| |||
CHODBA A ZAČÁTEK HODINYBecca,všichni okoloSedím na té zemi a když mi Nicolas řekl, že jsme příbuzní pozvednu obočí a chtěla jsem něco říct, ale Becca byla velmi rychlá. Jen sem se na něj usmála a koukala, jak se vzdaluje. Divám se na něj a přemýšlím, kdy naposledy jsem ho viděla a nějak si nemůžu vybavit, ale tím se budu zabívat, až potom. Zavrtím hlavou a usměju se na ní. Pomalu se začnu zvedat, protože za chvíli bude začátek hodiny a nechtěla bych přijít pozdě, to by se moc nehodilo. Ona velmi starostlivá to je fajn, ale krom zaprášení a podobně jsem v pohodě a tím jsem jí taky ujistila. Šly jsme pomalu do třídy a jakmile jsem tam vešla podívala jsem se kolem kdo tam je ve směs tam nikdo není koho bych znala, krom Romain a Gabriel. Usmála jsem se na ně, ale sama sem viděla, že je něco mezi něma špatně, ale nejsem schopná to zpravit to musí oni. Byla jsem z toho trochu smutná a šla jsem si sednout. Zahlédla jsem tam jednoho kluka Dlouhovlasatý kluk predtim jsem si ho nevšimla, ale co už. Je tu hodně lidi snad je časem poznám a nebudu mít s nimi nějaké problemy, jako na předchozí škole. Zasedla jsem do lavice a vytahla z tašky potřebné pomucky.Na svem bloku mam nakreslene toto a pak dalsi pod nimi. Jakmile si to všechno vytáhnu začnu si zase kreslit. |
| |||
E215 Romain Roux, Nicolas Ten očividně zmijozelský si stoupl mezi mě a bratra. Se zamračeným pohledem ho pozoruji. "Vypadá že je v pořádku?" Neudržím se, na tohle je mi moc psychicky špatně. Obrátil jsem oči v sloup a prohrábl si vlasy. Bez dalších slov jsem zaplul do učebny, kde jsem se zhroutil na první volnou židli. Ani nevím jak se mi na stole octli učebnice a tužky. Prostě nějak. Ani jak se mi do ruky dostal náhrdelník. S pohledem zabodnutým do stěny a nepřítomným výrazem ho protáčím v prstech. |
| |||
|
| |||
Přeměňování/zvěromagie (E215) Před hodinou Gabriel Roux, Nicolas Hook Dívám se, jak mě Gabriel pouští, a odchytává prvního, kdo kolem nás projde. Je to horší, než kdyby mi jednu vrazil přímo. Pak mi poklepe na rameno Nicolas a já se na něj jen nevěřícně zadívám. Pohlédnu si na ruce, promnu si bříška prstů a vjede do mě vlna znechucení. Při hodině Richard Cornigrum Když procházím kolem Richardovy lavice, vsunu mu na ni malý složený pergamen se vzkazem. Aniž bych si ho dál jakkoli všiml, usadím se do lavice před něj, kde si vytáhnu Přeměňování pro středně pokročilé a hůlku. |
| |||
První příspěvek a E215 spolužáctvo Rodiče jsem poslední týden prázdnin neviděl, jako by na tom bylo něco divného. Vždycky to tak bylo a bude a já asi nebudu jiný. Všechno má své místo, co nemá si ho musí najít. Do Bradavic jsem se těšil, další krok na mé cestě, dojet tam, být jeden z nejlepších. Kruček po krůčku, prostě běžné věci. Ve Škole bylo všechno tak jako když jsem ji opouštěl. Trocha mezikolejní nevraživosti, několik otravných spolužáků, několik příčetnějších spolužáků, takový s kterými prohodíte sotva dvě slova ročně … Prostě třída. Připouštím, možná jsem to neměl tolik přehánět se čtením do brzkých ranních hodin, mám pak tendence být trochu ospalí. Kdo by se taky na studii mudlů probouzel? Je pravda, že jsem měl oči určitě otevřené, alespoň trochu. Další hodina byla o něco lepší, oběd mě dostal trochu do formy, a pak už následoval jeden z mých skutečně oblíbených předmětů. Mám rád věci, ve kterých jsem dobrý, mám je hodně rád. Stejně jako bych byl rád, kdyby měl místo vpředu, ale nemůžu chtít všechno. Usadil jsem se na své místo za Nicolase a povytahoval si věci, a pak už jen upřeně pozoroval Kočku na katedře. |
