| |||
Cestou do N62 S Harperkou :-*Šel jsem celkem pomalu, ale tak, abych stíhal další hodinu. Kayla mi položila hned tři otázky, ale v podstatě se ptala stále na to samé. Možná by bylo lepší, kdybych si to mohl déle promyslet, ale stejně bych určitě nedošel k jinému názoru, než že se mi tahle holka vážně líbí. Co jí na to mám odpovědět ? Chvíli jsem neodpovídal, ale pak už jsem vážně musel. zůstal jsem stát v půli chodby. hmm, o co mi vlastně jde... musím to nějak dobře formulovat. škoda, že mě nic zázračného nenapadá. Řeknu to tedy stručně a ve zkratce. "Líbíš se mi." no... mělo by to stačit. Snad zase neuteče. |
| |||
Cestou do N62 Nicolas Šli jsme spolu po chodbě a já nevěděla jak začít. To, že mě oslovil Harperová jsem raději přešla, protože o tom jsem teď mluvit nechtěla. Bohužel jsem ale nepřišla na nic lepšího, než vyhrknout: "Co to mělo znamenat? Nejdřív mě políbíš, a pak děláš jakoby nic. O co ti vlastně jde? Hraješ si se mnou?" Sevřela jsem ruce do pěstí a usilovně se snažila nebýt zase červená a nedat najevo, co doopravdy cítím. Chci na to vůbec znát odpověď? Možná jsem si to měla líp promyslet. |
| |||
E215 - Konec hodiny McGoggy, Reece, Alec Zbytek hodiny probíhal poklidně, i když jsem pořád klepal nohou a pokukoval po Choromozku, jestli se náhodou nerozhodne vyhodit to tu do povětří nebo spáchat vraždu v přímém přenosu. Nevím čeho je schopen, přestože nemá hůlku. Bylo mi celkem líto toho kluka, co vyhodil brouka do povětří. Měl těžkou hodinu a ještě tohle... Jo, na naší škole se to dělo pořád, ale nezvykl jsem si. Proto, když ostatní vyletěli ze třídy jako neřízené tornádo chaosu, šel jsem s nimi taky. Neměl bych tohle dělat. Nepomáhá to ničemu. Byl jsem rozpolcený. Konat dobré skutky není jednoduché, není to Yey! Ta chudinka potřebuje pomoct!" Minimálně se mnou to takhle není. A tak když začal mluvit ten Mrzimorský s profesorkou, bral jsem to jako znamení z hůry. |
| |||
Konec hodiny na E215 KaylaKdyž jsem zaslechl, kolik zmijozel dostal budů, byl jsem celkem rád, že se mi práce povedla. Teď by mě alespoň spolužáci nemuseli otravovat kvůli ztrátě bodů, z důvodu, že jsem se blbě omluvil. Hodina konečně skončila. Kuličky jsem vysypal do malé boční kapsy v batohu a zrovna, když jsem se chystal nabídnout Alecovi pomoc s číštěním třídy, oslovila mě Kayla. Ne že bych mu nějak vyloženě pomoct chtěl, ale ta myšlenka, že mě zachránil před kontrolou poznámek mě nutila mu pomoci. To už ale nepřipadalo v úvahu, protože si mě vyprosila slečna a to se odmítnout nedá. s povzdechem jsem si hodil batoh přes záda i se všemi pomůckami a kufr jsem podal Alecovi "díky. můžeš ten sliz narvat do tohohle." pak jsem se zvedl, kývl na Kaylu, ať jde se mnou. Vydal jsem se směrem ven ze třídy a rovnou na učebnu N62, kde je další hodina. Když už jsme byli venku ze třídy, zeptal jsem se jí "Tak o čem chceš mluvit Harperová?" Vypadalo to, že kdybych jí provokoval ještě víc, začala by mě ignorovat a to nechci. Vážně se mi líbí. |
| |||
Konec hodiny Minerva McGonagallová, Alec Shade, okrajově Romain Roux, Thomas Maxwell Hodina končí a já se rozhlížím, jak si kdo vedl. Mělo by mi nějak záležet na tom, že jsme opět dostali nejméně bodů, ale po těch letech je mi to už vlastně jedno. Někteří si vedli perfektně, jiní překvapivě špatně. |
| |||
E215 Ti ve třídě, Nicolas Otráveně jsem se zašklebila, když Zmijozel dostal nejvíc bodů. Že nás předehnal Nebelvír bych ještě zkousla, ale Zmijozel? Na druhou stranu jsem ale byla ráda, že hodina už skončila a já můžu vypadnout někam daleko od toho fialového hnusu. Trošičku mi začalo být líto Aleca, když jsem viděla jak zápasí se slizem a jakým způsobem se na něj McGonagallová dívá. Na druhou stranu - vybouchlo mu to? Vybouchlo. Svůj kufřík jsem na protest nechala ležet na lavici a začala si balit věci. Zatímco jsem si všechno srovnávala do tašky, přemýšlela jsem a možná jsem se u toho malinko mračila. Co mám dělat s tím Nicolasem? Šťourám se v tom skoro celý den, a na nic jsem nepřišla. Vlastně jsem ani přijít nemohla. Možná bych si s ním měla promluvit... Protože přemýšlet o tom nemá smysl, ne? Buď na něj můžu dál zírat, nebo zjistit, co to vlastně mělo znamenat. Ach jo, doufám, že to něco znamenalo... Ale pravděpodobně ne. Do háááááje. Musím si s ním promluvit. Třeba z toho něco bude... A nebo taky ne. Nejspíš se jenom ztrapním. Rozhodně se ztrapním. Zhluboka jsem se nadechla, přehodila si tašku přes rameno a rychle, abych si to zase nerozmyslela, jsem se otočila k Nicolasovi. "Potřebuju s tebou mluvit. Hned. Jestli by ti to nevadilo. Ale ne tady." |
| |||
Konec hodiny Thomas Maxwell, Alec Shade, Gabriel Allarie, Minerva McGonagallová Hodina končí. |
| |||
Konečně konec! "Studenti" 5. ročníku v E215 Hodina se tedy znovu ubírá tím správným - no, to je trochu nadnesené slovo, ale tím méně destrukčním směrem. Pan Shade poslušně odešel do úklidové místnosti pro pomůcky a pustil se do uklízení učebny. Jakmile dopíšu vše co potřebuju, znovu vstanu a rozejdu se třídou. |
doba vygenerování stránky: 0.92296695709229 sekund