba nic nechce... Třeba jen, jen něco uklízel a ty moje vlasy, ty jsou všude. A já tu ztrácím čas pokusem... O co vůbec? |
| |||
Zvláštní emoce na E215 Alec, Reece "Váážně?" Protáhl jsem a zhoupl se na patách, přičemž mi trochu slizu ukáplo na špičky bot. "Už u tebe mám i novou obuv. Máš to špatný." Zazubil jsem se a dál si hleděl své práce. |
| |||
Cestou do N62 S KaylouCestou do učebny jsem šel krok za Kaylou. Nálada se mi oproti minulé hodině celkem rychle zlepšila, ale udržoval jsem si svůj stálý neutrální výraz. I na Kayle bylo vidět, že je šťastná. Prozatím. Když jsme dorazili na N62, rozhlédl jsem se po učebně a počkal, než se Kayla posadí. Nevěděl jsem, jestli by chtěla, abych si k ní sedl. Ale moc lepších míst se nenabízelo, tak jsem si sedl k ní. Když jsem pokládal batoh k lavici, letmo jsem se na ní usmál, ale nevěděl jsem co říct, tak jsem zůstal mlčky sedět na místě vedle ní. Následovala hodina základů vyvolávání s profesorkou Rhiannon. Ani ta hodina, ani profesorka mi nijak nevadí, tak jsem byl celkem spokojený. Stejně bych ale radši měl už po vyučování. Chci vyzkoušet, co Romain dokáže, když se pořádně naštve. |
| |||
E215Reece a Gabriel"Neříkám že ve stejné kvalitě, ale alespoň něco... A pokud by jsi na té kvalitě trval... no tak to bych asi musel chodit nahý." Pokrčím rameny s vyšinutým úšklebkem. Když ale kladně odpovím na jeho návrh, začne být celkem formální a já chvilku nevím, jestli si ze mě dělá srandu, nebo mě fakt chce kontaktovat přes obálky, jako vyděrač, co mi unesl dceru, pokud bych tedy nějakou měl... Viděl jsem to v jednom filmu. Bylo to zajímavé. |
| |||
Cestou do N62 Nicolas Tentokrá jsem nebyla tak překvapená jako předtím. Tak trochu jsem to čekala a možná v to i trochu doufala, protože sama bych se neodvážila. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, že jsme na chodbě plné lidí. Zavřela jsem oči a doufala, že tahle chvíle nikdy neskončí. Bohužel skončila. Neochotně jsem zase otevřela oči a vrátila se do reality. K mému překvapení byl taky trošičku červený, z čehož jsem měla ještě lepší pocit než předtím. Teď už jsem mu věřila. Chvíli mi trvalo zpracovat, na co se to vůbec ptá, ale pak jsem odpověděla: "Měli," a jako první jsem se vydala dál po chodbě k učebně. Pokud by se mi podíval do obličeje, zjistil by, že se pro sebe dost připitoměle usmívám. Šlo se mi lehce, špatná nálada byla úplně pryč. Ve tříde jsem si sedla na první volné místo, které mi přišlo do rány, a jen tak okrajově mi problesklo hlavou, co mi na to asi řekne Becca. |
doba vygenerování stránky: 0.89601612091064 sekund