| |||
Oběd Izabell Sotva jsem si sedla, přišla k mé židli studentka. Jestli si správně pamatuji, tak jsem ji včera doprovázela na kolej? Ale ruku do ohně bych za to nedala. Každopádně jsem se na ní usmála a natočila se k ní čelem, abych si vyslechla, co má na srdci. Její požadavek mě mile překvapil. Úplně nemám představu, o čem mluví, ale snad na to společně přijdeme. "Společník?" Nakloním hlavu na stranu a přivřu oči. Zamyslím se. Podobný Mandragoře? "Tou podobností myslíte.. Vzhled? Mandragora má kořen ve tvaru lidského dítěte. To je ono?" Radši se ujistím, protože pokud ano, pak to bude velmi složité. "To je ale velmi vzácná rostlina, slečno. Její sazenice jsou těžko k sehnání a jsou velmi drahé. Jejich pěstování je hlavně zpočátku časově náročné a potřebují speciální druh hnojiva." Vím přesně, kterou rostlinku myslí a už teď se snažím rozpomenout, kde bych ji mohla sehnat. Možná, kdybych zapojila Beeho, tak by se nám podařilo jedno semínko získat. Měli bychom ale jen jeden pokus. "Zpočátku bych vám s tím mohla pomoci, ale pak byste se o něj musela starat sama. Zvládla byste to?" pozvednu obočí. Nevím, jak si vede v bylinkářství. Kdyby to byl Reece, tak bych se nebála... No mezi námi, mohl by jí s tím klidně pomoci, kdyby ho požádala. "Stavte se po škole za mnou v kabinetu. Probereme detaily, ano?" Věnovala jsem jí zářivý úsměv a v duchu už přemýšlela, jak toho malého nezbedu zaměstnám. Ten bude remcat. |
| |||
Všude a nikde nikdo a Rhiannon Po ukončení hodiny jsem se vydal k sobě. Průběh hodiny jsem moc nehodnotil, přeci jen, byla první, spíše seznamovací a těch pár opozdilců si snad příště rozmyslí chodit pozdě. Mé kroky mě vedli do mého pokoje, či jak to nazvat, byla to spíše i pracovna.... Už předešlý večer sem si zařídil vše co jsem potřeboval,psací stůl, místo na lektvary,pracovní stůl, knihovnu která oddělovala pracovnu od postele...okno v pracovní části zahalil tmavě zelený závěs, ale byl odestřen pro světlo, v obytné části jsem měl jen postel,stolek na knihy a truhlici na věci. U krbu bylo velké křeslo, ve kterém jsem strávil nějáký čas čtením. Když čas pokročil, uložil sem knihu na své místo, něco zapsal do menšího v kůži vázaného zápisniku, schoval jej a vydal se jen s hůlkou a v dlouhém kabátu ven. Vzal jsem si jen ten kabát a kalhoty,opasek s postrojem na hůlku a vydal se za svým koněm s úmyslem se před obědem a dalším studiem a bádáním projet a pročistit si tak hlavu. V okamžiku kdy jsem scházel schody do hlavní části hradu, spatřil jsem tam dole na nich stát svou kolegyni s kterou jsem měl již tu čest včera... Dobré skoro poledne slečno Kearney, jak se dnes daří? zeptal jsem se s mírnou úklonou když jsem došel až vedle ní a rozhlédl se po hradě, který byl nyní ale ještě prázdný, protože probíhala výuka... Co by jste řekla před obědem malé projížďce na koních? Je mi líto nechávat je všechny ve stáji, když vyjedu na svém, ale není nyní vhodná doba abych je vyvedl všechny, jeden by ale jistě uvítal kdyby měl jezdkyni... zeptal jsem se zdvořile a vyčkával zda bude souhlasit či ne... |
| |||
