| |||
Náhlý nápad Z Astronomické věže do skleníku Rosalie a Ettariel, plus ti, co mne potkají Stála jsem tak v učebně astronomie, dívala se z okna a užívala si ten výhled. Ráda jsem sem chodila. Když byla možnost. A jak jsem tak koukala ven, pohled mi zabloudil kamsi... no dobře, ke skleníkům. Pak jsem si uvědomila jednu věc. "No nekecej..." plácla jsem se do čela, otočila se na podpatku a jako velká voda jsem se vyvalila ze třídy na chodbu. Školou jsem doslova prolétla, nikoho jsem nevnímala, nikoho nezdravila, prostě jsem cíleně mířila ven. Sotva jsem vyšla z hradu, rozběhla jsem se ke skleníkům. Šla jsem najisto, věděla jsem, kde sestra bude. Zamířila jsem proto hned do skleníku, kde jsem jí tušila. Ne, že bych šla pomalu... já vyloženě utíkala. Zastavila jsem se až pár metrů před skleníkem, chvilku jsem počkala, abych se vydýchala a teprve pak jsem, s vervou mě vlastní, otevřela dveře a bez ohledu na to, kdo vše tam byl jsem zakřičela: "SÉGRA, CO SI SAKRA MYSLÍŠ? Před pěti dny jsme měly narozeniny a ty ani bůů? TO SI ZE MĚ SNAD DĚLÁŠ SRANDU NE?" Zhluboka dýchám, hruď se mi dme jako koni, co právě doběhl velkou pardubickou. "Jestli myslíš, že se tomu vyhneš, tak zapomeň. Sedm let jsme neměli možnost slavit... máme co dohánět, sis," provokativně a trochu ďábelsky na ní mrknu. |
| |||
E215 třída, McGonagallová Moje odpověď byla zřejmě v pořádku, ale Romain mě dopnil. Povzdechla jsem si. Tohle jsem taky měla vědět. Izabell se na mě ale usmála a to mi zase zvedlo náladu, tak jsem se usmála zpátky. Napsala jsem si další poznámky a opsala si vzoreček. McGonagallová pak obcházela třídu a když se zastavila u nás, nenápadně jsem po Nicolasovi zašilhala. Naštěstí si nevšiml. Přesunula jsem pozornost ke skleničce s brouky, která se mi objevila na lavici. Jak se teď mám na něco soustředit? Zkusila jsem přeměnit prvního brouka, ale povedl si mi jen takový zakulacený lesklý kamínek, který kuličku připomínal jen vzdáleně a lehce se chvěl. Navíc měl ošklivou modrou barvu s nádechem do šeda. Takhle to nepůjde. Zavřela jsem oči a snažila se nemyslet na nic. Docela dlouho, ale snad si toho nikdo nevšiml. Snažila jsem se zklidnit dýchání a vyčistit si hlavu, zapomenout na Nicolase jenom kousek ode mne. Nakonec, se mi to docela podařilo, hlavu jsem měla úplně prázdnou, takže jsem se mohla úplně zaměřit na brouky. Všechny moje další kuličky byly v různých odstínech modré, krásně kulaté a lesklé, s rozpustilými vzory v tmavě modrých odstínech. Ovšem až na tu poslední. Ta byla tmavě zelená a snad ještě hezčí než ty ostatní, měla zvláštní hloubku. Zálibně jsem si ji prohlížela, ale stačila chvilka nepozornosti a upadla mi. Vrhla jsem se za ní, ale mezitím se mi stačila odkutálet k Nicolasově židli. No do háje... |
| |||
