| |||
Přestávka Gabriel Allarie, Alec Shade, Minerva McGonagallová "Samozřejmě, paní profesorko," odpovím tiše a zadívám se na nebelvírského studenta, který se nabídl pomoct. Alec se nadšeně usmívá a popisuje nevýhody svého výtvoru, zatímco mu Nebelvír dává herdu do zad. Takticky se stáhnu, kdyby se rozhodl mi udělat to samé. Naštěstí odchází pro další nářadí. |
| |||
E215 - Přeměňování --> N62 - Základy vyvoláváníspolužáci a profesorka Po nepříliš vydařeném pokusu přeměnit obraz na kufr jsem si ještě zapsala nové kouzlo a také si poznamenala pohyby hůlkou. Mám co cvičit. Ovšem tady mě mohlo těšit, že si vystačím sama. Ne jako u lektvarů... Neochotně jsem si musela tento fakt přiznat, navíc se vzpomínkou na to, co mi Wolfram nabídl. Třeba zapomene. Nebo... se k nám přidá Erika a já se opravdu budu moci soustředit jen na lektvary a ne na udržování konverzace. Během mého přemýšlení hodina tak nějak nabrala normální směr. Alec se dal do úklidu a profesorka už jen rozdala body a ukončila hodinu. Sbalila jsem si věci a vyrazila zpět do učebny N62 na Základy vyvolávání. Byla jsem docela zvědavá jak na obsah předmětu, tak na jeho profesorku Kearney. Ještě před odchodem z učebny jsem trochu sledovala, jak Gabriel a Reece přišli za profesorkou s žádostí o pomoc Alecovi. Trochu mě to překvapilo, především u Gabriela. Je tu nový... Nikoho tu nezná. Snaha udělat si přátele nebo se zalíbit učiteli? Možná příliš skeptická myšlenka o jeho povaze, ale někdy je lepší myslet si to horší. Předejde se zklamání. Víc jsem neposlouchala a odešla jsem. Během cesty do další učebny jsem se s nikým nezapojovala do hovoru. Tak jako vždy. S prvními spolužáky jsem přišla až do učebny. Měla jsem možnost si pohodlně vybrat lavici, a tak jsem zamířila k druhé vpravo. Usadila jsem se, vyndala všechno potřebné na hodinu včetně zápisníku a mudlovského pera, tak jako vždy. Pak jsem opět zalovila v tašce a po zbytek přestávky jsem se začetla. V polední pauze jsem toho moc nestihla. Své okolí jsem opět přestala vnímat a věnovala mu jen poslední myšlenku - třeba si ke mně ani nikdo nesedne... |
| |||
Učebna E215 Reece, McG. Alec Rozmulva mezi profesorkou a Alecem mi přijde povědomá. Nepříjemně povědomá. Otočil jsem se k východu a na chvíli zamračil. |
| |||
E215Gabík, Reecík, Já a Kočičice, Pomlouvaný Snape"Ano, Paní profesorko...To hodlám udělat." Jen mě k tomu nenapadlo využít spolužáky... Dodal jsem v duchu, ale když se začal rozebírat Pan profesor Snape, zase jsem ustal ve svém úklidovém konání a potichu jsem se zasmál. |
| |||
V E215Alec, Gabriel, Reece Mlčky pana Shadea vyslechnu. Vzhledově i psychicky mi vždy připadal velice nedospělý, ale jeho odpovědi tomu někdy byly důkazem. ,,No lektvary a obrana proti černé magii jsou taky jedny zkoušející předměty v NKÚ. Nejspíš by ste se měl skutečně zaměřit na své nedostatky v předmětech a požádat spolužáky o doučování." Při zmínce o profesoru Snapeovi se zamračím. Má své vlastní praktiky vyučování, ale nikdy jsem neměla ráda výraz - je na mně zasedlý, nemá mě rád.. ,,Pan profesor Snape je výborný kantor