| |||
E215 Právě jsem sahal po prázdném sešitu a otevíral stránky, kde bych měl mít zápisky, když v tom najednou se ozval výbuch. Jaká šťastná náhoda, že se Profesorka začala zajímat o problém ve třídě a zapomněla na mě. Otočil jsem se na tvůrce výbuchu a jen se na něj znechuceně podíval. Bylo celkem snadné zůstat v klidu s dosavadní láladou. Každopádně jsem byl tak špinavý, jako všichni v okolí několika metrů. A to znamená hodně. zamířil jsem hůlkou na sebe a pronesl 'Tergeo' a pomalu jsem ze sebe začal špínu čistit. Byla to práce jen na chvilku a i když se tu ostatní snažili o kdoví co, možná o pozornost, nebo o omluvy, akorát jsem se otočil ke Kayle a pronesl "jsi teda pěkně špinavá." Nakonec jsem jí pomohl s číštěním za pomoci kouzla 'Tergeo', protože takhle špinavá se mi opravdu nelíbila tolik, jak bych chtěl. Konečně se situace ve třídě zklidnila a dostali jsme další práci. Tohle kouzlo vypadá složitěji. Je tu ale výhoda, že rám obrazu i materiál kufříku zůstává zachován, což napomáhá k tomu, aby se kouzlo povedlo. Hodlal jsem se do toho pustit naplno, protože to vypadá, že by z toho mohly být i body navíc pro zmijozel. Hluboce jsem se nadechl a pokusil se o kouzlo 'Loculus' (98) na stole se z obrazu stal nádherný dřevěný kufřík, za který by se nestyděli ani ředitelé na ministerstvu. Spokojen se svou prací jsem se opřel o židli a pozoroval dění v hodině. |
| |||
Přeměňování/zvěromagie (E215) Thomas Maxwell, Alec Shade, William Raven, Gabriel Roux, Minerva McGonagallová Svírám Thomase v náručí a dívám se na ostatní. Se ztuhlými rameny vyčkávám, kdy mě odstrčí a prokleje bez ohledu na profesorku. Sotva ovládnu nutkání ho hladit po zádech. |
| |||
Přeměňování/zvěromagie (E215) Před hodinou nikdo konkrétní Zdá se, že můj štít proti všem funguje natolik, že nikoho nenapadlo si ke mně při obědě sedat. Rýpu se v jídle, které mi tentokrát vůbec nechutná, a ani sladkost na závěr nepomůže zlepšit mi náladu. Stačí mi se rozhlédnout kolem, pomyslet na to, co se dělo a potenciálně i dít bude, a zvedá se mi znovu tlak. Sevřu ruku v pěst a stisknu zuby. Při hodině Havraspár, Nebelvír, Mrzimor, Zmijozel Přicházím k učebně v závěsu mezi posledními. Vždycky zbyde místo vepředu. Usedám do první lavice před katedru, vyndám si pomůcky a pozoruji profesorku McGonagallovou v kočičí podobě. Dívám se na jednotlivé odstíny její srsti, na tmavší brýle, které jí zvěromagie přisoudila, a bezděky mě napadne, v co bych se asi proměnil já, kdybych měl ambice být zvěromágem. Tohle odvětví mě nikdy nepřitahovalo. |
| |||
E215 Hodina přeměňování ♠ Zmijozelští studenti ♥ Mrzimorští studenti ♣ Havraspárští studenti ♦ Nebelvírští studenti • Minerva McGonagallová Hodina započala a já se v poklidu věnoval svým studentským povinnostem. Po trochu té teorii, kterou již všichni musejí znát, 'A kdo si ji stále nepamatuje musí být nějaký zaostalý debil, který by neměl mít právo studovat magii.' Přišla také praxe. Dostalo se na mne trochu nervozity, že mé dílo nebude tak skvělé, jak bych si přál. Hned se mi však také uleví, když zjistím, že budu mít neuvěřitelných 10 pokusů. Pečlivě jsem si napsal provedení kouzla, výslovnost i samotný pohyb hůlkou. Poté už jsem se rozhodl věnovat praxi. Před kouzlením jsem si důkladně několikrát zopakoval výslovnost kouzla, dokud mi pěkně nesedělo na jazyku. Pokračoval jsem s druhou částí provedení kouzla. Mnohokrát jsem se snažil přizpůsobit pohyb rukou s hůlkou. Tak, snad se mi povede všech 10 kuliček. Chystal jsem se konečně začít... Jen kdyby mi něco nevrazilo do hlavy ve tvaru kuličky. 