| |||
Parodie na přeměňování v E215 Naprostí idioti 5. ročníku Hodina pokračuje dále klidným tempem. Obcházím dál lavice se zastávkami u Gabriela a Romaina Rouxových. Kuličky mají a žádné zbytečné chyby nedělají, proto se přesunu dále k Maxwellovi, který se rozhodl v přeměňování nepokračovat. ,,Pokračujte Thomasi. Pokud chcete v mých hodinách pouze sedět a nepracovat, to jste mohl zůstat na pozorování." Přiměju ho znovu vzít hůlku a pokračovat v práci. (Na kouzlo si hodíte procentkou. Rozsah úspěchu najdete v diskuzi. Pokud se Thomas a William dostatečně uklidní, profesorka jim hůlky vrátí) |
| |||
Cesta do mého kabinetu Nikdo specifický Vyrazila jsem jako střela ze skleníku a byť jsem neběžela, šla jsem dost rychle. A kupodivu zamyšleně. Bylo toho hodně, co se muselo vymyslet. V první řadě, kde se to bude konat. V druhé řadě, co vše tam bude. V třetí řadě, jak rozeslat pozvánky. Vešla jsem do hradu, zvolnila krok a stále zamyšlená jsem zamířila ke schodům, směřujíc do svého kabinetu. Hm... velká hala by byla fajn, ale to neprojde. Možná komnata nejvyšší potřeby. Nebo nějaká větší třída. Asi ta komnata. Ta bude nejlepší a pomůže mi s přípravou, rejdí mi myšlenky hlavou, zatímco s lehkostí mě vlastní hopkám po schodech. Pozvánky. Určitě celý učitelský sbor. Jak je rozeslat a co na ně? A jo, vždyť mám ten papír z Indie. Stačí říci jména, složit do vlaštovky a on si příjemce sám najde. A co na ně? Hm, to vymyslím, zamířím k dalšímu schodišti. A náplň? No, to je jasný. Ale budu se muset zastavit v kuchyni, zazubím se a zastavím před dveřmi mého kabinetu. "Dobře, jdeme na to," rozjařeně vejdu dovnitř. |
| |||
Pryč z hodinyAcai Ani jsem nemusela nic říkat a učitelka hned věděla, že mi není nejlépe...to vypadám tak strašně? Pohlédla jsem na Acai, moji dobrou kamarádku, se kterou jsem si tento rok ještě moc nepopovídala. Zastyděla jsem se. Co jsem to za kamarádku? Už Dan mi řekl, že nejsem dobrá kamarádka, když jim s Kenjim nedokážu ani říct, co mě trápí, nebo tak. Acaijsem si ani nevšimla. Nebylo by prostě lepší, kdybych neměla žádné kamarády? Určitě bylo, nemohla bych se k nikomu chovat tak hrozně, jak se chovám k mým součastným kamarádům, nikomu bych nemohla ublížit a bylo by všechno v pohodě...ale na druhou stranu, s kým bych se dělila o zážitky s jednorožci? Koho bych párovala? Zase myslím jenom na sebe. Už jsem si zbalila věci. Teď se ještě dopotácet se ze třídy... Držela jsem se Acai a dovrávorala jsem ke dveřím. Acai je zavřela a posadila se se mnou na nejbližší lavičku. "Díky" Zašeptala jsem a rukávem jsem si otřela potem orosené čelo. "Na ošetřovnu fakt nechci" zadívala jsem se na Acai a malinko se usmála |
doba vygenerování stránky: 0.79966878890991 sekund