a jsem si jistá, že pokud mu ukážete skutečnou snahu, dokáže ji ocenit." Zamračím se. ,,Do příští hodiny kouzlo dopilujte, budu ho po vás chtít." Připomenu mu. Skutečně se mu nevyplatí, pokud dostane T nebo H hned na začátku roku.. ,,Pro splnění zkoušek NKÚ je nutná známka Přijatelné. Myslete na to pane Shade." V ten moment se vedle nás objeví i pan Sheehan a Roux. Pozvednu obočí a oba si prohlédnu. Bylo od nich šlechetné, že spolužákovi chtěli pomoci. Jestliže to bylo z čisté dobroty srdce nebo z vypočítavosti to už mne nezajímá. Na jejich otázku kývnu hlavou. ,,Ale bez hůlek chlapci." Upozorním je a pak se vydám zpět za katedru, kde si začnu připravovat podklady pro další třídu. |
| |||
Z E215ky do N62ky na hodinu Základů vyvoláváníRegina, Barbara, bábrle a ostatní.. Regina přestala ječet a zvládla se v rámci svých možností uklidnit. Jakmile byla čistá, tak mám dojem, že mi trošku více potichu poděkovala. Byla zmatená a není se, co divit. Řekla přesně to, co jsem si myslel. Nebyla schopná vnímat nic jiného, než zdroj jejího šoku. "Alec pokazil kouzlo ve velkém stylu a z toho se všude vzal ten sliz. Thomas se naštval nebo co a připletli se do toho i jiní." Vysvětlil jsem Regině zatímco jsem se čistil a ona se asi rozhodla, že se dojde upravit na toalety. Věnovala mi pohled, kterým dle mého nebyl vůbec zapotřebí. Chápal jsem to. Každý se něčeho bojíme. A spolu s Eričinou fackou si to vyžádalo moji pozornost více, než původní situace. Ještě jsem Reginu pozoroval, jak se nemotorně vzdaluje a byl jsem připraven ji popřípadě podepřít. Nemyslím si, že by to však uvítala. Erika sice reagovala instinktivně a snažila se pomoci, ale vlepit jí? No.. nevím. Regina se mezitím vrátila a profesorka bábrle nás zavolala dovnitř. Následoval jsem profesorku a odpojil se u své lavice. Očistil jsem svoji lavici a posadil jsem se. "A to všechno vzešlo s proměňování brouků na kuličky." Zabrblal jsem směrem k Barbaře a protočil mírně očima. Bábrle nám jasně dala najevo, jak se zlobí a mám pocit, že si vychutnala to, jak nám oznamovala, že hodina nekončí. Nedivím se jí. Otočil jsem se ještě na odcházejícího Aleca a poté jsem se natočil pořádně dopředu. Bylo mi ho líto, ačkoliv si nemyslím, že by to mělo nějaký větší význam. Schoval jsem si kuličky do tašky. Poslouchal jsem poslední pokyny bábrle a chvilku jsem sledoval Barbaru. Doufal jsem, že bych od ní mohl něco pochytit. Kouzlo provedla dokonale. Vše to udělala volně a zaklínadlo provedla svým střídmým tónem. Její kufřík měl dokonce i speciální dekorace. Otočil jsem se ke své lavici. Konkrétně k obrazu dvou osob. Uchopil jsem správně hůlku a okopíroval jsem pohyby. "Loculus." Doufal jsem, aby byl alespoň trochu dobrý jako ten Barbařin. I kuličky přecijen dokázala přeměnit lépe. A jak jsem si na tohle vzpomněl, tak to nevyšlo dobře. Nevytvořil jsem žádného hybrida jako s kuličkama. Nevytvořl jsem nic. Ležel přede mnou furt ten stejný obraz. (3) Začal jsem si schovávat všechny věci, včetně hůlky. Naše kolej dostala nejméně bodů. Své výtvory si můžete nechat... opravdu? Rozhlédnul