'Co to k sakru...?' Začal jsem si rukou hladit místo po ráně. 'Určitě mě zas štve ta ježibaba Sinestra...!!' Otočil jsem se, abych se po třídě podíval, kdo si tu hraje. Ani jsem se nemusel delší dobu rozhlížet. Bylo jasné, kdo se nenápadně krčí, aby nešel vidět. 'Ach... naše energetická dívenka, ta to nejspíš neudělala schválně.' Přestože profesorka McGonagallová chtěla, ať si pro ni dojde, měl jsem v plánu jít ji kuličku donést. Bohužel pozdě. Aspoň jsem se tedy na Eriku přátelský usmál, aby věděla, že mne to spíš pobavilo než naštvalo. Věnoval jsem se zpět svým broukům. „Pilae Irideo.“ pronesl jsem sebevědomým hlasem na první připravenou mandelinku. Silně jsem se nad prvním výtvorem žluté kuličky zamračil. „Jak ohavný odstín žluté. Vypadá jako moč.“ Další pokusy již nebyly takové marné, s každým dalším pokusem se mé kouzlo zlepšovalo, jak jinak. Kuličky jsem poskládal do dokonalého rovnostranného trojúhelníku v pořadí ohavné žluté, žluté, červené , dvou modrých, dvou zelených, modročervené, zelenožluté a duhové. Sem tam pohledem zkontroluji Reece, který sedí vedle mě, jak mu to jde a zda nemá problémy. 'Doufám, že se mu to pěkně povede. Mohlo by mu to zlepšit sebevědomí.' To co přišlo po tom, považuji za samotný dar z nebes. Nejen, že mne ten ohavný sliz od pana Shadea minula, neboť jsem na absolutně opačné straně místnosti, ale také způsobila chaos několika dalších panice propadlých chudáčků. „Och Wille...“ Trochu zklamaně jsem si pro sebe řekl, když jsem byl svědkem jeho chování. 'Nechápu, co se s ním děje...' Nebyl čas se tím teď zabývat. Určitě to stejně uviděl i Richard. Bleskově jsem vytáhl svůj šifrovaný zápisník a jako stroj si zapisoval chování všech těch zúčastněných toho hromadného zděšení kvůli hloupého cákance, kterého se dá lehce zbavit. 'Skoro bych je nazval idioty. Takto naštvat profesorku.' Po uklidnění situace nám znovu zadala další práci, tentokrát vytvořit kufr. Hm... začal jsem zkoumat samotné kouzlo. 'Jen jeden pokus... hm... to se mi nelíbí. První pokusy považuji pouze za předběžnou analýzu.' Připravil jsem tedy obraz vysokého muže, krčícího se za keřem. „Loculus.“(63%) Pronesl jsem s máchnutím hůlky bez předešlého procvičování. Výsledek taky tak vypadal. 'Odporné.' Pohlédl jsem na nedokončené dílo. Kufříku sem tam trčí rám, nemá zapínání a dokonce je na jedné straně je krásně vidět část obrazu. 'Odporné.' Pomyslím si znovu a raději se mu už nevšímám. |
| |||
Šílenci na E215 William, McGoggy, Romain a další! Vidíš? Nikdo. Nikdo se ti nedovede postavit. Musím uznat, že výjimečně nemyslím na blbosti. S úšklebkem a vesměs posměšným výrazem jsem hleděl na Williama. Nestál mi ani za to, abych zvedl hůlku. Nikdo z nich mi za to nestojí a ještě z toho bude mít problém. On, ne já. To je ta dokonalost celé situace. |
doba vygenerování stránky: 0.86899399757385 sekund