| |||
Přeměňování v učebně E215 Nicolas a ostatní ve třídě Poté co spolužáci vyslovili své definice, které chtěla paní profesorka slyšet, jsme se mohli přesunout dále k výuce. Přeměňování mě baví a celkově kouzlení je skvělá věc. Občas si říkám, že kdyby se dostalo do špatných rukou třeba mezi ty, co neumí kouzlit, byl by to asi hodně velký problém. Když si vezmu, kolik toho dokázali vymyslet, aniž by na to potřebovali sebemenší kouzlo. Noh, ale radši nad tím nebudu přemýšlet. Koukám, že Robert nebude mít asi nejlepší den. Všimnu si svého spolužáka, který dostal za úkol přeměnit sirku ve špendlík. Co že to před tím říkala? Kouzlo zmizení? Několikrát jsem ho už zkoušela tady v lesích. Nikdy se mi to nepovedlo. A nutno dodat, že je to kouzlo, které si sebou občas nese hodně špatné následky. V tomhle musím souhlasit pravdu, že pan profesor Snape je na tohle vážně expert. Ale mě se to určitě taky povede!! *Zakřiví se mi ústa a na tváři se objeví šibalský záměr*. Po mém sáhodlouhém zamýšlení, se objeví u mé lavice paní profesorka. Jak jinak. Opět kárá spolužáka Nicolase. On se asi nikdy nepoučí že?! A dnes k tomu všemu nemá ani učebnici. *Začnu nechápavě kroutit hlavou*. Pak se ale zarazím. McGonagallová zkopčila mou učebnici a druhou půlku dala jemu?! Fájn.. Nejradši bych proměnila jeho na kuličku! A vsadím se, že tahle by byla jasně zelená! Otočím se směrem na Nicolase, aby viděl, že jsem naštvaná. Potom se ale neudržím. ,,Doufám, že příště už tu učebnici budeš mít.“ Mírně zašeptám a pak se uklidním a vyloudím ze sebe jeden ze svých super přetvařovacích úsměvů. Tohle mi nikdy nešlo. Ale musím říct, že tyhle úsměvy mi jdou pořád líp, než mé pokusy o ironii a vtipy celkově, kterým se směji vždycky jen já, protože tomu nikdo nerozumí. ,,Nohh... "obrátím se na svůj stůl s deseti mandelinkami. ,,Tak fajn!" Vytáhla jsem si svou hůlku. ,,Ahh holka ty už si toho se mnou zažila!“ Řeknu si při pohledu na hůlku a usměji se. Takže jdeme na to. Vytáhla jsem jednu mandelinku a položila ji před sebe na stůl. Upřímně nerada přeměňuji živé tvory na něco neživého, přijde mi to dost drastické. A hlavně mi je těch zvířátek hrozně líto. Nu což. Nebudu se tím radši moc zabývat. Zvedla jsem hůlku zhruba do výšky svých prsou, začala se soustředit na broučka. Pak jsem malým, ale rázným tahem švihla rukou doprava a vyslovila ,,Pilae Irideo“. Mandelinka byla v tu ránu proměněna na zelenkavou kuličku. Jaká náhoda! Dojde mi. Ještě před chvilkou jsem chtěla udělat zelenou kouli z něho. Zamyšleným výrazem se upřu na Nicolase. No nic, jsem ráda, že se mi to povedlo, ale nebudu se moc radovat. Když vidím, jak se tu většina trápí, akorát by se mohli naštvat. Jediná moje výhoda je, že sedím vzadu a tak mě nikdo nevidí. Stejně si ale počkám chvilku a pak přeměním i ty ostatní. |
| |||
Hodina PřeměňováníDáda, Kenj, prof. McGonagallová, ti ve třídě Vstala jsem, sice celá ospalá, ale myšlenka na to, jak přeměním myš na jednorožce, byla velmi motivační. Bylo zvláštní, že jsem byla ospalá, v noci jsem spala normálně… ale což, hlavně, že jsem tady a budu přeměňovat jednorožce! Ale co když se mi to nepodaří? Co když tu myš úplně zmrzačím? „To se vydaří, neboj“ Tiše jsem si špitla, abych se ujistila, že neudělám z té myši místo jednorožce krokodýla. Hrozná představa… Do hodiny jsem se dostala jako jedna z posledních, myslím, že poslední. Jediné volné místo bylo u katedry, tak jsem se tam posadila. Myslela jsem si, že bude čas si trochu odpočinout, ale hned, jak jsem se posadila, s bouchnutím se zavřely dveře a kočka, která byla do teď usazena na katedře, vyskočila a dopadla jako profesorka McGonagallová. Mám halucinace? Co dal Daniel do toho pití? Otočila jsem se na Dana a podezřívavě jsem si ho změřila, pak jsem se znovu otočila na profesorku. Ta se začala ptát, kdo chybí. Bylo mi horko. Ucítila jsem pramínek potu, který mi stékal po čele. Soustředila jsem se na něj. Byl to podobný pocit, když mi po hlavě stékal sliz ze slimáka, ale tentokrát to nebyl sliz a potu nebylo tak moc. Jak se pot dostal až k obočí, rukávem jsem si to utřela. Podívala jsem se po třídě, jestli neuvidím, jak je ostatním taky horko. Bylo tu nejen horko, ale i vydýcháno. Hodina pokračovala. Nevnímala jsem nic, co nikdo říkal, ale připadalo mi to, jako kdyby se to všechno hrozně pomalu táhlo. Položila jsem si hlavu na lavici, abych se zchladila. Nakonec jsem sebrala tu odvahu se přihlásit. Snad si mě všimne… Potřebuji nutně na vzduch, tady je hrozné horko. |
doba vygenerování stránky: 1.3691890239716 sekund