Ve své chýši Remus LupinPřed chvílí jsem se vrátil do svý chatrče a zrovna jsem si dával vařit vodu na čaj, když někdo zaklepal na dveře... Kdy jindy, než ve chvíli, co jsem si sedal do křesla. kdo může co chtít takhle po vobědě? Začal jsem pomalu vstávat, ale trvalo to dlouho, tak jsem radši zařval "Hnedka sem tam. Chviličku!" Když už jsem se konečně z křesla zvednul a došel ke dveřím, chtěl jsem je otevřít, ale nastal problém. "sakra, kde mám klíče?" prošmejdil jsem všechny kapsy v kabátu, ale nikde nebyly. "ještě chviličku" Když jsem hrábl pod kapesník, pro někoho by to byl spíše ručník, nahmatal jsem malý klíček. "Ha! tady je mrška. jo, otevřít." Odemkl jsem a se skřípáním buď dveří, nebo mých kloubů, jsem je otevřel. Ne ty klouby, ale dveře. Rozhlédl jsem se, ale nikoho jsem neviděl. Jakmile jsem se ale podíval dolů, zahlédl jsem profesora Lupina. Zajímavé. Moc často návštěvy nemám, ale Lupin je tu úplně poprvé. "Zdravíčko Remusi, co vás sem přivádí? Dáte si čaj?" Pozvu ho dovnitř a nabídnu mu místo na sezení. |
| |||
Kolej a hodina přeměňování ----> (E215)3. září, odpoledneVšichni ve třídě + profesorka McGonagallováPo studiu mudlů mi v hlavě zůstala nejen vzpomínka na oděv profesorky Violet, ale i ta ,, rada '' od Richarda. Možná že má pravdu. Asi bych se měl opravdu v první řadě věnovat rodovým záležitostem, a až pak těm svým. Vzpomněl jsem si na Alexino podivné chování, a trochu se pousmál. Sešel jsem po schodech na chodbu kde byly dveře do hlavní síně, kde zrovna většina spolužáku zřejmě obědvala. Ale já jsem pokračoval dále, směrem na svou kolej. Když jsem vešel do pokoje jen jsem si narychlo vyměnil učebnice a sešity, a vzal nové pergameny, lahvičku s inkoustem, a pouzdro na násadky na psací brk. Z pokoje jsem vyšel mírným krokem směrem do knihovny. Minul jsem jídelnu, a pokračoval dále. Hlad mě netrápil, spíše jsem se chtěl jít porozhlédnou v knihovně. Jakmile jsem prošel dveřmi, zamířil jsem k oddělení s omezeným přístupem, načež jsem si uvědomil že vlastně potřebuji povolení. '' No nic '' řekl jsem si potichu a pomalu zamířil k učebně E215 kde měla být hodina přeměňovaní. ------------------------------------ Po snaze vyprostit se ze zajetí snad nikdy nekončící spleti chodeb jsem se konečně kdovíjakým způsobem dostal před učebnu E215. Naštěstí jsem nepřišel pozdě, a tak jsem vešel a usadil se do lavice před Nicolase. Cestou jsem pokynem hlavy pozdravil Richarda, Wolfa a Alex. Na lavici jsem si urovnal sešity, učebnice, kádinku s inkoustem a brk s násadkou z ryzího zlata. Pak už jsem se jen uvelebil na židli a vyčkával co se bude dít. Jakmile hodina začne, sleduji profesorku jež právě zabavuje Richardův výtvor. Je to nespravedlivé ? Já nevím... Poslední dobou se mi kladné a záporné pocity nějak míchají dohromady... Tedy ne že by na tom nějak záleželo. Když profesorka začne o pozdních příjezdech některých z nás, protočím oči. Přeci nemůžu za to že na programu byly důležitější věci než je zahájení školního roku. Při zmínce o nových žácích, si je oba patřičně změřím pohledem a odhadnu jejich schopnosti. V Kruvalu se vyučuje přísně a tvrdě, možná by mohl být užitečný. A nad slečnou z krásnohůlek se ani nepozastavuji. Půvab a krása není tím, čím by se dalo dosáhnou síly a moci. Když profesorka začne mluvit o něčem co je zřejmě docela důležité, začnu si to zapisovat. To že Nicolas profesorce odpoví naprosto stupidní a smysl postrádající odpovědí by bylo ještě únosné, ale když nám profesorka strhne 15 bodů, nevím koho