jsem se a vrátil se pohledem k obrazu. No a.. Popadnul jsem obraz a hrdě jsem odkráčel ke dveřím. Ještě jsem si stihnul všimnout hloučku, který se rozhodl pomoci Alecovi. Neotálel jsem a rovnou jsem šel k další učebně. Po cestě jsem si všimnul Kayly a Nicolase. Nevím, co všechno se od rána stalo, ale snad jí zbytečně jen nepoplete hlavu a pak se na ni nevykašle. To by mne možná i naštvalo. Ráno se na něj ještě nenápadně dívala a teď? Uvidíme, jak se to vyvine. Nevěnuji tomu již pro teď větší pozornost a dojdu před další učebnu. Opřel jsem se o stěnu, v ruce jsem svíral obraz a přemýšlel jsem. Dnešek bych měl asi věnovat studiu a tréninku.. pff.. Byl jsem stále a asi i zbytečně rozhořčen svým neúspěchem. |
| |||
cesta do N62 KaylaKdyž mi řekla, že se jí také líbím, ani trochu mě to nepřekvapilo. přeci jen ona začala koukat po mě jako první. Znovu se ale začala stydět poté, co to řekla. možná mi ani nevěří. Pohled upírala k zemi a byla v tu chvíli opět hodně roztomilá. Asi to zkusím znovu, jestli bude mít stejnou reakci, jako předtím na chodbě, když utekla na záchod. hmm to bylo celkem vtipné. Usmál jsem se na ní, i když to s odvráceným pohledem nemohla vidět. Stejně jako předtím jsem jí jedným prstem pod bradou zvedl hlavu a věnoval jí delší a něžnější polibek, než ten první. Také jsem se trošku začervenal. Co to se mnou je ? ... Tak jo Nicku, vzpamatuj se, musíš na hodinu. Vyhuboval jsem si v hlavě a uklidnil se. "No, měli by jsme jít ne ?" navrhl jsem a počkal na reakci. Neuteče ? |
| |||
Hodina přeměňování (E215) -----> přestávkavelectěná profesorka McGonagallová, Tommy, Alec, Wolf, Richard, Regina, Nicolas, Gabriel, Isaac, ... ( Jop, už se mi to nechce psát :D )Míříc hůlkou na Thomase, pod náporem hněvu a napětí, mne odzbrojí profesorka. Nějak se nebráním, a spokojen s uklidněním situace sleduji hůlku vzdalující, a následně přistávající na katedře. Sleduji Thomase, s tím jeho povýšeným, pohrdavým a zákeřným pohledem, jako by si snad myslel že mě nějak dopálil. Teprve teď si uvědomím že celou dobu tu pištěla Regina. Ten vysoký a pronikající tón, který byl naštěstí brzy utlumen Isaacem. Na napomenutí profesorky spokojeně přikývnu, a usadím se za svůj psací stůl. Když jsem si všiml jak Thomas odstrčil Romaina, přišli mi docela roztomilí. Svým způsobem je mi Thomase trochu líto, nevím co to mělo znamenat... a dost by mě to zajímalo. Nejraději bych s ním teď hned šel za dveře a tam si to s ním vyříkal. Nerad jsem s lidmi v rozporu, i když vím že to je někdy nevyhnutelné. Když jsem se rozhlédl po třídě, všiml jsem si Richardova a Wolfova vyčítajícího pohledu, a to jsem si teprve uvědomil že jsem v průšvihu. Úplně to vidím. Budou mi promlouvat do suše, s kecy jako: ,, Wille,.. máme tě rádi. Ale nezapomínej že máš i své povinnosti. Co by na to řekli rodiče. A co hůř,.. co by na to řekla tvá tetička ? Té by se to rozhodně nelíbilo. '' Při myšlence že by se o tom dověděla teta, jen jsem polkl a pousmál se. To by se mi vážně nelíbilo. Debilní Thomas. Debilní Alec. Debilní Will. Nebýt těchto lidí jsem v pohodě. Počkat