| |||
Přestávka (E215) Gabriel Allarie, Alec Shade Posadím se, ale je to příliš rychlé a mně se zamotá trochu hlava. Pokrčím nohu a opřu si ruku o čelo. Pomalu oddechuji, a přestože otřes mizí, zůstávám sedět. |
| |||
N62Robert a Rebecca Chvilku jsem stál u učebny a přemýšlel. Asi jsem vypadal trošku zaraženě a naštvaně zároveň. Možná bych už si taky mohl jít sednout a nestát tu jak tvrdý y. Povzdechnul jsem si a už jsem se chtěl otočit na patě a zaplout do učebny. Místo toho se však objevil Robert a asi si všimnul toho, jak se koukám. A asi si taky všimnul toho blbýho obrazu, co držím. Přemýšlel jsem, co odpovím. Na jednu stranu by se mi asi samotnému lépe soustředilo, ale se společností to bude přeci jen o něco lepší a příjemnější. "Tak dobře. Asi půjdu i do knihovny kvůli jiným věcem a úkolům." Odpověděl jsem mu a kolem nás prošla Angela, která si to zamířila rovnou do třídy. Chtěl jsem dále mluvit na Roberta, ale jako další se vynořila Rebecca a nesla Robertovi jeho kufřík. Následně mne začala utěšovat, že příště to jistě bude lepší. Otočil jsem se na ni a trošku jsem se pousmál, abych ocenil její milé gesto. "Snad ano." Zadoufal jsem a pohlédnul jsem znovu na obraz. Trocha tréninku to spraví.. Pomyslel jsem si a nakonec, když zrovna přicházela Alex jsem se rozhodl, že už mne zde stát nebaví a šel jsem do třídy. Ještě před tím, než jsem prošel dveřmi, tak jsem se usmál na Roberta s Rebeccou a šel jsem si sednout do třetí lavice za Angelu. Nenápadně jsem se snažil naklonit a podívat se, co to čte, ale neviděl jsem přes její vlasy, takže jsem to vzdal a vyndal si na stůl své pomůcky. Obraz jsem si položil vedle lavice. |
| |||
E215 Reece, Alec S úšklebkem jsem na Aleca pohlédl. "Neber si to osobně, ale tyhle jsou dražší než celá tvoje uniforma." Jsou příjemné na omak a jemné, ale snadno se trhají, bohužel. Ani nevím proč jsem si je dnes vzal. Jsem roztržitý, měl bych s tím přestat, ale nemohu si pomoct. |
| |||
E215 - Umývárna - N62 Do konce hodiny jsem se nijak neprojevoval. Pro jistotu. Spíš jsem jen poklepával nohou a po očku sledoval Rubyho, jestli netropí nějaké hlouposti. Mezi prvními jsem vystřelil ze židle, rychle si došel pro hůlku a zmizel z učebny dřív, než by mě kdokoli stihl zastavit. Moje kroky logicky mířily na osamocené místo, kde bych mohl dokončit kouzlo. Nedíval jsem se do zrcadla. Nemám ten pohled rád. |
| |||
|
| |||
E215 --> N62 Hlavne Sin, vedúca, Alec, Keď nám Minny preruší našu neverbálnu seansu, iba po nej hodím zachmúrený pohľad čiernych očí. Pff, veď sme boli úplne potichu. Ako si to vôbec všimla? Prisahám že má kdesi na chrbte veľmi dobre zakamuflované oči. Baba stará. Všetci sú dneska fakt protivný. Hnusáci. Hodím ešte pohľad po Sin, ktorá musí naozaj vstať a ísť si po guličku. Zamračene jej venujem ospravedlňujúci pohľad, keď sa ku mne blíži. Na vyvolávaní by som si mohla sadnúť dozadu. Ak tam prídem medzi prvým, chytím miesto, privolám k sebe Sin a môžme prebrať kde zoženieme nejaké ingrediencie. Vlastne keď pôjdem dneska behať, mohla by som ísť popri lese... Musela som myslieť na nejaké špatnosti. Poskytovali mi istú satisfakciu v mojom momentálnom sivom, zamračenom svete v mysli. Potrebovala som rozptýlenie. Spomínala som to slovo na "R"? Ešte že som si sadla dopredu. Múdra Alex Šikovná Alex. Cítim, ako mi čosi steká po čele. Načiahnem ruku a zotriem jednu kvapku slizovitého čohosi zo svojho čela. Zaškúlim na ňu a po pár sekundách sa pozriem na vinníka. V tvári zmiešaný výraz a chvíľami vyzerám, že som pripravená mu tou hmotou vymaľovať mozog cez nosné dierky. Zreničky mi skĺznu k spolužiakom v jeho tesnej blízkosti, ako sú celý pokrytý slizom, s vyhúkanými výrazmi v tvári, k jačiacej Regine, Thomasovi pripravenému zabíjať... ...črty tváre sa mi úplne uvoľnia a rozosmejem sa škodoradostným, štekavým smiechom pozorujúc ten nádherný chaos okolo. Niektorých ľudí to úplne vyviedlo z rovnováhy. Zrzau je všetko farebnejšie, krajšie. Keď sa Alec pozrie dopredu, zamávam rukami aby som pritiahla jeho pozornosť a ukážem mu palce nahor. Na jeho počesť mi dokonca zblednú vlasy do fialovej toho odtieňu, ako jeho sliz a na znak dobrej nálady zmizne aj vražedná čierna farba pier, teraz vyškľabených ako keby mi práve dal čokoládovú tortu. Zvyšok hodiny pravidelne vybuchujem do krátkych tlmených smiechotov, v dôsledku čoho z pôvodného zaklínadla vznikle Lo-Loculus.. S údivom pozerám na kufor, ktorý absolútne nemá dno a namiesto rúčky má kohútik z umývadla. (52%) Docvičím to potom. Je to hračka. Aj napriek nevydarenému zaklínadlu odchádzam s novou energiou na ďalšiu hodinu. Rozpustilo si stiahnem gumičku z copu a nechám padnúť kaskádovité vlasy cez ramená, akoby pred chvíľou neboli v rovnej vodopádovitej podobe. Po chodbe idem takmer poskakujúcim krokom, šíriac energiu a cestou do triedy a zadnej lavice vyberám z tašky čierne septum a prepchávam to cez dierky v nosnej prepážke. Lebo chcem. Voľnou rukou kývnem už prítomným osobám, pery od ucha k uchu. |
| |||
Konec hodiny a přemístění se do N62 Robert, Isaac + ostatní Po mém v celku dobrém pokusu o kufřík se blížil konec hodiny. Paní profesorka ještě vznesla pár výtek k Alecovi a ostatním. Upřímně jsem byla ráda za to, že už konečně můžeme opustit třídu. Ještě chvíli v ní zůstat a už by to byla asi moje smrt. Havraspár dostal v celku málo bodů, ale aspoň nejsme poslední! *Radostně se usměji* |
doba vygenerování stránky: 1.0446660518646 sekund