z těch dvou bych raději viděl ležícího na ošetřovně. Vzorec si pečlivě zapíšu a s pobavením sleduji když profesorka dává Nicolasovi učebnici. Hůlkou jsem do vzduchu vyzdvihl prvního z deseti brouků a následně jej položil na lavici. Namířil jsem na mandelinku hůlku a mrštně jí švihl vpravo a pak jemně,ale přesto rychle, zpět na brouka, při čemž jsem zřetelně pronesl '' Pilae Irideo.". Mandelinka začala nabírat oblých tvarů, až se nakonec celá změnil v sytě zelenou kuličku. Tak to pokračovalo i se zbylými devíti brouky. Zbylých devět mandelinek se taktéž přeměnilo na tmavě zelené kuličky. Ne že by na tom záleželo. Má mysl se ubírala jinam. Málokdo by chtěl vědět co se mi v ní honilo za myšlenky. Občas jsem myslel na to co si počnu až skončí hodina. Pak by jste tam asi našli slova jako ,, vyhudruj,.. pelikán,.. koláč. '' Doteď jsem mlčel, a na tom se nic nezměnilo. Jakmile přede mnou na lavici leželo deset tmavě zelených kuliček, spokojeně jsem se opět uchýlil do svých myšlenek. |
| |||
Přeměňování - nová, poněkud barevná výzva Nikdo konkrétní Stržené body mě zrovna dvakrát nepotěšily. Jak těžké je bude zase získat zpátky... Povzdechla jsem si a přetočila jsem stránku v učebnici. Mezitím se Havraspárští chopili odpovědi na otázku. Kayla odpověděla hezky po svém, ale Romain odrecitoval definici z učebnice. No fuj. Nesnášela jsem učení se definic nazpaměť, nedokázala jsem se našprtat slovo od slova tak, jak je to přede mnou psáno. Krátce jsem se ušklíbla, ale jinak jsem se snažila zachovat obličej bez emocí. Led ve tváři a oheň v očích. Podepřela jsem si bradu pravou rukou a trpělivě jsem čekala na to, co se bude dít dál. Snad dnes budeme dělat něco alespoň trochu zábavného. Trochu mě vylekalo, když se přede mnou objevila sklenice s brouky, ale nejspíš jsem to měla čekat. Napřímila jsem se ve své židli a vyslechla jsem si dnešní úlohu. 10 kuliček různých barev - to bude zábavné. V hlavě se mi promítla celá duha. Nejspíš se zrovna u mě objeví asi i některé ne tolik obvyklé barvy. Nicméně to bude ta nejjednodušší část. Ta horší bude sebrat nějaké to soustředění, aby se všechno povedlo, jak má. Což asi moc nepůjde, ale tak co. Budu se muset snažit. Nějak. Zase. Chvíli jsem počkala, než jsem začala s přeměnami i já. Koukala jsem se na ty nádherně různobarevné broučky a skoro mi bylo líto, že většinu z nich o ty barvy připravím a dám jim jen jedinou. Tohle mě velice uhodilo a skoro i přimělo tenhle úkol nesplnit, jenže má racionální část mozku nastoupila včas. Navíc se ve mně ozvala i soutěživá část, když mě Isaac vyzval, abych jeho úspěch trumfla. "Pilae Irideo," vyslovila jsem tichým, ale pevným hlasem. První z broučků se proměnil v dokonalou cihlově červenou kuličku. Lehce jsem se pousmála nad svým prvním pokusem, dost úspěšným. Cítila jsem se poněkud lépe než dosud, takže se mi podařilo vytvořit ještě dalších osm dobrých kuliček v různých odstínech - tři zelené (jedna byla spíše do modra, druhá světlá a třetí listově zelená), jednu světle modrou, jednu dvoubarevnou (červeno-zlatá), dvě žluté, a dokonce jednu duhovou (jééééj). A tady se samozřejmě, jako vždy, něco