| |||
E215 spolužiaci Vleziem do triedy medzi prvými a najskôr mám plán vydať sa dozadu, ale potom sa nečakane zvrtnem a zasadnem do druhej lavice. Mám chuť niečo rozbiť. Alebo niekoho. A čarovanie mi vždy pomáha trochu vypustiť paru, a na tejto hodine sa bohuvďaka takmer vždy čaruje. A dajú mi tu všetci z vedľajších lavíc pokoj, lebo vpredu sedia väčšinou iba šprti. Sláva. Nemala som chuť sa s niekým baviť, aj keď v dobrej nálade som bola schopná otravovať všetkých naokolo, len aby sa so mnou rozprávali. Čo už. Vytiahnem knihu a s hlasným žuchnutím ju pustím na lavicu, prútik chytím do ruky netrpezlivo si jeho končekom začnem klepkať po hánkach druhej ruky, položenej na lavici. Očami nájdem mačku sediacu vpredu a skáčem načierno orámovaným pohľadom z nej na tabuľu, čakajúc, či sa premení na profesorku, alebo sa rovno zjavia nejaké pokyny. |
| |||
Na oběd a rovnou na další hodinu v E215ce Profesorka, Ianto Williams, míca a ostatníZbytek hodiny jsem se snažil už být pasivnější, abych nenaplácal nějaké blbosti o tom, o čem tolik nevím. Většinou znám spíše mudlovskou stranu věci, než tu kouzelnickou. Profesorka hodinu ukončila s rozdělením bodů a také oznámila, že je i jiná možnost, než chodit na hodiny. Nad tou jsem však ani nepřemýšlel, rád si na hodiny zajdu a budu poslouchat. Naškrábal jsem si do sešitu pár beztak celkem bezvýznamných poznámek a zavřel jsem ho. Věci jsem si nahrnul do tašky a tu jsem si hodil přes rameno. Těch pár rychlých poznámek mne asi zdrželo, protože ostatní byly většinou rychlejší. Kývnul jsem na Ianta na znamení, že jdu na oběd a opustil jsem třídu. Asi bych šel na oběd spolu s Iantem, jsem na jeho společnost, vzhledem ke společné koleji, zvyklý. Dnes jsem však ihned odešel a cestou jsem si pobrukoval nějakou mudlovskou písničku. Dofáral jsem si to do hlavní síně a posadil jsem se k mrzimorskému stolu. Na talíř jsem si hodil nějakou zeleninu, dneska jsem neměl chuť na něco těžkého. Tiše jsem chroupal a přemýšlel, co budu dělat odpoledne a večer. Měl bych si udělat nějaké úkoly ze dneška už a poté napsat rodičům. Taky bych si mohl trochu uklidit. Asi zajdu i do knihovny. "Možná bych mohl někoho přepadnout a zabavit si ho jako testovací objekt na jasnovidectví.." Dojedl jsem a zapil jsem jídlo džusem. Zalezl jsem na toalety a vytáhl jsem z tašky kartáček, kterým jsem si následně vydrhnul chrup. Poté jsem se rozhodl jít už ke třídě. Tuhle jsem ani nějak dlouho nehledal. Pár lidí už tam bylo, ale já jsem neměl nijakou potřebu se k někomu teď přifařovat a povídat si. Jsou dny, kdy na to mám náladu neustále, ale dnes to tak není. Netrvalo to dlouho a ručička na hodinách skočila na první hodinu odpolední. Prošel jsem kolem ostatních a zaplul jsem tiše do třídy. Našel jsem si místečko a posadil se. Pomalu jsem si vyndal věci na lavici z tašky, včetně učebnice. Všimnul jsem si mícy na katedře. "Huh?" Pomyslel jsem si podezřívavě a díval jsem se jiným směrem. Klapal jsem si s propiskou a zase si pobrukoval nějaký zvláštní rytmus. |
doba vygenerování stránky: 0.84452390670776 sekund