| |||
HLAVNÍ SÍŇ; NÁDVOŘÍ Izabell, Rebecca, Nicolas Becca se naštěstí nechá přesvědčit a já se trochu uklidním, zatímco na mě Izabell vychrlí svůj příběh. Pak ale úplně ztuhnu, když hodí hlavou k Nicolasovi. Viděla nás? Jak? Co? Vždyť ta chodba byla úplně prázdná! Vyděšeně na ní zírám a ona se zarazí a začne mluvit o tom, co tu děláme ve volném čase. Becca se ale samozřejmě chytne toho, co se dělo na chodbě, a já už pak jenom bezmocně sleduju, jak si s Bell začnou špitat. Složím hlavu do dlaní. Bezvadný. Na týhle mizerný škole se nic neutají. Na protest jsem popadnu nejbližší kus moučníku, zabalím ho do ubrousku a vydám se s krátkým rozloučením ven na nádvoří, abych si ho tam mohla v klidu sníst a trochu si počíst, abych taky chvíli myslela na něco jiného. |
| |||
Jídelna Dle očekávání se o mě hned začal zajímat kluk sedící vedle s absolutně blbou otázkou. Ne, vypil jsem mnoholičný lektvar. Odpověděl jsem v duchu uštěpačně, ale napovrch jsem se jen usmál a napřáhl k němu ruku. "Da. Posila z Kruvalu, Gabriel Roux." Řekl jsem žertovně a pomyslel si, že jestli se začne ptát na to, jestli jsem bratr Romiho, tak budu muset celý svůj původní plán přestavět, protože by vůbec nepomáhal. |
| |||
Na oběd Zklamaný vlastním bratrem jsem se vydal na jediné místo, které mě dokáže dostatečně zaměstnat. Jediné místo, kde budu aspoň na chvíli moct zapomenout. Jídelna. Lidi v ní budou dostatečný zápřah. Angličani... Jak dlouho už vlastně nejedl bratr? Ne. Ne. Nesmím na něj myslet, nesmím ho chránit. Nesmím o něj mít strach, musím ten strach něčím obalit a změnit. Prakticky kdo ví, jestli je vůbec můj příbuzný. Správně. Možná není můj bratr. Měl bych zapomenout na to že jsme kdy byli rodina. |
| |||
Nový den – nové povinnosti Já a Alacazar – hlavní schodiště + cesta ke stájím Musely skončit aktuální vyučovací hodiny, protože se na chodbách objevili přesunující se studenti, probírajíc mezi sebou probrané učivo, ale spíše, co budou dělat, až jim skončí vyučování. Ani já jsem dlouho na schodišti samotná stát nezůstala. Kdosi mě pozdravil a já spatřila Alacazara. "Dobrý den i Vám, pane kolego. Dnešek u mě zatím vypadá dobře, do teď se nic nepokazilo a snad to bude i nadále pokračovat. Doufám, že i u vás je prozatím všechno v pořádku." odpovím mu na jeho otázku. Jeho nabídka ohledně projížďky na koních mě překvapí, ale mile. Cokoliv, co se týkalo přírody, mi bylo blízké. Navíc když už jsem měla slabost pro fantastické tvory, tak i k těm "obyčejným" (hodně ošklivé slovo) jsem cítila přízeň. "No, proč by ne. Aspoň nám před obědem vyhládne a zatím - tedy alespoň mě – příliš netlačí čas a projížďka na koni zní velice dobře." |
| |||
Oběd Bella, Kay a ostatní ,,Fajn ale řekneš mi to! Né že z toho vybruslíš!“ Ujistila jsem se, když Kay udělala zase jeden ze svých vyhýbacích manévrů. ,, V pohodě, nic se neděje. Jen řeším Kayly nervózní výraz z Nicka. Teda aspoň myslím, že je to z něj. Ale nevím proč.“ Šeptla jsem Bell do ucha, aby to Kay neslyšela. Poté, co se holky představily, jsem vzdala vyslýchání a začala jsem dlabat. Na stole byly opět stehýnka v těstíčku a kukuřice, kterou zbožňuji! Všimla jsem si, že si ji Bell vzala taky. ,,Hah..Krásnohůlky vážně? Je to pěkná škola? Slyšela jsem hodně sporných názorů.“ Dodala jsem mimo řeč, když Bell vyprávěla o předchozí škole. Po chvilce vyprávění jsem zaslechla, jak řekla, že viděla na chodbě incident Nicka s Kay. Vážně?! Natočila jsem se směrem k ní. ,,Co dělali na chodbě?! Kay mi řekla, že mi to pak poví, ale bojím se, že ne. Neboj. Nic jí neřeknu.“ Zase jsem zašeptala a ujistila Bell. Neměla bych to už asi rozebírat, ale hrozně mě to zajímá. Jsou jen dvě možnosti. Buď se hádali, ale to by mi řekla nebo dělali nějaké nemravnosti. A to bych pak chápala, že mi to nechce říct. Tak jako tak, se to nějak dozvím. A hned potom, co mi řekne Bell, konečně půjdu. Musím se ještě připravit na vyučování. |
| |||
|
| |||
OBĚD Všichni přítomniDostala jsem ještě na něco chuť a tak jsem sáhla po lahodné kukuřici,ktera byla take na stole. Ne že bych nevnímala ty dvěma ale chvíli jsem snad možná vypadala trochu nepřítomně, v tu chvíli mi to ani nedošlo, ale nakonec jsem se v čas probrala a usmála se na Kaylu a Beccu. Začala jsem okusovat kukuřici a koukala na holky při tom, viděla jsem že Becc. Naklonila jsem hlavu a drcla do ní nožkou pod stolem. ”Copak? nějaká nesvá. Kdopak je příčina? Povídej přeháněj.” Pak si k nám přisedla ta holka co jsem jí viděla na té chodbě s tím klukem, uculila jsem se na ní a pak si všimla i jej jak po ní pokukuje. ”AhojKaylo, jsem Izi, nebo Bella tu mi říkají holky. A Ano přišla jsem z Krásnohůlek, nějak jsem tam vyčnívala a měla hodně problému s místním obyvatelstvem a byla jsem na ně prej moc divoká. Tak mě ředitelka Maxim, doporučila, přeložení na jinou školu a můj malý brácha tu bude nastupovat, takže matčino rozhodnutí, ale slyšela jsem jen chválu a nemohla jsem si ujít vašeho legendárního profesora.”[/b] Uculím se na ní a trochu hodím hlavou na Nicka. ”Někdo tě asi postrádá, trochu jsem vás zahlédla na chodbě, promiň.” Omluvně na ní kouknu a drápkama klapu o stůl. Šlo vidět, že o tom mluvit nechce a tak jsem hned zklapla, abych to dál nevýřila. Kouku kolem sebe a dodám. ”Co tu tak děláte,když není není vyučování? Chodíte někam a je povoleno si zalétat mimo hodinu létaní? Miluju létaní na koštěti, hlavně nesmím zapomenout jít potom do toho skleníku, je to celkem pro mě důležité. |
doba vygenerování stránky: 0.81389403343201 sekund