pokazilo. Byla jsem se svou dosavadní prací tolik spokojená, že jsem ztratila soustředění a trochu jsem povolila stisk hůlky. Poslední brouček zůstal nedokonalý, s krovkami. Získal nádhernou tmavě modrou, ale prostě... ne. Nedotáhla jsem to dokonce. Opravdu, to musím všechno vždycky takhle pokonit? Úplně ve finiši, když už je skoro všechno hotovo? Ale to bych to asi nebyla já, kdyby se něco nepokazilo. Ale aspoň jsem udělala jednu duhovou kuličku. Vzala jsem ji do ruky a chvíli jsem si ji prohlížela. Poté jsem se obrátila na Isaaca a usmála jsem se na něj. "Asi jsem tě trumfla," řekla jsem a ukázala jsem mu svou duhovku. |
| |||
|
| |||
Učebna E215 Všichni přítomní Mlčky na Coraline pohlédnu. ,,Dobře, tak pojď." Pomůžu ji na nohy a celou cestu do třídy jsem raději v její bezprostřední blízkosti, kdyby se něco stalo. Posadím se s Kenjim do lavic vedle sebe a starostlivě Cor sleduji. Věnuji nepřátelský pohled do zad Wolframa. Nejraději bych mu ten hloupý obličej rozbil teď hned. Ale tohle musí jít stranou. Jakmile se McGonagallka promění a začne hodinu, začnu předstírám, že si píšu zápisky. Přitom stále dokola píšu své jméno. Nemohu přestat myslet na to, co nám Cor o přestávce řekla. Tiše poslouchám profesorky výklad a odpovědi spolužáků. To málo, co jsem pochytil jsem si skutečně zapsal, jinak jsem nad tím moc nepřemýšlel. Otočím se na Nicolase, který má nejspíš v plánu si s profesorkou dělat zlou krev. Nejsem si úplně jist, jestli zrovna u McGonagallové je to dobrý nápad. Nekázeň netolerovala a bohužel pro nás - nikomu nenadržovala. Nemohu si nevšimnout jak Erika stále pokukuje po někom vepředu. Přimhouřím oči a začnu vše bedlivěji sledovat. Snad taky ne Wolfram?! Očividně nejsem jediný, kdo si jejího pošilhávání všiml a učitelka ji vyvolala. Pak konečně zahájí hodinu praxe a my se můžeme pustit do práce. Nadšeně se podívám na sklenici plnou mandelinek a začnu je vyskládávat na stůl. Jednu vezmu do ruky a chvíli ji nechávám pobíhat po ruce. Pak se nenápadně otočím ke Kenjimu a syknu na něj. ,,Hej! Kenji!" Jakmile se na mě otočí - mandelinku po něm hodím. Pobaveně se rozchechtám, když vidím, jak chudák zmatený brouk skončil na Kenjiho klíně. Chvíli si dál s brouky hraju a pak se konečně rozhodnu začít kouzlit. Vytáhnu hůlku švihnu doprava a promluvím ,,Pilae Irideo." A brouček se co? Nepromění. Chvíli na něj nechápavě civím. ,,Ty hmyze!" Naštvu se a zkusím to ještě jednou. Tentokrát se mandelinka promění v červenou kuličku. Není však dokonale kulatá, nýbrž nahoře se rýsují krovky. Další pokus je s tykadlama. Skoro mi příjde, že kulička s tykadly je mnohem hezčí, než ta normální. Při dalším pokusu mi však brouček ze stolu spadne a když odsouvám židli, abych ho chytil... No.. Ehm. Absolutně nechápu, jak se mohl pod tu nohu židle připlést.. Zblednu a vzhlédnu k profesorce, zdali to viděla. Rychle začnu dělat jakože nic a jakože 9 broučků jsem měl už od začátku a že ten rozmazaný sliz pode mnou není ode mě. Pilae Irideo! Ve finální fázi jsem měl 6 bezchybných kuliček a 3 kuličky s nějakými hmyzími částmi. Co dodat. |
doba vygenerování stránky: 0.81995582580566 sekund