| |||
NÁDVOŘÍ Rebecca, Izabell, Angela, Erika, Wolfram Jen chvíli jsme si s Angelou poklidně četly, každá sama na své lavičce a přesto společně, když na nádvoří přišel Wolfram. Zamračila jsem se při tom vyrušení, ale naštěstí se se mnou bavit nechtěl. Momentálně jsem neměla náladu na nikoho. Chvíli jsem je sledovala, pak jsem se ale vrátila k vlastní četbě a úplně je vytěsnila, stejně jako všechno ostatní. Tohle jsem na knihách milovala. Dobrý příběh vám může dát zapomenout na vaše problémy lépe, než alkohol nebo cokoliv jiného. Nevydrželo mi to ale dlouho, jen o chvíli později mě z mojí osobní bubliny vytrhl Izabellin hlas, a hlavně ruka na mém rameni, jinak bych si jí snad ani nevšimla, jak jsem byla pohlcena knihou. Překvapeně jsem na ní koukala, protože jsem vůbec nebyla uražená nebo tak. Prostě jsem chtěla být na chvíli trochu sama. Tohle je pro mě asi nejtěžší věc na studiu v Bradavicích. Nikdy tu nikdo není doopravdy sám. "Ne, to nic, vážně. Nechci o t-" Na nádvoří vtrhla Erika s obřím králíkem a začne něco chrlit na Woframa. Páni. Ten králík je snad stejně velký jak můj kocour! Ale o čem, že jsem to mluvila s Izabell? Otočila jsem se na ní zpátky, ale i tentokrát jsem byla přerušena, pro změnu Rebeccou. Ještě před chvílí tu byl takový klid a najednou je tu takový dav lidí. "Já jsem ale vážně v po-" Becca mě obejala. No dobře. Čím jsem si tohle zasloužila? Obejala jsem jí jednou rukou zpátky, protože ve druhé jsem stále držela knihu a pokračovala jsem: "To nic. Já se nezlobím. Vážně." Becca nás s Izabell zase nechala o samotě a šla obsadit další lavičku. Knížku jsem zaklapla a pohledem jsem se vrátila k Izabell. "Ehm, no, na co že jsi se to ptala?" přátelsky se usměju. |
| |||
U učebny E215 Nicolas Hook Nadechnu se a přimhouřím oči v gestu váhání. |
| |||
U učebny E215 Romain RouxCelkem mě udivilo, když na mě znovu promluvil. když jsem dosedl, otočil jsem se k němu. "Na oblíbenost kašli. Taky nejsem bůhví jakej oblíbenec ve třídě a ani se moc nedivím s tím jak se chovám." řekl jsem to lehce ironickým tónem, aby nebylo poznat, že mi to vadí. "jen jsem myslel, že když jste ze stejné koleje, tak by jsi o ní mohl něco vědět, nic víc." odůvodnil jsem, proč proč jsem se ptal zrovna jeho a pokračoval jsem "co myslíš tou současnou situací? dělá ti něco problémy? možná můžu pomoct, pokud to bude v mých silách" nabídl jsem pomoc a nevím proč, jsem doufal, že toho budu schopen. Zvednu koutky rtů pro náznak přátelského úsměvu a opřu se lokty o kolena. |
| |||
K hlavní síni hlavně Cor a Kenji Nadmíru spokojeně se s Cor rozejdu k hlavní síni. Kenji jde z druhé strany vedle ní. Musím se nad tím pousmát. Skoro jakoby hlídal, aby nám neutekla. To už se ale naše milá kamarádka rozmluví. ,,Z učitelky? Vážně?" Podívám se na ni. Jde vidět, že ji nevěřím ani slovo. Kdyby to byla hodina se Snapem, tak možná, ale Primrose? Z té není proč nebýt ve své kůži. Dál s ní vesele kráčím vpřed. Sem tam kývnu hlavou ke známým tvářím, nebo volnou rukou mávnu na ostatní z koleje. Stačím si všimnout, jak Kayla, Rebecca a Erika míří k východu na nádvoří. Sněm čarodějnic? Copak asi chystají? Pokud si nás všimnou, pozdravím je a s nimi i novou tvář, která je tu letos nová. Musím se s ní pak seznámit, když už chodíme do stejné třídy. Když se před námi objeví mohutné dveře do hlavní síni, na poslední chvíli si to rozmyslím a zatáhnu Coraline na chodbu, kousek od hlavní síně. Uvězním ji u stěny a s Kenjim se postavíme před ni. Když se zmíní o Liv na chvíli zpozorním. ,,Vážně? Mluvila o mně? A co říkala?" Zazubím se a pročísnu si rukou vlasy. Dane, tohle snad teď není důležitý! Štípne mě v hlavě má vlastní myšlenka. V ten samý moment zavrtím hlavou, abych nežádoucí myšlenky zapudil a znovu se vážně podíval na Cor. ,,Cor, musíme s tebou mluvit." |
| |||
U učebny E215 Nicolas Hook Kdyby se mě zeptal na cokoli jiného, pak bych se s ním dokázal bavit, ale vytáhl na mě dívky, se kterými příliš nekomunikuji. A on vypadá, jako by ho to urazilo. A co přesně? Moje neschopnost mu odpovědět? Nějaké předpoklady, kterými na základě své koleje trpí? Nikdy jsem na tyhle místní roztržky nebyl, natož abych je řešil. Nebelvír, Havraspár, Zmijozel. Co záleží na tom, kam je kdo zařazený? |
| |||
U učebny E215 Romain"jo, tak díky za radu" usměju se na něj, ikdyž se nehodlám ptát zrovna Nataly. nevím proč, ale nepřijde mi, že by se se mnou chtěla bavit. To samé platí u Romaina. Nejspíše se se mnou tolik lidí nebaví kvůli mé nestálé povaze a náladě, kvůli blbým poznámkám a možná i proto, že jsem ze zmijozelu. Jakobych kvůli tomu hned musel být špatný společník. "Každopádně, nebudu tě řušit. Tak na hodině." Rozloučím se a vstanu. ještě chvilku mám, ale to už uteče jako voda. Přesunu k druhé straně dveří ke stejně vyrobenému výklenku z kamene a posadím se tam. |
| |||
U učebny E215 Nicolas Hook "Nejsem právě příznivcem domácích mazlíčků, tím méně koček. Tohle byla, řekněme, nutnost, zvlášť když je jeho majitel na ošetřovně." |
| |||
U učebny E215 Romain Roux, okrajově Kayla, Izi"zajímavé, snad nikdy jsem tě se zvířetem neviděl. Jo ohnivý kočky jsou zajímavý. To ta moje je úplně normální. Kdyby mi mamka neřekla, že si mám do školy pořídit zvíře, asi by to bylo lepší. Zbytečný starosti." uculil jsem se a podíval se na desky knihy. Ne, že by mě to téma nějak moc zajímalo. Spíše jsem si říkal, že bych si také mohl nějakou knížku v knihovně půjčit. Jen aby tam bylo něco, co by mě zajímalo. "Hele, ty jsi z Havraspáru, že jo? Znáš se dobře s Kaylou?" Zeptal jsem se tak, aby to neznělo moc zaujatě, ale chtěl jsem si o ní zjistit pár věcí a získat informace od někoho z její koleje, navíc ze stejného ročníku bude nejjednodušší. Kdyby byla Izi na škole déle, mohl bych se zeptat jí. Možná když ji přemluvím ať mi zjistí nějaké informace, tak by to zrovna pro mě udělat mohla, ale prozatím se chci optat jinde. |
doba vygenerování stránky: 0.87153291702271 sekund