já jsem Will. Ale rozhodně jsem se tak nechoval. Jsem rád že nám profesorka nestrhla body. Když Thomas kráčí tak zdánlivě pomalým krokem ke katedře aby odevzdal hůlku mumlá si nějaké bláboly ( :D ), kterým nejde rozumět. Ale i tak,.. Nevzal si to Thomas moc osobně ? zeptám se sám sebe. Když profesorka uloží Alecovi trest,... trest ?.. je to vůbec trest ? svým způsobem je to jen náprava toho co sám napáchal. Mohla ho poslat alespoň do temného lesa. Ale to je jedno,.. cítím jak se mi do žil vrací ta krásná bezcitnost. Je příšerné mít o někoho starost, úplně vám zatemní mozek, zapomenete na ideály jež vám byly ukládány rodinou a okolím. A po tom co ta chvíle skončí, vzpamatujete se a litujete toho co jste právě udělali, třeba že to bylo správné, třebaže by si jednu ránu od Thomase Alec zasloužil. Jeden větší debil než druhý.... když mi profesorka pro mé obstojné chování hůlku vrátí, a popíše následující kouzlo, udivím se že má chuť v hodině ještě pokračovat. Nad obrazem mávnu hůlkou dle příkladu profesorky, a vyslovím zaklínadlo '' Loculus '' (59 %). Obraz se promění na,..... kufr ? hodně neobstojný kufr, sem tam díra, rozedraná látka, nebo to vyviklané držadlo ? vážně ?... tak takhle by to nešlo ---------------------------------------------------------- Hodina je ukončena 20 body pro Zmijozel. Krása. Řeknu si v duchu a pousměji se. Sbalím si všechny své věci a opatrně se vydám po seslizlé cestičce směrem ze třídy. Cestou vidím nějaký nepochopitelný románek mezi Nicolasem a Havraspárskou holkou. Všimnu si také pomoci jež projevili vůči Alecovi. Chvíli si pohrávám s myšlenkou taky pomoct, ale zavrhnu ji. Co to se sakra je ?.. svou dávku milosrdenství jsem si vyčerpal na hodně dlouho dopředu. Rychlým krokem vyrazím ze třídy. Na chodbě však zpomalím a lehkým krokem se vydávám před učebnu nastávající hodiny. |
| |||
Cestou do N62 Nicolas Nejdřív dlouho mlčel, což mě docela děsilo. Pak zničehonic zastavil, zatímco já stihla udělat ještě jeden krok a musela jsem se vrátit. Nejistě jsem se na něj podívala. A pak jsem zůstala s otevřenou pusou zírat, protože, upřímně řečeno, to bylo to úplně poslední, co jsem čekala. Navzdory tomu, co se dneska stalo. A to tě jako nenapadlo tohle mi říct předtím, než mě začneš líbat?? Na druhou stranu jsem nemohla uvěřit svému štěstí. Zčervenala jsem snad nejvíc za ten den a hejno motýlů v mém břiše zase začalo bláznivě poletovat. Na chvíli jsem trochu zapochybovala, jestli to vážně myslí vážně. Říct, nebo neříct? Nakonec jsem došla k závěru, že to risknu a řeknu mu pravdu. V nejhorším si to užiju jenom pár vteřin, pak ho zabiju a zbytek života strávím rozjímáním v Azkabanu... Tentokrát už jsem nechtěla utíkat, předtím mě zastihl dokonale nepřipravenou a rozhozenou. Po možná trochu moc dlouhé odmlce jsem ze sebe konečně dostala: "Ty mě taky." Ale neříkalo se mi to vůbec snadno. Bylo pro mě těžké jen tak odhodit vnitřní zábrany. V tu chvíli jsem byla hrozně zranitelná. Najednou jsem zase nebyla schopná se mu podívat do očí. |
| |||
Konec? |
doba vygenerování stránky: 0.86361908912659 sekund