Konec hodiny a oběd,mňam Všichni přítomniDebata se nějak utichla, možná to bylo tím že naštěstí, také byl konec hodiny.Pomalu jsem si balila věci návrh Violet, byl celkem lákavý, ale až tak ty hodiny nejsou nesnesitelné, aby člověk psal takovou práci, když nemusí. Ani se mi nechtělo, ale když tak přemýšlím chci za její sestrou ohledně něčeho, co bych chtěla pěstovat, snad to bude k sehnání. Viděla jsem to v jednom obchodě a chtěla bych to. Svět magie je opravdu kouzelný, sice nevím co mi na to pak řeknou doma, marka to přejde, ale otec z toho bude asi na prášky, nemá rád když tahám z tohohle světa něco domů a matka zase opačně, ale tak nějak si dělám věci po svém a tohle nebude vyjímka. Nahážu vše do batohu, podívám se na své místo, zda mám všechno a kouknu po lidech co tu ještě zbyli, jen se na ně usměju a jdu ven. GHlavní síň bych snad měla ještě najít, ale nejprve musím na záchod. Jdu směrem, kde jsem je viděla, zabočím za roh a uvidím nějakou holku připláclou ke zdi která mění barvu a kluk který jí políbil, jak jsem to viděla, trochu sem se zarazila a pozvedla obočí. ale, tak jak jsem se tam rychle ocitla tak i rychle zmizela, snad mě neviděli. Došla jsem do síně a už hodně lidí tam bylo. Reece, který vypadal, že nemá zájem o něco, nebo vůbec spíše o někoho. Trochu jsem se pro sebe ušklíbla, ale ne kvůli něho nebo tak, ale j to divný když tu nikoho neznám. Jdu ke své koleji a kouknu na učitle. Zahlédnu tam Ros, nevydám se k ní a usměji. Ostatní učitelé jen pozdravit a nakloním se. ” Slečno profesorko potřebovala bych poradit a případně pomoct, chtěla bych pěstovat jednu vzacnější rostlinku, teda ono to není květina je to něco podobné, jako Mandragora, ale je to stromeček, který neroste. Je to takový malý společník. Usmívám se jako sluníčko, ale strašně jsem na to natěšená v bývalé škole na to neměli prostředky a hlavně lidi. |
| |||
N62 - Ošetřovna Romain a ti na ošetřovně Líbí se mi, že si už umí prosadit svou, i když na to nejsem zvyklý. "Dobře." Rezignovaně jsem s hodil na záda tašku. Určitě ho nenechám samotného s tím pošukem. Mám velký hlad, doufám že vůbec stihneme oběd. Cestou mlčím, jestli nemluví on tak já nebudu taky. Mrzí mě to, když si vzpomenu co všechno jsme dokázali stihnout cestou na oběd. Přemýšlím jak mu pomoct. Co udělat, aby mu bylo líp. Aby byl zase ten starý Romi. Nebo nechce být? Nesnáší mě tak moc? |
| |||
Oběd Kdokoli cestou Violet byla dávno pryč. Byla jak tajfun. Objevila se z ničeho nic, udělala paseku a pak zase zmizela. Dneska to bylo rozbité okno.. co to bude zítra? Upřímně doufám, že studenti její hodinu přežijí bez újmy. Ještě pár minut po jejím odchodu jsem byla trochu mimo svůj rytmus. S ní je to tak vždycky, ale právě to mi chybělo. Ten rozruch. Práce jsem měla nad hlavu a tak se do ní ponořila, že jsem skoro zapomněla na oběd. Připomněl mi ho můj hlasitě kručící žaludek. Odhodila jsem zástěru, opláchla si ruce a obličej a ještě zkontrolovala, zda nemám umazané šaty. Nerada bych, aby se mě někdo lekl či si myslel něco nehezkého. Po tom, co jsem usoudila, že vypadám přijatelně, jsem se vydala do hlavní síně. Chodby se opět hemžily studenty. Minulá hodina skončila asi před deseti minutami. Hádám, že Violet už by na obědě mohla být, popřípadě se tam v nejbližší době dostavit. Ta si jídlo ujít nenechá. Nicméně tu nebyla. Celkově byla hlavní síň skoro prázdná. Ne, že by mi to vadilo. Aspoň nebude procházka uličkou mezi studenty až k profesorskému stolu tak stresující. |
doba vygenerování stránky: 0.84425497055054 sekund