| |||
Na chodbě s dvěmi slečnamiMá domněnka se potvrdila. Jen mě trochu zarazilo, jestli je Elleonor vážně taková, jak Izi říká. "Nené, žádnou audienci nechci... Jen jsem se chtěl ujistit, že jsi ta Izi, kterou jsem znal před pár lety. Jsem Nicolas Hook. Mám jen dojem, že naše mamky jsou sestry" Usmál jsem se na ní a podíval se na obrázek, který kreslí. V tu chvíli nás vyrušila Rebecca. Celkem zajímavá holka. Vždy hodně starostlivá, možná až příliš. Je pravděpodobné, že ona bude první, kdo se dozví, co Kayle provádím. Možná už to i ví a já se nechtěl dostat do žádné roztržky, tak jsem se rozhodl zmizet. "No nic, tak já půjdu. Mějte se." Ještě jsem se na Rebeccu usmál, abych vypadal přátelsky a vrátil jsem se ke třídě. |
| |||
CHODBA-hezky hačáme k tomu nečekané překvapeníNicolas, pak také BeccaSedím si a koukám, jak zvracený podyim, Tak nějak jsem zabraná do malování a po brukuju, když něco z mála z písničky, se stalo neříkám, že uplně podle ní ae někdo mě tak trochu vyrušil ani jsem se jeho směrem nepodívala, nějak se mi nechtělo. Myslela jsem že do mě bude rypat, jaké jsem nemehlo a podobně, ale nikdo tak neučinil. Ba naopak někdo, si ke mě přisedl malovala jsem dál. Začal mluvit poslouchala jsem jej tak na půl ucha. Nevím proč mě někdo otravuje, když se snažím tak nějak zahrabat. Jeho hlas poznám byl to ten kluk který začal debatu ohledně mudlů a taky ten co líbal Kaylu. Když se zeptal na moje jméno přikývla jsem jen, ale jakmile se zeptal na matku ušklíbla jsem se, ano je celkem tady známá když dělá v ministerstvu, teda ale ne tak aby jí znal každý pokud se někdo o to přesně nezajímá tak nevím. ”Ano bohužel je to moje matka.Proč chceš snad u ní audienci? Tak to musíš na ministerstvo, ale nezaručuju že si udělá čas, nemá ho ani na vlastní děti.” Trochu řeknu hruběji poslední slova, než jsem sama chtěla. Najednou zaslechnu známí hlas Becca, nechám malování a podívám se na ní a usměju pak se podívám na sebe a neoprášila jsem se zjevně dostatek, takže vypadám, jak nějaký povaleč. ” Já mno tak nějak jsem byla šikovná a skončila na zemi, ale sedím na tašce, tak snad nebudu moc špinavá a co dělám? Zabijím čas, nechtělo se mi ještě do třídy, tady aspoň vidím ven, tam je hezky. Becc chtěla jsem se zeptat nepučila bys mi pak poznámky abych byla v obraze, kde jste v hodinách v různých předmětech.” Pak se podívám ještě na Nicolase a zda bude ještě něco chtít. |
| |||
U učebny E215 Každý, kdo přijde. Dívám se, jak Nicolas odchází, a jsem vlastně svým způsobem rád, že jsem zase sám. Nejsem si jistý, jestli do té knihovny přijdu, pokud bude druhá možnost souhlasit. Sáhnu do tašky, uklidím do ní Lupinovu knihu a na kousek pergamenu napíšu krátký vzkaz. |
| |||
Cesta k učebně Nicolas, Izabell a kdo mě vidí Čas celkem letěl a já se rozhodla to radši zabalit a jít směrem k učebně. Začátek té knížky, co mi dal bratr, byl celkem pěkný. Ale radši bych byla, kdybych byla už někde v polovině, protože ty začátky jsou občas nudný, než přijde nějaká akce. *Zamyšleně se podívám do blba* Fajn, tak tedy přes nádvoří rovnou dovnitř. Na chodbě se to hemžilo samými studenty. Nesnáším davy lidí, občas je mi z toho špatně. Nejradši bych šla nějakou tajnou cestou, kdybych o nějaké věděla. ,,Au! Dávej pozor holka.“ Zaječela jsem na dívku, která mi šlápla na nohu a neobtěžovala se říct ani promiň. Sakra ať už jsem u učebny. Teď budu ještě protivná skvělý. Když jsem konečně dorazila, všimla jsem si Belly a Nicolase. Proč Bell sedí na zemi?! Je celkem zaprášená a kreslí? Rozhodla jsem se jít k nim. ,,Bell jsi v pořádku? Stalo se něco? Si celkem zaprášená.“ Starostlivě jsem se zeptala. Snad mi řekne jen, že se někde opřela o zeď a nic to není. Asi bych si mohla už vytáhnout poznámky a mrknout aspoň na poslední zápis z hodiny, abych nebyla úplně za dřevo. I když to, že sedím vzadu, mi dává jistou výhodu. *V myšlenkách se začnu utěšovat, protože jsem se nic nenaučila.* Poté vezmu sešit a začnu listovat. |
| |||
Cesta z ošetřovny na nádvoří Uběhlo asi patnáct minut, co jsem se vydala na ošetřovnu. A najednou se přes nádvoří vracím k sedící dvojici. "Ahoj, tak jsem zpátky... díky za hlídání," usměju se a podrbu králíka za ušima. "Tak co, Galaine, nezlobils?" hrcnu si vedle těch dvou a celkem se zasměju. "To byla celkem zábava. Nepotřebuješ ještě něco? Tohle byla dost hračka. Teda... jestli se to Snape dozví, asi mě zabije, ale co, to při nejhorším nějak přežiju. Teda... uvidíme, ale třeba se to vůbec nedozví," zahihňám se. "Ale vážně, nějaký větší dobrodružství bys tam neměl?" podám mu plátěný pytlíček, ve kterém se nachází ona požadovaná kůže z hřímala. "Možná bych zkusila i ty knížky. Teda když mě napadne, jak se tam dostat. Neviditelnej plášť totiž nemám," zasměju se. "A na co to vlastně máš? Teda... jasně, promiň, nic mi do toho není... podávám mu pořád ten pytlíček. Pak si uvědomím, že si ho nemůže vzíz, když má pln ruce mého králíka. "Jo, promiň, já už si ho vezmu," natáhnu se po něm. Jsem na jeho váhu celkem zvyklá, tak mi to tak nevadí ho tahat. No a Wolframovi strčím do ruky svoji kořist z ošetřovny. "Tak snad ti dobře poslouží.." |
doba vygenerování stránky: 0.8713231086731 sekund